Švýcarsko se zřeklo životního komunismu

ZP je státem zaručený příjem všech členů společnosti, který jim zabezpečuje životní minimum a tak ruší závislost člověka na práci coby zdroji příjmů. Od 70. let m. s. se se zavedením tohoto modelu experimentovalo v různých zemích (převážně na komunální úrovni). V Evropě takové experimenty proběhly a probíhají v Holandsku, Dánsku, Německu a Finsku, z iniciativy ústředních úřadů, komunálních orgánů, společenských organizací, odborových svazů, filantropických nadací a soukromých podnikatelů. Téma ZP je stále častěji probíráno Mezinárodní organizací práce (ILO).

Polarizace společnosti před referendem

Posouzení možnosti zavést ve Švýcarsku ZP skončilo referendem, které se konalo 5. června. Občanům konfederace bylo předloženo podpořit nebo zamítnout následující variantu ZP: Každý dospělý Švýcar (včetně některých kategorií cizinců) dostane od státu každý měsíc sociální dávku ve výši 2500 švýcarských franků. U dětí to bylo stanoveno na 625 franků. Zároveň se zavedením jednotné dávky musí dojít ke zrušení všech sociálních dávek a výhod, které v konfederaci existovaly do té doby.

Referendu ve Švýcarsku předcházely průzkumy veřejného mínění. Vynecháme-li kategorii pochybujících (nerozhodnutých), tak poměr stoupenců a odpůrců ZP činil v posledních měsících 25:75%. Ve Švýcarsku došlo ke zjevné polarizaci společnosti u otázky jediné sociální dávky. Každá ze stran vedla aktivní agitační kampaň opírající se o stabilizovaný systém argumentů. Abychom lépe pochopili jemnosti boje kolem problému ZP, uveďme si, co znamená 2500 franků pro Švýcara. Průměrný plat v konfederaci činí 6000 franků (před zdaněním). Maximální částka všech dávek, které občan Švýcarska může teoreticky dostat ve stávajícím systému sociálního zabezpečení, je o něco menší, než 2500 franků (asi o 5%).

Argumenty „pro“

Základní argumenty švýcarských stoupenců ZP, kteří referendum iniciovali, jsou následující:

1. V podmínkách vědecko-technického pokroku dochází k nepřetržitému zvyšování produktivity práce. V důsledku toho dochází k vytlačování živé práce prací neživou. Řečeno jednoduše, roboti vytlačují lidi. Dochází k růstu absolutní i relativní míry nezaměstnanosti. Zatím vypadá Švýcarsko v porovnání s ostatním zeměmi světa úspěšně. Vloni činila míra nezaměstnanosti v konfederaci 3,1-3,2%. Letos se předpovídá 3,5%. Pro srovnání: v zemích jižní Evropy dosahuje, podle oficiálních statistik, tento ukazatel 15-20%. Nezaměstnanost mládeže na jihu Evropy přesáhla 50%. Švýcarští experti předpovídají, že není daleko doba, kdy nezaměstnanost v konfederaci přesáhne 10%.

Závěr: ZP je prkno, které je třeba zavčasu podložit, než ve Švýcarsku dojde k masivnímu nahrazování lidí roboty. Systém zaručených dávek, podle názorů jeho stoupenců, ruší psychologické napětí ve společnosti (obavu o ztrátu práce) a odvrací sociální nepokoje.

2. ZP umožňuje člověku rozvinout svůj tvůrčí potenciál. Když má zaručený minimální příjem, může se člověk zabývat tou činností, která ho zajímá a odpovídá jeho talentu. Stoupenci ZP před referendem odkazovali na sociologické průzkumy, které ukázaly, že množství lidí, kteří si dobrovolně vyberou v případě zavedení systému zahálku, nepřevyšuje několik procent.

3. Současný systém sociálního zabezpečení ve Švýcarsku je velmi složitý a komplikovaný. Stojí na obrovském množství zákonů a obsahuje desítky (podle jiných údajů stovky) různých dávek a výhod. To vede k bujení byrokratického aparátu na úrovni konfederace a kantonů. Stále větší část peněz rozpočtu, vyčleněných na sociální účely, je požírána tímto byrokratickým aparátem.

Argumenty „proti“

A nyní argumenty odpůrců ZP, kteří v referendu zvítězili:

1. Zavedení ZP oslabí švýcarskou ekonomiku a nastolí nezdravou atmosféru ve společnosti. Lidé přestanou usilovně a efektivně pracovat. Na počátku může být podíl lidí nechtějících pracovat a vést prázdný život, kteří odejdou z práce, malý, ale jen na počátku. Lidé vedoucí zahálčivý život mohou mít rušivý vliv na ty, kteří ještě pracují. Dokonce i když pracující nebudou následovat příkladu lidí, kteří dali výpověď, budou nespokojeni s tím, že jedni občané pracují, a druzí se flákají.

2. Na ZP mají v první řadě zájem ti občané, kteří mají práci s nízkým příjmem. Na takový druh práce nebude možné najít švýcarské občany a bude nutno dovézt přistěhovalce ze zahraničí. Sociální, kulturní a politická rizika související s takovou náhradou pracovní síly jsou evidentní.

3. Varianta ZP předložená v referendu nemá dostatečný ekonomický základ. Především stát není schopen splnit své závazky plynoucí z univerzální dávky kvůli rozpočtovým omezením.

4. Aby stát mohl plnit své závazky u ZP ve výši 2500 franků u dospělého měsíčně (30,000 ročně), potřebuje, dle výpočtů, 208 miliard franků ročně. To je třikrát víc, než současné celkové výdaje na sociální programy. Bude třeba zvýšit daně (cca o 140 mld franků) jak ze zisků společností, tak z příjmů občanů. Otázka ceny, kterou bude muset společnost zaplatit za „komunistický“ experiment, zůstala na okraji zájmu. Dodatečné daně pro podnikatelský sektor mimo to sníží konkurenceschopnost švýcarské ekonomiky.

5. Někteří švýcarští kritici ZP považují projekt jediné dávky nikoliv za projev vůle národa, ale za naplánovanou akci s cílem rozrušit švýcarskou společnost a silně podkopat ekonomiku. Ničivý efekt pro ekonomiku konfederace přirovnávají k efektu zrušení bankovního tajemství na počátku desetiletí (ke zrušení došlo pod tlakem Washingtonu). Panuje podezření, že iniciativa referenda se zrodila nikoliv ve Švýcarsku, ale za mořem, v USA.

Co nás čeká?

5. června pozdě večer vešly ve známost výsledky referenda. Ani jeden kanton nápad ZP nepodpořil, tedy ve všech kantonech bylo více hlasů „proti“, než „pro“. Největší kladnou odezvu našel nápad „základního příjmu“ v kantonech Basilej-město (36,0%), Jura (35,8%), Ženeva (34,7%) a Neuschatel (31,2%).

Iniciativu na zavedení ZP podpořilo 23,1% občanů konfederace, proti ZP hlasovalo 76,9% lidí. První komentáře týkající se referenda, které se objevily ve švýcarských médiích, ukazují následující: pro ZP hlasovala hlavně chudší vrstva obyvatel. Proti ZP byli nejen lidé s vysokými, ale i středními příjmy. Mnozí Švýcaři vysvětlili svůj postoj nanejvýš prostě: „Nehlasujeme proti ZP, ale proti zvýšení daní, které se v případě zavedení ZP stane nevyhnutelným.“

Nicméně samotnou myšlenku ZP švýcarské referendum nepohřbilo. Strana Zelených (jediná ze švýcarských politických stran, která je pro zavedení ZP) sdělila, že pokračuje v boji za jedinou sociální dávku. Je pravděpodobné, že stoupenci ZP změní svoji taktiku. Budou se dožadovat zavedení „komunismu“ v jednotlivých kantonech (švýcarské zákonodárství to umožňuje). Základní pozornost bude soustředěna na ty kantony, kde stoupenci ZP dosáhli nejlepších výsledků (Basilej-město, Jura, Ženeva a Neuschatel).

Švýcarští stoupenci systému ZP neklesají na mysli. Jsou spokojeni, že referendum proběhlo a myšlenka ZP se stala známou milionům lidí v Evropě i mimo ni. Začaly si ji tak říkajíc osvojovat masy. Před referendem byly provedeny průzkumy veřejného mínění ohledně ZP v některých evropských zemích. Tam je podíl stoupenců „životního komunismu“ podstatně vyšší, než ve Švýcarsku. Například v Británii je stoupenců ZP více, než odpůrců. Řečeno slovy Karla Marxe, „strašidlo komunismu“ začalo obcházet Evropu. Pravda, Marx mluvil o komunismus na základě zespolečenštění výrobních prostředků. Současní evropští reformátoři předkládají variantu alokačního komunismu za zachování soukromé formy vlastnictví výrobních prostředků.