Sociální a ekonomická žumpa Západu

Vzorem západního společenského rozkladu jsou Spojené státy americké. Svědectví těch, kdo navštívili v poslední době USA a spatřili víc, než jen letiště, výstavná byznys centra, rezidentní čtvrtě či turistické parky, jsou otřesná: Sociální rozklad, bída, všude hory odpadků a spousta bezdomovců, chátrající infrastruktura, zanedbané chatrče nižších vrstev, strach před pádem ke dnu, vzájemná nenávist, osamělost a nihilismus. Takový je obraz života většiny Američanů.

Příčiny společenského, sociálního i ekonomického úpadku jsou v zásadě dvě: Bezohledný parazitismus přecházející v sociální teror vládnoucích elit a etnicko-rasová involuce v multikulturním mlýnku na maso. V prvním ohledu dochází k vylučování velké masy lidí z tvůrčího a hodnototvorného procesu. Většina americké společnosti se stává nepotřebnou a je určena k živoření, otroctví, sociální segregaci a následnému odpisu bez soucitu a bez pocty.

Rasová homogenizace, neboli mísení ras, vytváří lidsky pokleslou třídu nevědomé chátry. Pojem chátra je zde namístě, protože jde o masu vnitřně zlomené, zbídačené a duševně nemocné chudiny, s níž zbývajících dvacet procent blahobytně prosperujících Američanů nemá žádné slitování. Zcela zmizel pocit vzájemné solidarity, jaký je přirozeně přítomný mezi všemi příslušníky pokrevně spřízněného společenství. Americká chátra je rozpolcená, bez pocitu vzájemnosti a společného údělu, plná nenávisti a odporu sama k sobě. Není tudíž schopná se sjednotit a vzepřít svým otrokářům a vrahům.

Imigrantská hůl na Evropany

Do stejné žumpy rozkladu, sociálního úpadku a neofeudálního vyloučení pracující většiny z podílu na společenské prosperitě a moci se USA a její sionističtí vůdci snaží dotlačit také celou Evropu. Účinným nástrojem je imigrace alogenních etnik z třetího světa. Té předcházel zničující atak vitality a virility obyvatelstva feministickými ideologiemi, genderovými zákony a bezmezným rovnostářstvím libertariánské levice. Evropa již postrádá sebevědomé muže schopné hájit původní bělošskou kulturu, národní svébytnost ani vlastní ženy před znásilňováním barbarskými vetřelci. Dostavuje se stejný sociální rozpad a ne-mocnost většiny populace západní Evropy, vzniká tatáž společenská situace, jaká před časem umožnila neoliberálním parazitům v USA přístup k neomezené moci.

Multikulturalismus je cesta, jak zajistit zchudnutí evropské střední třídy a jak vytvořit diverzifikovanou masu vnitřně rozpolcených vrstev otevřených zničující inkluzi rozkladných elementů všeho druhu. Postupně se rozšiřující většina takto demoralizovaných a pokořených obyvatel promísená stejně bujícím podílem vznětlivých a nevzdělaných vměstků frustrovaných etnik si nezaslouží žádný soucit ani úctu. Sociálně nadřazené menšinové vrstvy bohatých tak budou moci neomezeně dál bohatnout na úkor většiny a tuto většinu odkázat na smetiště sociálního odpadu. Žádoucí depopulační efekt takového počínání je nasnadě. Vnucuje se tak naléhavá otázka: Patříme také my Slované na Západ? Je pro nás žádoucí ponořit se do stejně zapáchající žumpy? Odpověď našich současných vládnoucích politiků je jasná: Ano. Politici typu Sobotky, Babiše, Kalouska, Fialy či Bělobrádka jsou tudíž žhavými kandidáty na defenestraci. Osobně bych ovšem radil zbavit je raději zastupitelského mandátu. Nejlépe v příštích volbách, dříve než bude pozdě.

Geopolitická úloha východních mocností

Přes veškerý nihilismus a zženštilou podrobenost západního člověka konzumnímu marasmu je nutné konstatovat, že sociálně ekonomická situace Západu je nadále neudržitelná. Zásluhu na tom má ekonomický a mocenský vzestup východních mocností. Jejich morální vliv, národní uvědomění a dosud zachované hodnoty vnitřní solidarity a pokrevní soudržnosti nastavují Západu zrcadlo vlastní ubohosti. Západ tak nutně ztrácí převahu rovněž ve sféře finančně ekonomické síly, která přetvořena ve vojenské a zbraňové nástroje nadvlády nad světem ztrácí svoji argumentační váhu. Pokud se západní civilizace v principu nezmění, státy jako Čína a Rusko ji odkážou na smetiště dějin.

Příklad Číny, jejíž vedení využívá domácích kapitálových a finančních aktiv ve prospěch tvořivého trhu, ekonomického růstu a celospolečenského blahobytu, je v příkrém rozporu s opačnými tendencemi kapitánů západního finančně korporátního systému volného obchodu. Západ řeší kontrolu nad bohatstvím a nezřízenou spotřebou zdrojů uvržením většiny populace do dluhového otroctví a útrpné chudoby. Čína bohatství i spotřebu svého lidu řídí a plánuje na základě racionální analýzy, kolektivní zkušenosti a pomocí vědecko-technického rozvoje. Tak i problém populační exploze řešila přímými finančními a výchovnými pobídkami k dodržení principu jednoho dítěte v rodině. Západ za toto „porušení lidských práv“ Čínu kritizoval, přitom sám usiluje o depopulaci planety nečestnými, krutými a nelidskými prostředky.

Čínská komunistická strana nesoupeří o moc s jinými stranami, zato se účinně stará o řízení země v duchu čínské konfuciánské tradice. Západní politici nikoho a nic neřídí, jsou pouhými správci zavedeného kořistnického a výběrčího režimu. V podstatě ani nevládnou, protože jen plní instrukce skrytých loutkovodičů a liberálních ideologů, zato se mezi sebou účinně perou o koryta. Ekonomická převaha Číny je dnes neotřesitelná díky rozumnému využívání sil technologického a industriálního pokroku ve prospěch všeho čínského lidu. V budoucnu bude drtivá, pokud se Západ nepoučí z vlastních chyb.

Nový globální světový řád

Z druhého jednání u kulatého stolu o Číně a globalizaci uskutečněného 15. května 2016 v Pekingu zazněla z úst předních představitelů čínského průmyslu tato slova: „V době mírového rozvoje musí být mírový rozvoj realizován na základě globalizace. To je nejen v zájmu naší země, ale také v zájmu dalších zemí celého světa. Čínská globalizace je nezvratná, vůli 1,3 miliardy lidí nelze ignorovat. Čína je velká země na mezinárodní scéně, proto musí čínské podniky investovat v zahraničí. Globalizace je nezastavitelná, majetek, který v rámci globalizace nakoupí čínské podniky a investoři v zahraničí, je ve skutečnosti zahraniční majetek čínského národa.“

Nicméně zdá se, že Čínský ekonomický zázrak i čínské globální ambice jsou výsledkem společného projektu čínských mocenských elit a staré evropské aristokracie. Bylo ověřeno, že jako takový účinně řeší otázky strategického řízení společnosti, centrálního plánování i regulace tržní směny, bohatství a globální spotřeby. Ten, kdo dokáže úspěšně vládnout miliardě lidí v přelidněné společnosti a v podmínkách omezených přírodních zdrojů tak, aby zemi nepřivedl k lidskému a demografickému úpadku, ten dokáže úspěšně vládnout i celému světu.

Evropská aristokracie, která v minulosti přijala přechodný status šedé eminence na pozadí vládnoucích tržních predátorů a nenasytných žraloků polykajících zlato a finanční kapitál vydřený na kostrách otrocké populace, nuže tyto dosud mocné evropské elity se znovu hlásí ke slovu a hodlají po vzoru Číny zavést v Evropě funkční meritokracii pod jejich monarchistickou kontrolou, a to i proti vůli USA a jejich pupečního spojence Velké Británie. Proto bylo rozhodnuto o BREXITu a do Evropy začíná proudit čínský kapitál. Představitelé chazarské bankovní a finanční mafie budou odstaveni, a pokud se nepodvolí, nakonec i odstraněni. Jejich asociální krutovláda a morbidní počínání jsou totiž nadále neúnosné.

Záchranu bílé rasy má v této chvíli na starosti pouze Rusko, pokud tak neučiní, převezme žezlo dominantní světové rasy čínský národ. Jisté je, že éra liberálního trhu a neomezené honby za ziskem končí. Astronomické bohatství a soukromé vlastnictví jednoho procenta vyvolených bude muset být zrušeno a smysluplně přerozděleno. Rusko má potenciál vytvořit silný protipól zbytku atlantského mocenského bloku a čínské sféře vlivu zahrnující střední a východní Asii a patrně i africký kontinent. NATO bude rozpuštěno a otázkou zůstává, na jakou stranu se přikloní státy rozpadající se Evropské unie. Velká Británie si již nyní zvolila svoji atlantskou kartu ve svazku z USA.

Kontinentální Evropa se nikdy nestane nezávislou světovou mocností bez Ruska. Buď se přemění v evropský chalífát v režii globální aristokracie a Číny. To by znamenalo konec evropské kultury jako takové. Nebo společně s Ruskem nastolí Eurasii jako obnovený kulturní a mocenský prostor bílého muže. V takovém případě by ale byla na pořadu dne reconquista černých a muslimských etnik z Evropy zpět do zemí jejich původu, což má svá velká úskalí. Pravděpodobněji dojde k rozdělení Evropy na dva geopolitické celky. Západní země propadnou novému technokratickému řádu s rostoucí expanzí žluté rasy na úkor původních Evropanů geneticky smíšených s potomky barevných imigrantů bez sebezáchovné identity.

Východní a snad i severské země Evropy se opětovně připojí k Rusku a vytvoří základ společenství svobodných národů bílé rasy vyrůstajícího z trosek prastaré říše védských Árijců a Slovanů očištěné od svých západních nepřátel a kmenových odrodilců v Kristu. Jak v tomto geopolitickém soupeření dopadnou české země, bude do značné míry záležet na nás samotných. Pokud se však neprobudíme ze své koloniální letargie a protektorátního područenství Západu, žádný český národ nebude v budoucnosti existovat.