Trocha biblického ponaučení
3.12.2015 Komentáře Témata: Náboženství, víra, Historie 2319 slov
Vždyť ti Hospodin (JHVH), tvůj Bůh, požehná, jak ti řekl. Budeš poskytovat půjčky mnohým národům, ale sám si nebudeš vypůjčovat. Budeš ovládat mnohé národy, ale tebe neovládnou. 5. Mojžíšova 15:6
Jedním z nejpoužívanějších podstatných jmen současných médií je „terorismus“. Co to slovo znamená? Znamená to panování nad jinými? Ovládnutí jiných proti jejich vůli? Jejich zničení? Zotročení? Pak Bible, jedna z nejuznávanějších knih světa, je význačnou teroristickou příručkou. A zároveň nejskvostnější manipulací národy napříč tisíciletím. Jen mě nepodezřívejte z preferencí Koránu.
Malinko z historie:
Tzv. křesťanské církve mezi sebou vedly boje na život a na smrt. Valdenští, Luther, husité, Bílá hora, pravoslaví kontra katolicismus, papežové a vzdoropapežové, inkvizice, …atp. atp. Všechny tzv. „křesťanské“ denominace (a nezapomínejme na judaismus) tvrdí, že vychází z jediného základu – Bible. Ovšem každá jí rozumí jinak. A je ochotná vraždit ty, kteří tomu biblickému základu nerozumí stejně (a nezapomínejme na judaismus – ten z toho vykukuje)
Zabíjeli se a nenáviděli navzájem jménem Boha! Jedni vyznávají trojici, druzí poukazují na nejrůznější odvěké pohanské trojice. Jedni „slaví“ smrt Krista na kříži, druzí tvrdí, že zemřel na kůlu. Jedni považují kříž za znamení víry, druzí ho zavrhují coby popravčí nástroj. Jedni velebí Marii coby Matku Boží, jiní v ní vidí znovu oživenou Isis. Můžeme tak pokračovat, když ne do nekonečna, tak hodně dlouho.
Kde je zakopaný pes? Každá církev-sekta-denominace-skupina podává jiný VÝKLAD.
A proč? Protože Bible – „kniha inspirovaná Bohem“ to nejen dovoluje, ale je přímo tak zchytrale koncipovaná! Nejednoznačná. Skvostná manipulace vynikajících psychologů – skutečných původních autorů knihy, znalců lidské psychiky, pravděpodobně skupiny staroegyptských kněží. (Hm, věděli jste, že kupříkladu obřízka pochází původně z Egypta?)
Finta, která mnoha lidem zabraňuje vidět věci, jak ve skutečnosti jsou, spočívá v tom, že do Bible je zahrnuta moudrost, posbíraná od mnoha dřívějších národů a civilizací. Naprostá lež se nikdy neujme nadlouho. Ale lež dovedně smíšená s pravdou – to je jiné kafe. A nejlépe použít taková tvrzení, která dovolí postavit jednotlivé skupiny vyznavačů proti sobě. Čili pravidlo známé: rozděl a panuj. Kdo je tím panujícím, máme v podnadpisu.
Přiznávám bez mučení, že jsem po dlouhá léta měl Bibli za 100% pravdivou a nebylo pro mě zrovna lehké překonat vlastní zmanipulovanost. Dnes si velice vážím této životní zkušenosti. Bez ní bych neměl šanci pochopit, jak lehce lze nasměrovat jednostranně informované lidi tam, kam potřebujete. Ó jaká čistě náhodná podobnost s informační technikou oficiálních, nejen českých, veřejných sdělovacích prostředků.
Buď Bůh existuje, anebo neexistuje.
Přikloňme se k tomu, že existuje. Pak bude zřejmě spravedlivý a lidi – a své stvoření vůbec – milující. Zvolil by si jeden „vyvolený národ“? Dal by mu doporučení, jak ovládnout ostatní?
A to nejlépe prostřednictvím dluhu? (viz podnadpis)
A co když je vše jinak? Mgr. Jan Kozák se ve své knize o Hippolytovi (Vymítání všeho kacířstva), zmiňuje o běžné praxi dřívějších hebrejských překladatelů, vkládat při překládání řeckých autorů vpisky, oslavující židovské náboženství a jejich národ. Takže v díle řeckého klasika se ocitá veliká chvála judaismu, o níž ovšem autor sám neměl potuchy.
Tvrdím, že mnoho oddílů Bible vzniklo podobně. Nejprve byla známa Písma a později jisté seskupení rabínů došlo k závěru, že je třeba je označit jako SVATÁ Písma. Ze dne na den se z „biblos“, knížek, stala Boží kniha. Svatá. Prostě zázrak! Pro ty, kdo Bibli znají – napadlo vás někdy, proč se až dodnes nenašla ve vykopávkách žádná zmínka o Šalomounovi? Nejslavnějším ze slavných biblických králů? Čím to asi bude?
Gudea (vládce Sumerů asi od roku 2145) se osvědčil jako obratný diplomat a mírumilovný panovník. Dovedl navázat obchodní styky i se vzdálenými zeměmi a své zemi tak dopomohl k hospodářskému a kulturnímu rozkvětu. Byl též neúnavný stavebník. Popis jeho stavby chrámu, zasvěcenému Ningirsuovi, připomíná v tolika jednotlivostech stavbu Šalomounova chrámu, že Gudea přímo bývá srovnáván s tímto králem, který vládl o více než jedno tisíciletí později a v zemi tisíce kilometrů vzdálené. V popisu se rovněž líčí, že Gudea také obdržel ve snu pokyn, aby postavil chrám (sr. 1.Král. 3:5 a 9:2), a že se pak obrátil na bohyni Nanše, vykladačku snů. Dále se vypočítávají přípravy a zajišťování všeho potřebného materiálu (sr 1.Král. 6n) a popis končí královou modlitbou (sr. 1.Král 8). Gudea ve své funkci stavitele chrámu je zachycen rovněž sochařsky. Sedí na stolici, ruce sepjaté na plánu stavby rozloženém na klíně. Archeologové nalezli v sutinách Lagaše větší počet soch tohoto panovníka. Z jeho tváře vyzařuje dobrota a zbožnost. Tělu už sochaři velikou pozornost nevěnovali.
Tolik citát z knihy Miloše Biče "Při řekách babylónských" str. 40.
Možná si uděláte stejný závěr jako já. Židé jako odvěcí obchodníci hodně cestovali a shromažďovali vše, co jim mohlo poskytnout konkurenční výhody. A při tvorbě svých "dějin" pak využili vše, co se dalo. Toho svého nejúžasnějšího krále si taky nevycucali z prstu. Měli prostě předlohu. Král Šalomoun je jasná fikce. Potřebovali holt ve svých "dějinách" nějakou moudrou postavu. Pozoruhodné je, že pro tak úžasného a po všech stránkách vynikajícího vládce nenacházíme ani jedno potvrzení v archeologii, ba ani v jediné odezvě v dějinách okolních národů. A taky po Šalomounových tisících souloží s tisíci ženami zbyl jenom jeden syn, co stál za řeč, ale nestál ani za řeč... (Roboám). Kde jsou ostatní? Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali se, děti, nikdy nebyli, stejně jako Šalomoun.
Když si projdete údajná Šalomounova prohlášení v Přísloví či knize Kazatel (v originále ovšem „Koheleth“, „Shromažďovatel“, nikoliv autor, jakkoliv se někteří snaží slovo shromažďovatel násilně spojit s myšlenkou, že šlo o kazatele, učitele, který svolával shromáždění, aby učil. Ale každému, kdo se nenechá opít rohlíkem, musí být jasné, že se jednalo o toho, kdo nashromáždil onu sbírku výroků), najdete vyjádření, jdoucí přímo proti sobě. Za všechny mohu např. uvést, že není nic lepšího pro člověka než se radovat ze života právě teď, protože po smrti tě žádná radost nečeká (Kazatel 3:12) kontra: lepší je pobývat v domě zármutku než v domě veselí. (Kazatel 7:1-4 a pozor, také Kazatel 2:1,2)
Logický závěr: jdeš se radovat na pohřební hostinu - tvůj bližní konečně natáh´ bačkory.
Už slyším všechny kritiky:
„Vždyť přece jeruzalémský král Šalomoun je symbolem moudrosti nejmoudřejší!“
Aha.
Tak se podívejme na tu jeho proslavenou moudrost.
Má o ní svědčit to, že když se hádaly dvě ženy o dítě, a každá tvrdila, že je jeho pravou matkou, Šalomoun "moudře" vyhlásil: rozetněte to dítě mečem, a každá dostane půlku. Načež pravá matka vykřikla: ne, dejte ho té druhé a nepravá souhlasila s rozpůlením. To je mi tedy moudrost! Přece ani ta nepravá by takové řešení nepřijala. Nic by nezískala. Chtěla živé dítě! Proč bylo třeba celého podvodného mýtu? Bylo třeba oslavit židovství a jeho nositele.
Odhalení poskytuje příběh ze starověké Indie, kde ovšem panovník na rozdíl od Šalomouna, projevil opravdovou, ne zabijáckou, moudrost: "Ať se ty dvě ženy o dítě tahají, a která ho přetáhne na svou stranu, té bude patřit." Jenže jakmile to začalo ono dítě bolet, tak pravá matka tahat přestala... Šalomoun se svou vymyšlenou moudrostí ať jde do ... no třeba do háje zelenýho. A ti, kdo vnutili podstatné části lidstva vymyšleného nejmoudřejšího z moudrých, judaisté, ať jdou s ním i se svým lichvářským bankovním systémem. Nejsem obhájce muslimů, jen mě tak napadlo, jestli rozdmýchávání nesvárů a fanatismu v muslimských teritoriích nesouvisí s tím, že muslimové mají většinou pevné rodinné vztahy. Doposud se je nepodařilo rozbít jako u jiných. Jejich systém půjčování peněz také přímo zakazuje úrok! Komupak to tak silně nevyhovuje? Jakoby to odporovalo „božímu“ pokynu v podnadpisu. Když je nejde podrobit, tož je vyhlaďme… Omlouvám se za tak hříšné myšlenky, ale už se stalo, napadly mě.
Když už se pustíte do srovnávání biblických překladů, najdete zřetelné dávky "správného nasměrování". Zjevně mají odpovídat "vyvolenému" národu.
Jeden z důkazů zde, jedná se o text Deuteronomium neboli 5. Mojžíšovu 32:8:
Český studijní:
Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele.
Nová Kralická:
Nejvyšší když národy usazoval, lidské syny když [na zemi] rozmístil, podle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil.
Nového světa:
Když Nejvyšší dával národům dědictví, když rozděloval Adamovy syny jednoho od druhého, upevnil hranici národů s ohledem na počet izraelských synů.
Pentateuch - český rabínský:
Když Nejvyšší poděloval národy, když rozsadil syny Adamovy, (tu) stanovil meze národů dle počtu synů Jisraele.
Bible 21.století:
Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil.
A pozor změna, překladatelé "ekumeničtí" nebyli tak úplně servilní, a uvádějí aspoň v poznámce:
Ekumenický:
Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele.
(f)::Božích, O' a kumránský rp 4Q; podle tohoto znění jde patrně o pohanská božstva, jež Hospodin ustanovil strážci jednotlivých pronárodů.
A tak se odhaluje původní význam. Předpokládejme, že původní smysl prvních slov Bible je upravený. Mohl znít: Na počátku stvořil Bohy, nebe a zemi. Eventuálně: Na počátku byli stvořeni Bohové nebes a země. (berešit bara elohim et haššamajim veet haarec) Nikoliv tedy "Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi." 26 verš totiž zní: Učiňme člověka ke svému obrazu, aby se nám podobal, a oni ať vládnou, atd. V tom případě bychom se pomocí Bible dostali k jiným dějinám. A ovšem museli bychom z ní odstranit nános starohebrejského nacionalismu. Vpisky, které dochované prameny a mýty změnily tak, aby oslavovaly "vyvolený" národ.
Takže: pokud se nám podaří odstranit co nejvíce podezřelého judaistického nacionalismu, načerpáme moudrost staletí před námi. A dost možná také proto se musely rozbombardovat země Iráku a Sýrie. Co kdyby tam archeologie odhalila potvrzení jiné historie, než té "správné"?
Podle Bible má každý národ svého „protektora“. Je možné, že mezi nimi vypukla jakási řevnivost.
Nového světa: Daniel 10:13
Ale jednadvacet dní mi kladl odpor kníže královské říše Persie, a pohleď, přišel mi na pomoc Michael, jeden z nejpřednějších knížat; a já, já jsem tam zůstal vedle perských králů.
Ekumenický:
Avšak ochránce(g) perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů
(h). (g) V judaistické literatuře se častěji objevuje představa, že každý národ má svého anděla – strážce. (h) Septuaginta obměňuje text: Nechal jsem jej tam u ochránce perských králů.
Wycliffe:
Daniel 10:13 Forsooth the prince of the realm of Persians against-stood me one and twenty days, and lo! Michael, one of the first princes, came into mine help, and I dwelled still there beside the king of Persians. (And the angel prince of the kingdom of Persia stood against me for twenty-one days, and lo! Michael, one of the chief angels/one of the chief princes, came to my help, because I still lived there with the prince of Persia.)
Russian Synodal:
Daniel 10:13 Но князь царства Персидского стоял против меня двадцать один день; но вот, Михаил, один из первых князей, пришел помочь мне, и я остался там при царях Персидских
A vrátím se k páté Mojžíšově neboli Deuteronomiu 32:8.
Hle, jak předchozí překlady toho verše nenápadně změnily smysl Bible. Označily „syny Izraele“ za „syny Boží“ tedy „anděly“.
Správně totiž zní verš takto:
Jeruzalémská:
Když Nejvyšší dával národům jejich dědictví, když rozdílel lidské syny, stanovil hranice národů podle počtu Božích synů;
//a dává tomu za pravdu i další pokračování://
9 leč údělem Jahvovým byl jeho lid, jeho dědičným podílem byl Jakub.
10 Nachází ho na území pouště, v pochmurné samotě stepi. Ohrazuje ho, vychovává ho, chrání ho jako zřítelnici svého oka.
11 Tak jako orel, jenž bdí nad svým hnízdem, vznáší se nad svými mláďaty, rozprostírá svá křídla a bere ho, nosí ho na své peruti.
12 Vede ho jediný Jahve, cizí bůh s ním není žádný.
Ano, to dává smysl. :-) A další ukázky:
Septuaginta:
Deuteronomy 32:8 ote diemerizen o uyistoj eqnh wj diespeiren uiouj adam esthsen oria eqnwn kata ariqmon aggelwn qeou
Septuaginta v angličtině:
When the Most High divided the nations, when he separated the sons of Adam, he set the bounds of the nations according to the number of the angels of God.
Wycliffe:
When the highest parted folks, when he separated the sons of Adam, he ordained the terms of peoples by the number of the sons of Israel. (When the Most High God divided the nations, when he separated the sons of man, he ordained the borders of the peoples according to the number of the sons of God.)
9 Forsooth the part of the Lord is his people; Jacob is the little part of his heritage. (But the Lord’s portion was his own people; Jacob was the portion of his inheritance.)
10 The Lord found him in a desert land, in the place of horror, either hideousness , and of waste wilderness; the Lord led him about, and taught him , and he kept him as the apple of his eye. (The Lord found them in a desert land, in a howling, wasted wilderness; and the Lord led them about, and taught them, and kept them as the apple of his eye.)
11 As an eagle stirring his birds to fly, and flying above them, he spreaded forth his wings, and took them into his protection , and he bare them in his shoulders. (Like an eagle stirring his young to fly, and flying above them, he spread out his wings, and took them up, and he carried them upon his shoulders.)
12 The Lord alone was his leader, and none alien god was with him. (The Lord alone was their leader, and no other god was with him.)
Slovenský ekumenický:
Deuteronómium 32:8 kedy Najvyšší určoval národom dedičstvo, kedy rozdeľoval ľudských synov, vyznačoval hranice národom a Izraelitom podľa ich počtu.
//Bratia Slováci to zajímavě obešli. :-)//
Příklady postupné, šikovné, jemné manipulace, v zájmu „vyvoleného“ národa.
Člověka potěší, když něco takového odhalí. Uvědomí si, že k podobným úpravám a změnám smyslu mohlo docházet i dříve.