Pro Evropskou unii již visí nápis na zdi

Existují objektivní důvody, proč byl vybrán Brusel: je to hlavní město Evropské unie, samozřejmě, ale je to také „měkký“ cíl, mnohem snáze zasažitelný, než řekněme Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Mons, či centrála NATO ve městě Haren, poblíž Bruselu. Ale to není ten „skutečně skutečný“ důvod, proč byl zasažen Brusel. Smutnou pravdou je, že Evropa se sama připravila na přesně takovýto druh útoku.

Zaprvé, když titíž lidé (wahhabističtí šílenci) použili stejné metody (teroristické útoky) proti největšímu sousedu Evropy (Rusku), evropská elita teroristy plně podpořila, nejen politicky (kdy je vydávala za bojovníky za svobodu), ale dokonce přímo (MI6 a CIA byly do čečenských válek zapojeny přímo a silně). V té době Rusko velmi připomínalo dnešní EU – vládla mu elita zcela zaprodaná anglo-sionistické Říši, ruské bezpečnostní služby byly téměř zcela demontovány, ruská veřejnost neměla ani tušení, co se děje, a ekonomika byla v troskách. Rusko bylo tehdy snadným (měkkým) cílem, jako je Evropa, celá, snadným (měkkým) cílem dnes.

Zadruhé, Evropa zálibně pěstovala obscénní přátelství se třemi předními sponzory terorismu na planetě – Tureckem, Saúdskou Arábií a Izraelem. „Pelešení se“ s tímto druhem postelových kámošů prostě muselo vést k nějakému zlému zpětnému rázu. A nyní, kdy Erdogan přesně předpověděl teroristický útok v Bruselu, Evropané stále nepokládají zásadní otázky (místo toho raději věří tvrzení, že Erdogan Evropany varoval).

Zatřetí, po desítky let měla EU naprosto sebevražednou přistěhovaleckou politiku, či bych možná měl říct naprosto žádnou skutečnou politiku, pokud za ni nepovažujete přístup „pusťte je sem všechny“. Každičká tajná služba v Evropě po desítky let věděla, že přistěhovalci jsou velkým rizikem, jak co se týká banálních zločinů, jako prodej drog, tak co se týká terorismu. Všichni to věděli, ale politická korektnost všem zabránila to říct otevřeně, pokud člověk nechtěl být obviněn z rasismu. Dovolte mi uvést příklad: všichni ve švýcarské policii a tajných službách věděli léta, že albánští teroristé tvořící UCK mají svoji centrálu a peníze ve Švýcarsku, dokonce i některé noviny tento fakt zmínily. A podobně všichni ve Švýcarsku také věděli, že albánští kriminálníci řídí trh s tvrdými drogami. A přesto švýcarské úřady neudělaly naprosto nic, aby to zastavily. Ke stejnému popírání docházelo ve Francii u přistěhovalců z Maghrebu (GIA) a v Německu u Turků (Šedí vlci) a Kurdů (PKK). Místo aby podnikali opatření potřebná na ochranu veřejnosti, politici raději problém zamlčovali, ostouzeli ty, kteří se opovážili to zmínit, zatímco tajné služby se pokoušely usmířit teroristické skupiny (a dokonce je používaly!).

Začtvrté, evropská policie a bezpečnostní síly mají typicky nedostatek lidí, jsou špatně placeny, špatně vycvičeny, přepracovány, silně omezeny ve svém konání a obecně dezorganizovány a nekoordinovány. Rovněž akutně potřebují překladatele a tlumočníky a často jim chybí právní základ pro vyšetřování a sledování či infiltrování přistěhovaleckých komunit. Ve většině zemí mají také nedostatečné vybavení a dokonce i jejich základní výstroj je stará a zastaralá. Opět, podobnost s Ruskem 90. let je pozoruhodná.

Zapáté, místo aby se zaměřila na jasné současné nebezpečí pronikání teroristů pod rouškou uprchlíků, zaměřila Evropa své zdroje na čelení (neexistující) „ruské hrozbě“ a plýtvá penězi na velitelská střediska, komunikační uzly, předem rozmístěné sklady a, samozřejmě, na různá cvičení a manévry s cílem „zastrašit ruského medvěda“. A co hůř, Evropané, doposud, kategoricky a opakovaně odmítali spolupracovat s Ruskem v bezpečnostních záležitostech, včetně terorismu.

Zašesté, vládnoucí elita EU systematicky označovala ty, kteří se opovážili varovat před nebezpečím terorismu prostřednictvím přistěhovalectví, za „rasisty“, přičemž zároveň zaváděla všemožná zcela bezcenná, avšak velmi urážlivá protimuslimská opatření, jako zákaz školačkám nosit závoj (samozřejmě, že židovské jarmulky byly ponechány nedotčené), nebo vyvolávání paniky kvůli množství halal řezníků v Paříži (samozřejmě, že košer obchody byly ponechány netknutými).

Není proto překvapivé, že takovýto toxický koktejl blbosti a arogance musel nakonec vést k útokům, jako byly ty v Paříži a Bruselu. Ale nejhorší na tom je, že neexistují naprosto žádné známky toho, že evropská vládnoucí elita se nějak poučila nebo že přehodnocuje svoji sebevražednou politiku. Doposud jsme viděli, jak Federica Mogherini naříká a Eiffelova věž v Paříži je osvětlena belgickými barvami. Ale stálé žádné skutečné politické rozhodnutí, natož pak obecný plán, jak se vypořádat se současnou teroristickou hrozbou.

Avšak to, co EU má, je 5 bodový plán, jak se vypořádat s Ruskem, plán jednohlasně přijatý všemi 28 členskými státy. Tento plán, pod názvem „řídící principy“, je tak arogantní a bludný, že si zaslouží úplnou citaci:

Prvním z těchto řídících principů je úplná realizace Minských dohod, jako klíčového prvku jakékoliv podstatné změny v našich vztazích. Mimochodem, toto je důležitý týden, neboť je to týden, ve kterém před dvěma roky došlo k nezákonné anexi Krymu, a opětovně jsme uvedli svůj společný silný postoj neuznání anexe Krymu. Druhým principem je posílení vztahů s našimi východními partnery a dalšími sousedy, obzvláště ve střední Asii, a vedeme velmi dobrou diskusi o tom, jak v tomto ohledu postupovat.

Zatřetí, posílení vnitřní nezlomnosti Evropské unie, obzvláště u pohledu na energetickou bezpečnost, hybridní hrozby a strategickou komunikaci, ale nejen na ně.

Čtvrtým principem, na kterém jsme se všichni shodli, je potřeba selektivního přístupu k Rusku, jak v otázkách zahraniční politiky – to je jasné, když se jedná o Írán či mírový proces na Středním východě nebo o Sýrii, ale také u KLDR, přistěhovalectví nebo protiteroristických akcí, změny klimatu – ale také v dalších oblastech, ve kterých existuje jasný zájem Evropské unie.

Pátým naším řídícím principem je ochota podpořit ještě více ruskou občanskou společnost a napojit se a investovat do lidí v rámci kontaktů mezi lidmi a výměn a politiky, která s tím souvisí, s obzvláštní pozorností věnovanou ruské mládeži a mládeži Evropské unie, protože považujeme budoucnost našich zemí za něco, do čeho je nutné investovat.

Přeloženo do lidské řeči to znamená, že EU je odhodlána:

1. Pokračovat v trestání Moskvy za nerealizaci dohod Minsk-2 ze strany Kyjeva
2. Nadále se pokoušet obklíčit Rusko nepřátelskými režimy v Evropě a střední Asii
3. Nadále obviňovat Rusko z toho, že je hrozbou pro Evropu
4. Doufat, že Rusko bude „selektivně přistupovat“ k Evropě tam, kde je to pro EU výhodné
5. Nadále podporovat 5. kolonu v Rusku

Slovy Mogherini, přijetí těchto principů „nebylo obtížnou diskusí“. Na rozdíl od otázek přistěhovalectví nebo terorismu se u Ruska Evropané evidentně shodnou. To je, přinejmenším, nechutné.

Mezitím poslanci ruské Dumy věnovali ve stoje minutu ticha na počest zavražděných obětí posledního teroristického útoku, a spousta Rusů, včetně ministra zahraničí Lavrova, přinesla květiny k belgickému velvyslanectví v Moskvě. Udělali správnou věc, samozřejmě, ale hluboko v jejich srdcích si je většina Rusů také vědoma toho, že když byli po stovkách vražděni wahhabisty Rusové, Evropský parlament žádnou minutu ticha nedržel a žádní předchůdci paní Mogherini slzu neuronili. Jak bylo tak obscénně ukázáno po vraždách v Charlie Hebdo, v Evropě jsou některé životy cennější, než jiné. Nic nového.

Je dobře známo, že kriminálníci si vždy pečlivě volí své oběti, u kterých chtějí, aby o svém okolí nic nevěděly, byly snadno vyděsitelné do podrobení se, tíhly k usmiřování si jakéhokoliv nepřítele a obecně neschopné odhodlaného odporu. Daesh, jako všichni teroristi, tento druh mentality sdílí a v Evropě našli dokonalou oběť. Evropa je intelektuálně, finančně, politicky, sociálně a morálně na dně. Evropská společnost není schopna reformy, její vládnoucí třída není schopna inspirovat jakoukoliv skutečnou národně-bezpečnostní strategii a Evropa zůstane snadným cílem pro budoucí teroristické útoky. Osobně nevidím pro Evropu naprosto žádnou budoucnost, pokud Evropané konečně nedonutí současnou kompradorskou elitu, zcela zaprodanou anglo-sionistům, odstoupit od moci a nenahradí ji skutečnými vlastenci, schopnými bránit zájmy lidí Evropy.

Je ironické, že ukrajinské heslo „Україна – це Європа!“ (Ukrajina je Evropa) bylo ve skutečnosti postaveno na hlavu a místo toho, aby se Ukrajina stala podobnou Evropě, je to Evropa, kdo se stává podobnou Ukrajině: slabou, zkorumpovanou, neschopnou zformulovat politiku mimo rámec poslušnosti strýčku Samovi, zcela mimo realitu ohledně svých skutečných schopností a líhní všech typů teroristů.

Je těžké tomu uvěřit, ale většina zemí v Evropě se pomalu mění na to, co je obvykle nazýváno „zkrachovalý stát“. Zde je jedna definice tohoto konceptu: „Zkrachovalý stát je politický subjekt, který je rozpadnutý do té míry, že základní podmínky a zodpovědnosti suverénní vlády již řádně nefungují. A podobným způsobem, když země zeslábne a její životní úroveň poklesne, přináší to sebou možnost vládního kolapsu.“ Až tak na tom zatím Evropa není, ale nápis na zdi je a bude ještě hůř, než bude opět lépe.