Předvolební kampaň v USA a Federální rezervy

Trump se ještě před zahájením volební kampaně vyjádřil na adresu Fedu kriticky a dokonce tvrdě. Již v říjnu 2015 Trump uvedl, že Fed musí zvýšit sazby, které se v té době nacházely na úrovni 0-0,25%. Varoval před nebezpečnými následky liberálního kurzu Fedu pro ekonomiku, jehož důsledky vyžere již nový americký prezident. V rozhovoru pro Bloomberg Trump kritizoval šéfku Fedu, Janet Yellen, a řekl, že zachovává sazby na nízké úrovni, aby podpořila hlavní kandidátku Demokratické strany Hillary Clinton.

Vážně se Donald Trump pustil do Federálních rezerv až nedávno. 23. února 2016 tento miliardář oficiálně vyzval k celkovému auditu amerických Federálních rezerv. Bez okolků řekl, že pokud se objeví v Bílém domě, tak jednou z jeho prvních iniciativ bude provedení tohoto auditu.

Abychom pochopili rozsah této hrozby, poznamenám, že Fed, založený v r. 1913, neprošel téměř sto let ani jedním auditem. Jediný audit, a to částečný, byl proveden v r. 2011. Hlavním iniciátorem tohoto auditu byl republikán Ron Paul, který za svoji dlouhou dobu v kongresu nemilosrdně kritizoval Fed a rovněž požadoval jeho uzavření.

Tento částečný audit odhalil hrubé přestupky. Především se vyjasnilo, že Fed v době finanční krize 2007-2009 rozdával úvěry bankám (téměř bezúročné) v obrovské výši 16,1 bilionů dolarů. Na seznamu příjemců úvěrů byly všechny banky Wall Street, přičemž několik z nich dostalo úvěry převyšující bilion dolarů. Zde jsou hlavní „příjemci“ úvěrové štědrosti Fedu (v mld dolarů): Citi – 2,500; Morgan Stanley – 2,040; Merryl Lynch – 1,949; Bank of America – 1,344. Překvapivé je, že mezi příjemci bylo mnoho zahraničních bank. A to především banky londýnské Citi a kontinentální Evropy. Patřily k nim Barclays, Royal Bank of Scotland, Deutsche Bank, USB atd. To je již hrubé porušení amerických zákonů, které zakazují Federálním rezervám poskytovat úvěry nerezidentským bankám bez souhlasu kongresu. V r. 2011 uveřejněný seznam příjemců úvěrů Fedu mnozí oprávněně označují za seznam hlavních akcionářů Federálních rezerv.

Částečný audit Fedu, provedený v r. 2011, nejen odhalil porušování zákona, ale dal zrodu přání provést hloubkový audit. Již několikrát se v americkém kongresu připravoval návrh zákona o úplném auditu Fedu, ale pokaždé se pro jeho úspěšné schválení nedostávalo hlasů.

Parlament 20. listopadu 2015 opět podpořil návrh zákona o auditu Fedu (v poměru hlasů 241:185), ale 12. ledna 2016 zamítli návrh zákona v senátu.

Trump hlasování v horní komoře pečlivě sledoval a okamžitě zareagoval. Problém je v tom, že republikánům, kteří hlasovali pro zákon, chyběli dva jejich hlasy. Jeden člen Republikánské strany hlasoval „proti“ a jeden se hlasování zdržel. Tím druhým byl Ted Cruz – hlavní Trumpův soupeř v republikánských primárkách. Cruz je již dávno podezřelý ze vztahů s wallstreetskou bankou Goldman Sachs. Trump na Twitteru poznamenal, že jeho soupeř vynechal důležité hlasování záměrně.

Předsedkyně Fedu Janet Yellen neustále brojí proti pokusům provést audit jí řízené organizace. Podle názoru této dámy je audit přímým pokusem narušit nezávislost Federálních rezerv, což je údajně v rozporu s přikázáními ekonomie.

Zajímavý postoj k tomuto problému mají demokraté. Hillary Clinton se tématu Federálních rezerv pečlivě vyhýbá. Nicméně dokonce i ona musí brát v úvahu složitou situaci ekonomiky země a v oblasti týkající se reformy amerického bankovního systému musí něco předložit. Již v první fázi volební kampaně se chopila tématu, které v amerických médiích nazývají „rozdělení bank“. Jde o to, že největší banky Wall Street nejsou dostatečně připravené na druhou vlnu finanční krize, kvůli nedostatečné kapitalizaci. Heslo „příliš velké na krach“ používané ve vztahu k bankám Wall Street již nemusí fungovat. Stát nebude mít dostatečné prostředky na záchranu potápějícího se Titaniku bankovního byznysu.

Hillary navrhuje provést rozdělení gigantů Wall Street. Pokud ke dnu nepůjde gigant, ale středně velká banka, sníží to riziko „dominového efektu“ a kolapsu celého amerického bankovního systému. Celkově vypadá předvolební platforma Hillary Clinton v otázkách finančně-bankovního bloku ještě vybledleji, než tomu bylo v případě Baracka Obamy v době voleb 2008, i když tehdy se Amerika nacházela v nejhlubší finanční krizi. Později, když se Obama dostal do Bílého domu, inicioval přijetí tak zvaného Dodd-Frankova zákona (celý název „Zákon o reformě Wall Street a ochraně spotřebitelů“), který předjímal jistá kosmetická vylepšení amerického bankovního systému, ale nebránil chamtivým bankám Wall Street budovat nové dluhové pyramidy a nafukovat nové finanční bubliny. Při všem tom vnějším radikalismu Barack Obama dokonce i na vrcholu finanční krize o provedení auditu Fedu ani neceknul. V Demokratické straně existuje v tomto ohledu evidentně tvrdé tabu.

Přesto se mezi demokraty vyskytuje člověk, který toto tabu porušuje. Jde o Bernie Sanderse. Když byl senátorem, tak spolu s republikánem Ronem Paulem, poslancem parlamentu, v r. 2010 prosazoval zákon o částečném auditu Fedu. Během posledního hlasování o návrhu zákona o úplném auditu letos v lednu byl rovněž pozoruhodně aktivní. A co víc, navrhl provést v zákonu úpravu, podle které se audit amerického Fedu musí stát trvalým, prováděným každý rok.

V současných volbách se neočekávaně populárním stal dokument s názvem „Sto námitek vůči Fedu“ (dalším názvem je „Sto argumentů ve prospěch provedení auditu Federálních rezerv“). Americká média poznamenávají, že tento lakonický, avšak velmi obsažný dokument je široce používán jak stoupenci Trumpa, tak Sanderse. Někteří novináři přirovnávají tento dokument k 95 tezím Martina Luthera, ve kterých pranýřoval papežský stolec. Autorem dokumentu je známý novinář Michael Snyder.

Jako ukázku ožehavosti problému uvedeme prvních deset námitek vůči Fedu z této stovky:

1. Uvykli jsme si myslet, že máme vládu „zastupující lid, řízenou lidem a pracující pro lid“, ale pravdou je, že skupina osob, zabývající se centrálním plánováním, není volena nikým a nikomu se nezodpovídá, a má takový vliv na naši ekonomiku, jako nikdo jiný v naší společnosti.

2. Federální rezervy jsou skutečně nezávislé na vládě. Federální rezervy fakticky přesvědčivě dokázaly u federálního soudu, že nejsou agenturou federální vlády, a proto nespadají do působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím.

3. Federální rezervy otevřeně přiznávají, že 12 regionálních bank Fedu je organizováno „do značné míry jako soukromé korporace“.

4. Regionální banky Fedu vydávají akcie pro členské banky a ty je pak vlastní.

5. 100% držitelů akcií Federálních rezerv tvoří soukromé banky. Americká vláda má nula akcií.

6. Federální rezervy nejsou agenturou federální vlády, ale byla jim udělena práva regulovat naše banky a finanční instituce. Tak to být nesmí.

7. Podle paragrafu 1 článku 8 americké ústavy má pravomoc „razit měnu, regulovat hodnotu cizích měn, stanovovat normy vah a měr“ pouze americký kongres. Takže na jakém základě to pak činí Federální rezervy?

8. Když se podíváte na americký dolar, tak je na něm napsáno: Federal Reserve note. Ve světě financí se výrazem „note“ označuje dluhový instrument.

9. V r. 1963 prezident John F. Kennedy vydal prezidentský dekret 11110, který nařizoval americkému ministerstvu financí vydávat United States notes, vydávané přímo americkou vládou, a nikoliv Federálními rezervami. Brzy poté byl Kennedy zavražděn.

10. Mnohé z amerických státovek, nezatížených dluhem, vydaných za prezidenta Kennedyho, jsou ještě v oběhu.

A závěrečné body obžaloby Fedu zní:

95. Dlužník je sluhou věřitele a Federální rezervy přeměnily nás všechny v dluhové otroky.

96. Dluh je formou sociální kontroly a globální elita používá tento dluh k tomu, aby ovládala všechny ostatní. Před 40 lety činil celkový objem dluhu v našem systému (celý státní dluh, celý dluh firem, celý dluh spotřebitelů atd.) 3 biliony dolarů. Dnes se celkový dluh blíží 60 bilionům dolarů.

97. Pokud se nestane nic dramatického, tak naše děti a vnuci budou po celý svůj život dluhovými otroky, protože budou muset obsluhovat naše dluhy a platit za naše chyby.

98. Nyní, když znáte tyto informace, máte zodpovědnost za to, aby se stávající situace změnila.

99. Kongres má pravomoc zavřít Federální rezervy v jakýkoliv okamžik, kdykoliv si to bude přát. Nicméně v současnosti převážná část našich politiků zcela podporuje existující systém. Samo od sebe se nic nezmění, pokud americký lid nezačne změny požadovat.

100. Konstrukce Federálních rezerv byla od samého počátku zhoubná. Pokud nebudou přijata bezodkladná opatření, tak celý náš finanční systém čeká strašlivý kolaps.