Útok ve Francii = státní terorismus, ale jakého státu?

Francie vyhlásila celostátní stav nouze a zpřísnila kontrolu na hranicích poté, co bylo v noci zabito více než 120 lidí při útocích v Paříži.

Bylo oznámeno, že bylo zabito osmdesát lidé, poté co střelci vtrhli do koncertního sálu Bataclan a vzali si desítky rukojmí.

Útok skončil, když bezpečnostní jednotky vzali budovu útokem.

Lidé byli zastřeleni v barech a restauracích na pěti dalších místech v Paříži. Osm útočníků mělo být zabito.

BBC také uveřejnila obrázek s nejméně 5 místy, kde došlo k útokům, zatímco další média uvedla, že byly použity jak malé střelné zbraně, včetně vojenských pušek, tak bomby.

Jak to mohlo rostoucímu policejnímu státu uniknout?

Svým rozsahem byl mnohem větší, než předešlý pařížský teroristický útok provedený proti několika cílům v hlavním městě letos v lednu, který skončil smrtí 12 lidí, a západní média dávají vinu tak zvanému „Islámskému státu“ (ISIS/ISIL) či těm, „inspirovaným“ ISIS.

Po lednových útocích Francie rozšířila své již tak obrovské šmírování ze strany státu. Guardian v článku s názvem „France passes new surveillance law in wake of Charlie Hebdo attack“ uvedl:

Tento nový zákon umožňuje úřadům šmírovat digitální komunikace a komunikace po mobilu kohokoliv spojeného s vyšetřováním „teroristů“ bez předchozího souhlasu soudce. Nutí poskytovatele internetových služeb a telefonické společnosti poskytovat údaje na vyžádání.

Tajné služby budou mít právo umísťovat kamery a nahrávací zařízení do soukromých domů a instalovat tak zvaná keylogger zařízení nahrávající každý úder klávesnice na cílových počítačích v reálném čase. Úřady budou schopny uchovávat záznamy měsíc a meta data pět let.

Jedním z nejspornějších prvků zákona je, že umožňuje tajným službám luxovat meta data, která pak budou analyzována ohledně potenciálně podezřelého chování. Meta data budou anonymní, ale agenti tajných služeb mohou podat žádost u nezávislého orgánu o hlubší šmírování, které by mohlo získat identitu uživatelů.

Navzdory tomu, že tyto schopnosti údajně před „útokem Charlie Hebdo“ neměly, bylo krátce poté odhaleno, že francouzské bezpečnostní služby znaly útočníky velmi dobře již několik let předtím – a nechaly podezřelé „uniknout ze svých radarů“ 6 měsíců před provedením útoku, což je přesně doba obecně nutná pro naplánování a provedení takového útoku.

Časopis Slate ve svém článku „The Details of Paris Suspect Cherif Kouachi’s 2008 Terrorism Conviction“ uvádí:

Kouachi byl zatčen v lednu 2005 a obviněn z toho, že měl v plánu přidat se k džihádistům v Iráku. Měl se dostat pod nadvládu Farida Benyettou, mladého „samozvaného kazatele“, který prosazoval násilí, ale do Iráku neodjel ani se nedopustil žádného teroristického činu. Právníci v té době řekli, že nebyl zaškolen v zacházení se zbraněmi a „začal mít zaječí úmysly“ a zašel tak daleko, že vyjádřil „úlevu“, že byl zatčen.

CNN v článku „France tells U.S. Paris suspect trained with al Qaeda in Yemen“ uvedla:

Představitelé západních tajných služeb se snaží zjistit více o možných cestách dvou podezřelých z pařížských teroristických útoků, bratrů Saida a Cherifa Kouachi, kdy nové informace naznačují, že jeden z bratrů nedávno pobýval v Jemenu v napojení na Al-Kajdu v této zemi, jak informovali američtí představitelé CNN. Další informace od francouzského zdroje blízkého francouzským bezpečnostním službám uvádí pobyt jednoho z bratrů v Sýrii.

Wall Street Journal v článku „Overburdened French Dropped Surveillance of Brothers“ uvedl:

USA poskytly Francii výzvědné údaje ukazující, že střelci v Charlie Hebdo byli vycvičeni v Jemenu v r. 2011, což přimělo francouzské úřady začít sledovat dva bratry, uvedli američtí představitelé. Ale sledování Saida a Cherifa Kouachi bylo na jaře ukončeno, řekli američtí představitelé, po několika letech sledování, které nenašlo nic podezřelého.

Je více než jasné, že podezřelí z „útoku na Charlie Hebdo“ byli nebezpeční teroristé, sledovaní vládou kvůli tomuto faktu, ale bylo jim nevysvětlitelně umožněno pokračovat ve svých aktivitách, dokud nevyhnutelně neprovedli smrtící teroristický čin na francouzské půdě – teroristický čin, který byl rychle využit k protlačení nepopulárních bezpečnostních zákonů a k dalšímu pokračování nepopulární role Francie v různých vojenských dobrodružství Ameriky v zahraničí, včetně války Západu v zastoupení v Sýrii.

Lidé zapojení do posledního útoku budou pravděpodobně také odhaleni jako osoby sledované francouzskými bezpečnostními službami dlouho před útokem – to proto, že tyto útoky bude, z nutnosti, třeba spojit se syrským konfliktem, aby se ospravedlnilo nedávné vyslání největší francouzské válečné lodi, jaderné letadlové lodi Charles de Gaulle, k pobřeží Sýrie, a potřeba mnohem větší intervence Západu, aby se zachránila válka v zastoupení, kterou Západ prohrává.

Podpora státu – ale jakého státu? Gladio extra

Jak se uprchlická krize rozšířila do Evropy, ta byla varována, že bude účelově manipulována k vytvoření maximální hysterie, aby se ospravedlnila přímá vojenská intervence ve válce Západu v zastoupení v Sýrii, kterou prohrává.

V předešlé zprávě s názvem „Can Pan-European Hysteria Save NATO’s Syrian War?“ bylo varováno:

To, co se vynořuje, je strategie řízeného napětí, kde pravičácké skupiny jsou štvány proti přistěhovalcům a jejich evropským stoupencům, aby se vytvořila hysterie a nakonec násilnosti, které budou směrovány těmi, kdo je zorganizovali.

Tolerantní přistěhovalecká politika a vnucené kvóty zajistily prakticky přílivovou vlnu přivandrovalců do Evropy, zatímco dlouho pěstované rasistické a xenofobní politické skupiny – pozůstatky nechvalně známé operace NATO „Gladio“, sítě v týlu – se pokoušely vytvořit zpětný ráz a hysterii v ulicích ve vztahu k „invazi“ přistěhovalců.

Rovnici zbývalo doplnit už jen o neuvěřitelný akt pobuřujícího násilí, který by vytvořil dlouho chybějící podporu veřejnosti, kterou Západ potřebuje pro ospravedlnění dalšího vměšování se v Sýrii – veřejnou podporu, kterou báchorky o „pomoci bojovníkům za svobodu“, recyklované lži o „zbraních hromadného ničení“ a pohádky o „sudových bombách“ nedokázaly vytvořit.

K cílům tohoto posledního útoku patřil i fotbalový stadion, na kterém probíhal zápas mezi Francií a Německem, navštívený francouzským prezidentem Francoisem Hollandem – což je obzvláště důležité, protože znalost toho, kde se bude Hollande nacházet, si vyžadovala významné plánování a přípravy. Volba zaútočit na fotbalový stadion je také významná, vzhledem k tomu, že primárně tento fotbalový zápas bezpochyby navštívili ti, kteří se nejhlasitěji staví proti rozšiřující se uprchlické krizi.

Jinými slovy, byl to útok určený k vyprovokování francouzské veřejnosti, aby akci podpořila.

Rozsah útoku značí, že šlo o vojenskou operaci. Vyžadovala si velkou skupinu dobře vycvičených ozbrojenců, dobře vyzbrojených a financovaných, se zkušenostmi v plánování a provádění koordinovaných vojenských operací, přesunujících tajně velké množství zbraní, expertů na používání zbraní a výbušnin, jakož i majících k dispozici výzvědné kapacity, aby obešli stále kolosálnější francouzský šmírovací aparát.

Stejně jako teroristé a jejich zásobovací trasy, kterými pronikají z území NATO do Sýrie, evidentně za obrovské státní podpory za sebou, ti, kteří byli zapojeni do posledních útoků v Paříži, jsou rovněž evidentně příjemci státních financí a výcviku.

Zatímco Francie se bezpochyby pokusí využít útok k ospravedlnění další intervence v Sýrii, aby svrhla vládu v Damašku, byli to pravděpodobně spojenci samotné Francie v Turecku, Jordánsku, Saúdské Arábii, Kataru a dokonce i v samotné Paříži, kdo byl přímo či nepřímo zapojen do výcviku, vyzbrojení a financování těch, kteří prolili tento týden krev v pařížských ulicích.

První a nejdůležitější otázkou u vyšetřování jakéhokoliv velkého zločinu je „cui bono“, či komu to prospělo. Útok na Paříž, a obzvláště na fotbalový zápas na stadionu plném nacionalistů již nyní stále násilnějších a hysterických, prospívá jedině vládě snažící se o další ospravedlnění vedení širší války v zahraničí – války, kterou v současné době prohrává, a války, která postrádá podporu veřejnosti, aby mohla pokračovat.

Nyní, velmi příhodně, má podporu, o kterou bylo dlouho usilováno.