Kontra propaganda, v ruském stylu

Zaprvé, zatímco některá ředitelství KGB byla přejmenována a reorganizována, sekce pověřená disidenty, „jinak smýšlejícími“ a nejrůznějšími ideologickými „nepřáteli státu“ (5. hlavní ředitelství) byla rozpuštěna zcela. Takže v Rusku žádná „ideologická policie“ neexistuje. Některé formy projevu jsou skutečně zakázány – „extremistický“ projev (terorismus, násilí, rasismus, nenávistné řeči atd.) a některé konkrétní organizace, jako ukrajinský „Pravý sektor“ či tatarský „Mejlis“. Mimo toto je jediná kontrola projevu v Rusku založena na trestných obviněních. Takže, skutečně, Rusko v tomto ohledu není unikátní – více méně dělá přesně totéž, co evropské státy.

Zadruhé, na každém velmi aktivním ruském internetu je „spousta“ kritiky Putina a vlády obecně, ale také na celém světě (USA, Kanada, Kazachstán, Ukrajina atd.). Část kritiky přichází od dosti malé pro-americké menšiny, ale většina pochází z protiamerického tábora: od nacionalistů, komunistů, kritiků vládní ekonomické politiky – ti všichni obviňují Putina z toho, že je příliš slabý a že není ochotný postavit se Západu čelem. Na rozdíl od Ukrajiny nejsou zahraniční mediální organizace zakázány, ani jejich vysílání nebo noviny.

Zatřetí, většina moskevské „finanční elity“ (nechci jim říkat inteligence) absolutně nenávidí Putina a jeho politiku a nestydí se o tom mluvit. Pokud si chcete tuto hypotézu otestovat, promluvte si s bohatými ruskými turisty a uvidíte, že, zpravidla, Putina vůbec nepodporují. A jak víme, „peníze vládnou“ a spousta ruských peněz je zcela jistě proti Putinovi.

Ale to neznamená, že vůbec žádná ruská kontra propaganda neexistuje. Existuje, a je velmi účinná. Ale jedinečnou ji činí způsob, jakým funguje.

Mám podezření, že fantasticky nekompetentní způsoby, jakými 5. hlavní ředitelství KGB fungovalo, když se pokoušelo vypořádat se s proti-sovětskými náladami, zanechaly hlubokou známku na mladší generaci zaměstnanců státní bezpečnosti, a ti se z těchto chyb poučili a vydali se diametrálně odlišným směrem: místo aby se pokoušeli umlčet západní propagandu – v podstatě ji aktivně podporují!

Jou, je to tak. Kreml a jasně pro-putinovští novináři jim jdou z cesty, aby poskytli nejzuřivějším proti-kremelským kritikům co nejvíce vysílacího času, obzvláště v ruských diskusních pořadech.

Nejoblíbenější ruské televizní diskusní pořady (Večer s Vladimirem Solovjevem, Čas ukáže s Petrem Tolstojem, Právo vědět s Dmitrijem Kulikovem, Politika s Petrem Tolstojem a Aleksanderem Gordonem, Zvláštní korespondent s Jevgenijem Popovem, News.doc s Olgou Skabajevou, Duel s Vladimirem Solovjevem) zajišťují, že následující skupiny dostávají maximum možného vysílacího času:

1. Ruští liberálové
2. Rusky mluvící američtí novináři
3. Rusky mluvící polští představitelé a novináři
4. Ukrajinští nacionalisté

Tyto čtyři skupiny jsou doslova „kořením“ těchto diskusních pořadů, kde jsou zdrojem neustálého přísunu velmi zábavných politických debat. Proč? Protože blábolí přesně tytéž nesmysly, které jsou hlásány v jejich zemích, a i když západní publikum opravdu neví, jak si tuto propagandu vysvětlit, ruskému publiku zní tak neohrabaně, že tito hosté jsou ruskými hosty, pozvanými do stejné diskuse, zcela rozcupováni (slovně, samozřejmě).

A aby se zajistilo, že každý člověk v Rusku „to pochopí“, hlavní zpravodajské týdeníky (Zprávy týdne s Dmitrijem Kiseljovem, Postscriptum s Aleksejem Puškovem) vždy uvádí dlouhé výňatky ze západních propagandistických zpráv a nejfanatičtější proti-ruské výroky západních politiků.

Například BBC nedávno přišla s dosti groteskním propagandistickým filmem „Třetí světová válka: V informačním sále generálního štábu“ (World War Three: Inside The War Room), kde Putin nařizuje invazi do Pobaltí a jaderný útok na americkou letadlovou loď. Ruská média kvůli tomu začala šílet a dlouhé ukázky z filmu, se zvláštními efekty a tím vším, byly odvysílány v ruské televizi. Ruská veřejnost se dívala na tyto záběry ve zděšení a konsternaci ze stupidity toho všeho.

V poslední době americký časopis uveřejnil video o příštím vydání týkajícím se „Putinova Ruska“. Na video se můžete podívat zde:

Netřeba říkat, že Rusům se to naprosto líbilo. Ne samotný obrázek, samozřejmě, ten pro ně byl hluboce urážlivý, ale fakt, že časopis Foreign Affairs (Zahraniční záležitosti) ukázal jasně svoji pravou tvář: nenávistnou a rusofobní. Rusko jako ožralý, frustrovaný a raněný medvěd. Pozastavovali se však nad tím, proč je lidé na západě vidí jako raněné; a raněné čím?

Také se jim líbilo „Amerika bude opět velká“v horní části stránky, což byl zjevně propagandistický cíl tohoto vydání: ukázat Rusko jako raněné, jako prostředek k vylíčení „Amaruky“ jako „opět velké“.

Věřte nebo ne, toto vše poskytuje většině Rusů jak důvod ke zdravému smíchu od srdce, tak naléhavé uvědomění si nenávisti, kterou Západ k Rusku chová. „Mají nás rádi, jen když jsme slabí, ranění a ožralí,“, to je něco, co můžete velmi často slyšet v ruské televizi, a blogosféra zcela souhlasí.

Dalším pravidelným zjevem v ruské televizi, kterého se obecná veřejnost nemůže nabažit, jsou ukrajinští nacionalisté. Nejen, že systematicky popírají jakékoliv problémy na nacisty okupované Ukrajině a nadále trvají na tom, že ruská armáda působí na Donbasu, ale dokonce přichází „vybaveni“ povinným „čírem“ a ukrovskou vlajkou.

Je dosti zábavné sledovat večerní zprávy s živými vstupy a videi veškerého toho chaosu a násilí, ke kterému dochází na Ukrajině, a pak si poslechnout tyto pronacistické klauny, jak vysvětlují, že 2+2=3, že černá je bílá a že voda je suchá. Nenapadá mi účinnější způsob, jak zcela zesměšnit režim v Kyjevu.

Pak jsou tu naši dřívější východoevropští „bratři“, obzvláště Poláci. Jejich hlavním zdrojem hrdosti je, že jsou nyní součástí NATO, a otevřeně to říkají. Vlastně připouští, že „se bojí Ruska, a proto se připojili k NATO“, takže vypadají jak jako idioti (nikdo v Rusku nevěří, že Rusko někdy někoho napadne), tak jako zbabělci (z ruského pohledu si „schovávání se za většího bratra“ nezaslouží naprosto žádný respekt). Takže pokud ukronacisté působí jako klauni, polští představitelé působí jako zbabělci a prodejné děvky.

A aby zajistila, že to pochopí každý, ruská média pravidelně připomínají Rusům, že Poláci neustále přichází s absurdními obviněními, že zřícení jejich letadla u Smolenska bylo buď sestřelením, nebo bombovým atentátem Ruska.

Pak jsou tu američtí novináři, hlavně Michael Bohm – na fotografii vpravo – (který mluví dost dobře rusky) a Mark Knuckles – na fotografii vlevo – (jehož ruština je neskutečně strašná a zní jako karikatura šéfa expozitury CIA během studené války ze špatného filmu). Ach bóže, tito dva poskytují čtyři hodiny vynikající zábavy.

Michael Brown je z těch dvou evidentně chytřejší, ale je také mnohem protivnější. Zatímco se pokouší, seč může, vyhnout se tomu, aby zněl jako typický americký propagandista, pravidelně se „neovládne“ a začne chrlit některé velmi urážlivé americké imperialistické nesmysly. Také se rád pokouší popírat jakýkoliv ruský úspěch (které všechny odmítá jako „propagandu“). Knuckles je naprostý blb a je arogantní jedinečným americkým způsobem. Upřímně, divím se, že nikdo v USA nenašel způsob, jak ho vytlačit z ruské televize dříve, než ještě více poškodí obraz USA v Rusku. Ať je tomu jakkoliv, tyto chlápky je neskutečně srandovní sledovat, obzvláště když jsou konfrontováni s rozumnými západními novináři z Francie, Řecka, Německa, či dokonce s vlastními Američany (viz dobrý příklad zde).

A v neposlední řadě jsou zde ruští liberálové. Musíte pochopit, že nyní se slova „liberál“ a „demokrat“ stala v Rusku téměř urážkou. Zde je typický ruský vtip, který ilustruje typický ruský pohled na liberály:

Do třídy přijde nový učitel:
Jmenuji se Abram Davidovič, jsem liberál. A nyní se každý postaví a představí se, jako já.
Jmenuji se Máša, jsem liberálka…
Jmenuji se Péťa, jsem liberál…
Já Honzík, jsem Stalinista.
Honzíku, proč jsi stalinista?!
Moje máma je stalinistka, můj táta je stalinista, moji přátelé jsou stalinisti, a i já jsem stalinista.
Honzíku, a kdyby byla tvoje máma kurva, tvůj táta feťák, tvoji přátelé teplouši, co by si pak byl ty?
Pak bych byl liberál.

Povšimněte si, že nový učitel má typické židovské jméno, což ilustruje ruskou víru, že židé jsou základními zastánci toho druhu „liberalismu“, jakého byli v 90. letech ztělesněním Berezovskij a Chodorkovskij. Nejde o nějaký typ antisemitismu – je to prostě typický případ zpětného rázu.

Takže když nebozí ruští liberálové přijdou prezentovat své názory do ruské televize, jsou nejen nuceni bránit, či se aspoň pokusit ospravedlnit anglo-sionistickou říšskou politiku, ale jsou jim také pravidelně připomínány hrůzy, které Rusko zažilo za jejich vlády v 90. letech. Už jen proto, že stojí ve společnosti Rusko nenávidějících Američanů, Poláků a Ukrajinců, vypadají zdiskreditovaně mimo jakoukoliv nápravu.

Opravdu není nic tak zábavného, jako sledovat ruské liberály, Američany, Poláky a Ukrajince vykřikovat, že v Rusku neexistuje svoboda projevu, v hlavním vysílacím čase v ruské televizi!

Mějte na paměti, že domácí ruská média se velmi liší od anglicko-jazyčné Russia Today, jejímž posláním je předkládat alternativní pohled západnímu publiku, a proto je do RT zváno jen velmi málo fanatických rusofobů. Ale v Rusku bylo evidentně rozhodnuto odhalit ruské veřejnosti přesně tu rusofobní propagandu, které je vystavena západní veřejnost.

V jistém smyslu byste mohli říct, že technika ruské kontra propagandy je formou intelektuálního očkování: poskytujete tělu dostatečně velkou expozici patogenu, aby vyvolala imunitní reakci, ale ne tolik, aby tělo nakazila a zabila. V důsledku toho se v ruské společnosti vryly do paměti následující asociace:

Ruští liberálové -> hrůzy 90. let

Američtí novináři -> americká imperiální agrese

Polští představitelé a novináři -> rusofobie

Ukrajinští nacionalisté -> hrůzy současného Banderastánu

To je velmi, velmi účinné. Nejlepším způsobem, jak to dokázat, je se podívat, že všechny tyto skupiny mají podporu, možná, 3-6% obyvatel Ruska, maximálně. Spolehlivých 95% je rozhodně proti nim a nechce, aby měli co mluvit, či mít dokonce vliv, do budoucnosti Ruska.

Sám, jako bývalý voják studené války, si dobře pamatuji, jak směšnou sovětská propaganda byla a jak ji nikdo nemohl brát vážně, ani na Západě, ani na Východě. Nyní se strany vyměnily a je to západní propaganda, která není nikde brána vážně (no, vyjma možná Polska a Pobaltí) a která nakonec poškozuje důvěryhodnost Západu.

Říšská propaganda je prostě v rozporu s realitou a zcela nelogická, a ruskému publiku je to dost zjevné. To je důvod, proč poslední věcí, kterou by někdy Kreml chtěl udělat, je bránit Rusům být ji vystaveni.