Sexuální terorismus v srdci Evropy

Samozřejmě, že pod pláštíkem „lidských práv“ leží cynický imperativ získání mladé, levné a nevzdělané dovezené pracovní síly, která má být motorem dalšího vzestupu Německa, avšak většinou si většina přívrženců „lidských práv“ v zemi není tohoto skrytého cíle vědoma a upřímně věří v neoficiální (i když institucionalizovanou) ideologii své země. Na druhé straně se stále více kritických občanů probouzí ze své státem navozené letargie a protestuje proti úřadům, kdy část opozice bohužel nabývá fašistického a rasistického nádechu.

Celkově vzato se zdá, že „uprchlická“ krize je široce úspěšná ve svém konečném USA vytyčeném cíli destabilizovat Evropu zevnitř. Washington zosnoval a zrežíroval násilné vnucení identitou tažené taktiky rozděl a panuj přímo v srdci Evropy, to vše s konečným cílem učinit nejsilnější hráče kontinentu silně zranitelnými barevnými revolucemi na vyžádání. Jde o Damoklův meč matice nekontrolovaného násilí mezi občany a státem, místními a „uprchlíky“, pravičáky a levičáky, a „uprchlíky“ a státem, které má dle očekávání vyděsit lidi v nejdůležitějších rozhodovacích pozicích (mezi nimi i Angelu Merkel), aby pokračovali ve své poddanosti USA.

Sexuální terorismus

Primitivnost, s jakou proběhl Silvestr v Kolíně, lze popsat jen jako sexuální terorismus. Jakkoliv tento novotvar může být šokující pro ty, kteří si ho právě přečetli poprvé, je to ve skutečnosti jediný způsob, jak popsat samotnou událost a motivace za ní stojící. Terorismus byl vždy o tom vyděsit cíl tak, že se shrben podvolí čemukoliv, co po něm agresor požaduje, a současné pojetí této taktiky nabylo formy zabíjení (všichni znají uřezávání hlav, výbuchy a střelbu do davu), aby se prosadila wahhabistická agenda. V tomto případě je wahhabistická agenda stále realizována, jen prostředky jsou trochu jiné. Místo bezuzdných vražedných orgií je používána vlna bezuzdných sexuálních útoků.

I když k tomu došlo poprvé blahé paměti, zdá se, že všechna média informují o tomto útoku jednotně, o každičkém z faktů. Je univerzálně uznáváno, že asi 1000 mladistvých a mladých mužů původem ze Středního východu a severní Afriky se vrhalo na zalidněné náměstí v Kolíně, hned u místního nádraží a historického kostela. V pekle, které brzy následovalo, používal tento znásilňovací gang skleněné láhve a ohňostroje k zastrašování místních, a pak přistoupil k systematickému osahávání co nejvíce žen. Některé z obětí byly dokonce znásilněny a jedno svědectví uvádí, že bezmocné ženy byly nuceny v nevýslovné hrůze prchat, když stovky vzrušených „uprchlíků“ ohmatávali každičký kousek jejich těl, zatímco oběti se snažily najít nějakou cestu do bezpečí.

Slovo „uprchlík“ je autorem evidentně používáno poťouchle, protože žádný skutečný uprchlík by nikdy ani nesnil o sexuálním útoku na kohokoliv v hostitelské zemi, která dělá co může, aby mu pomohla začít nový a bezpečnější život. Pouze jedinci, kteří do země dorazili motivováni hrabivostí nebo ideologií, by mohli o spáchání takového zločinu uvažovat, nemluvě o komplotu s dalšími 1000 spolupachateli. Když je řeč o první motivaci, tak zde již panuje široké podezření, že mnoho „uprchlíků“ je ve skutečnosti ekonomickými oportunisty, kteří doufají, že zbohatnou na úkor německých daňových poplatníků, nebo doslova zemřou při pokusu se tam přes moře dostat, zatímco ti s druhou motivací jsou stoupenci wahhabismu/Muslimského bratrstva, kteří chtějí využít hyper liberální hodnotový systém EU, aby zavedli u svých hostitelů přísné právo šaría.

Právě tato druhá skupina jedinců tvoří převážnou část „uprchlíků“. Tito ideologičtí lokajové (ať již se Sýrie nebo odjinud) vědí až moc dobře, že jejich zdeformované ideologické křížové tažení je v jejich domovských zemích na sestupu, a tak si zvolili zahájit taktický a do „lidských práv“ zahalený ústup na nové bojiště. Nálepka „uprchlíka“ a vnímání lidí, že tito jedinci jsou strádající chudobou postižení lidé na pokraji vyhladovění, sloužily jako dokonalé krytí pro infiltraci nic netušícího a ultra naivního kontinentu. Tato wahhabistická hnízda pak budou použita k vychování dalších radikálů a poslouží jako nástupiště pro páchání dalších teroristických útoků (ať již sexuálních nebo jiných), aby se rozšířil dosah jejich „městských kalifátů“. V podstatě mají v plánu přenést ze Středního východu do Evropy svoji taktiku „arabského jara“, se vším tím následným krveprolitím a destabilizací souvisejících s těmito „projevy demokracie“, prováděné za souhlasu (ne-li přímo za organizační podpory na zemi) USA.

Abychom se mohli vrátit zpět ke strašlivým silvestrovským událostem, nutné zdůraznit, že perverzní pachatelé nejsou představiteli skutečného islámu, ale jeho zrůdné wahhabistické interpretace. Sekulární muslimové (trochu protimluv – p.p.) v Sýrii například vždy jednali se ženami s maximálním respektem, zatímco jejich radikalizovaní saudští protějšky mají k ženám méně respektu, než k dobytku. Nakonec ženský dobytek lze osahávat kdykoliv, když není „dozorován“ mužem, a saudští muži netouží po hromadném znásilňování krav. Zato wahhabisté sní o vojenském vnucení své pomatené ideologie všem ostatním a je všem zjevné, že dravé chování, které bylo v Kolíně tak patrné, je charakteristické pro šílenou a zřejmě i zfetovanou dobyvačnou sílu, trestající poraženou populaci. Historicky cizí síly někdy páchají masivní sexuální útoky proti domorodé populaci, poté, co ji nejdříve porazily nebo zkolonizovaly, a zatímco je příliš brzy na to říct, že Evropa byla zcela poražena wahhabistickými džihádisty, je zjevné, že ti již předběžně „oslavují“ formou „vítězných znásilňování“ a „osahávání“ (u kostela), aby terorizovali místní populaci a donutili ji podrobit se šaríe.

Evropští umožňovatelé

Žádná ze sexuálních odporností, ke kterým došlo v Kolíně, by nebyla možná bez hyper liberální politiky indoktrinované evropské elity. Již toho bylo hodně napsáno o praktických podvodech tvořících základ této utopistické ideologie, ale mnohem méně o lidech, kteří to umožňují probíhat na zemi a kteří nečinili nic, aby silvestrovské útoky zastavili. Místní občany nelze vinit vůbec, nemluvě o samotných obětech, ale velká část viny leží na policistech, kteří byli na místě přítomni a neudělali nic. Již bylo uznáno, že jich bylo málo a byli zcela nepřipraveni, aby se vypořádali s davem sexuálních nájezdníků, ale je třeba ještě říct pár slov o rozsahu, v jakém k tomu docházelo.

Evropská policie je nechvalně proslavena tím, že je neozbrojena a má velký odpor k používání jakéhokoliv druhu smrtící síly proti aktivním zločincům. Dělají přesný opak toho, co jejich americké protějšky, ale v obou případech jsou policisté ve svých extrémech stejně radikální. V tomto případě byla velká neochota Němců uchýlit se k násilnému krocení davu a protizločineckým opatřením (no ani bych neřekl, viz poslední demonstrace Pegidy – p.p.) přímým faktorem, který umožnil to, co se stalo. Tím netvrdím, že policie měla náhodně střílet do davu a zabít všechny, kteří vypadali, že budou dělat problémy, ale měla se aspoň pokusit fyzicky zastavit četné zločiny, které byly páchány před jejich očima. To, že se zbaběle stáhli a pasivně sledovali sexuální terorismus (údajně proto, že jich nebylo na jeho zastavení dost), navzdory tomu, že přísahali chránit své spoluobčany, z nich činí spolupachatele tohoto ohromujícího barbarství.

Z jiného pohledu je představitelné, že dostali rozkaz nezasahovat, nebo se tak rozhodli sami z „politicky korektních“ důvodů, to však nikoho neomlouvá. Když vláda v „novém (post-moderním) Německu“ zachází se všemi „uprchlíky“ jako s občany preferované třídy a dává této skupině miliony euro na sociálních dávkách bez jakýchkoliv podmínek, policie a její nadřízení možná cítili, že jakákoliv rezolutní a potenciálně násilná akce proti nim (bez ohledu na to, jak oprávněná a omezená) by mohlo vést ke katastrofě ve vztazích s veřejností epických rozměrů a automaticky by je to stálo kariéru. Navíc je velmi pravděpodobné, že doslova nevěřili vlastním očím, když to viděli, a jejich nadřízení nevěřili vlastním uším, když slyšeli o zprávách z terénu od policistů na místě – tak byli indoktrinováni hyper liberální „lidsko-právní“ ideologií jejich státu. Následná kognitivní disonance vysvětluje, proč tam stáli napůl paralyzováni šokem a abdikovali na svoji právní zodpovědnost vůči obyvatelům města.

Nezapomeňte, že nic z toho neospravedlňuje absenci reakce, ale realisticky to vysvětluje celkem mnoho, když se nad tím čtenář zamyslí.

Abych byl spravedlivý, dokonce i kdyby se rozhodli proti „uprchlíkům“ vymknuvším se kontrole zasáhnout, nemuseli by být ve svém pokusu o kontrolu davu tak úspěšní, jak si mysleli, ať již sebou měli smrtící zbraně a byli připraveni je použít, nebo ne. Ačkoliv „uprchlíci“ byly ozbrojeni jen skleněnými láhvemi a dělbuchy, je celkem pravděpodobné, že někteří z nich měli také ukryté nože a další ostré předměty, čímž by vzrostl potenciál krvavého střetu. Prostá početní převaha „uprchlíků“ mohla snadno zdolat i většinu dobře vycvičených policistů, a skleněné láhve a dělbuchy mohly být účinnými zbraněmi proti úřadům. Stačí si připomenout počáteční dny městského teroristického hnutí euromajdan před dvěma lety, abychom si vybavili, jak účinné tyto jednoduché zbraně mohou být v rukou fanatických zradikalizovaných bojovníků a profesionálních kriminálníků.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak pokud by se nedostatečně připravená a zcela nezkušená německá policie statečně pokusila chaos zarazit, je pravděpodobné, že orgie sexuálních teroristů by se přeměnily na městské teroristické povstání a vedlo by to k masovým obětem, jak na straně „uprchlíků“, tak policie. Za chápání dvojakého myšlení vlastního hyper liberální ideologii, tak pokud by došlo na tento scénář, báchorkou médií by bylo, že „nadměrně aktivní“, „rasističtí“ a „fašističtí“ policajti bili/vraždili „bezmocné“, „nevinné“, „systematicky pronásledované“ „uprchlíky“ a bylo by to uváděno jako příklad reakce, kterou by evropská policie neměla nikdy zopakovat, za žádnou cenu. Samozřejmě, že tento druh pokřiveného myšlení by jen umožnil další případy sexuálního terorismu, ale byrokraté s vymytým mozkem by se nerozmýšleli a byli by přesvědčeni, že dělají „správnou“ věc.

Generální plán

Evropa se již dostala do pasti tím, že sežrala i s navijákem „návnadu“ „lidských práv“, kterou USA používaly k její destabilizaci. Války v Iráku, Libyi a Sýrii vytvořily akutní humanitární krizi, kdy byly miliony lidí vyhnány z domovů a staly se vnitřními či vnějšími uprchlíky. Ruku v ruce s Erdoganovým Tureckem USA svedly miliony Syřanů k útěku ze země a k usazení se v zemi jejich severního souseda, jen aby byli později strategicky „propuštěni“ a vytlačeni do Evropy prostřednictvím na tajnou službu napojené sítě a tras pašování drog a lidí.

USA věděly velmi dobře, že ideologie EU je předurčena pro naivní reakci na „uprchlickou“ krizi, bez ohledu na to, že kritické množství těchto individuí není žádnými uprchlíky, ale jsou to ekonomické kobylky a bojovníci wahhabistů/Muslimského bratrstva, sympatizanti a spící agenti. Názorný účinek byl vytvořen přístupem EU „přijďte jeden, přijďte všichni“ a štědrými sociálními dávkami rozdávanými bez rozlišování všem Němci, Švédy a dalšími, což nalákalo stovky tisíc individuí nepocházejících ze Sýrie a Iráku. Nakonec prakticky všichni, kteří nepocházeli ze Západu a nebyli to běloši, hispánci nebo asiaté, mohli ilegálně dorazit do Evropy a tvrdit, že jsou syrskými iráckými či libyjskými „uprchlíky“, potenciálně ještě s falešnými dokumenty, které to měly „dokázat“.

Dle očekávání byly tranzitní státy EU a Balkánu zahlceny bezprecedentními davy, které byly strategicky směrovány proti nim, což bylo, a to je nutno připomenout, cílem, kterého chtěly USA dosáhnout. Domácí politické střety a střety identity, které tento nápor vyvolal, brzy přešly v propastné opačné postoje a fyzický aktivismus, a vyvrcholilo to předem určeným a nestabilním mixem sociálních přísad, který zvýšil hrozbu barevné revoluce ve všech zemích severní a západní Evropy (kdy podobným rizikem je ohrožen Balkán, obzvláště Srbsko a Makedonie).

Na rozkaz a za minimálního vedení lze tyto soupeřící domácí faktory (pro-„uprchlický“ tábor, proti-„uprchlický“ tábor, a samotné „uprchlíky“) vmanipulovat do totálního konfliktu mezi nimi nebo proti vládě, což představuje latentní asymetrickou hrozbu, která určitě udrží jakéhokoliv kolísajícího politického vůdce (tj. ty, kteří si zahrávají s myšlenkou pragmatických vztahů s Ruskem a Čínou) pod americkým socio-politickým vyděračským vlivem. Z větší části USA skutečně uspěly (a velmi rychle, nutno říct) u demografické přípravy situace v klíčových státech EU, aby maximalizovaly potenciál napětí na základě identity a vytvořily situační požadavky pro destabilizace barevnou revolucí na objednávku v zemích, které pro ni doposud neměly sociální podmínky.

Není cesty ven

Jak to vypadá, má EU, a obzvláště Německo, velké dilema. Existují pouze tři možné reakce na šíření sexuálního terorismu, který propukl na Silvestra, z nichž všechny popudí opačný politický tábor do extrému a zřejmě i vyprovokují aktivní protivládní hnutí. Realistické reakce jsou následující:

1. Byznys jako obvykle
   Vlády nebudou dělat nic a budou předstírat, že k incidentu nikdy nedošlo, budou vznosně žvanit a podnikat symbolické kroky k odvedení pozornosti od své fyzické nečinnosti.
2. Bezpečnostní přetížení
   Namísto deportace všech „uprchlíků“ se tato část populace dostane pod intenzivní orwellovské šmírování a dozor, aby se zabránilo jakémukoliv děsivému zopakování silvestrovských sexuálních útoků, kdy budou proti nim zavedena bezprecedentní bezpečnostní opatření (např. 24 hodinový policejní dohled), která by mohla vést k tomu, že někteří kritici, ospravedlnitelně či ne, budou označovat „uprchlická“ zařízení a proces dozoru jako novodobé „koncentrační tábory“ řízené „novým Gestapem“.
3. Deportace
   Je zcela nepravděpodobné, že bude rozhodnuto o plošných deportacích, kdy by byly tisíce „uprchlíků“ systematicky odsouvány a posílány zpět do svého původního neevropského tranzitního státu Turecka, ale takováto praxe by mohla být uplatněna proti jakémukoliv „uprchlíkovi“ zapojenému do libovolné ilegální aktivity, za veškerého potenciálu zneužití, který by to sebou přineslo.

S veškerou pravděpodobností bude zřejmě přistoupeno ke kombinaci (2) a (3), v různé míře, v závislosti na daném státu, což samozřejmě povede k silné reakci těch, kteří jsou zuřivě proti (samotní „uprchlíci“ a jejich domácí podporovatelé) a těch, kteří si myslí, že stát nedělá dost (v závislosti na specifické situaci by to mohli být buď pragmatičtí vlastenci, nebo fašističtí fanatici).

Možnost (1) je z těch tří nejhorší volbou, protože může snadno vést k okamžitým obrovským protivládním demonstracím a evidentně umožní ještě více sexuálních, a nakonec ještě násilnějších, teroristických útoků. Možnosti (2) a (3) mohou představovat koktejl výhra-prohra (opět, v závislosti na kontextu a na tom, jak budou fyzicky provedeny), ale není pochyb, že možnost (1) je v každém ohledu situací prohra-prohra a dosáhne jen omezeného a bolestivého rétorického prodloužení zkrachovalé hyper liberální ideologie.

Bez ohledu na to, jak bude nakonec rozhodnuto, je však nezpochybnitelné, že každá akce sebou přináší pro USA jedinečnou strategickou příležitost, při které lze protivládní nálady, které byly zorganizovány v minulém roce prostřednictvím manipulace v rámci této vytvořené krize, využít k vytvoření extrémního tlaku na cílovou vládu. Právě takto si mohou USA desítky let udržovat vliv na méně rusofobní část EU, za spoléhání se na ideologii externí nenávisti u ovládání východu, a stejným způsobem při řízení domácího demografického ekvivalentu („uprchlíci“ versus domorodci) na západě.

Závěrečné úvahy

„Uprchlická“ krize byla organizována od počátku USA jako prostředek k rychlému zajištění politicky a sociálně rozhodujícího demografického posunu v klíčových státech EU, kdy je důraz kladen více na vnímání, než na skutečná čísla a relativní procentní změnu. Domácí neshody s touto vynořující se časovanou demografickou bombou související by nebyly, kdyby s tím nepřišli i individua z řad wahhabistů/Muslimského bratrstva, protože legitimní uprchlíci, kteří mají skutečný zájem se asimilovat a integrovat ve svých hostitelských zemích, nepředstavují téměř žádnou asymetrickou hrozbu.

Bohužel pro ty upřímné potřebné jedince s dobrými úmysly došlo k rozsáhlé infiltraci zločinných sil do jejich řad, což bohužel posloužilo k podkopání jejich věci a spojilo je s nežádoucím islamismem. Zdá se nevyhnutelným, že skuteční uprchlíci budou těmi, kdo utrpí následky sexuálního terorismu v Kolíně nejvíce, ale je třeba zopakovat, že nic z toho by nebylo možné, nebýt kombinace militantnosti Ameriky a NATO a naivního, avšak obsesivního lpění EU na aspektech hyper liberální ideologie.

Nakonec se zdá, že USA uspěly ve svém komplotu zasít sémě pro demografickou destabilizaci přímo do srdce Evropy, ale to neznamená, že podnikaví vůdci a vlastenecké společnosti nemohou teoreticky najít inovativní způsob, jak tuto hrozbu neutralizovat, samozřejmě za předpokladu, že tito hráči stále existují v dostatečném počtu, aby mohli něco změnit.