Ruská vláda přehodnocuje neoliberální politiku

Washington využil situace, kdy se na něj v post-sovětské éře demoralizovaná ruská vláda obrátila pro pomoc. V přesvědčení, že sovětským rozpadem skončila i doba soupeření mezi těmito dvěma státy, Rusové důvěřovali americkým radám jak zmodernizovat svoji ekonomiku těmi nejosvědčenějšími koncepty ze Západu. Místo toho Washington zneužil této důvěry a vnutil Rusku ekonomickou politiku, jejímž účelem bylo rozparcelovat ruské ekonomické vlastnictví a převézt jej do zahraničních rukou. Obelstěním Ruska, aby přijalo zahraniční kapitál a vystavením rublu měnovým spekulacím si Washington, resp. USA, zajistili volnou ruku k destabilizaci Ruska odlivem kapitálu a útoky na směnnou hodnotu rublu. Pouze vláda neznalá noekonzervativních cílů americké světové hegemonie mohla vystavit svůj vlastní ekonomický systém takovéto obludné manipulaci zvenčí.

Sankce, které Washington na Rusko uvalil (a Evropu donutil také), nám ukazují, jak neoliberální ekonomika pracuje proti Rusku. Její požadavky na vysoké úrokové sazby a uskromnění se, zcela zbytečně potopily ruskou ekonomiku. Odliv kapitálu vedl k devalvaci rublu a neoliberální centrální banka, ve snaze rubl podpořit, jen prohýřila ruské zahraniční měnové rezervy, což vedlo pouze k dalšímu odlivu kapitálu.

Dokonce i Vladimír Putin považuje za atraktivní romantickou představu o globální ekonomice, ke které by měla každá země stejný přístup. Ale vzhledem k problémům způsobeným neoliberální politikou byl nucen přistoupit k nahrazování dovozu domácí produkcí a učinit tak ruskou ekonomiku méně závislou na dovozu ze zahraničí. Putin si také uvědomil, že pokud má být Rusko jednou nohou v západním ekonomickém systému, tak musí být současně druhou nohou ve vznikajícím novém ekonomickém systému s Čínou, Indií a bývalými středoasijskými, sovětskými republikami.

Neoliberální ekonomika vyžaduje politiku závislosti, která znamená nutnost spoléhat se na zahraniční půjčky a investice. Tato politika vytváří zahraniční dluh a zahraniční vlastnictví zisků Ruska. Tohle vše činí nebezpečně zranitelným národ, o kterém Washington prohlásil, že představuje 'existenční hrozbu pro USA'.

Ekonomický establishment, který Washington pro Rusko zřídil, je neoliberální. Velmi pozoruhodné je, že předsedkyně centrální banky Elvira Nabiullinová, ministr ekonomického rozvoje Alexej Uljukajev a současný i bývalý ministr financí Anton Siluanov, resp. Alexej Kudrin, jsou všichni dogmatičtí neoliberálové. Tato partička chtěla vyřešit schodek ruského rozpočtu rozprodáním státního jmění zahraničním vlastíkům. Pokud by k tomu skutečně došlo, tak by si tím Washington pouze upevnil kontrolu nad ruskou ekonomikou.

V opozici k této sbírce 'ekonomické veteše' je Sergej Glazjev. V jeho úsilí ho podporují Boris Titov a Andrej Klepač. Toto opoziční uskupení si je vědomo toho, že neoliberální model učiní ruskou ekonomiku náchylnou k destabilizaci Washingtonem, pokud se USA rozhodnou potrestat ruskou vládu za zahraniční politiku, která nebude v souladu s tou washingtonskou. Jeho záměrem je vytvořit více soběstačné Rusko, které tak bude schopné ochránit si svou národní suverenitu a svrchovanost vlády, která bude moci prosazovat ruské národní zájmy, namísto těch, diktovaných Washingtonem. Neoliberální model není modelem rozvoje a prosperity, je to model ryze vykořisťující. Američané ho popsali jako udělat si z Ruska, nebo jiných závislých území, levného nádeníka a dříče - v případě Ruska tedy těžaře ropy, plynu, platiny a diamantů.

Soběstačnost znamená nebýt závislý na dovozu, nebo na zahraničním kapitálu pro investice, které mohou být financovány Ruskou centrální bankou. Také to znamená ponechat strategická odvětví ekonomiky ve veřejných, nikoliv soukromých rukou. Základní infrastruktura a služby by měly sloužit ekonomice za subvencované ceny, nebo být zcela zdarma, a ne být prodávány cizím vlastníkům, kteří potom mohou těžit z monopolních cen za pronájem. Glazjev také chce, aby směnná hodnota byla určována centrální bankou, nikoliv spekulanty na měnovém trhu.

Neoliberální ekonomové neuznávají, že ekonomický rozvoj země s takovým přírodním bohatstvím jakým Rusko disponuje, může být financován centrální bankou, která vydá dostatek peněz na potřebné projekty. Předstírají, že tohle by vedlo k inflaci. Neoliberálové popírají dlouho známý fakt, že, z hlediska objemu peněz je jedno, jestli peníze pochází z centrální banky, nebo se soukromých bank, které je tvoří z půjček nebo jestli pochází ze zahraničí. Rozdíl je však v tom, že pokud mají peníze původ v soukromých bankách nebo v zahraničí, tak úroky musí být placeny těmto bankám a zisky musejí být sdíleny se zahraničními investory, kteří tak získávají určitou kontrolu nad naší ekonomikou.

Je zřejmé, že ruští neoliberálové jsou apatičtí vůči hrozbě, kterou pro ně a Rusko představuje Washington se svými evropskými vazaly. Pouze na základě lží uvalil Washington na Rusko ekonomické sankce. Tato politická démonizace je stejnou fikcí, jakou je neoliberální ekonomická propaganda. Na základě takovýchto lží Washington organizuje vojenské jednotky a staví raketové základny na hranicích Ruska a v ruských vodách. Washington se snaží zdestabilizovat bývalé ruské, popř. sovětské provincie a ustavit v nich režimi nepřátelské vůči Rusku, jak vidíme na příkladě Ukrajiny a Gruzie. Washington i NATO soustavně Rusko démonizují. Došlo to tak daleko, že Washington zpolitizoval i olympijské hry a zabránil v účasti mnoha ruským atletům.

Navzdory těmto, vůči Rusku jasně nepřátelským krokům, jsou ruští neoliberálové stále přesvědčeni, že ekonomická doktrína, kterou Washington po Rusku vyžaduje, je v nejlepším zájmu Ruska, nikoliv pokusem o ovládnutí ruské ekonomiky. Avšak provázat osud Ruska s hegemonií Západu, by za těchto podmínek znamenalo konec ruské suverenity.