Slepé oko Davosu: Jak bohatí požírají chudé a svět

Přesto velké lži přetrvávají i zde – a to že „byl učiněn velký pokrok u snižování světové chudoby“ a že „extrémní chudoba byla od r. 1990 snížena na polovinu“.

Obracení nepopiratelného faktu jako konečné ospravedlnění

Je neuvěřitelné, že nekonečné opakování hesla, že „chudí jsou vytahováni z chudoby ve stále větším počtu“, prochází nadále bez povšimnutí, navzdory tvrdým důkazům, že ve skutečnosti chudší polovina lidstva přišla téměř o polovinu svého bohatství jen během posledních pěti let.

Tato velká lež má významné dopady. Protože nejen je toto vlezlé tvrzení o úspěchu globalizace nepopiratelně podvodné, ale nikdo si toho nevšímá. V důsledku kolabují základní teorie trhu a dogma. To, o čem je denně tvrzeno, že jde o jasnou prospěšnost globálního trhu, se ve skutečnosti ukazuje být pravým opakem. Co to znamená pro „dotační teorii“, když ve skutečnosti jdou tyto „dotace“ v řádu stovek miliard dolarů nahoru směrem k bohatým od již tak chudých a strádajících?

Co můžeme nyní říct o neúnavně proklamované doktríně, že globální trh přináší „více bohatství pro všechny“, když ve skutečnosti nesporné důkazy byznysu ukazují na zemi a po celém světě přesný opak? Neboť chudí přišli nepopiratelně téměř o polovinu svého podílu na globálním bohatství, zatímco nejbohatší své ve stejné době zmnohonásobili.

V krátkosti, důkazy ukazují, že hlavní morální a ekonomické tvrzení ospravedlňující globální trh je velmi velkou lží, která je s časem stále lživější.

Nejen šalba a klam, ale realita života ožebračených miliard lidí je stavěna na hlavu, je vytrvale prohlašováno, že obětem se daří stále lépe, v systému, který je stále více připravuje i o to málo, co jim zbylo, a ztráta bilionů dolarů chudé poloviny lidstva končí v kapsách bohatých, a to jen za pouhých pět let.

Zatímco jsou používány ještě větší lži k ospravedlňování globálního systému, který požírá chudé zaživa „v rámci zmírňování chudoby“, tatáž politika akumulace vyvlastňováním ospravedlňuje další okrádání většiny jako „úsporná opatření“, „sociální škrty“ a „pružnost pracovní síly“ – zkrátka více hladu a pustošení životů lidí a životních podmínek, vydávaných za „více svobody a prosperity pro všechny“.

Statistická hra na skořápky, která maskuje život požírající realitu

Jak se Světová banka, MMF a podobné instituce snaží ukázat vyvádění chudých po celém světě z chudoby, média jako Guardian a New York Times uvádí tato tvrzení tučnými titulky, aby ukázala, že vše je v pořádku a pro chudé a většinu příjemné, přestože ve skutečnosti jsou jejich životy, práce a životní bezpečnost drceny. Takže obrovské lži jsou vydávány za daná fakta, která ekonomové a sociologové opakují bez mrknutí oka.

Ve skutečnosti jsou všechny tyto údajné velké zisky pro chudé a snižování naprosté chudoby založeny na příjmech rovnajícím se ani ne půl hrnku kávy denně, což je zjištění, které je drženo mimo zorné pole čtenářů a někteří ho nyní mohou vidět vůbec poprvé. Takže hypnotický trans velkých lží je udržován, zatímco žádný systém podpory života neexistuje. Viděl jsem ekonomy a diskutéry reagovat zuřivě a vztekle, když bylo na tento blud poukázáno, kdy jsem se měl prý vykašlat na chudé, místo abych odhaloval velké lži. Takže zjišťujeme, že experti a veřejnost jsou těmito maskovacími podvody tak prosáklí, že skutečný svět již do toho nezapadá. Tyto velké lži pak fungují na pozadí neustále omílaných lží, které předchází nekonečným konfliktům a válkám „na obranu svobodného světa“.

Zdá se, že nikdo nevnímá, že přírůstky u příjmů „vytahujících chudé z chudoby“ se typicky týkají přistěhovalců z venkova do znečištěných měst, nebezpečných a nelidských životních podmínek pro ty, kteří dříve měli aspoň rodinný příbytek, čistý vzduch a vodu a životní vyhlídky. V krátkosti, standardních 1,50 dolarů na vytažení z chudoby a extrémní chudoby je nelidsky absurdních, ale je to triumfálně používáno jako důkaz, že systém slouží i těm posledním.

Kontrarevoluce proti sociálnímu vývoji, která vytváří prohlubující se krizi

V rámci neviditelné redistribuce bohatství od chudých k bohatým (nyní pohřbené v řečech o „nerovnosti“) je vynucováno ještě více „tržních reforem“, jako „“posílení konkurence“, „liberalizovaná deregulace“, „snížené sociální náklady“ a „úsporné programy na nápravu nestřídmosti“. „Nadměrné příspěvky“ systému jsou všechny projektovány obětem, aby bohatí mohli zmnohonásobit své bohatství bez odpovídající funkce a hodnoty pro život a společnost, kdy pro sebe žádají neustále více peněz, avšak nikdo si toho jaksi nevšímá. To je další z úrovní normalizovaných velkých lží, utvářejících vládnoucí myšlenkový systém.

Ve skutečnosti pod zástěrkou všudypřítomné propagandy zpracovávající občany, aby uvěřili v soukromou hru na skořápky požírající svět, byla chudší polovina lidstva připravena o jeden bilion dolarů bohatství, zatímco 62 nejbohatších lidí získalo pro sebe téměř dvojnásobek, pomocí operací tohoto globálního neřádu. Přesto zpráva z Davosu dále zdůrazňuje, že dalších 760 miliard dolarů jde ročně neprodukčním investorům, díky beztrestnému světovému vyhýbání se daním. Opět, svoboda finančního kapitálu nemajícího hranice v rámci „globalizace“ neskutečně obohacuje bohaté, zatímco zároveň ožebračuje chudé a vydává to za „snižování chudoby“.

Zde je systém naprogramován tak, aby vytuneloval finance celého veřejného sektoru a institucí, které se vyvinuly, aby sloužily zájmům společného života. I veřejné služby a infrastruktura jsou neustále tlačeny do bankrotu, nejen nikdy nekončícím snižováním finančních prostředků, škrtů, privatizacemi a ovládnutím veřejné politiky dotací korporátní lobby, ale i narůstajícím vyhýbáním se daním, blížícím se bilionu dolarů ročně, kdy vlády a obchodí smlouvy neudělaly pro nápravu nic.

Takže vlády, které by mohly investovat do udržení systémů podpory životního prostředí a společenského života lidstva, aby zabránily narůstající degradaci a kolapsu, jsou nyní systematicky bankrotovány nebo dluhově zotročovány, spolu s většinou občanů. V důsledku toho, aniž by vlády věděly proč, světová ekonomika sklouzává do ještě hlubší krize, kvůli kolapsu ekonomické poptávky na veřejné úrovni.

Požírání světa zaživa jako globální konkurence

Novým zákonem lidského vývoje je, že lidé si musí konkurovat u peněz a komodit, „aby přežili“, kdy je deregulovaný systém bez hranic strukturovaný stále více tak, aby exponenciálně ožebračoval převážnou většinu lidí, zatímco zmnohonásoboval bohatství bohatých. Požírá svět zaživa na všech úrovních a směřuje ke kumulativnímu kolapsu organizace organického, sociálního a ekologického života. Globální konkurence ve skutečnosti znamená, že životní prostředky a bezpečnost většiny se propadají, zatímco prostředí je pleněno a znečišťováno ve stále větší míře. Avšak jako řešení je představován jen „další růst“. Systém je klinicky šílený.

Zatímco život společnosti je ničen vládnoucím hodnotovým systémem, ožebračení a zaostalí mizí do mnohoúrovňových velkých lží, hlásajících opak. To je důvod, proč není o faktech informováno. To je důvod, proč údajné akce na zastavení krvácení světa tento neřád způsobují. To je důvod, proč dokonce i pokrokáři považují ekonomické bludy a podvody za pravdu. Jako rakovina na makro úrovni má tento exponenciálně multiplikační soukromý systém dělby peněz jen jeden způsob fungování – slepě se rozrůstat a maskovat život požírající neřád jako „zlepšování sociální situace lidí“.