Erdogan, Salman a nadcházející „sunitská“ válka o ropu

EU bude hlavním poraženým, stejně jako současní občané Iráku a Sýrie, jakož i kurdského Turecka a velmi různorodých kurdských syrských populací. Erdoganův turecký „sultanát“ bude zničen za velkých obětí na životech a na úkor míru, stejně jako zmizí vliv ve světových mocenských hrátkách feudálního království krále Salmana. Nejdříve spadnou do smrtící pasti, která pro ně byla pečlivě připravena NATO.

Je nezbytné se blíže podívat na prvky a klíčové hráče připravující tuto novou válku, válku, která pravděpodobně nebude trvat déle, než do léta 2016.

Čtyřrozměrná šachovnice

Klíčové hráče v této žumpě podvodů a zrad na téměř každé straně tvoří čtyři široká uskupení, z nichž každé má vlastní odlišné cíle.

První skupinou je ultra konzervativní wahabistické sunitské království Saúdské Arábie pod králem Salmanem a jeho vlivným nevypočitatelným ministrem obrany a synem, 31-letým princem Salmanem; pak sem patří na válku připravený turecký režim prezidenta Recepa Tayiipa Erdogana, kdy klíčovou roli hraje jeho šéf tajné služby MIT Hakan Fidan; DAESH či Islámský stát (IS), který není ničím jiným, než nedostatečně zamaskovanou odnoží wahabistické Saúdské Arábie, financovanou saúdskými a katarskými penězi a krytou a cvičenou Fidanovou MIT. Nedávno se k nim připojila nově oznámená Saudy vytvořená „Islámská koalice proti terorismu“ o 34 státech, se sídlem v Riyadhu.

Druhou skupinu tvoří legitimní syrský režim Bashara al-Assada a syrská armáda a další syrské síly loajální jemu; šíitský Írán; 60% šíitského Iráku obléhaného tímtéž IS. Od 30. září je překvapivým přidaným faktorem Putinovo Rusko se svoji odvážnou kampaní vojenské podpory Assada. Do druhé skupiny také patří do různé míry i Assadovi spojenci Írán a Irák, včetně Teheránem podporovaného šíitského Hizballahu, bojující s DAESH a dalšími protirežimními teroristickými skupinami v Sýrii. Od vstupu Ruska 30. září na žádost legitimního syrského prezidenta Assada se osud Damašku na zemi dramaticky zlepšil.

Pak je zde Netanyahuův Izrael, radostně podvádějící všechny, neboť si v Sýrii prosazuje vlastní agendu. Netanyahu nedávno utvořil veřejnou strategickou alianci jak se Saúdskou Arábií Salmana, tak s Erdoganovým Tureckem. Přidejte si k tomu nedávný objev „obrovských“ zásob ropy na okupovaných syrských Golanských výšinách Izraelem, které si ilegálně nárokuje, které byly údajně objeveny izraelskou pobočkou málo známé strašidelné ropné společnosti z New Jersey, Genie Energy, v jejímž představenstvu sedí Dick Cheney, Jacob lord Rothschild a bývalý šéf CIA James Woolsey.

Čtvrtá skupina v tuto chvíli hraje nejúskočnější podvodnou roli ze všech. Vede ji Washington a používá Francouze, Brity a Němce ke vstupování do aktivních vojenských akcí v Sýrii. Washington připravuje zničující past, do které chytí bláhové Saudy a jejich turecké a další wahabistické spojence v ničivé porážce v Sýrii a Iráku, která pak bezpochyby bude prohlášena za „vítězství nad terorismem“ a „vítězství Syřanů“.

Smíchejte to, zatřepejte a máte ingredience pro nejvýbušnější koktejl světové války od r. 1945.

Podvodná saúdská „protiteroristická“ koalice

15. prosince saúdský ministr obrany Mohammed bin Salman oznámil vytvoření toho, co nazval „Islámská protiteroristická koalice“. Oficiálně bude mít sídlo v Riyadhu v Saúdské Arábii. Salman, který odmítl být konkrétnější ohledně toho, na jaké „teroristy“ chce vojensky zaútočit, prohlásil, že jeho koalice „půjde“ po teroristech v Iráku, Sýrii, Libyi, Egyptě a Afghánistánu.

Na seznam 34 koaličních členů patří mimo Saúdské Arábie Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Pákistán, Bahrajn, Bangladéš, Benin, Turecko, Čad, Togo, Tunis, Džibuti, Senegal, Súdán, Sierra Leone, Gabon, Somálsko, Guinea, Palestinská národní samospráva, Komorská unie, Pobřeží slonoviny, Kuvajt, Libanon, Egypt, Libye, Maledivy, Maroko, Mauretánie, Niger, Nigérie a Jemen. Deset dalších islámských zemí, včetně Indonésie, vyjádřilo svoji podporu.

Saúdský princ Salman uvedl v oficiálním prohlášení, že těchto 34 sunitských států bude jednat tak, aby „čelilo terorismu, který se stal hrozbou pro zájmy islámského národa, na základě práva lidí na sebeobranu“. Výraz islámský národ lze lépe přeložit jako Islámský stát, IS.

Pozoruhodným na této saúdské koalici spojeneckých sunitských států v celém islámském světě je naprostá absence jakéhokoliv státu skupiny šíitského islámu, včetně Íránu, Iráku a samozřejmě Sýrie Bashara al-Assada.

Název koalice, Islámská protiteroristická koalice, je pozoruhodný. Zní to podezřele jako terminologie velmi odlišné ruské války proti protirežimním teroristickým skupinám v Sýrii, ale Saudové nepovažují DAESH za teroristy. Tvoří ho značný počet wahabistických saúdských státních příslušníků a je financovaný z velké části saúdskými penězi, jakož i katarskými penězi, aby se svrhl Assadův režim a vyčistila cesta pro Saudy ovládaný subjekt vládnoucí Sýrii, či aspoň velké části jejích ropných oblastí. Pro Saudy jsou skutečnými „teroristy“ti, kteří podporují „nevěřícího“ Assada.

Nová Sykes-Picot?

Klíčovými hráči v nové „protiteroristické“ koalici Riyadhu jsou Erdoganovo Turecko a Saúdská Arábie prince Salmana. Plánují přetvořit rozdělení osmanského Středního východu z r. 1916 tak, aby vyhovoval jejich potřeštěným ambicím stát se „respektovanými“ světovými mocnostmi. Každý jedná na základě vlastních motivů – pro peníze a moc, a nemají naprosto nic společného s upřímnou náboženskou vírou.

Saudská varianta sunitského wahabistického islámu je tím, co lze nazvat jedině předfeudální beduínskou ideologií, v mnohém jako ISIL či DAESH, kde panuje extrémní právo šaría, včetně veřejných usekávání hlav a rukou; kde je se ženami zacházeno jako s otroky a ohledně práv a respektu mají statut dobytka či velblouda. Je to fanatická rasistická ideologie, kde rozjařeně ničí historické památníky, jako když ISIL zdemoloval starodávné asyrské město Nimrod, staré asi 3,300 let.

Takže Saudové mají jen malý zájem zničit DAESH, a pokud něco, tak ho oplotit v syrské poušti bez ropy, až bude jeho užitečnost vyčerpána. Mezitím saúdský plán předjímá použití DAESH pro etnické vyčištění na ropu bohatých oblastí a regionů pro potenciální plynovody, které by vedlo z Kataru přes SA a část současné Sýrie do Erdoganova Turecka, od legitimní syrské populace, aby se uspokojila rostoucí poptávka EU po plynu.

Válečné cíle Erdogana a Saudů

Armáda Erdoganova Turecka a především turecká tajná služba MIT, vedená blízkým kámošem Hakanem Fidanem, hraje klíčovou roli v plánovaném kroku saudsko-turecko-katarské koalice zničit režim Assada a zároveň se zmocnit kontroly nad bohatými ropnými poli Iráku mezi Mosulem a Kirkukem.

V rozhovoru z 18. října 2015 pro tureckou zpravodajskou agenturu Anadoly Fidan uvedl, že Turecko otevřeně podporuje DAESH: „Islámský stát je realitou a musíme akceptovat, že nemůžeme vymýtit dobře organizovanou a populární instituci jakou Islámský stát je. Proto vyzývám mé kolegy na Západě, aby opravili své názory o islámských politických proudech, aby upustili od své cynické mentality a zmařili Putinovy plány na rozdrcení islámských syrských revolucionářů.“ Jinými slovy, pro Turecko, stejně jako pro Saúdskou Arábii, není DAESH teroristickou organizací, stejně tak fronta al Nusra, ale jsou to „islámští syrští revolucionáři“ bojující s „nevěřícím“ Assadovým režimem a jeho ruským spojencem. Zapojení Hakana Fidana do ilegálního sestřelení ruského Su-24 v listopadu v syrském vzdušném prostoru je náznakem toho, co přijde.

Nejen, že Erdoganův syn, Bilal Erdogan, je zapojen do ilegálního vývozu ukradené irácké a syrské ropy, ale Erdoganův zeť, Berat Albayark, byl jmenován prezidentem tureckým ministrem energetiky den po sestřelení Su-24 Tureckem, a byli to turečtí teroristé Šedí vlci, kteří v Sýrii zavraždili ruského pilota Su-24, kterého Erdoganovo letectvo sestřelilo.

Nedávné neočekávané vtrhnutí turecké armády do iráckého regionu Mosul, údajně aby tam cvičila bojovníky napojené na prezidenta iráckého Kurdistánu Massouda Barzaniho, ukazuje, že Turecko bude beranidlem plánovaného saúdského dobývání syrských a iráckých ropných polí, vše zahaleno do vlajky džihádu a Alláha.

A 18. prosince Turecko odhalilo, že buduje vojenskou základnu v Kataru, klíčovém zdroji financí DAESH, jakož i fronty al Nusra v Sýrii. Turecký velvyslanec uvedl, že turecká základna, kde bude umístěno asi 3,000 tureckých vojáků na břehu Perského zálivu, tvořených příslušníky pozemních vojsk, letectva a námořnictva, jakož i instruktory a zvláštními jednotkami, bude sloužit konfrontaci se „společnými nepřáteli“ v regionu. „Turecko a Katar čelí společným problémům u vývoje v regionu a nejisté politice v dalších zemích… Máme stejné nepřátele,“ uvedl turecký velvyslanec v Doha. Nemohl by tímto „společným nepřítelem“ být Assad, který v r. 2009 odmítl katarský návrh plynovodu a zůstal u plynu ruským spojencem? Mohl by jím být Írán, jehož obří plynové pole Severní Pars je geografickým prodloužením katarského plynu v íránských vodách Perského zálivu?

Jestli se pákistánští bojovníci k těmto méně vycvičeným arabským bojůvkám připojí, je v tuto chvíli druhotné.

Podvodná americká mírová nabídka v OSN

Washington v tuto chvíli, zdá se, zorganizoval téměř dokonalý klamný manévr, aby připravil scénu pro bezprostředně hrozící saudsko-tureckou ropnou válku a následný debakl v Sýrii a Iráku. Za použití Mezinárodní syrské podpůrné skupiny (ISSG), jejímiž členy jsou Arabská liga, Čína, Egypt, EU, Francie, Německo, Írán, Irák, Itálie, Jordánsko, Libanon, Omán, Katar, Rusko, Saúdská Arábie, Turecko, Spojené arabské emiráty, Británie, OSN a Spojené státy, washingtonský ministr zahraničí John Kerry právě zajistil v RB OSN rusko-čínskou dohodu, která navenek zní jako pozitivní konečný proces k ukončení syrské války v nadcházejících šesti měsících.

Při setkání v New Yorku 18. prosince Rada bezpečnosti OSN, včetně Ruska a Číny, jednohlasně přijala rezoluci 2254 (2015), „Podporující cestovní mapu pro mírový proces v Sýrii a stanovující časový rozvrh rozhovorů“. Rezoluce RB OSN 2254 je ďábelský dokument. Vyzývá k okamžitému příměří v Sýrii počínaje lednem 2016, a to všemi signatáři. Toto příměří vylučuje Saudy a Tureckem podporovaný DAESH a odnož Al-Kajdy, frontu al-Nusra. Zároveň vyzývá k okamžitému simultánnímu zahájení „politického přechodu“, což znamená zcela opačné věci pro Spojené státy, Německo, Francii a Británii na jedné straně, a pro Sýrii, Írán a Rusko na druhé.

USA, Francie a Británie daly jasně najevo, že jejich interpretace rezoluce 2254 znamená, že Assad musí odejít. Ve svých poznámkách k dokumentu americký ministr zahraničí John Kerry prohlásil, že „prezident Assad ztratil schopnost a důvěryhodnost sjednotit zemi“. Kerryho papouškoval francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, který řekl Radě bezpečnosti při hlasování o 2254, že musí být „záruky, jejichž součástí musí být odchod stávajícího prezidenta“ Bashara al-Assada. Britský ministr zahraničí Philip Hammond zopakoval jednu lež Západu, že Assad je zodpovědný za většinu z 250,000 mrtvých v syrské válce a že součástí dohodnutého “přechodného“ procesu je odchod prezidenta Assada.“

Ruský Lavrov na stejném zasedání OSN ohledně 2254 zopakoval, že dohodnutý proces OSN musí najít „vzájemně přijatelnou dohodu mezi syrskou vládou a opozicí“. V krátkosti, nezmiňovat, že Assad musí odejít, ale spíše vytvořit vzájemně dohodnuté rozdělení moci mezi syrskými stranami, a nikoliv Saudy schválené „převzetí“ opozicí.

Realitou je, že OSN dohodnuté příměří a simultánní politický přechod směrem k „umírněné syrské opozici“ Washingtonu donutí Rusko, Assadovu syrskou vládu, Hizballah a Írán zastavit vojenské akce, zatímco saudsko-turecko-katarský DAESH a fronta al Nusra Al-Kajdy a napojené teroristické bandy budou mít volnou ruku pro zmocnění se ropného bohatství Sýrie a pak severního Iráku.

V tu chvíli bude past připravena a Washington ji bezpochyby zklapne, kdy Rusko, Írán a Assad v tu chvíli nebudou schopni tomu příliš zabránit. Nebylo by mnohem lepší pro budoucnost lidstva, aby skuteční podněcovatelé války proti Sýrii – Washington, Paříž, Londýn a jejich saúdské, turecké a katarské loutky – skutečně upustili od své válečné agendy a zvolili si skutečný mír v Sýrii a Iráku a dále? Bohužel pro světový mír a svobodu je současný stav tím, co se děje, když všichni lžou všem.