Ukrajinské ‚říjnové překvapení‘

Dva mrtví Rusové se zjevně v Pyattově výkazech moc nepočítají: Putin je asi sám osobně zabil a celá ta záležitost je zinscenovaná.

A jak vlastně Ukrajina ta obvinění „tvrdě vyvrátila“? Podle ukrajinských úřadů byl údajný chycený sabotér Jevgenij Panov Rusy „unesen“ ze svého domovského města v Záporoží – vzdáleného 200 mil (328 km) – a odvezen na Krym. Ukrajinská policie zcela vážně oznámila: „Přijali jsme všechna nezbytná opatření k rychlému, úplnému a nestrannému vyšetření tohoto zločinu.“ Člověk musí sice obdivovat schopnost ukrajinských úřadů pronášet tak pompézně i ty největší absurdity s naprosto vyrovnanou sebejistotou kšeftmana s ojetými auty, v této dovednosti mají však co dohánět, aby se vyrovnali Pyattovi. Velvyslanec následně přišel s dalším tweetem s prohlášením:

„Za Ruskem se táhne zaznamenaná historie častých vylhaných obvinění Ukrajiny, aby odvrátilo pozornost od svých vlastních ilegálních aktivit.“

Mluvíme-li o tom odvracení pozornosti, tak za lobbyistickou skupinou pro NATO, za Atlantickou radou, se táhne dlouhý výčet incidentů – viz zde, jimiž se stala proslulou svým zatemňováním. Avšak poté, co se pustili do různých matoucích „povídaček“ – včetně spekulací, že těmi sabotéry mohli být ruští dezertéři, nebo že snad „možná ani vůbec neexistovali“ – donutila Atlanticisty nutnost předstírat objektivitu, aby po několika odstavcích vyfukování kouřové clony přiznali, že je to přeci jen tak:

„Vzhledem k zatčení Panova začalo být jasné, že incident z Armjanska si FSB nevymyslela, jak mnozí on-line tvrdili, ač uvedené údaje lze těžko ověřit.“

No, to je každopádně pokrok: uznávají dokonce realitu. A samozřejmě, že údaje lze ověřit těžko, jelikož tvrzení v Západních „zprávách“ jsou značně přibarvená, jako tento článek od NPR, který se ani nezmínil, že Rusové několik těch sabotérů chytili, a nezmínil ani Panova, zato se ale v článku divili, proč Rusové „tři dny čekali“, než o tom incidentu referovali. V této zprávě od Bloomberg zase nejsou žádné podrobnosti o incidentu samotném, ale místo toho se nám servíruje popírání ukrajinského presidenta Petra Porošenka, že se vůbec nic nestalo, „analýzy“ od „expertů“, kterým „nikdo jiný nevěří“, kalkulace propadů ukrajinské měny a varování před tím, jak má Putin údajně ve zvyku zahajovat vojenské operace uprostřed Olympijských her. I v tomto hlášení od Associate Press podobně vyprázdněném od všech podrobností se uvádí špatně i počet ruských obětí, když tvrdí, že zemřel jen jeden Rus. Zbytek je „analýzou“ různých „expertů“ tvrdících, že celá ta věc je diverzí – je divné, že ve stejné linii, jakou podbízel velvyslanec Pyatt – když k ní autor ještě přidal vlastní charakteristiku Putinovy reakce jako „výhrůžné“. BBC k tomu podává pomocnou ruku dodatkem, že ač Panov sice mohl být „dobrovolnickým“ bojovníkem, tak „v poslední době“ byl zapojený do „charitativní organizace“.

Odkdy členové „charitativních“ organizací chodí v maskáčích, v nichž se noční temnotou plíží přes přísně střeženou hranici?

V podstatě existuje embargo na spolehlivé informace z tohoto temného kouta bitevního pole mezi Východem a Západem. Ale i tak, když posbíráme drobty faktů z roztroušených zdrojů, je možné se dopídit k obrysům průběhu těch událostí. CNN po chození kolem horké kaše v prvních čtyřech či pěti odstavcích – plných referování o Porošenkově popírání a o ukrajinských vojenských opatřeních proti neustále podstrkované, ale vyloženě bájné ruské „invazi“ – nakonec vykuckala pár faktů citací Tassu:

„Zpráva uvedla, že ruské síly zjistily ‚sabotéry‘ a když se je pokoušely zadržet, našly 20 improvizovaných výbušných zařízení obsahujících nálože o ekvivalentu přes 40 kilogramů TNT, munici, rozbušky, nášlapné a magnetické nástražné miny, granáty a standardní speciální výzbroj Ukrajinských ozbrojených sil.‘ Uvedla, že při vzniklém střetu byli zabiti dva ruští vojáci.“

Podle ruského deníku Kommersant došlo k ukrajinskému vpádu 7. srpna, kdy ruské zpravodajství zjistilo vstup sedmi ozbrojených mužů v nafukovacím člunu, kteří se z Ukrajiny přeplavili přes záliv Pěrekop a na území Krymu vstoupili u města Armjansk. Tito muži měli na sobě maskáčové uniformy „sovětského stylu“ zjevně ve snaze budit dojem, že jsou ruští vojáci. Byli střetnuti a vypukla přestřelka, při níž byli zranění na obou stranách, a jeden ruský agent FSB byl zabit. Ke druhé konfrontaci došlo následující den, kdy Ruské síly zjistily jednoho sabotéra a sledovaly ho až do léčky: Ukrajinské vojsko umístěné na hranici zahájilo palbu, přičemž zatímco příslušníci FSB pronásledovali svou kořist, tak hranici přešla druhá skupina. Při vzniklé přestřelce byl zabit jeden ruský voják.

Nejméně dva vetřelci byli zabiti a z první skupiny jich bylo pět zajato, přičemž dohromady bylo zadrženo deset lidí včetně Panova. Někteří měli ruské pasy a většina jich byla obyvatel Krymu. Kommersant rovněž uvedl, že ti pochytaní přiznali, že se účastnili sabotáží a jednali podle rozkazů ukrajinského zpravodajství; jejich cílem bylo nastražit bomby v turistických letoviscích a vyvolat paniku, čímž by v podstatě zničili lukrativní turistický průmysl Krymu, i když popírali, že by někoho chtěli zabít.

No, to samozřejmě, že ne!

Tass referuje, že Panov, nejenže přiznal, že tato operace probíhala podle direktiv Ukrajinské tajné služby, nýbrž i některé z jejích agentů identifikoval jménem. Nahrávku jeho výpovědi vysílal zpravodajský kanál Rossiya 24.

A teď tu máme „reportáž“ od Newsweeku s komicky absurdním ukrajinským „překrucováním“ tohoto zpackaného průniku: že ve skutečnosti „v pohraniční oblasti Krymu došlo k přestřelce mezi agenty Ruské federální bezpečnosti (FSB) a ruskými vojáky!“ Ano, Rusové stříleli sami na sebe. Ukrajinská propaganda sice obvykle hraničí s fantazijním žánrem, tohle ale znamená nový level vulgarity i pro ně.

Tak proč nás vlastně ta předváděčka nesmyslů z ukrajinského jeviště vůbec zajímá?

Je to důležité, protože Ukrajinci – stejně jako zbytek světa – sledují prezidentskou kampaň v USA a vůbec se jim, co vidí, nelíbí. Donal Trump kromě nechuti k zapojování do ukrajinských půtek s Kremlem se navíc ještě ptá: „Nebylo by lepší, kdybychom s Kremlem vycházeli v dobrém?“ Tím na Ukrajině vyvolal záchvaty hysterického chrlení jedovatých slin. Na druhé straně Hillary Clinton Donalda Trumpa otevřeně obviňuje, že je ruský agent a bývalý šéf CIA Mike Morrell během toho, jak ji vychvaloval, tak řekl, že Trump je „nevědomý agent“ FSB. A média „mainstreamu“, která nestoudně vedou kampaň za Clinton, hrají s kartou Trumpa jako ruské loutky, jak to jen jde.

Krátce, vůdci Ukrajiny Trumpa nenávidí, neustále ho shazují a otevřeně fandí listopadovému vítězství Clinton, a tak rozpoutávají teroristický útok na Krymu a předtím se pokusili o vraždu prezidenta vzbouřenecké Luhanské republiky na východní Ukrajině – když mu nastražili bombu pod auto a vážně ho zranili – a to vše v naději, že Putina vyprovokují k provedení nějaké vojenské akce. A ejhle! Máme tu „říjnové překvapení“ s tím, že Hillary zaujme tvrdou linii protiruského postoje a Trump bude stavěn do pozice, aby vypadal jako obhájce ruské „agrese“.

Je to perfektní uspořádání jak pro Ukrajince, kteří se rmoutí kvůli odmítání prezidenta Obamy poskytnou jim smrtící zbraně, tak pro Hillary, jejíž McCarthyovská kampaň proti Trumpovi se uchýlila ke všem fíglům studenoválečnických orgií buzení strachu takového druhu, jaké svět už od 50. let neviděl.

Taková je cena, kterou jako globální impérium platíme, když máme nos strčený do vnitřních záležitostí prakticky všech národů na zemi, naši klienti pak neustále kují pikle a spřádají intriky, aby se vetřeli i do našich vnitřních záležitostí, včetně našich voleb. Intervence je vždy obousměrná ulice.

Rusko ztratilo dva vojáky: Putin to nenechá jen tak být. A ani ukrajinští pučističtí vůdci, co přišli k moci svržením zvoleného prezidenta, a jejichž úchop moci je dost vratký, to nenechají v klidu. I ti potřebují neustálý děs z války, aby udrželi pozornost obyvatelstva odvrácenou od jejich ubohého ekonomického marasmu a narůstajících režimních represí (také zde). A samozřejmě Hillary Clinton je připravená, ochotná a všeho schopná, aby kořistila z vynořující se Ukrajinské „krize“, jen aby si proklestila cestu do Bílého domu – i kdyby musela riskovat jaderný turnaj s Rusy. Konec konců, co je to pouhý výhled na III. světovou válku v porovnání s všemu nadřazenou důležitostí dosazení První ženy jako prezidenta do Oválné pracovny?