Význam bitvy o Aleppo

Protivládní síly pravidelně ostřelují civilisty v křesťanských čtvrtích Aleppa a ve čtvrti Sheikh Maqsood obývané Kurdy. Jedním z výsledků této nové fáze vojenské kampaně bylo zvýšení vlivu džihádistických skupin, obzvláště Jabhat al-Nusra. Je to tato skupina a její spojenci, kterou se Turecko a USA pokouší vydávat za „umírněnou opozici“, která má být údajně schopná bojovat s Islámským státem. Ale když přijde na metody likvidace politických oponentů a křesťanů, jsou tyto radikální islamistické skupiny nerozlišitelné.

Vůdce Al-Kajdy vyzývá „umírněné“ a „radikální“ ozbrojence ke sjednocení

Je třeba se zmínit o další džihádistické skupinně, která se objevila v Sýrii v březnu-dubnu loňského roku. Je známá jako Jaish al-Fatah. Součástí této skupiny jsou Ahrar ash-Sham a Jund al-Aqsa, mimo Jabhat al-Nusra. Většina expertů považuje Ahrar ash-Sham za stejný typ salafistické džihádistické skupiny jako Jabhat al-Nusra, která je zahrnuta na seznam teroristických organizací Rady bezpečnosti OSN.

V r. 2015 bývalý vůdce Ahrar ash-Sham, Hassan Abboud, popsal své spory s Islámským státem: „Demokracie je meč, který Západ drží nad hlavou ostatních zemí. Je to způsob, jak může zemi vládnout jen malá skupina lidi. V souladu s šaría existuje několik způsobů výběru vůdce. V monarchii následník svůj titul dědí. V jiných společnostech, dodržujících šaríu, je vůdce vybírán nejmoudřejšími a nejrespektovanějšími muži, po poradě s lidmi. Všechny tyto metody jsou legitimní. Uznáváme, že ideálně by měl existovat kalif a jeho otroci. Naše neshody s Islámským státem se týkají záležitostí stylu, nikoliv podstaty. Prohlášení kalifátu bylo předčasné a nenásledovalo splnění všech právních procedur.“

Bývalý vůdce Ahrar ash-Sham se, zdá se, staví proti „šíitské hrozbě“, a bere to za nejdůležitější úkol dneška. Tvrdí: „Šíitský půlměsíc je držen nad islámským ummahem. Tento perský safavidský půlměsíc je největší překážkou obnovení jeho slávy.“ Výraz „půlměsíc“ je samozřejmě chápán ve významu „šíitský půlměsíc“ – koalice Íránu se Sýrií a Hizballahem. Zajímavé přídavné jméno „safavidský“ se týká Íránu. Šíitský islám se stal oficiálním náboženstvím Íránu za dynastie Safavid (1501-1721) a salafisté tento výraz často používají, když mluví o současném Íránu.

Mezitím Ayman al-Zawahiri, vůdce teroristické organizace Al-Kajdy, sama sebe nazývající Jabhat al-Nusra, apeloval na všechny odpůrce legitimní syrské vlády a požadoval, aby podpořili svoji jednotu tváří v tvář ofenzivě syrské armády u Aleppa. „Buď se sjednotíte, nebo budete čelit smrti,“ uvedl teroristický vůdce Ayman al-Zawahiri a ocenil roli Jabhat al-Nusra, zatímco zuřivě kritizoval syrské příměří. Vůdce Al-Kajdy požadoval, aby „skuteční muslimové“ všech zemí soustředili své úsilí na vedení džihádu v Sýrii, tvrdí, že „pokud se mudžahedýni nesjednotí, čeká je porážka z rukou západních a ruských křižáků.“

Hamza bin Ladin, 23letý syn Osamy bin Ladina, se spojil s vůdcem Al-Kajdy a podpořil Jabhat al-Nusra. Tvrdí, že „islámský ummah se musí soustředit na vedení džihádu v Sýrii a semknout se v jeho řadách a nechat stranou všechny momentální neshody“.

Předstírání vedení války proti Islámskému státu Tureckem

Po těchto událostech se Ankara náhle začala obávat rozšíření Islámského státu v severní Sýrii. Erdogan nejen, že oznámil svůj záměr vyhnat ozbrojence IS od syrské hranice, ale odmítl také vyloučit účast tureckých pozemních jednotek v místních operacích proti této teroristické skupině. 6. dubna se tlupa skládající se z ozbrojených frakcí syrských Turkmanů, které platí turecké tajné služby, a několik jednotek salafistů zmocnila města al-Rai drženého ozbrojenci Islámského státu a pohrozila, že bude postupovat až k Azaz, ale 11. dubna byla zatlačena džihádisty zpět. To bylo pochopitelné: ozbrojenci Daesh berou svůj boj vážně – když jdou do boje, neblufují.

Podle informací poskytnutých tureckým novinářem Burakem Bekdilem, poté, co se Ankara oficiálně připojila k protiteroristické koalici, tak nejen, že záplava zbraní a výbušnin procházejících přes tureckou hranici do oblastí ovládaných IS neklesla, ale dokonce se zvýšila. Vloni odešlo z Turecka do oblastí pod kontrolou teroristů 2,500 tun dusičnanu amonného, 456 tun ledku a 75 tun hliníkového prášku. Všechny tyto složky jsou používány k výrobě improvizovaných výbušných zařízení.

Navzdory řadě teroristických akcí spáchaných stoupenci IS v Turecku 24. března turecký soud osvobodil sedm členů IS, včetně polního velitele. Takováto shovívavost vede k nevratné přeměně turecké společnosti. Podle průzkumů mínění téměř 10% Turků (skoro osm milionů lidí!) vidí Islámský stát v pozitivním světle a nepovažuje ho za teroristickou organizaci. To jen zaručuje příliv nových bojovníků z Turecka do řad Daesh.

Co vyvolalo tyto změny v chování Ankary – země, která až donedávna byla považována za neoficiálního mecenáše Islámského státu? Především kurdské Lidové ochranné jednotky v Sýrii, které mají úzké vazby na Stranu pracujících Kurdistánu, a nedávno zaznamenaly úspěch v boji s IS. Převzaly kontrolu nad severovýchodní částí u syrsko-turecké hranice a mohly by se posunout na západ. Erdoganova vláda touží zabránit kurdským jednotkám v postupu ke strategicky důležitým městům Azaz a Jarabulus. Pokouší se obsadit tato místa sama a schovává to za pokřik „válka proti Islámskému státu“. Zadruhé, po ranách uštědřených ruskými vzdušnými a kosmickými silami nejsou již obchodní dohody Erdoganovy rodiny s Daesh tak ziskové, jako bývaly. To vše nutní Ankaru zmenšit spolupráci s IS a místo toho přejít k Jabhat al-Nusra a na ni napojeným skupinám.

Změna taktiky Ankarou ohledně Sýrie má plnou podporu Washingtonu. Nedávné odeslání raketometných systémů vysoké mobility Američany Turecku spustilo poplach. Tyto systémy jsou schopné odpalovat rakety do vzdálenosti 90 kilometrů na syrské území. Ve svém rozhovoru s korespondentkou CNN Christiane Amanpour 10. května americký ministr zahraničí John Kerry varoval Rusko před velkými problémy, které bude mít, pokud bude nadále podporovat ofenzívu syrské armády v Aleppu. Poznamenal, že „Rusko má zájem nebýt v Sýrii uvázáno napořád… a stát se cílem celého sunitského světa a dostat se do situace, kdy každý džihádista v regionu po Rusku půjde.“

USA jsou ochotny udělat cokoliv je třeba, aby zabránily vládě Bashara al-Assada posílit. Pokud vládní jednotky dosáhnou vojenských úspěchů v oblasti Aleppa, asi 90% syrského území pak bude pod kontrolou legitimní vlády. A to není součástí plánu Západu. Proto John Kerry vyhrožuje, že na srpen 2016 stanoví Rusku lhůtu, aby pomohl vytvořit „přechodnou vládu“ v Sýrii, a tvrdí, že jinak začnou proudit dodávky amerických zbraní „umírněné opozici“. Víme velmi dobře, jak vypadá „přechodné období“ v americkém stylu – viděli jsme to v Iráku a Libyi. Toto období začalo v Iráku po americké okupaci v r. 2003 a pokračuje dodnes, doprovázeno neustálými výbuchy v Bagdádu, chronickou korupcí a občanskou válkou v severních provinciích země. V Libyi „přechodné období“ skončilo kolapsem státu. A to je budoucnost, kterou USA zamýšlí pro Sýrii. Staré plány se nezměnily.