Třináct let

Paní Lindh byla političkou Švédské sociálně demokratické strany. Paní Joanne Cox byla političkou britské Labouristické strany. Obě byly kované eurohujerky.

Na podzim roku 2003 probíhalo ve Švédsku referendum za přijetí eura. Podle průzkumu veřejného mínění zastánci přijetí eura prohrávali. Paní Lindh byla jednou z tváří kampaně za přijetí eura.

O třináct let později v létě 2016 se v Británii schyluje k referendu o vystoupení z Evropské unie. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že zastánci setrvání v EU prohrávají. Paní Joanne Cox podporovala kampaň „Remain“ - zůstat (v EU).

Vrah paní Lindh zaútočil nožem na veřejném místě ve chvíli, kdy si paní Lindh kupovala šaty pro večerní televizní debatu, kde se chystala prosazovat zavedení eura. Paní Lindh zemřela následující den v nemocnici.

Také vrah paní Joanne Cox zaútočil nožem (a pistolí) na veřejném místě, paní Joanne Cox zemřela na následky zranění téhož dne.

Oba vrahové měli psychické problémy. Ti, kteří znali osobně vraha Joanne Cox, říkají, že byl apolitický. Přesto nejméně jeden svědek tvrdí, že při vraždě křičel "Britain first". Takto hovoří o vrahovi jeho sousedé:

"Žil tady čtyřicet let, nikdy se nedostal do žádných potíží a nikdy žádné nepůsobil. Miloval své růže a květiny vůbec," tvrdí Mairova sousedka Kathleen Cooková (62). "Nevím o tom, že by patřil k nějaké politické straně a nikdy jsem ho neslyšela, že by vyjadřoval své postoje k Evropě nebo něco podobného. Pro nás to byl prostě Tommy, místní chlapík."

Další soused, Davic Pickles (62), si vzpomíná, že Tommy především rád chodil do knihovny. "Když jsem viděl zprávy, neměl jsem slov. Byl to takový samotář, co žil sám pro sebe, ale neřekl bych, že byl nepřátelský. Trávil hodně času v knihovně, chodil tam číst a na počítače." Tommy Mair byl prý velmi přátelský, milý, obětavý a navíc bezplatně učil své sousedy zacházet s počítačem. Není ovšem prý rovněž vyloučeno, že měl dluhy.

Zdroj: Protiproud

V obou případech byly obětí ženy a matky, což budí sympatie a vyvolává emoce.

V obou případech došlo k pokusu ideově ztotožnit příznivce kampaně proti EU s vrahy. A v obou případech to nedává smysl, neboť strana proti EU měla náskok. Neměla potřebu vraždit. A už vůbec ne političky, které sice byly v opačném táboře, ale rozhodně nedisponovaly moci zvrátit nebo ovlivnit referenda. V podstatě v obou případech šlo o bezvýznamné figurky.

Vrah paní Lindh se jmenoval Mijailo Mikailovic a byl dopaden až po referendu a čtrnáct dnů po vraždě. Vrah paní Joanne Cox se jmenoval Thomas Mair a byl dopaden okamžitě po vraždě.

Následkem vraždy paní Lindh byly kampaně obou stran pozastaveny.

Následkem vraždy paní Joanne Cox byly kampaně obou stran pozastaveny.

V případě švédského referenda se političtí analytikové shodují, že vražda paní Lindh oslabila pozice kampaně proti přijetí eura. Přesto se nakonec většina voličů rozhodla proti přijetí.

Také v případě britského referenda se političtí analytikové shodují a průzkumy veřejného mínění naznačují, že strana pro brexit byla oslabena.

Je všechno jenom náhoda?

Zdroje

• Jako přes kopírák - vražda Jo Coxové a vražda Ylve Anna Maria Lindh
• Swedish politician’s death 13 years ago mirrors murder of UK lawmaker
• History as ghastly repetition – Anna Lindh & Jo Cox
• Anna Lindh
• Jo Cox