V Sýrii Rusko brání civilizaci – Západ straní barbarismu

Představte si, že mimozemšťané sledují naši planetu z vesmíru. Nejen, že by viděli nevýslovná zvěrstva páchaná játrožrouty Daesh, ale viděli by, že Říše, která řídí většinu planety, a tak zvaná „západní civilizace“, která zformovala náš moderní svět více, než jakákoliv jiná civilizace, poskytla Daesh svoji naprostou podporu.

Viděli by americké rakety TOW použité proti jediné armádě schopné se Daesh postavit, viděli by, jak všechny země tvořící tak zvanou „dohodu“ (asi 1/3 zemí, možná) vyzývají ke svržení legálního a legitimního prezidenta Sýrie, dokonce i když to znamená, že černé vlajky Daesh zavlají nad Damaškem.

Viděli by genocidu křesťanů, zatímco údajně křesťanský svět se dívá jinam, a genocidu (všech netakfiristických) muslimů, zatímco údajně muslimský svět se dívá jinam. Viděli by, jak samozvaný „vůdce svobodného světa“ odsuzuje ruskou (velmi omezenou) vojenskou intervenci v Sýrii, a viděli by, jak člen nejmocnější vojenské aliance na planetě (Turecko) vydělává miliony na obchodu s Daesh ukradenou ropou.

Seznam by mohl pokračovat, ale myslím, že se shodneme, že ať by to pozoroval jakýkoliv mimozemšťan, byl by zcela znechucen lidskou rasou.

Ale pak by viděli jednu zemi – Rusko – která nejen pomáhá osvobodit starodávnou Palmyru od démonických hovad, která se pokusila ji zničit, ale pak ji také plně zbavuje min a nevybuchlé munice, aby byla rekonstrukce bezpečná. A nakonec by viděli, jak Rusko přiváží své nejlepší hudebníky, aby srdceryvně uctili ty, kteří byli mučeni a zavražděni nejen Daesh, ale primárně těmi, kteří Daesh vytvořili a vypustili – anglo-sionistickou Říší.

Nejvýznačnějším shledávám, že tento koncert nezačal dílem ruského skladatele. Místo toho si Rusové zvolili začít bolestivou skladbou Johanna Sebastiana Bacha: slavnou „Chaconne“, Part pro sólové housle č. 2 v D moll, BWV 1004. Yehudi Menuhin označil Chaconne „za nejskvělejší existující skladbu pro sólové housle“ a houslista Joshua Bell řekl, že Chaconne je „nejen jednou z nejskvělejších hudebních skladeb všech dob, ale i jedním z největších úspěchů jakéhokoliv člověka v historii. Je to spirituálně silný kus, emocionálně silný, strukturálně dokonalý“ (zdroj).

Není to náhoda. Rusové zvolili největšího skladatele lidstva a jednu z jeho nejlepších skladeb, aby, jak věřím, ukázali, že lidstvo není jen o zlu, hrůzách, lžích a vraždění, ale že západní civilizace také zplodila některá velmi vybraná, spirituální a krásná umělecká díla. Pouze transcendentní hudba Bachova mohla představovat důstojný „hlas“ přinášející krásu do stejných míst, kde Daesh organizoval hromadné popravy. Poselstvím bylo: „vy chcete zničit civilizaci a dokonce i krásu – a my vám přivážíme Bacha!“.

Bach jako „zbraň civilizace“ není v tomto kontextu o nic méně důležitý, než letadlo Su-34 a střely s plochou dráhou letu v „kinetické válce“ proti terorismu.

Je ironické, že to bylo právě Rusko, které nikdy nebylo skutečnou součástí „západního světa“, kdo přivezl do Palmyry Bacha. Pokud by se koncert rozhodli zorganizovat Američané, nikdy by se neobtěžovali nějakou Palmyrou nebo Syřany – na americkou vojenskou základnu by přijel americké námořní pěchotě zazpívat Toby Keith „American Soldier“ (nebo něco jako tohle). Rusové místo toho zahráli v Palmyře Bacha.

Dnes Rusové zastupují celou civilizaci. Dokonce i tu západní.