Francouzský protiteroristický šéf: „Mám důkaz, kdo zabil Litviněnka – a nebylo to Rusko“

V dlouhém rozhovoru, který bude brzy uveřejněn, pokračuje a říká, že Litviněnkova vražda byla operací zvláštních služeb mající za cíl očernit Rusko a Vladimira Putina, že do toho byl zapleten nechvalně známý ruský oligarcha Boris Berezovsky, a že ten sám byl zabit MI6, když se stal přítěží. Dokonce říká, že zná kódové označení operace: „Beluga“.

Tato novinka byla oznámena v neděli 27. března v článku Williama Dunkerleyho „Operace Beluga: Komplot USA-Británie s cílem zdiskreditovat Putina a destabilizovat Ruskou federaci? (Operation Beluga: A US-UK Plot to Discredit Putin and Destabilize the Russian Federation). Dunkerley v něm uvádí:

Známý francouzský expert na bezpečnost Paul Barril přišel s bombou: existencí operace Beluga, tajného plánu západních tajných služeb s cílem podkopat Rusko a jeho vůdce.

To je za tak výhrůžnou rétorikou, kterou si nyní vyměňují USA a Rusko?

Barril odhalil operaci Beluga v nedávném rozhovoru se švýcarským podnikatelem Pascalem Najadi o smrti Aleksandera Litviněnka v r. 2006. Litviněnko byl údajný špion, o kterém mnozí věřili, že byl zavražděn radioaktivním poloniem na příkaz Vladimira Putina.

Najadi říká, že v rozhovoru se objevilo obrácené tvrzení, a to že Litviněnko byl ve skutečnosti zabit „Italem, který mu podal smrtící polonium 210“. A co víc, překvapivě říká, že tato operace byla provedena pod záštitou USA a Británie.

V mých knihách Podezřelá vražda Litviněnka a Případ vraždy Litviněnka vyřešen jsem psal o italské spojce. Ale nemohu potvrdit, že Barril mluví o stejném člověku.

Barillovo obvinění by mělo být bráno vážně. Je uznávanou postavou z řad francouzských tajných služeb, známou ve Francii jako „Superflic“, což je v překladu „Superpolda“. Ve Francouzské republice je jakousi kombinací Eliota Nesse, Jamese Bonda a Williama Brattona. Po mnoho let byl ve vedení masky nosících GIGN, legendárních francouzských elitních zvláštních jednotek, mužem číslo dva, jednotek stojících na vrcholu „zlých hochů“, a zastával další vysoká místa ve vnitřní bezpečnosti francouzské vlády.

Po opuštění vládních služeb se zabýval bezpečnostními otázkami jako soukromý kontraktor, pro hlavy států Středního východu, latinské Ameriky a Afriky. Byl za ty roky v centru několika kontroverzí a je dobře známým autorem. Není pochyb, že má přístup k výzvědným informacím na státní úrovni, které mu mohly poskytnout vhled do této aféry.

V rozhovoru Barril uvádí, že Berezovsky úzce spolupracoval s MI6 a CIA na diskreditaci Ruska a Putina a že obrovské sumy z těchto služeb procházely rukama Berezovského a byli jimi placeni jedinci, kteří na tomto cíli spolupracovali. Barril říká, že Litviněnko byl jedním z Berezovského podržtašků, který předával peníze dalším.

Z rozhovoru:

„Rusko s tím (vraždou Litviněnka) nemá nic společného. Tento případ byl zfalšován od počátku. Polonium bylo zvoleno jako jed kvůli tomu, že ho Rusko vyrábělo a tím do toho mohlo být zataženo. Cílem celé operace bylo zdiskreditovat prezidenta Putina a FSB. Bylo to uděláno proto, že Rusko blokovalo americké zájmy po celém světě, obzvláště v Sýrii. Byl to pokus o oslabení Putinovy moci, o destabilizaci Ruska.“

V rozhovoru Barril zmiňuje zarytého Putinova nepřítele, finančníka Williama Browdera, který úzce spolupracoval s Berezovským na diskreditaci. Říká také, že si je jistý, že Berezovsky byl zavražděn svými řídícími z tajných služeb poté, co pochopili, že se chová nevyzpytatelně a že musí být umlčen, aby je neprozradil.

Nakonec říká, že učiní své důkazy přístupnými veřejnému výzkumu aféry, pokud bude veden důvěryhodným člověkem. Jako dobrou volbu navrhuje Carlu del Ponte, protože je přesvědčen, že není řízena CIA.

Barrilova tvrzení určitě vyvolají další otázky ohledně Litviněnkovy vraždy v r. 2006, která se dostala do titulků opět v lednu 2016, kdy veřejné britské vyšetřování aféry nedokázalo přijít s přesvědčivým verdiktem.

Případ je 10 let starý, ale stále je předmětem širokého veřejného zájmu kvůli svému nádechu napínavé špionážní detektivky: špion – protišpionážní skopičiny, otrava radiací, obvinění (které bylo definitivně vyvráceno), že sám Putin „údajně“ vraždu nařídil, noční pajzly, zneuctěný oligarcha, který končí záhadnou smrtí ve své koupelně, plačící vdovy, absurdní zpolitizované „monstr“ procesy, politici a mnoho dalšího.

Hotová vražedná záhada, tak surrealistická, že by ji měl problémy vymyslet i spisovatel.