Jak Obama spolupracoval s duchovními v Teheránu na zničení íránského jaderného programu

Jak byla dohoda zahájena

V r. 2001 Nadace bratří Rockefellerů financovala newyorskou organizaci s názvem „Projekt Írán“, jejímž cílem bylo obnovit vztahy Washingtonu s Teheránem (1). Projekt Írán byl veden řadou bývalých amerických diplomatů, kteří si rozvinuli vztahy s některými íránskými diplomaty, včetně Mohammada Javad Zarifa, někdejšího mladého diplomata pracujícího na íránské misi v New Yorku. Osazenstvo Projektu zorganizovalo tajná setkání s Íránci napojenými na Institut politických a mezinárodních studií, mozkový trust napojený na íránské ministerstvo zahraničí, a informovalo americké ministerstvo zahraničí a Bílý dům. Hlavním cílem Projektu bylo demontovat íránskou jadernou infrastrukturu prostřednictvím dosazení příhodné vlády v Teheránu. Nicméně setkání byla zrušena poté, co byl zvolen prezidentem v r. 2005 Mahmoud Ahmadinejad. Prezident Ahmadinejad odolal americkému tlaku a zachoval právo Íránu na obohacování uranu.

Mezitím Bushova vláda, a konkrétně tehdejší vice-prezident Dick Cheney, chtěla proti Íránu použít vojenskou sílu. Investor Wall Street, George Soros, byl proti USA vedeným vojenským intervencím ve světě (2). Soros chtěl prosazovat americký politický a ekonomický vliv pomocí měkké moci a barevných revolucí ve formě, v jaké proběhly ve východní Evropě (3). Poté, co do Bílého domu přišel v r. 2009 prezident Barack Obama, tajně podporoval tak zvané Zelené hnutí s cílem sesadit prezidenta Ahmadinejada. Nicméně toto hnutí selhalo a Írán dále pokračoval ve svém jaderném programu.

V březnu 2012 bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, v rozhovoru s Fareedem Zakariou ze CNN, řekl, že diplomatická vyjednávání s Íránem budou fungovat jen tehdy, když budou Spojené státy ochotny dát islámské republice bezpečnostní garance, že přežije (4). Navrhl, že USA by měly ignorovat porušování lidských práv islámskou republikou a garantovat ochranu režimu proti hrozbám, výměnou za ústupek, že upustí od svých jaderných aktivit. Podle tohoto plánu by byl režim duchovních zachován pod americkou ochranou, podobně jako jsou arabské monarchie a šejchanáty v regionu Perského zálivu. Výměnou za to měli duchovní spolupracovat na ochraně amerických zájmů v regionu. Proto místo politiky změny režimu, která byla prosazována Bushovo vládou, a ekonomického tlaku, a dřívějších tajných operací Obamovy vlády proti Íránu, mělo být novou politikou jednání s duchovními v Teheránu.

Mezitím probíhalo mezi íránským týmem vedeným Saeedem Jalili a skupinou 5+1 několik kol jednání o jaderných záležitostech, včetně jednoho kola v Moskvě 18-19. června 2012, které nevedlo k tomu, co si Západ přál. Následně, pod americkým tlakem, členské země EU uvalily vůči Íránu ekonomické sankce, účinné od 1. července 2012. Za tvrdého ekonomického tlaku duchovní cítili, že pevný postoj prezidenta Ahmadinejada proti Západu může destabilizovat jejich režim. Takže rozhodli obejít prezidenta a tajně jednat s Bílým domem. Poslali vlastní tým do Muscatu, aby tam jednal o jaderné dohodě, prostřednictvím zadního kanálu s Bílým domem. Ománský sultán Qaboos bin Said působil jako zprostředkovatel mezi těmito dvěma vládami.

Rovněž několik NGO, včetně Národní íránsko-americké rady a Projektu Írán, lobovalo za umožnění vyjednávání. Nadace bratří Rockefellerů a Sorosova nadace Otevřená společnost byly, prostřednictvím fondu Ploughshares, hlavními dárci, kteří financovali nevládní organizace a média s cílem vykolejit íránský jaderný program. Peníze od těchto zdrojů a snaha Bílého domu rozvinout přímý dialog s nejvyšším vůdcem Ali Khameneim vydláždily cestu pro jadernou dohodu. Od chvíle, kdy íránský nejvyšší vůdce Ali Khamenei vydal fatvu a zákaz výroby jaderných bomb, prezident Obama si s ním tajně vyměnil dopisy a slíbil, že režim nesvrhne. Obamův kontakt s duchovními v Teheránu se stal tak intenzivním, že Wall Street Journal v úvodníku napsal „oni (Demokraté) nyní vlastní ajatolláhy“ (6). V červenci 2012 byla obnovena tajná jednání s novým týmem, v Muscatu v Ománu. Cílem setkání bylo nechat Írán obohacovat malé množství uranu, aby si zachránil tvář.

Zorganizované Rouhaniho zvolení

Aby vydláždil cestu pro schválení tajných jednání, musel duchovní přijít do funkce po prezidentu Ahmadinejadovi. George Soros se párkrát setkal s bývalým duchovním, prezidentem Mohammadem Khatamim, a chtěl, aby se dostal zpět k prezidentské funkci. Protože Khatami měl zákaz kandidovat ve volbách 2013, Zelené hnutí změnilo barvu na fialovou, a začalo za prezidenta prosazovat jiného duchovního Hassana Rouhaniho. Za pomoci amerických nevládních organizací, spolu s propagandou západních médií, a kolaborace reformistů v Íránu, se Hassan Rouhani stal prezidentem v r. 2013.

Oznámení o „zvolení“ Rouhaniho prezidentem v červnu 2013 bylo vysoce překvapivé, protože většina Íránců nenávidí, že duchovní vládnou jejích zemi. Jak bylo možné, že jediný duchovní mezi osmi režimem předem vybranými kandidáty se stal prezidentem? Po tomto oznámení se neobjevila žádná obvinění ze zfalšování voleb, jak je obvyklé, když se USA nelíbí zvolený kandidát ve třetím světě. Pozorovatelé předpokládali, že zfalšování voleb ve prospěch Rouhaniho mělo zničit íránský jaderný program, výměnou za americkou ochranu duchovních, aby mohli vládnout Íránu.

Profesor Hooshang Amirahmadi, který řídí Americko-íránskou radu, řekl, že prezidentské volby v r. 2013 byly „zorganizovány tak“, aby se Hassan Rouhani stal preferovaným kandidátem, aby mohla být uzavřena tajná jaderná dohoda (7). Vlastně klíčoví členové Rouhaniho vlády byli vybráni ze stejné skupiny bývalých íránských diplomatů z íránské mise v OSN, tak zvaných Newyorských kruhů (Halgheh New Yorkiha), do které patřil i Zarif coby ministr zahraničí. Zarif měl z dřívějška přátelské vztahy s některými velmi známými Američany. Více než deset let předtím se Zarif setkal s tehdejším senátorem Johnem Kerrym, nejdříve na párty pořádané Georgem Sorosem (8). Zarif vedl íránský jednací tým, do kterého patřili Ali Akbar Salehi, Abbas Araghchi, Majid Takht-Ravanchi a Hussein Fereydoon, Rouhaniho mladší bratr, který dříve působil na íránské misi v OSN. Následně Rouhani, se souhlasem vůdce Khameneiho, akceptoval všechny hlavní americké požadavky na uzavření jaderné dohody.

Zatajená fakta odhalena

Ve skutečnosti scénář pro jadernou dohodu byl připraven léta předtím a byl ukázán v televizním seriálu 24, vysílaném Fox v r. 2010 ve Spojených státech. V jednom dílu je mírová konference mezi prezidentkou Spojených států „Allison Taylor“ (Hillary Clinton) a prezidentem „Hassanem“ (Rouhanim) z fiktivní islámské republiky „Kamistán“ (Írán) (9). Prezident Hassan souhlasí s demontáží jaderného programu své země. Výměnou za to jsou zrušeny sankce vůči jeho zemi a kvůli politickým manévrům je zemi dovoleno mít pouze 6000 centrifug, což byl přesně stejný počet, jako v jaderné dohodě z Lausanne.

Informace odhalené po realizaci jaderné dohody americkým tiskem poskytly více vodítek ohledně toho, jak byla jaderná dohoda upečena. V květnu 2016 se v americkém tisku objevilo několik článků, které potvrdily, že tajná jednání probíhají již nějakou dobu a, jako formalita, byly ponechány jisté podrobnosti na dojednání po zveřejnění dohody. Klíčový článek se objevil v časopisu New York Times, kde byl rozhovor s Benem Rhodesem, zástupcem poradce pro národní bezpečnost v Bílém domě (10). Podle Rhodese byla tajná jednání organizována od července 2012 v Muscatu, mezi týmem z Bílého domu a íránským týmem, vyslaným vůdcem Khameneim vyjednat jadernou dohodu.

Rhodes řekl, že „vytvořil ozvěnovou komoru“ expertů, aby udal jadernou dohodu na jaře 2015. Dodal, že „říkali věci, které potvrzovali to, co jsme jim řekli“. Další články a kniha s názvem „Alter ega“ (Alter Egos) Marka Landlera odhalila více informací. John Kerry byl zapojen do jednání s Íránem ještě předtím, než se stal ministrem zahraničí. V prosinci 2011, kdy byl Kerry stále ještě v senátu, „vedl vlastní tajná jednání v Ománu, která vytvořila základ pro kanál ministerstva zahraničí“. Podle Landlera Jake Sullivan, náměstek personálního šéfa, byl členem trojčlenného týmu, který vedl zákulisní jednání. Další tajná jednání prostřednictvím ománského kanálu následovala v r. 2012, za účasti náměstka ministra Billa Burnse. Základní rámec jaderné dohody byl vytvořen na tajných rozhovorech, které začaly v červenci 2012 v Muscatu a pokračovaly v Ženevě a New Yorku (11). Když se John Kerry 1. února 2013 ujal funkce ministra zahraničí, vyjednávání formálně převzal. Jednání později zrychlila, když se Hassan Rouhani stal íránským prezidentem.

Celkově bylo zvolení Hassana Rouhaniho zorganizováno proto, aby se dokončila jednání o jaderné otázce. Rouhani, za podpory vůdce Khameneiho, ustoupil požadavkům Západu a obětoval národní zájmy Íránu, výměnou za zachování své vlády duchovních v Íránu. Západní mocnosti podpíraly duchovní proto, aby měly v regionu Perského zálivu další loutkovou vládu.

Odkazy

1. Iran Project, http://iranprojectfcsny.org/ and http://theiranproject.com Also see Peter Waldman, How Freelance Diplomacy Bankrolled by Rockefellers Has Paved the Way for an Iran Deal, July 2, 2015, http://www.bloomberg.com/politics/articles/2015-07-02/how-freelance-diplomacy-bankrolled-by-rockefellers-has-paved-the-way-for-an-iran-deal
2. http://www.theatlantic.com/international/archive/2015/09/dick-cheney-iran-deal-military-force/404296/
3. Soros, George, the Bubble of American Supremacy, Public Affairs, New York 2004.
4. Kissinger: Talks work only if US gives Iran something, 16, March 2012, p. 1, http://iran-times.com/kissinger-talks-work-only-if-us-gives-iran-somthing/
5. The Confrontation with Iran: A Covert War, http://www.informationclearinghouse.info/article30305.htm , the cover war included using computer malwares to cripple Iran’s nuclear centrifuges and sabotage of nuclear installations and assassinations of Iran’s nuclear scientists by Israel Mossad; the last one assassinated on January 11, 2012. Also see DAVID E. SANGER, Obama Order Sped up Wave of Cyber-attacks against Iran, http://www.nytimes.com/2012/06/01/world/middleeast/obama-ordered-wave-of-cyberattacks-against-iran.html?pagewanted=all&_r=0 .
6. The Wall Street Journal, Democrats and the Ayatollahs, September 3, 2015
7. Hooshang Amirahmadi Responds to Ben Rhodes’s Thoughts on Nuclear Accord
8. May 12, 2016, http://www.us-iran.org/news/2016/5/12/amirahmadi-on-voice-to-america
9. Michele Hickford, You will NOT BELIEVE who was best man at John Kerry’s daughter’s wedding, July 28, 2015,
10. http://allenbwest.com/2015/07/you-will-not-believe-who-was-best-man-at-john-kerrys-daughters-wedding/
11. Serial 24, https://www.youtube.com/watch?v=YlihBeBfpR0 , also Persian VOA https://www.facebook.com/348107372048510/videos/390516254474288
12. DAVID SAMUELS, The Aspiring Novelist Who Became Obama’s Foreign Policy, May 6, 2016 http://www.nytimes.com/2016/05/08/magazine/the-aspiring-novelist-who-became-obamas-foreign-policy-guru.html?_r=0
13. Landler, Mark, Alter Egos: Hillary Clinton, Barack Obama, and the Twilight Struggle over American Power, Random House, 2016. pp 235-37