Exspiro… conspiratio

Globální prediktor, jak je teď módní nazývat pořád ještě nejmocnějšího z mocných, má svůj půvab, navzdory všem oponentům. Nezastírejme si tento fakt, protože bychom popírali úspěšnost vlastní civilizace. Dosáhl impozantních výsledků ve vědě, technice, okouzlil svět schopností své elity unisono ovládnout finanční i informační sféru a takový úspěch se nepromíjí. Není divu, že Američané nebo alespoň množina tamějších nestrádajících, považuje světem se šířící nelibost vůči jejich nadřazenosti za projev závisti či žárlivosti a snadno nalézají kdekoli, i zde, dostatek obdivovatelů, vyhřívajících se v zrcadlení půl sta hvězd, ačkoli sami světlo vydávat nejsou uzpůsobení. U nás je ironicky nazýváme kavárenskými sluníčky a právě takoví se stávají nejoddanějšími služebníky k nezaplacení.

Člověk rozšířil sortiment nezbytných potřeb vysoko nad hladinu pouhého přebývání. Tím se stává jeho další existence ve stávající civilizační podobě nejen labilnější, ale je navíc ohrožena růstem počtu zájemců o planetární suroviny. V takovém dějinném okamžiku je globální mocnost postavena před povinnost zajistit přísun limitovaných zdrojů potřebných pro budoucí vlastní rozvoj a to lze jen omezením expanze potencionálních soupeřů, efektivní kontrolou distribuce surovin. V tom má současné agresivní chování Spojených států, resp. jejich vládců, logické odůvodnění.

Nejvážnějším potenciálním soupeřem USA je Čína, která je mohutnou říši, introvertně obrácenou do sebe, podivuhodně a neuchopitelně žijící synkrezi náboženských směrů mahájánového buddhismu, taoismu a konfucianismu. Čína se chová strategicky ve všech směrech, kontroluje nejen své hranice, ale i svou ekonomiku a politiku. Odmítá diktát MMF či SB a nepřipouští ani omezování WTO. Je zvyklá rozšiřovat svůj vliv spíše obchodně než vojensky. Předností Číny, stejně jako její slabinou, je její obrovský lidský potenciál a mnohonárodnostní složení, ale s postupující modernizací také enormně zvýšená závislost na surovinách, jejichž přísunové cesty musí zajišťovat po moři i po souši a jsou nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje Číny jako mocnosti.

Historický kolonizační úspěch Britů spočíval nejen v porážkách námořních flotil konkurentů (Španělska, Francie, Portugalska a Holandska), ale především v dalším zadržování a znemožnění jejich obnovy. Poučen, musí dnešní prediktor k zadržování Číny včas využít všech mocenských prostředků především ke kontrole surovinových dopravních cest a majstrštykem by byl pokus o průnik do světa financí svého čínského protivníka, aby jej ovlivnil zevnitř. Předpoklady na takový úskok má, ale pravděpodobně narazí na limity dané čínským nacionalismem, jakkoli se hovoří o mocných finančnících, jako o jediné soudržné třídě. Námořní dopravní cesty budou Spojené státy kontrolovat svými námořními silami možná ještě několik desetiletí, ale problémem jsou suchozemské cesty a noční můrou plánovaná Hedvábná stezka, či možnost etablování ekonomického Euroasijského giganta. Ukrajinskou krizi se sice podařilo odvrátit těsnější spolupráci EU a Ruska, ale ke kontrole největšího konkurenta je to jen dílčí krok.

Pokud se Američanům nepodaří sevřít Čínu ze všech stran, nemohou být dlouhodobě úspěšní, navzdory své současné (a jen dočasné) technologické převaze. Na řadě je Irán a především Rusko. Nepřehlédnutelným záměrem musí být obsazení Sibiře a ruského Dálného východu nejen kvůli surovinám, ale také pro získání kontroly nad severní části čínských pozemních dopravních cest . Předpokladem je parcelace Ruska, cestou ekonomických a finančních operací, včetně korupce či zrady tamějších oligarchů a politiků. Pokud tato cesta nepřinese kýžený výsledek, je sice v současnosti válečný konflikt málo pravděpodobný, ale v budoucnu Američané reálně očekávají velký pokrok v konvenčních zbraních, který způsobí radikální zvrat ve způsobu vedení válek. Doufají, že odskokem ve zbraňové technice nad určitou úroveň se mohou rozhodnout pro postupnou parcelaci Ruska i vojenskou cestou a za spolupráce zrádné ruské oligarchie ochromí vůli politiků a generality k obraně natolik, aby se k jaderné odvetě neodhodlali. Nouzovou variantou může být podnícení čínsko-ruského konfliktu a lze očekávat také spor o Arktidu. Rusko bude tlačeno ze všech stran a je v nevýhodné pozici osamělého správce surovinově bohatého území, na které má zálusk příliš mnoho zájemců.

Ve světle napsaného lze pokládat ostatní konflikty i při všech doprovodných hrůzách za epizodní války, za pouhou přípravu pole pro dosažení hlavního strategického cíle Spojených států - obsazením ruského Dálného východu kontrolovat Čínu. Američané nemají na výběr, pokud chtějí prosadit NWO. Chaos na Předním východě, na Ukrajině a organizováním imigrace připravovaný neklid v EU, je pouhým vytvářením vhodného podhoubí pro ovládnutí nástupního prostoru k východní expanzi. Improvizace v účelově vyvolaném chaosu vyžaduje intuitivní kreativitu, která se může snadno vymknout a nečekaně vyústit v tragický konflikt. Nezbývá nám než doufat v přetrvání sebezáchovného pudu a zdravého rozumu. Dalším vítaným výnosem exodu obyvatel Předního východu je oslabení soupeřů Izraele v oblasti a vyklizení území pro jeho budoucí rozšíření.

Je výhodné vést proxy war, válčit v zastoupení a tak uvažuji, zda Arabové, hnáni do Evropy svými bratranci, organizujícími Spojené státy a celý svět, nejsou mimo jiné také přípravou na doplnění kanonenfutru evropských armád proti Rusku. Je pravděpodobné, že muslimové se většinově v Evropě nebudou integrovat, budou nadbyteční a pokusí se ji pouze rozvrátit. To jejich bratrancům za louži bude vyhovovat, rozvrácenou Evropu budou mít vojensky i ekonomicky (TTIP, TISA) tak či tak pod kontrolou nebo nám skroutí ruce.

Příliv běženců je aktuální hrozbou Evropanům plánovanou dlouhodobě, jak dosvědčuji úvahy a výroky establishmentu, které je nutno neustále připomínat. Ten cíl pojmenoval již před léty, v roce 1971, Zbigniew Brzezinski: „…národní stát jako základní element organizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou: mezinárodní banky a nadnárodní korporace jednají a plánují způsobem, jenž je mnohem pokročilejší než politické koncepty národního státu …“.

Představitel NATO, které v souvislosti s imigrací nehne ani prstem, Wesley Clark, vyřkl tato slova: „V Evropě už není prostor pro etnicky homogenní státy.“

A Thomas Barnett, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda oficiálně sdělil následující: „Konečným cílem globalizace je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě. Nepřátelé této globalizace budou zničeni. Kritiky zabijeme“.

Coudenhove Kalergi (jeden ze zakladatelů EU), zase nabádal k míchání Evropanů s Afričany.

Bývalý francouzský židovský president Sarkozy se nechal slyšet, že pokud se Francouzi nebudou křížit s jinými rasami dobrovolně, bude se republika muset uchýlit k násilnějším prostředkům.

Americký občan Dienstbier (ČSSD) by k nám zase chtěl tahat 30 000 muslimů ročně, přesně podle Kalergiho a Thomase Barnetta. Ani naivní človíček nemůže věřit tomu, že jde o pouhý omyl či selhání elit, jak se dnes tento zločin omlouvá v mejnstrímu. Pokud nejde o obvyklou prodejnost naši „elity“ v kombinaci s idiolatrii, může jít jen a jen o jeji idiocii.

Rusko je nebezpečně oslabeno vnitřní nestabilitou, typickou pro korporativní a korupci prolezlý kapitalizmus, s centrálně obtížně kontrolovatelnými oligarchy, často vzhlížejícími ke hvězdám na Západě. Jedinou jistotou a předpokladem udržení celistvosti Ruska v dnešní podobě je vlastenectví a odhodlanost ruského národa i proti vlastním zrádcům. To by mělo být pro nás poučením, a všechny snahy o dehonestaci národa, zesměšňování vzájemnosti lidmi, kteří jsou Čechy jen svým občanstvím, by se měly setkat s veřejným odsudkem a opovržením. Náš podřimující „Čech jako poleno“ prohlásil, že vzniká evropský lid - máme mu věřit jeho češství i když už shodil číro a zřekl se tím lehce také příslušnosti k indiánům kmene Čerokiů a Bavorů? Máme věřit v dobré úmysly Zbigniewa Brzezinského, že národní stát jako základní element organizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou ...? a sdělil to také Netanjahuovi?

Nikoli pane Brzezinski, naše civilizační nika dospěla ke svým limitům a čeká na obrození změnou paradigmatu ( jak se s oblibou říká), zduchovněním neboli obnovou metafyziky v rozšířeném úzu evropského myšlení, ne však v návratu do středověku za pokřiku muezzinů. Jen tak odoláme cizí moci organizovaného návalu muslimů nebo jiných cizorodých živlů, jejichž síla tkví právě v rigidním náboženském nároku na ovládnutí nevěrců, ne nepodobném přesvědčení Brzezinského a jeho druhů. Mentální obroda národa je úkolem dneška, udělá nás odolnými a odhodlanými k obraně nejen proti vnějšímu nepříteli, ale zejména proti vnitřnímu rozkladu. Kdybychom se měli dočkat vlastního morálního vzepětí až v zoufalství nad hrozícím zánikem, naše další národní existence bude zpochybněna.