Američané jsou nejvyděšenější národ na Zemi

Avšak paradoxně by disonance údajné svobody nemohla být propastnější. Na tiskové konferenci na filmovém festivalu v Cannes minulý týden americký herec George Clooney odbočil od tématu svého posledního filmu a mluvil o republikánském prezidentském kandidátu Donaldu Trumpovi. Clooney, který je znám svoji příchylností k liberální odnoži americké politiky a který je velkým stoupencem demokratické kandidátky Hillary Clinton, předpověděl, že pravičácký podnikatelský magnát Trump v nadcházejících listopadových prezidentských volbách nezvítězí.

Clooney odmítl Trumpa jako demagoga zasévajícího strach a rozdělující napětí v rasové a xenofobní oblasti. Což je dosti pravda. Ale nám zde nejde ani tak o hercovy názory na Trumpovy vyhlídky na politický úspěch, jako o Clooneyho předpoklad, že Američané nepodlehnou reakčnímu nahánění strachu.

Clooney seděl na tiskové konferenci vedle své americké kolegyně Julie Roberts a režisérky Jody Foster a publiku v Cannes řekl: „Strach nebude pohánět naši zemi… nebojíme se ničeho.“

No, je mi líto Georgi, ale v tom se hluboce mýlíš. Strach je obrovským emocionálním motivem v americké politice nejméně od druhé světové války, a pravděpodobně ještě dále v minulosti.

Na rozdíl od Clooneyho chvastounství se Američané velmi, velmi bojí.

Největším strašákem pro americkou veřejnost byl Sovětský svaz, kdy toto strašidlo dominovalo americké politice téměř 50 let. Tento strašák byl opět vzkříšen obviňováním Ruska a jeho prezidenta Vladimira Putina ze záměru „vzkřísit Sovětský svaz“.

Byla to Hillary Clinton – Clooneyho politický favorit – kdo přišel s absurdním a historicky negramotným obviněním, že Putin je „nový Hitler“. Mnoho dalších vysoce postavených amerických politiků a západní zpravodajská média pak stádně jako jeden muž démonizovala ruského vůdce.

Nezpochybňovaným konsensem ve Washingtonu, od presidenta Baracka Obamy po jeho ministra zahraničí Johna Kerryho a vysoké představitele kongresu a šéfy Pentagonu je, že Rusko je existenční hrozbou pro globální bezpečnost.

Nový americký šéf NATO generál Curtis Scaparrotti varoval, že USA vedená aliance se musí připravit na zahájení války proti Rusku v jakýkoliv okamžik, kvůli údajné ruské agresi vůči východní Evropě a pobaltským státům.

Studená válka byla tak obnovena čtvrt století poté, co byl Sovětský svaz rozpuštěn. Jako v dřívějších dobách i dnes strach opět pohání americkou politiku. Konzistentně existuje pro tento masový fenomén zanedbatelný předmětný základ. Rusko dnes není hrozbou pro USA nebo jejich spojence z NATO, stejně jako nebyl hrozbou Sovětský svaz.

Bombastická tvrzení o ruské „anexi“ a „invazi“ na Ukrajinu jsou fakticky slabá, podvodná či prázdná. Tato tvrzení neobstojí před ověřením. Ale to sotva někomu vadí. Podstatné je, že podobná báchorka – propaganda – o údajné ruské zlovolnosti je v západních „nezávislých“ médiích zesilována a omílána neustále dokola, což se nijak neliší od techniky velké lži nacistického šéfa propagandy Josefa Goebbelse.

USA a západní spojenci, za pomoci poddajných zpravodajských médií, jsou prakticky schopné vytvořit si vlastní falešnou „realitu“. Není to objektivní realita. Je to subjektivní, sebeklamná „realita“, ve které jsou západní země vykreslovány v ohrožení ze strany predátorského slintajícího nepřítele ve formě Ruska.

Strach je mocnou pákou u kontroly populace, jak anglický autor George Orwell horlivě vnímal. Dejte veřejnosti strach o život kvůli ohrožení vnějším nepřítelem a můžete ji snadno manipulovat tak, aby přijala autoritu, bez ohledu na to, jak drakonickou a nelegitimní tato autorita je. Strach je klíčem ke vzdání se demokratických práv a podvolení se a vlezení do klece.

Po skončení druhé světové vály v r. 1945 Západ okamžitě potřeboval studenou válku, se Sovětským svazem, jako hráz proti pokrokovějšímu a demokratičtějšímu vývoji ve vlastních zemích. Americký spisovatel David Talbot ve své knize „Ďáblova šachovnice“ (The Devil’s Chessboard) jasně líčí, jak Wall Street, Pentagon a ideologicky zarytí politici byli schopni vytvořit monstrózní vojensko-průmyslový komplex a jeho obří spotřebu ekonomických zdrojů pro obohacení vládnoucí kasty elity – na základě strachu studené války a obav ze „zlého Sovětského svazu“.

Když menšina skeptických a nezávislejších inteligentních politiků, autorů či umělců zpochybňovala tvrzení studené války, byli okamžitě ostrakizováni jako „rudí“, „zrádci“ či byli vražděni vojensko-průmoslovým komplexem, jak David Talbot přesvědčivě předkládá na případu prezidenta Johna F. Kennedyho.

Toto perverzní pokřivení a plýtvání americkými ekonomickými zdroji – 600 miliardový vojenský rozpočet rok za rokem, zastiňující všechny ostatní sociální potřeby – je zajišťováno právě prostřednictvím strachu. Americká vojenská moc musí být největší a posvátná, aby „bránila“ či „chránila“ životně důležité americké zájmy a zájmy spojenců před „existenčními hrozbami“. Rusko, a v menší míře Čína, mají nadále přiřčenu roli globální hrozby.

Za tímto účelem byli Američané vystaveni neúprosnému psychologickému programu – eufemisticky nazývanému „zprávy“ – po posledních sedmdesát let. Evropané také. Možná, že v celé Evropě jsou, co se týká démonizace Ruska, britská média nejtoxičtější a nejreakčnější.

Manipulace mysli západní veřejnosti je křiklavě zjevná. Tvrzení namířená proti Rusku jsou absurdní a groteskní, ale kupodivu tato manipulace, do jisté míry, zaznamenává úspěch.

Nicméně ovládání prostřednictvím strachu není tak všemocné, jak kdysi bývalo. Během minulé studené války byla západní veřejnost mnohem náchylnější k líčení „zlého“ sovětského strašáka.

Již tomu tak není. Západní média již byla dávno zdiskreditována v důsledku vymýšlení lží, jako záminky pro Bushovu-Blairovu válku proti Iráku a další zločinné USA vedené operace změny režimu, včetně Libye, Sýrie a Ukrajiny. Dnes mají občané Západu lepší přístup k alternativním informačním zdrojům, včetně ruských masmédií a kritických zpravodajských zdrojů ve vlastních zemích. Technika velké lži, i když je stále účinná, není tak účinná, jako bývala v dřívějších dobách.

Tento nový historický vývoj u povědomí veřejnosti se odráží v narůstající lidové nespokojenosti s vládami v celé Evropě, které jsou považovány za oddané pudlíky agresivní politiky Washingtonu vůči Rusku. Občané se naštvaně ptají, proč musí akceptovat ekonomická úsporná opatření, když USA vedené sankce vůči Rusku ničí jejich pracovní místa, podnikání a exportní příjmy. Občané jsou oprávněně rozzuřeni, že se jim říká, že pro veřejné služby a infrastruktury neexistují žádné finanční zdroje, zatímco miliardy jsou pumpovány do sil NATO, aby se hazardně vyvolávalo napětí s Ruskem.

Samozřejmě, že anomálie v prioritách západních vlád, co se týká uspokojování veřejných potřeb, jsou absurdní, neospravedlnitelné a neudržitelné. A jediným způsobem, jak to může západním vůdcům projít za tak absurdního popírání demokratické reality, je hrát na faktor strachu. Nikde nebyl faktor strachu rozehrán více, než v USA – ironicky v zemi, která prohlašuje shůry, že je vyjímečná, svobodná a demokratická.

George Clooney by udělal lépe, kdyby se držel svého stříbrného plátna, kde jeho hrdinství a udatnost září více, než ve skutečném životě – v rámci fantazie a fikce. Ve skutečném životě tvrdil, že „Američané se nebojí ničeho“. Georgi, s respektem, vaši lidé jsou ti nejvyděšenější lidé na planetě; a systém vymývání mozku je tak dobrý, že ty i oni to ani nevíte. Skutečně, nemáte ani tucha o obrovské manipulaci.