Proč elity nenávidí Donalda Trumpa?

Zatímco Trumpovým heslem je „americký sen usiluje o zotavení“, hlavní média a politická elita ho neúnavně zostouzí jako svým založením fašistu a katastrofický podvod.

Něco hlubšího je v pohybu. Ze spodu probublává nevyužitá historická zlost, která nebyla dlouho vyřčena na politické aréně. Trump ji vytěžil a navrhl konkrétní řešení, které bylo jeho kandidatuře vždy upíráno. Kvůli jeho slibu snížit rozpočet Pentagonu na polovinu a zbavit kongres korporátních darů je množství veřejných peněz, o které by velká korporátní lobby přišla za Trumpa v prezidentském úřadu, mimo měřítko grafu. Ale lidé útočící na něj se tyto explozivní záležitosti neodvažují uznat, protože jsou všichni součástí problému.

Objem veřejných peněz v sázce může být větší, než objem amerických korporátních peněz stojících za zahraničními válkami, které USA po r. 1991 zahájily. Škrty slíbené Trumpovou politikou ohrožují téměř každou velkou lobby, která nyní tahá za nitky americké vlády. Týká se to vojensko-průmyslového komplexu utrácejícího skoro 2,000,000,000 dolarů denně za nekončící nové neodzkoušené zbraně a zahraniční války, proti čemuž Trump je. Ale škrty stovek miliard z veřejných peněz velkým korporacím zde nekončí. Týkají se téměř všech nálevek se širokým hrdlem vražených nadnárodními korporacemi do americké státní kasy, kapes daňových poplatníků a pracující většiny Ameriky. Masy amerických občanů, stále více bez výplat postačujících na živobytí, a dávek a ve stále větší veřejné bídě a nejistotě věnují pozornost tomu, co politická elita a korporátní média dlouho pohřbívala a nadále zamlčují.

Trump vmetl do tváře elity velké vyvlastňování kvůli nekompetentnosti a to je důvod, proč je nákazou na americké politické scéně. Je zesměšňován, obviňován a urážen neustále v útocích na svoji osobu, ale součástí protiútoku nikdy není to, na co Trump upřel svůj zrak – dlouhodobá demontáž Ameriky korporátní globalizací, vybírající neomezené obohacení na každém bohatém žijícím, za stále většího braní z veřejné peněženky a ožebračující pracující Ameriky. Primitivní vztek sjednocuje politickou elitu napříč stranami, ale nemohou říct proč. Žádný posměšek a nadávka není tabu, ale Trumpova podkladová zrada vládnoucí hry zůstává na jevišti nevyřčena.

Volební dynamit všech Američanů, kteří přišli o všechna svá dobrá pracovní místa modrých límečků, sociální dávky a veřejnou infrastrukturu, je uznáván pouze v třídní povýšenosti. Ale fakta nemohou být korporátní globalizací, účinně okrádající nižší střední třídu a veřejnou sféru samotnou, popřena, kdy nikdo v elitě Washingtonu neříká ani slovo proti největšímu převodu bohatství na 1% v historii.

Trump si možná zaslouží podporu stejně, jako ji dává. Ale jeho chápání udržuje naši pozornost na ego-soutěži, což je standardní divadlo, aby se vyhnul skutečným záležitostem. Osobní útoky jen vyjadřují to, k jak hluboké roztržce došlo mezi Trumpovou kampaní a elitou u záležitostí držených mimo zorné pole. To je důvod, proč korporátní politici a média téměř jako jeden muž démonizují Trumpa, proč buší do válečných bubnů proti určenému nepříteli v zahraničí.

Nakonec ho to tam může dostat – když se pokouší najít naštvané miliony s evangelickou trumpetou „potrat je vražda“ těsně před primárkami ve Wisconsinu.

Trump je nestoudný oportunista, bez pochyby. Avšak nadále se točíme v podivném ad hominem kruhu, než zajdeme hlouběji, než namítá báchorka elity o stigmatu morálky zla – nejstarší propagandistický trik na skladě. Velké finanční zájmy, které jsou opravdu v konfliktu mezi Trumpem a politicko-ekonomickou elitou v sázce, zůstávají nepropojeny a zakryty. „Kdo zastaví Trumpa“ je dotaz nejen v celé Americe, ale i ve světových médiích v Číně. Ale o ničem se nemluví méně, než o globálních mocných zájmech, kterým slíbil vytlačit je z veřejných koryt, ždímajících schopnost země budovat pro své lidi a zaměstnat je. V této záležitosti je všude ticho nebo se odvádí pozornost s pěnou u huby jinam.

Propojení teček Velkého ticha

Nakonec se lidé mohou ptát, proč elita jednohlasně odmítá Trumpa bez ohledu na stranický původ, který je jinak nepřekonatelný. Dokonce i když je karikaturou amerických výsad a sebepropagace, kdo jiný by měl bojovat se zkorumpovaným korporátním státem a mediální elitou? Kdo jiný by mohl dostat podporu veřejnosti od vyvlastněných mas a z Republikánské strany? Kdo jiný by se pustil do supra dominantních korporátních zájmů válečného státu, drogového monopolu, výpalnictví zdravotního pojištění, lobby řízené zahraniční politiky, vyhýbání se daním v daňových rájích a globálního obchodu, kde pouze korporace mají právo vydělávat na odebírání pracovních míst desítkám miliónů lidí doma, a přesto stále mají velkou a pravičáckou volební základnu?

A naopak, co jiného než Trumpova hrozba elitě korporátního státu může vysvětlit jednotnost a zášť vůči americkému vzoru bohatství a chucpe? Co jiného by mohlo motivovat partaje a korporátní média k nenávistné kampani, když jinak tyto odsuzující hlasy nemají nic společného? Pouze občané závislí na hluboké systémové korupci, kterou slibuje zvrátit, jsou Trumpovou kandidaturou skutečně ohroženi. Ale jak naložit s těmito obrovskými soukromými zájmy, napojenými na korporátní lobby, převádějícími na sebe stále více veřejného bohatství a ovládajícími politiky, na úkor americké většiny a jejího společného zájmu, které již většina lidí nemá v lásce a je jimi vykořisťována? Prochází jim to a nikdo není schopen s tím udělat nic.

Trump představuje hrozbu pro tyto obrovské zájmy u veřejných koryt, jakou ani kandidatura super čistého a informovaného Ralpha Nadera nepředstavovala. Korporátní média a stranické mašinérie ho sestřelily ve volební fázi, takže jen málo lidí vědělo, že je prezidentským kandidátem. S Trumpem to udělat nemůžete. To je pro jinak jednolitou politickou a mediální elitu, která je v této hře korporátního státu královsky placena, velmi velký problém. Celá Trumpova strategie je založena na získání pozornosti veřejnosti a je v tom mistrem, je neuplatitelně bohatý a je nejsledovanější osobou v Americe a ve světě. Nemůže být umlčen. Osobní stigmatizace a neustálé útoky jsou jedinou cestou, jak umlčet jeho politiku a obrátit zároveň věci proti němu.

Možná to nakonec zafunguje. Takto byly lidem prodávány katastrofické a bankrotující zahraniční agrese a války, ať za ně veřejnost platila jakoukoliv cenu.

Do Wisconsinu

Když si spojíte tečky k Trumpovi, který také hlásá politickou vzpouru proti nenasytnému korporátnímu chřtánu požírajícímu ve Washingtonu biliony dolarů z veřejných rozpočtů, stává se význam jasný. Ale toto propojení je cenzurováno. Korporátní média a politici představují egomaniakální chvastounství hraničící s fašismem, a hlásají nenávist, rasismus a sexismus. Ale zamlčená politika, kterou obhajuje, je něčím více, než jen skokem do lvího chřtánu. Řekl, že seškrtá rozpočet Pentagonu „o 50%“. Žádný vítězný politik se nikdy neodvážil pustit se do vojensko-průmyslového komplexu, kdy dokonce i Eisenhower ho ve svém projevu na rozloučenou pouze zmínil. Trump také říká, že USA „musí být neutrálním a upřímným“ vyjednavačem v izraelsko-palestinském konfliktu – což je v americké politice nevyslovitelné. I velkým farmaceutickým firmám je vyhrožováno, že „díky vládnímu jednání o cenách se ušetří 400 miliard dolarů“. Ještě mocnější zdravotní pojišťovny čelí možnosti „systému jednoho plátce“, ztělesnění ďábla v americkém korporátním blahobytném státu.

Trump dokonce napadá „nepřátelský“ úhelný kámen americké ideologie, když říká „nebylo by hezké dát se při prosazování změny dohromady s Ruskem a Čínou?“. To od něj není příliš fašistické. Byl rovněž otevřený po r. 2008 ohledně znárodnění bank Wall Street. Nic z toho nespatřuje světlo světa v kultuře nenávidějící Trumpa, která byla tak účinně prosazena napříč rozdělením levice pravice. A především Trump odmítá celý chybně pojmenovaný globální systém „volného obchodu“, protože „vyhlodal životy amerických pracujících“, kdy korporace mají právo přesunout se kamkoliv, aby získaly levnější pracovní sílu a produkci dovezly zpět do USA bez cla. Ale propojený význam je opět potlačován. To, že Trump chce zároveň dostat USA ze zahraničních válek, dalšího velkého pilíře korporátní globalizace, je skutečným nebezpečím pro nadnárodní korporátní stát.

Celá tato politika ohrožuje pouze zájmy vládnoucí finanční elity Ameriky, která závisí na vnímání coby super velmoci ze strany veřejnosti, aby mohla rozšířit svůj nadnárodní monopol a zmnožit své bohatství. To je skutečný zájem elity, která se ho doposud snažila zakrýt před veřejností a kritikou fenoménu Donalda Trumpa, který je nyní s Bernie Sandersem větší, než jakákoliv politická výzva americkému systému od 60. let m.s. Trump zcela určitě není hrdinou pracovní třídy. Je to čistý kapitalista, s veškerou posedlostí soukromými zájmy a hrabivostí, která je kapitalismu vlastní. Ale tentokrát je to kapitalista, který není bohatý díky vykrádání veřejných peněženek jako největšího ročního příjmu, ani z vývozu nákladů na práci a daní do zahraničních jurisdikcí s nelidskými podmínkami, vracejících se do USA jako „nutná konkurence“. Trump zahájil uznání parazitického kapitalismu požírajícího životní kapacity samotných USA.