Arktida na prahu zhroucení

Arktida přitom negativně ovlivňuje celou severní polokouli (zde) tím, že mění jet stream (tryskového proudění vzduchu ve výšce 9-12km), což vede k drastické změně běžného chodu počasí a v konečném důsledku nepříznivě postihuje celou polokouli. Ale co je nejzávažnější, ztráta arktického ledu může bez varování vést k zhroucení globálního ekosystému.

Arktický led bude tvořen tenkou slupkou tohoročního ledu, který se lehce láme, mění v břečku a tmavne, takže absorbuje více slunečního svitu, což může nakonec vést až ke globální katastrofě. Hezké, že?

Od poslední doby ledové až doposud nám Arktida prokazovala velkou službu tím, že váže obrovské množství (gigatuny) zmrzlého metanu (CH4). Tento zamrzlý metan, obzvláště ten v mělkých vodách, kde může probublat až k povrchu (již studováno vědeckými týmy), představuje nebezpečí tak velké, že i hollywoodská Godzilla je proti tomu pouhou dětskou hračkou.

Natálie Shakhova, vedoucí rusko-amerického výzkumu metanu na Mezinárodním institutu pro výzkum Arktidy na Aljašské univerzitě se domnívá, že je možné, že dojde k uvolnění 50gigatunové metanové 'bubliny' v mělkých vodách Východosibiřského arktického šelfu (50-100m). To by spustilo lavinu procesů, vedoucích až k překotnému globálnímu oteplení (atmosféra nyní obsahuje 5Gt metanu). Život na Zemi by dostal tvrdý direkt!

Je ale třeba mít pořád na paměti, že teorie '50gigatunové metanové bubliny' je mezi klimatology mimořádně kontroverzní. Na druhé straně je tu nesporná, alarmující ztráta arktické ledové hmoty (podložená soudobými měřeními), která je jasným důkazem globálního oteplování. Led přece taje, když se otepluje!

John Vidal, vynikající redaktor rubriky věnované ekologii v deníku The Guardian, nedávno vydal článek s názvem Time to Listen to the Ice Scientists About the Arctic Death Spiral, The Guardian (zde), kde konstatuje: 'Led v Arktidě mizí. Musíme velmi rychle omezit emise, jinak je naše katastrofa, předpověděná oceánologem Peterem Wadhamsem, nevyhnutelná'.

Profesor Peter Wadhams z Univerzity v Cambridgi vydává 1. září 2016 novou knihu, s titulem 'A Farewell to Ice, A Report from the Arctic'. John Vidal ve svém článku v Guardianu uvádí, že Wadhamsova kniha nabízí nový pohled na polemiku o klimatických změnách: 'Jelikož Peter Wadhams říká něco, co si jiní vědci nedovolí, stal se terčem pomluv a je napadán a očerňován odpůrci a politiky, kteří ordinují 'opatrnost', nebo přímo nečinnost.

Spolu s ostatními odborníky na polární oblasti se přeorientoval z terénního výzkumného pracovníka na průkopníka povědomí o klimatické změně, nejvíce překotné a nejradikálnější změně, která se na této planetě neodehrála po tisíce let. Tohle není jen nějaká pozoruhodná změna probíhající v odlehlé části světa, ale katastrofa pro lidstvo.

Vše uvedené vyvolává tuto otázku: Dojde k překotnému globálnímu oteplování ještě za našich životů?

Ano, možné to klidně je, pokud, jak se domnívá Dr. Wadhams, dojde vlivem zmizení arktického ledu k uspíšení klimatických změn. V této souvislosti Wadhams vyzývá lidi, kteří studují klimatické změny, aby se nebáli promluvit a nedrželi nic v tajnosti.

Nakonec, je veřejně známo, že vědci 'upravují' výsledky vlastního výzkumu a bagatelizují závažnost klimatických změn, aby nepřišli o granty a nestali se terčem posměšků jako buřiči a extrémisti, což by zruinovalo jak fondy na podporu výzkumu, tak jejich kariéry.

Jak zjistila Amy Goodman z Democracy Now!, přední klimatičtí odborníci nejsou ochotni sdělovat veřejnosti ty největší obavy, které mají. Když dělala loni v prosinci na klimatické konferenci (COP 21) v Paříži rozhovor s předním odborníkem na klima, Kevinem Andersonem z Univerzity v Manchesteru a zároveň členem Tyndallova centra pro výzkum klimatických změn, Kevin Anderson řekl, že: 'Dosud jsme jednoduše nebyli připraveni přijmout revoluční důsledky našeho vlastního výzkumu, a pokud ano, tak se pořád zdráháme mluvit o těchto věcech na veřejnosti. Mnoho vědců se dokonce uchyluje k cenzuře jejich vlastního výzkumu'.

Přímo tedy od jednoho z největších světových odborníků na klimatické změny se dozvídáme, že klimatičtí vědci cenzurují (bagatelizují) svoje vlastní poznatky. Ale proč?

To, čeho se obáváme, je zveřejňování analýz, které zpochybňují současné paradigma, tj. ekonomický model dnešní společnosti. Naše analýzy 'ladíme' tak, aby byly v souladu se soudobou ekonomickou realitou, v souladu s ekonomickou nosnou konstrukcí dnešního světa. Faktem je, že naše věda si dnes klade fundamentální otázky, zda je idea krátkodobého ekonomického růstu dobrým nápadem, ale moc se o tom nemluví. Financující orgány se v podstatě zdráhají financovat výzkum, který tyto otázky nastoluje (zde).

Ta poslední věta Dr. Andersona stojí za zopakování, protože vypovídá o samotné podstatě předpojatosti výzkumu klimatu: 'Financující orgány se v podstatě zdráhají financovat výzkum, který tyto otázky nastoluje.' Peníze tedy diktují účel vědy. Hm! A nemělo by to být naopak?

Vedle Wadhamsova jasného, syrového varování před těžkostmi, se kterými se budeme potýkat, je Andersonovo 'odhalení' dalším důvodem, abychom se zastavili, zamysleli a začali konat - každý z nás, ale nejvíce naši 'vůdcové'. Všechny války, přírodní pohromy, hladomory a utrpení, vše co zde kdy bylo, se totiž jeví jako směšně bezvýznamné v porovnání s nenadálou katastrofou velmi rychlých klimatických změn, velmi pravděpodobně způsobených nekontrolovatelným globálním oteplováním.

Jedním z možných následků nekontrolovatelné a náhlé změny klimatu, kromě faktu, že zastihne lidstvo nepřipravené, bude rapidní zvýšení hladin oceánů a moří a zaplavení pobřežních oblastí, dlouhotrvající sucha, která omezí nebo úplně znemožní zemědělskou produkci, ničivé bouře, úmorná vedra v mírném podnebném pásu, která povedou k panice, nemocem a náhlým úmrtím (již se děje). Svět se stává chaotičtějším. Život se stává obtížnějším. Americký sen nepříjemně hořkne během jediné generace.

Ale velké množství vědeckých prací o změnách klimatu svádí k závěru, že klimatická změna je něčím ode dneška velmi vzdáleným; desítky, možná i více jak 100 let a není ničím, čeho bychom se měli obávat, což je i názor nekonzistentních gradualistů.

Smutným faktem ale přitom je, že dnes již máme důkazy o tom, že ten nejhorší ze všech možných scénářů, již započal. Chce to jen přečíst si Wadhamsovu knihu. Jedinou otázkou do budoucnosti zůstává, zdali se klimatická změna urychlí a stane se z ní monstrum, které se vymklo kontrole, nebo bude probíhat postupně (a dá tak za pravdu gradualistům), takže teprve budoucí generace budou muset čelit běsům hroutících se ekosystémů.

V každém případě, antropogenní (způsobená lidmi) klimatická změna/globální oteplování je krátce a dobře velký problém, v mnoha případech s neblahým dopadem, probíhající právě teď, pod naším společným, globálním nosem. Jmenujme několik příkladů: úbytek arktického ledu, 95% povrchu Grónska se mění ve sněhovou břečku - poprvé v dějinách vědeckých měření (1-2 míle tlustá vrstva ledu = zvýšení hladiny oceánů o 58cm), tající ledovce Švýcarských Alp, ustupující ledovec v oblasti základního tábor Mt. Everestu, permanentní uzavření nejvýše položeného lyžařského areálu na světě - bolivijské Chacaltaye (5300 m n.m.), pustošící sucha v Číně (zdvojnásobila se v horizontu dekád), rozpadající se ledovec Totten Glacier v Antarktidě nebo jiný antarktický ledovec Pine Island - nejrychleji tající ledové těleso na světě, řetězec ostrůvků v Severní Karolíně (Outer Banks) ustupující moři, a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Lidé zastávající klíčové pozice ve společnosti, jako Donald Trump, však neustále veřejně prohlašují: 'Globální oteplování je mystifikace.'