Sestřelení Su-24

Odpovědět není tak složité: ruské letectvo působilo v oblasti Džarabulus, kde jsou rozmístěni Turkmani, ovládající zásobovací trasu IS, kterou proudí zbraně a bojovníci.

Ruští letci útočili na pozice oddílů Turkmanů, což v očích Ankary bylo bombardováním „turkmenského obyvatelstva“. To hlavní spočívá v tom, že přiblížení syrské armády a ruského letectva k oblasti klíčové pro přežití IS vydávala turecká strana za provokaci. Zásobovací trasa IS musí být zachována nedotčena, dokonce i za cenu ničení ruských letadel. A soudě dle linoucího se lživého jekotu nehodlají turecké úřady zůstat u jednoho letadla.

To je dobrá ilustrace toho, jakým partnerem pro Rusko je Recep Tayyip Erdogan. A poukazování na to, že zaplétání se do politické diskuse s ním je marné, nemá význam.

Z pohledu člověka neovládajícího vojenské umění chci navrhnout velmi jednoduchou variantu: neposílat ruské stíhací bombardéry do oblasti sestřelení Su-24 a pozice teroristů „Islámského státu“ a podporujících je Turkmanů zlikvidovat střelami s plochou dráhou letu (možná levnější a účinnější by byla taťkabomba – p.p.). Nevím, jak se na to dívají vojáci, ale zásobovací trasa IS musí být uzavřena v každém případě.

Nelze si však dělat iluze, že to pomůže změnit postoj Erdogana v jeho tak zvaném boji s terorismem. Je to již velmi svébytný „boj“. A Turecko není v této své svébytnosti samo. Útok na ruské vojenské letadlo je dosti závažná vojenská akce na to, aby ji turečtí vojáci neodsouhlasili s Washingtonem. A náhle je vše, co se týká perspektivy vytvoření „široké koalice“, na svém místě. Jak se říká, masky jsou dole a karty rozdány. Pro USA a NATO se válka proti IS již dávno změnila na cirkus, a nyní tento cirkus hrozí učinit pro Rusko krvavým. Nicméně ruské vzdušné a kosmické síly, chránící přístupy k hranicím Ruska, nemají kam ustoupit. Za nimi je Damašek a Moskva. Nyní je evidentně čas na „Kalibry“.

Mimochodem, s celou rodinou jsme se rozhodli na dovolenou do Turecka nelétat.