Analýza: Hlavní aktéři sledují v Sýrii různé cíle

Kurdské Lidové obranné jednotky (YPG) jsou součástí širší, Američany podporované koalice v Sýrii, nazývané Syrské demokratické síly (SDF). Washington podporoval ve svém boji proti ISIS tyto jednotky, které však Ankara vnímá jako nějakou odnož Kurdské strany pracujících (PKK), kurdské militantní skupiny, která je v Turecku zakázaná.

Turecko-kurdský boj je ještě další komplikací v již tak zamotané občanské válce, kdy se Turecko a Spojené státy snaží rozdrtit ISIS tím, že podporují různé proxy jednotky. Nyní je Washington v bezvýchodné situaci kvůli jeho podporování jednotek YPG v Sýrii, které jsou jednou z nejúčinnějších sil v této válce, a kvůli obavám Ankary, že si syrští Kurdové vybudují protostát na jižní hranici a budou tak podněcovat nespokojenost mezi vlastní vzdorovitou kurdskou populací v Turecku. Washington čelí nepříjemnému výběru. Ani uzavření paktu s Tureckem, ani ukončení spolupráce s Tureckem ve prospěch Kurdů neslouží americkým zájmům. Mezi Washingtonem a Ankarou sice vznikl soulad a jednota, ale netrvalo to ani týden.

Podporováním operace v jejích počátečních fázích Bílý dům otevřeně vyjádřil (openly expressed) svou nespokojenost s tím, že si Turecko vybralo za terč kurdské jednotky a vyzval Ankaru, aby místo toho zaměřila své útoky proti ISIS.

Avšak turecký prezident slíbil, že bude odhodlaně pokračovat ve vojenských operacích tak dlouho, dokud budou bojovníci ISIS a syrští kurdští bojovníci představovat bezpečnostní hrozbu pro Ankaru. Starší turečtí představitelé uvedli (said), že s občany USA, Británie, Francie a dalších zemí, bojujících po boku YPG, bude jednáno jako s „teroristy... bez ohledu na to, zda jsou členy spojeneckých zemí“.

„Nikdo nemá právo Turecku říkat, proti které teroristické organizaci může bojovat,“ řekl (said) Omer Celik, turecký ministr pro záležitosti Evropské unie.

Je zřejmé, že plány Spojených států dát dohromady syrskou opozici, Turecko a Kurdy, aby napadli tzv. Islámský stát v Sýrii, se rozpadají.

Stojí za to si povšimnout, že Turecko varovalo, že Eufrat je pro Kurdy červená linie, kterou nemají překračovat. Kurdští bojovníci ji překročili s podporou Američanů, aby osvobodili město Manbidž od bojovníků ISIS ještě v srpnu. Nyní jsou kurdské síly, které američtí vedoucí představitelé nazývají oddaným spojencem, napadány ze strany Turecka, spojencem NATO (USA). Spojené státy sklízí to, co zasely. Tato situace je výsledkem jejich dalšího faux pas ve spojitosti se zahraniční politikou.

Ankarská operace proti Kurdům na severu Sýrie má za cíl zabránit milici, aby se spojila s územím, drženém Kurdy, které je na západ od Eufratu, což by mohlo vést ke vzniku autonomní kurdské oblasti v Sýrii a posílení separatistů na turecké straně hranice, z čehož má Turecko obavy. Turecko se vytrvale drží cíle zavést v Sýrii „bezpečnou zónu“- přičemž tento nápad nezískal žádnou podporu od ostatních světových mocností. Kromě toho hrozí, že se situace vymkne kontrole USA, neboť se může stát, že různé složky budou bojovat proti sobě, aniž by se ohlížely na Washington. Cíl, spočívající v ovládnutí města Rakka (neoficiálně vyhlášeného hlavního města ISIS) vojenskými jednotkami, podporovanými Amerikou, ještě před prezidentskými volbami v USA, se nyní zdá být nesplnitelným snem.

Jak se události rozvíjejí, objevují se praskliny uvnitř mezinárodní koalice, vedené USA. Podle francouzského prezidenta Françoise Hollanda hrozí eskalace konfliktu, neboť turecká armáda vyvíjí vojenský tlak proti Kurdům v severní Sýrii. Řekl (said), že „mnohonásobné, protichůdné zásahy nesou riziko prudkého vzplanutí konfliktů“.

Hollande, který má speciální jednotky, působící v Sýrii spolu s kurdskými a arabskými jednotkami, jako součást mezinárodní koalice, která bojuje proti militantním skupinám, řekl, že zastavení krveprolití je věc absolutní nutnosti. Zdá se, že intervence USA, která byla zprvu vítaná, zvýhodňuje ISIS tím, že staví členy koalice, vedené USA, proti sobě. Francouzský prezident zdůraznil svůj záměr diskutovat o těchto sporných záležitostech s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, až v říjnu navštíví Paříž.

Hned nato Rusko vyjádřilo (has expressed) znepokojení nad tureckými aktivitami v Sýrii a tvrdí, že se tak zvyšuje riziko civilních obětí a zhoršuje se etnické napětí mezi Kurdy a Araby.

Ani syrská vláda, ani Turecko či takzvaná „umírněná“ Syrská opozice se nechystají akceptovat myšlenku na autonomii syrského Kurdistánu. Stavět se proti Kurdům bude mít vážné důsledky a oslabí se tím aliance proti ISIS. Koneckonců jednotky kurdské sebeobrany jsou hlavní pozemní silou, která útočí proti ISIS. Jediný způsob, jak zabránit nejhoršímu, je zahájit kvůli kurdskému zapeklitému problému všeobecný dialog se všemi stranami, zapojenými do konfliktu.

Rusko je hlavní aktér, který je postaven do role prostředníka. Těší se dobrým pracovním vztahům s USA, Tureckem, syrskými Kurdy a syrskou vládou v Damašku, a navíc se nepřiklání na žádnou stranu. Moskva vždy říkala, že syrská krize může být vyřešena pouze na základě mezinárodního práva prostřednictvím dialogu, jež bude zahrnovat všechny etnické skupiny, včetně Kurdů. Rusko-americká jednání o koordinačních aktivitách v Sýrii by se ještě mohla rozšířit a zahrnovat i situaci v severní části Sýrie. Jak uvedl (put it) turecký prezident Tayyip Erdogan: „Bez účasti Ruska je nemožné najít řešení syrského problému. Pouze spoluprací s Ruskem budeme schopni vyřešit krizi v Sýrii.“