Dvaadvacátý týden ruského vojenského zásahu v Sýrii: Putin oznamuje novou strategii

Nejhloupější vysvětlení ze všech bylo nabídnuto téměř ihned po Putinovo oznámení: „Rusové se bojí a utíkají a opouští Sýrii.“ Tohoto vysvětlení se okamžitě chopila pestrá škála velmi odlišných lidí: Američané, jejichž sebeklam o americké vojenské moci byl otřesen ponižujícím porovnáním výkonu amerických a ruských ozbrojených sil, ruští „hurá vlastenci“, kteří budou vždy obviňovat Putina ze zrazení něčeho nebo někoho, kavalcoví stratégové, kteří vždy nadšeně vybízí k dalším vojenským akcím, bez ohledu na cokoliv, atd.

Jak jsem zmínil v předešlém článku, faktem je, že Rusové prostě splnili všechny své cíle, a ti, kteří nyní obviňují Rusko z „útěku“, buď záměrně ignorují křišťálově jasnou řadu cílů, které ruská mise měla vytyčeny („stabilizovat legitimní moc a vytvořit podmínky pro politický kompromis“), nebo se nikdy neobtěžovali je ani zjistit. Logická nemožnost „útěku“ poté, co byly splněny všechny cíle, těmto lidem zdá se uniká.

Těm, kteří se o tuto problematiku zajímají, bych rád doporučil naprosto skvělou analýzu Alexandera Mercourise v jeho článku „Stažení Ruska ze Sýrie – Proč k němu došlo a proč zůstává změna režimu mimo agendu“ (Russia’s Syrian Withdrawal – Why It Happened and Why Regime Change Remains Off the Agenda), kterou považuji za nejlepší a nejpodrobnější rozbor této problematiky.

Avšak nic z toho neodpovídá na otázku – proč Rusové stáhli jednotky právě ve chvíli, když Turci a Saudové hrozili vpádem?

Stejně jako u většiny logických slepých uliček i tato otázka stojí na dvou velmi špatných předpokladech:

1. Že jediným/nejlepším způsobem, jak udržet Turky vně, je zastrašit je vojenskou silou.
2. Že pokud by se Turci rozhodli k invazi, je jediným/nejlepším způsobem upřít jim jejich cíl tím, že se použijí ruské vojenské kapacity umístěné v Sýrii.

Vezměme ho jeden po druhém. Ale než tak učiním, budu muset, opět, zopakovat svoji 22 týdnů přetrvávající mantru: ruské vojenské síly v Sýrii jsou malé. Nikdy nebylo jejich účelem odrazit tureckou invazi (nemluvě o ochraně Sýrie před USA nebo NATO), tím méně vést regionální válku proti Turecku, Saúdské Arábii a bůh ví kolika malým státům. To nikdy nebylo ruským cílem a proto síly vyslané do Sýrie nikdy takovouto schopnost neměly. Ani před 22 týdny, ani dnes. Zadruhé, pokud Erdogan a dům Saudů mají šílenou invazí do Sýrie relativně málo co ztratit, Rusko toho může ztratit hodně a tou poslední věcí, kterou Putin, či Rusko, chce je jakýkoliv typ vojenské konfrontace s Tureckem (dokonce i když NATO zůstane mimo), nebo KSA. Vezmeme-li to v úvahu, pak se stává zjevným a jasným, že použití malé a zranitelné vojenské síly k odstrašení Turecka+KSA je tou nejhorší možnou strategií, obzvláště pokud by to mohlo vyeskalovat do regionální války.

To, co Rusové udělali, je tak, opět, typický judistický tah Putinova stylu ve vztahu k Turkům. Místo eskalace předstírali, že odchází (ano, předstírali, více později). Pro Turky by bylo extrémně těžké náhle napadnout Sýrii, když dokonce i USA a Evropa se připojily, i když zdráhavě, k ruské mírové iniciativě. Ne, že bych čekal od Erdogana nějaký smysl pro načasování, nebo pro slušnost. Ale myslím, že jeho poradci jsou dostatečně chytří, aby pochopili, že pokud Turecko vtrhne do země okamžitě po odchodu Rusů, budou Turci vypadat strašně špatně (opět). A co je důležitější, ti, kteří by reagovali na tureckou invazi, by vypadali jako „agresi odrážející“ strana.

Nyní se podívejme na druhý postulát: pokud Turci vtrhnu do země, dávalo by z vojenského hlediska smysl použít ruské letectvo v Chmeimim k obraně proti turecké invazi? Zaprvé, mějte na paměti, že letouny čistě pro boj vzduch-vzduch (Su-30M a Su-35) staženy nebyly. Vlastně očekávám, že jejich kontingent bude pomalu a v tichosti navyšován. Zadruhé Su-34 jsou útočná letadla dlouhého dosahu a mohou napadat cíle v Sýrii z letišť na jihu Ruska (nebo v Íránu). Co se týká Su-24M a Su-25M, ta by mohla při střetu s Turky velmi pomoct, ale byla by také zranitelná, obzvláště při přímém útoku na Chmeimim. A nakonec Tu-22M3 a Tu-160 základnu v Sýrii nikdy neměly. Co se týká ruských střel s plochou dráhou letu, ty mají dolet 1,500 km (Kalibr) a 4,500 km (X-101) a mohou být odpáleny z Kaspiku, Středozemního moře nebo ze vzduchu. Takže ano, zatímco současné stažení sil sníží úderné kapacity ruských sil v Sýrii, v žádném případě to nesníží celkovou ruskou údernou sílu proti cílům v Sýrii. Co se týká Chmeimim, tato základna zůstane plně osazena, zachová si svoji impozantní protivzdušnou obranu (S-400 a Pancir-F) a neznámý počet moderních ruských letounů.

Sám Putin dnes jasně řekl, že Rusko bude nadále kontrolovat syrský vzdušný prostor:

Všechny komponenty rozmístěného systému protivzdušné obrany, včetně Pancir-F blízkého dosahu a S-400 Triumf dalekého dosahu, budou v řádném provozu. Rád bych poznamenal, že jsme také výrazně obnovili potenciál syrských sil protivzdušné obrany. Všechny dotčené strany o tom byly informovány. Vycházíme ze základních mezinárodních norem – nikdo nemá právo porušovat vzdušný prostor suverénní země, v tomto případě Sýrie. Vytvořili jsme spolu s americkou stranou účinný mechanismus pro zabránění incidentů ve vzduchu, ale všichni naši partneři byli varováni, že naše systémy protivzdušné obrany budou použity proti jakémukoliv cíli, o kterém si budeme myslet, že ohrožuje ruský vojenský personál. A chci zdůraznit – jakémukoliv cíli.

Dost jasné, ne?

Během téhož proslovu rovněž vyslal velmi jasný vzkaz všem potenciálním útočníkům:

Bude-li to, samozřejmě, nebytné, bude Rusko schopno posílit svoji skupinu v regionu během pár hodin na velikost potřebnou pro specifickou situaci a použít všechny dostupné možnosti.

Opět, řekl bych, že tento vzkaz je křišťálově jasný: to, co Putin tento týden oznámil, je nová strategie, a nikoliv stažení se, tím méně ústup.

Konečná výsledková listina první fáze je dosti impozantní, obzvláště v porovnání s chabými výsledky USA vedené koalice, jejíž operace se časově shodovaly s masivním navýšením počtu Daesh řízených teroristů. Podívejte se sami:

Celkově vykonaly ruské kosmické a letecké síly během 5,5 měsíců více než 9000 letů, zasaženo bylo 26,000 cílů infrastruktury teroristů. Mezi nimi: 2,584 komunikačních a velitelských uzlů, 401 výcvikových táborů, 181 muničních výroben, 2,043 muničních a palivových skladů, 9,318 opevnění všech typů, 287 objektů ropné infrastruktury, 2,912 ropných automobilových cisteren. 400 měst a více než 10,000 kilometrů čtverečních bylo osvobozeno SAA. Provincie Latakia zcela osvobozena, komunikace s Aleppem obnovena. Palmyra je obklíčena, kontrola nad jejími ropnými a plynovými poli obnovena. Většina provincií Hama a Homs vyčištěna, letecká základna Kweire odblokována. Celkový počet obětí mezi ruským personálem během operace: 3 (zdroj).

Ale tyto (skvělé) vojenské výsledky byly přesto jen prostředkem dosažení velmi specifického konečného cíle, „stabilizovat legitimní moc a vytvořit podmínky pro politický kompromis“. Nyní však bude úkolem ruských diplomatů zužitkovat práci svých vojenských kolegů. Nicméně od tohoto okamžiku budou tito diplomaté pracovat ve „stínu“ ruských ozbrojených sil a každý člověk, se kterým budou mluvit, bude, bude-li potřeba, upozorněn na fakt, že Rusové mohou být zpět během pár hodin a že mohou udeřit kdekoliv v Sýrii, nebo mimo, během několika minut. Tato nová realita může být mnohem komplexnější formou zastrašování, než udržování malého kontingentu kosmických a vzdušných sil v Chmeimim, nebo ne?

Když nyní zvětšíme měřítko u záležitosti možné turecko-saudské invaze, můžeme začít vidět kontury toho, jakou by ruská strategie mohla opravdu být: místo porážky Daesh jako první a pak pokusu zreformovat Sýrii pomocí politického dialogu by se Rusové mohli pokusit tuto posloupnost obrátit a nejdříve zreformovat Sýrii pomocí politického dialogu a teprve pak pomoct „zreformované“ a sjednocené Sýrii skutečně porazit Daesh. Je-li toto skutečně ruským plánem, pak je to plán ambiciózní a odvážný, a bude si vyžadovat enormní úsilí ruských diplomatů, kteří si budou muset pečlivě „získat“ syrskou opozici jednu frakci po druhé, zatímco zároveň budou muset čelit snahám všech stran, které chtějí tento mírový proces sabotovat a upřít jak Rusům, tak Syřanům tolik zasloužené vítězství.

Pokud toxická USA vedená aliance Osmanů, wahhabistů a sionistů uspěje při vykolejení této mírové iniciativy, Rusové budou možná muset použít svoji vojenskou sílu opět. S S-400S na místě a podporovaní (neznámým počtem) bojových letadel vládnoucích vzduchu by syrská obloha mohla zůstat pod ruskou kontrolou po dohlednou budoucnost. Podmínky pro vyřešení konfliktu zde jsou, ale jestli to bude stačit k zajištění trvalého míru je nemožné předpovědět.