Sedmnáctý týden ruského zásahu v Sýrii: chce Erdogan válku s Ruskem?
Situace s Tureckem se rychle vymyká kontrole: nejen, že Turci provedli dělostřelecké útoky přes hranici do Sýrie, ale Turecko odmítlo splnit své závazky plynoucí ze smlouvy o otevřeném nebi a odmítli nechat přeletět ruské monitorovací letadlo nad Tureckem. Ruská armáda nyní prohlásila, že detekovala známky tureckých příprav na invazi. Turecké odmítnutí dodržet smlouvu o otevřeném nebi je extrémně znepokojivým vývojem, obzvláště v kombinaci s ruským varováním ohledně příprav na invazi do Sýrie, a Rusové nemluví do větru:
Je spousta dalších indikátorů a varování ukazujících, že eskalace je možná: ženevská jednání byla náhle ukončena, Saudové vyhrožují vpádem do Sýrie a existují známky, že syrská armáda pomalu, ale jistě, připravuje operaci na osvobození Aleppa od takfiristů, což vytváří paniku v Ankaře a Riyadhu (tolik ke stupidnímu názoru, že Rusové nevyhrávají, nebo že syrská armáda neexistuje).
Mezitím je spousta známek toho, že celý Erdoganův „velký plán“ pro Sýrii naprosto zkolaboval a že mu již nezbyly žádné možnosti (prosím přečtěte si skvělou analýzu Ghassana Kadiho uveřejněnou dnes, jakož i pohled Pepe Escobara na tuto problematiku).
Nejsem parapsycholog ani prorok. Nemohu říct, co si Erdogan skutečně myslí, nebo jestli se Turci pokusí vpadnout do Sýrie. Ale mohu se pokusit o jisté informované odhady ruských reakcí na takovou událost.
Zaprvé, dva základní principy:
1) Pokud budou ruské síly napadeny, útok opětují. Putin jim již dal k tomu příkaz a stane se tak téměř automaticky, kdy konečný rozkaz dají místní velitelé. Jinými slovy, taková výměna se nebude automaticky rovnat totální válce mezi Tureckem a Ruskem.
2) Pokud Turecko vtrhne do Sýrie, Rusko bude jednat přísně podle mezinárodního práva. To znamená, že bude požadovat nouzové setkání RB OSN a že mnohé bude záviset na tom, jaká bude reakce RB. Pokud obvyklý gang loutek „přikryje“ Turecko (což není, dle mého názoru, vůbec jisté, aspoň ne na dlouhou dobu, možná maximálně týden), pak se Rusové odvolají na své závazky pomoct Sýrii podle „Smlouvy o přátelství a spolupráci“ z r. 1980 mezi těmito zeměmi (Rusko je dnes právním nástupce SSSR a smlouva stále platí) a „Dohody mezi Ruskou federací a Syrskou arabskou republikou o nasazení leteckého uskupení ozbrojených sil na území Syrské arabské republiky“ z r. 2015.
Jinými slovy, Rusko si zajistí jistou míru pružnosti u interpretace situace tím či oním směrem. To znamená, že mnohé bude záviset na tom, čeho se Turci skutečně pokusí dosáhnout.
Když mluvíme o typickém tureckém narušování hranice pro útoky na Kurdy, jak to již v minulosti učinili tolikrát, a pokud bude intervence omezená svoji hloubkou, Rusko pravděpodobně zvolí nevojenské prostředky pro nátlak na Turecko. Opět, zatímco šílenci v Turecku velmi chtějí válku s Ruskem, aby internacionalizovali konflikt a donutili NATO zasáhnout, Rusové nemají na eskalaci naprosto žádný zájem. Stejně jako na Donbasu se Západ pokouší navnadit Rusko do války a Rusko odmítá návnadu zbaštit. Problémem je, že na rozdíl od ukronacistů mají Turci mnohem silnější vojenskou mašinérii, kterou Rusové nemohou ignorovat, jako ignorovali ukronacistickou armádu a různé eskadry smrti. Takže pokud je Erdoganovým cílem jen vypadat chlapácky a ukázat svaly, řekněme stejně, jak učinil Reagan v Grenadě, pak mu to může pravděpodobně projít, aspoň u krátké operace. Ale pokud je Erdogan k smrti odhodlán mít konflikt s Ruskem, nebudou Rusové moct jen tak sedět a čekat, až se zklidní.
V takovém případě bude mít Rusko řadu možností eskalace.
První zjevnou možností je pomoct Syřanům a Kurdům výzvědnými informacemi. K tomu dochází již nyní a v případě turecké invaze se to jen zintenzivní.
Druhou je sestřelit turecké letadlo s pevným nebo rotačním křídlem z oblohy. To je snadné, protože Syřané již mají pár dost dobrých systémů protivzdušné obrany (včetně pár systémů Pancir-S1, Buk-M1/2E, Tunguzka 2K22 a dost robustní systém včasného varování) a pár provozuschopných letadel (možná včetně modernizovaných MiG-29S). Kreml se tak může těšit do jisté míry tomu, čemu CIA říká „uvěřitelná popiratelnost“.
Třetí možností je, že Rusko pomůže Syřanům dělostřeleckými systémy, které údajně nasadilo v zemi, včetně 152 mm děl MTSA-B a raketometů BM-27 Uragán a BM-30 Smeršč.
Všechny tyto možnosti stále ani zdaleka nejsou „totální“ válkou mezi Ruskem a Tureckem. Ale pokud je Erdogan odhodlán eskalovat konflikt dále, pak bude válka nevyhnutelná. Pokud se Turecko pokusí zaútočit na Chmeimim přímo, pak Rusko přistoupí k odvetě, o tom není pochyb.
Jak by to mohlo vypadat?
První věcí, kterou řeknu, je, že žádná z těchto dvou zemí se nepokusí napadnout druhou. Názor, že Turecko napadne Rusko, je zcela evidentně absurdní, a zatímco Turecko spadá do 1000 km hloubky, do které je ruská armáda cvičena bojovat, nevěřím, že se o to Rusko kdy pokusí. Neboť, a stejně tak tomu bylo v případě Gruzie, nikdo v Rusku opravdu nevěří, že Turci, jako národ, chtějí válku. Pokud něco, tak Erdogan je mnohem více „Saakašvilim verze 2“, než Hitlerem, a bude s ním jednáno obdobně. Navíc zatímco během války 08. 08. 08 Rusko muselo chránit Osetince před kvazi genocidními Gruzíny, takové závazky Rusko v Kurdistánu nemá.
Mnohem pravděpodobnějším scénářem je zopakovat to, co jsme již viděli, ale v mnohem větším měřítku: pokud Erdogan skutečně donutí Rusko k válce, pak dojde k tomu, že střely s plochou dráhou letu a balistické rakety napadnou infrastrukturu podporující tureckou invazi, potopí jakoukoliv tureckou loď zapojenou do bojů a bude útočeno bombami a raketami na soustředění tureckých sil, muniční a palivové sklady a, obzvláště, na letiště. Cílem ruské odpovědi bude nikoliv „porazit“ tureckou armádu, ale tlačit na Turky dostatečně dlouho, aby si u Erdogana vynutili nějaký typ příměří. Dokonce přesto, že je ruská armáda schopna zcela porazit Turecko ve válce, Kreml rovněž chápe, že jakákoliv válka mezi Tureckem a Ruskem musí být zastavena co nejdříve a že spíš než „porazit Turecko“ by mělo být skutečným ruským cílem porazit Erdogana.
Z tohoto důvodu Rusové, kteří zdaleka nejsou střelbou posedlí magoři, se budou všemožně snažit ukázat, že válku nezahájili, dokonce i když to bude znamenat nechat Turecko vpadnout do Sýrie, aspoň dokud Turci zůstanou blízko svých hranic a nebudou se pokoušet změnit průběh války. Pokud vším, co Turci chtějí, je úzká „bezpečnostní zóna“ v Sýrii, nemyslím, že Rusové použijí vojenskou sílu, aby jim ji upřeli. Budou protestovat, vehementně, na diplomatické úrovni, a pomohou Syřanům a Kurdům, ale na turecké síly přímo nezaútočí.
A co Saudové? No, co s nimi? Nedokážou se vypořádat dokonce ani s Houthii v Jemenu, tak proč by si měl někdo myslet, že něco zmohou v Sýrii? Saudská armáda je groteska, zdegenerovaná represivní síla sotva schopná vést proti-šíitské represivní operace. Mohou vyhrožovat, jak chtějí, ale pokud se pokusí vkročit do Sýrie, Syřané, Rusové, Íránci a Hizballah mezi sebou budou soutěžit, kdo bude první a dostane tyto čubčí syny a dá jim lekci, kterou dlouho hned tak nezapomenou.
Upřímně, prostě nechci věřit, že Erdogan a jeho poradci jsou dost šílení na to, aby se pokusili spustit válku s Ruskem, nebo dokonce vpadnout do Sýrie. Zatímco samotný Erdogan je jasně maniak, nemohu uvěřit, že celý jeho štáb se skládá z šílenců. Navíc si neumím představit, že USA/NATO/EU skutečně podpoří invazi Turecka do Sýrie, nebo, o to méně, útok na Rusko. Rusofobie je skvělá jen dokud vás nevystavuje kontinentální válce, kdy vlastní zájmy a přežití převáží jakékoliv ideologické postoje. Aspoň v to doufám.
A možná jsem naivní, ale chci věřit, že Turci nebudou jen sedět na zadku a nic nedělat, zatímco jejich vůdce bude zatahovat jejich zemi do války s Ruskem.
Na závěr chci zmínit jednu znepokojivou věc. Řecký staršina, mnich jménem Paisos, kterého řecká ortodoxní církev pasovala na svatého, byl znám svými prorockými vizemi. Jednou z nejslavnějších byla jeho předpověď, že Turecko a Rusko povedou velkou válku, která povede k naprostému rozpadu Turecka a osvobození Konstantinopole od osmanského jařma (máte-li zájem o podrobnosti, klikněte sem a sem). Nyní celkem chápu, že v naší době většina lidí takovéto věci okamžitě zavrhne jako bezvýznamné nesmysly, tmářství, pověry, zbožné přání „naštvaných Řeků“, náboženské kecy atd. Ale mějte prosím na paměti, že mezi 15. a 20. století vedly Rusko a Turecko již 12 válek (!). To je více než 2 války na století (přesně 2,4) a nejméně k jedné došlo před sto lety.
Takže ať se díváte na proroctví, zkušenosti z minulosti nebo na statistiky, vypadají věci velmi, velmi děsivě, aspoň pro mne. A, jak vysvětlili Ghassan Kadi a Pepe Escobar, Erdogan je nyní zahnán do rohu. I to ho činím velmi nebezpečným.
Anglo-sionisté jsou experty na vypouštění šílených ideologií (wahhabistické na Středním východě a nacistické na Ukrajině), ale vždy, zdá se, nad nimi nakonec ztratí kontrolu. Jen doufám, že americké „krytí“ tureckého režimu nevyústí ve vypuštění další fanatické ideologie – osmanského imperialismu – či, pokud ano, že není příliš pozdě, aby USA tyto šílence zkrotily, než bude příliš pozdě.
Erdogan a jeho režim jsou hrozbou pro regionální, a dokonce i světový mír. Opravdu mne nezajímá, kdo je odstraní, Turci nebo Bílý dům, ale určitě doufám, že jeho dny u moci jsou sečteny, protože dokud je u moci, může dojít ke katastrofě obřích rozměrů.
Week Seventeen of the Russian Intervention in Syria: does Erdogan want war with Russia? vyšel 6. února 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 647 Kč Zvědavec.