Bílá genocida v Jižní Africe – osobní pohled

Začala jsem se více zajímat o současné záležitosti své země. Je úžasné, když otevřete oči, jak skládačka začne do sebe zapadat. Občas se cítím jako šílená.

Nyní je každý den zabit nejméně jeden bílý farmář. Každý den otvírám svůj účet na Facebook a je tam další zpráva. Od 5. března bylo zavražděno 12 bílých farmářů. Čtyři z nich patřili k jedné rodině, takže celá jedna bílá rodina byla vyhlazena. Matka, otec, děda na návštěvě z Anglie a devítiletá dcera.

Tělo malé dívky bylo nalezeno v kůlně venku. Pravděpodobně utíkala, aby se schovala, a oni ji našli a zabili. Všichni byli umláceni k smrti. Jako obvykle toho nebylo příliš ukradeno. Liberální oficiální média uvedla, že to mohlo být kvůli sporu o plat, dokonce obvinila otce, že byl zřejmě rasista. To bylo prakticky hlavní náplní zpráv, protože byla vyhlazena celá rodina a vypadalo by pro většinu lidí stále žijících se zavřenýma očima divně, kdyby se o tom nic neřeklo.

Od pátku 18. března došlo k 69 útokům na bílé farmáře. Jsou zabíjeni jako mouchy. Ve většině případů není ukradeno nic. Ve většině případů dochází k mučení nebo jsou k zabití použity strašlivé metody, často včetně znásilnění.

Nejméně dalších sedm farmářů je v kritickém stavu poté, co byli střeleni nebo bodnuti nebo zmláceni.

To jsou jen mrtví, jen farmáři a pouze do včerejška. Včera byla nalezena těla bílého páru v jejich domě. Žena ležela v odtokové rouře a muž v kuchyni. Žena byla uškrcena a měla zlomený vaz. Muž byl ubodán, 18 ranami.

Čtyřčlenná bílá rodina byla mučena hodiny; babička a její dva vnuci a přítelkyně jednoho z vnuků. Znásilnili tuto přítelkyni opakovaně a všechny je mučili, mlátili je cihlami a biči a polévali je vařící vodou.

Jsou ještě další zprávy, ale myslím, že obrázek jste získali. V oficiálních médiích nebylo o ostatních zprávách a mrtvých zmíněno nic. Nic. Pouze na Facebooku, kde si Búrové vyměňují informace mezi sebou.

My, Búrové a Afrikánci, jsme ostrakizováni jako nikdy předtím. Zuma (náš prezident) oznámil, že zřídí něco, čemu se dá říkat černá listina rasistů. Všichni víme, nebo aspoň lidi s dostatkem rozumu, že je to jen jiný výraz pro bělochy, kteří se odváží otevřít pusu a stěžovat si na to, co se děje jejich lidem.

Dnes byl v Jižní Africe veřejný svátek, den lidských práv, či vzpomínka na útok v Sharpeville v r. 1976. Před víkendem ze opět objevila obvinění Zumy z velké korupce. Všichni přes víkend tajili dech a doufali a modlili se, že tentokrát bude Zuma odvolán.

Opět z toho však vyšel vítězně, popřel všechna obvinění a vystoupil před velkým davem stoupenců z ANC. Jeho hlavní téma dne? Rasismus. Pronesl, že nadřazenost bílých stále existuje a že menšina lidí v této zemi musí akceptovat novou Jižní Afriku. Nenávistné řeči budou velmi brzy trestnými podle zákona a spolu s rasistickou černou listinou zcela určitě připraví bělochy o právo na svobodu projevu. Sám Zuma si neustále prozpěvuje: „Zabij Búra, zabij farmáře.“ Největšími rasisty v této zemi jsou samotní členové vlády ANC.

Jakoby zázrakem byl dnes, během tohoto projevu, napaden bílý farmář ve svém domě policií, protože si někdo stěžoval, že na Facebooku uveřejnil komentář vyzývající k zabití všech černochů. Tedy přesně tam napsal: Búrové toho mají plné zuby.

Během posledních pár týdnů jsem pořídila snímky obrazovky s projevy nenávisti černochů. Koukla jsem se na facebookový profil jednoho z lidí a zjistila jsem, že pracuje pro ministerstvo školství a poslala jsem email stěžující si na nenávistné řeči. Vůbec žádná odpověď, je to už dva týdny. Bylo otevřeně řečeno, že černoši nemohou být rasisty. To tedy dovolte.

Anarchie černých

Mezitím probíhají protesty po celé zemi. Autobusy a vlaky jsou páleny, celá města uzavírána hořícími pneumatikami a násilnými protestujícími. Rabují okolní obchody, prodejny alkoholu, sklepy domů. Je dosti ohromující vidět, jak všichni prostě jen tak vejdou a berou si, co chtějí, a pak odchází. Je to jako bezuzdná žranice. Oficiální média ukazují jen krátké útržky z protestů, obvykle s poklidně tančícími lidmi, a pak přechází na sport nebo poslední film. Lidé nevědí ani polovinu z toho, co se děje v jejich vlastní zemi.

Nedaleko místa, kde žiju, se pokusili o zábor pozemku (stovky černochů přijely taxíky a byly vyhozeny na pozemku a začaly si půdu nárokovat, ačkoliv je to majetek nikoho jiného). Začalo to v sobotu a poslední zprávou bylo, že tamní cesty byly uzavřeny a že se to stalo násilným. Zapálili autobus a házeli kameny na projíždějící auta. Policie se pokouší seč může, aby je odsunula.

Zákon o vyvlastňování půdy bude také brzy schválen. Podle něj bude mít vláda právo zabrat jakýkoliv majetek ve vašem vlastnictví, ať již obytné objekty, komerční, intelektuální vlastnictví, akcie, cokoliv. Vlastě vám to mohou sebrat, aniž by vám dali jediný cent a aniž by uvedli nějaký důvod. Zatím to v platnost nevstoupilo, ale minulý měsíc prošel návrh parlamentem a brzy vstoupí v platnost.

ANC musí splnit své sliby masám a dát jim půdu zdarma. Bylo jim řečeno, že jim ji bílí ukradli a že je jejich, ačkoliv jsme na svém majetku velmi tvrdě pracovali a vlastně stále ještě musíme platit hypotéku po dalších patnáct let, než se skutečně stane naším. Nemyslím, že to chápou. Co se stane z této země, když vše požadují zadarmo? Nechápou, že to bude konec Jižní Afriky – naprostý?

Mezitím mne bolí srdce kvůli téměř 400,000 bělochům (konzervativní číslo, mohlo by to být blíže 700,000) žijícím ve squatterských táborech a závisejícím na charitě, protože vláda se o chudé bělochy nestará. Bolí mne srdce kvůli hrdým Búrům, kteří ztratili svoji práci kvůli Ekonomickému zplnomocnění černých v zemi, kde nyní přežijí jen ti nejsilnější. Dokonce i jejich vlastní lidé se k nim otočili zády. Bílí liberálové, kterými jsem obklopena. Búrové nahoře ve starém Transvaalu, Svobodném oranžském státu a Natalu trpí nejvíce.

Já žiju v Kapském městě, kde většina bělochů stále žije svůj život za silně zabezpečenými vraty a hlídacími psy. Žijí v bublině, kde sledují pouze oficiální zprávy, pokud vůbec nějaké, ale mnohem více upřednostňují sledování sportu a nechtějí být obtěžováni špatnými zprávami, protože je to tak depresivní. Dokonce ani nechápou, že jsou ohroženy jejich vlastní životy a že se to brzy přelije do naší provincie.

Pak existují ti bílí liberálové, kterými jsem začala opovrhovat dokonce ještě více, než černými vrahy a znásilňovači. Otočili se zády k vlastním lidem, zvolili si stranit většině, jako by to zachránilo jejich kůži, až nadejde čas. Až vás přijdou zabít nebo znásilnit, nebudou se vás ptát, jestli jste liberál nebo ne, budou vás vidět jen jako bělocha. V posledních týdnech jsem své názory začala hlásat hlasitěji.

Byla jsem jednou z těch bílých liberálek, kterými nyní opovrhuji. Oči se mi otevřely, vidím své lidi trpět. Nemohu uvěřit, že jsem byla tak dlouho slepá ke genocidě páchané na nás. Myslím, že se mi začaly otvírat oči, cítila jsem problém, když se objevily na univerzitě protesty proti našemu jazyku, afrikánštině. Vše afrikánské musí padnout. Všechny naše sochy, všechno naše umění, náš jazyk. Nechtějí žádnou připomínku naší minulosti a našich předků. Ve skutečnosti mi však opět připomněli mé kořeny, mé předky a kým byli. Zkoumám hlouběji. Čtu, nikoliv wikipedii, která je tak zjevně tvořena s podjetím, ale skutečnou historii. Vybavila jsem si příběhy mé babičky, které mi říkávala za mala. Vzpomínám si na hodnoty, které mne učila, když jsem byla malá, které jsou téměř zapomenuty poté, co zemi převzal Duhový národ.

Začala jsem mluvit v posledních pár týdnech a stalo se dosti jasným, že šlapu lidem na kuří oka. Někteří z mých rodinných příslušníků, se kterými jsem vyrostla, mne vzali na veřejnost a otočili se ke mně zády, označili mne za pravičáckého rasistu, protože již nevěřím v duhový národ. Automaticky předpokládají, že mimo bělochů nenávidím všechny lidi, protože se opovažuji postavit se za své předky a za své bílé spoluobčany, kteří jsou vražděni každý den. Nechápu to. Nechápu, jak mohou žít ve stejné zemi, vědět o tom a zavírat nad tím oči. Samozřejmě, že média v tom hrají velkou roli, kdy neinformují o strašlivých zločinech, brutálním mučení a vraždění, ale i tak… Když chcete promluvit, začnete se cítit odcizeně a osamoceně.

Bojím se, že brzy se již nebudu moct vyjadřovat. Svět je plný zrádců této strany a říct příliš mnoho špatnému člověku vás může dostat do vězení.

Stalo se to noční můrou, ze které se nedá probudit. Je spousta lidí, kteří se pokouší nás obhajovat, ale je jich málo a většina lidí se za sebe nepostaví. Všichni se příliš bojí a lpí na tom málu, co jim zbylo k přežití. Nemůžete jim to mít za zlé, ale na nás všechny vyděděnce to má neblahý vliv. Búrové baží po vůdci, který je z toho vyvede, ale jakmile se chce někdo ozvat, je umlčen. Jsme ostrakizováni liberály, černými, vládou a jejich moc je prostě v tuto příliš velká.

Píšu vám to brzy ráno, protože můj čas pohltí práce a péče o rodinu. Byla to celkem úleva, hodit to všechno na papír, ačkoliv existuje stále spousta dalších věcí, které se staly v posledních pár týdnech, z nichž některé jsou směšné, jako sestry protestující kvůli tomu, že jejich uniformy jsou bílé a připomínají jim Florence Nightingale a utlačovatele. Nemohla jsem věřit svým očím, když jsem viděla, že dokonce i bílé uniformy se nyní stávají utlačovatelskými.