500 milionů rukojmích

Do Evropy se valí hordy. A už nejen z Afriky, ale z dalších zemí Třetího světa včetně Turecka a Pákistánu. Denně přicházejí desetitisíce mladých, silných, dobře živených, ke všemu odhodlaných mužů bez znalostí jazyka, bez zavazadel a bez dokladů. Mužů, kteří nemají co ztratit, jenom získat. Chybí jim nikoliv jídlo a stany, ale předplacené mobily a sex.

O tom, že naše civilizace končí, píšeme už roky. Věděli jsme to. Ale netušili jsme, že to vezme takový sešup.

Invaze hord z Třetího světa by se dala přežít, kdyby to bylo dočasné. Jako v minulosti cizí vojska táhla dobytým územím, okupovala, vraždila, vypalovala, znásilňovala. Ale to bylo vždy dočasné. Každé vojsko, i to nejsurovější, jednoho dne muselo odejít a země se vždy vzpamatovala. Vzpamatovala se i po morových ranách, i ty byly dočasné. Tentokrát o dočasnost nejde. Připomíná to starý vtip: jednotka dočasnosti – jeden furt. Tyhle hordy tady máme na furt. A jejich proud neslábne, naopak sílí. Ty hordy máme za humny, doslova jednou nohou na našem dvorku.

Nevím, jak je to na Slovensku, ale v ČR už teď žije 450 tisíc cizinců. Je to obrovské číslo a ještě horší je trend nárůstu. Podívejte se na graf:

Každé čtyřicáté dítě narozené v ČR nemá české občanství. A statistika nezahrnuje cikány, kterých jsou u nás patrně už stovky tisíc, ale v dokladech se pokrytecky hlásí k české národnosti.

Většina oficiálních cizinců jsou Ukrajinci, kteří mají slušnou tendenci asimilovat bez problémů. Další velkou skupinou jsou Vietnamci, tam už o asimilaci není řeči. Vietnamci nikdy nesplynou. Vytvářejí uzavřené komunity s vlastními pravidly a zákony. Sice nezatěžují sociální systém státu, ale také do něj nepříliš přispívají. Jejich obchodní aktivity jsou většinou za hranou zákona.

V každém případě ten trend rozmělňování původního národa je zneklidňující. A mnohem horší skupiny migrantů v mnohem větším počtu hrozí za dveřmi.

Naštěstí máme, my Slované, zatím několik výhod. Česká republika a Slovensko není pro ně vytouženou destinací. Jsme příliš chudí a nenabízíme takové sociální výhody jako třeba Německo. Ale to se může změnit a také se to změní, počítejme s tím. Jakmile to přijde befelem z Bruselu, budou mít migranti v ČR a na Slovensku nárok na tytéž prostředky jako na bohatším Západě. Ať to stojí, co to stojí. A až navíc migranti zjistí, jaké nádherné a ochotné ženské tady máme... nechci domyslet.

Další výhodou je naše historická zkušenost s obdobím budování reálného socialismu a z toho vyplývající schopnost určitého nadhledu a zdravého rozumu. To bude platit jen do doby, než si současný Systém vychová novou generaci. Máme tedy malinko náskok, ale ten za par roků zmizí.

A další výhodou je, že jsme národ Švejků. To může být pro nás vitální vlastnost pro přežití, v minulosti nám to už nejednou pomohlo.

A další výhodou jsou naše slovanské geny. Ty jsou dobré a silné, ale začnou mizet, jakmile se naše ženy začnou pářit s nově příchozími. A ony začnou, počítejme s tím.

Mě na tom fascinuje na perfektní, stoprocentní, tupá devotnost, poslušnost a odtržení od normálních lidí u politických loutek napříč Evropou. Ať mi nikdo neříká, že jde o náhodu. A s tím související naprostá podřízenost a kolaborace všech masových sdělovacích prostředků. Ještě před několika desítkami roků, když Arthur Hailey psal své Večerní zprávy, existovala určitá samostatnost médií, to bylo už po Watergate, ale ještě před definitivní kapitulací tisku. Dnes jsou média jen tlumočníkem vládní propagandy. A je to napříč globem, jedno zda v Evropě nebo za mořem. Sledoval jsem nedávno – bylo to zrovna když Maďaři dokončili plot na svých hranicích – hlavní zprávy na kanadské celostátní CBS. Bylo mi z toho na blití. Naprosto jednostranný pohled: migranti jsou chudáci, kterým je třeba pomoci, Maďaři jsou odporní xenofóbové a rasisté. Žádné diskuze, žádné rozbory. A jako poslušné loutky okamžitě se ozvali kanadští politikové a kňučeli, že Kanada by měla urychlit svůj migrační proces a přijmout nárazově desítky tisíc tzv. Syřanů. Píšu tak zvaných, protože o Syřany jde dnes už jen okrajově.

Evropské národy jsou v šoku. Nejen Češi a Slováci a Maďaři, ale i západní národy. Máme tady 500 milionů rukojmích, vyděšených k smrti a neschopných obrany. Jen si přečtěte komentáře Britů za článkem Germany in a state of SIEGE: Merkel was cheered when she opened the floodgates to migrants. Now, with gangs of men roaming the streets and young German women being told to cover up, the mood's changing. Jsou to reakce jako by je psali Češi nebo Slováci, akorát anglicky. Jsem si jistý, že podobné reakce za podobnými články lze najít v každém evropském státě. Takže ne, Evropané neztratili svůj pud sebezáchovy.

Nejhorší zrada: Zakázali nám se bránit

A víte, co je úplně nejhorší? Ne to, že se nás politikové zradili, ne to, že se na nás valí hejna všežravých, agresivních kobylek, ale to, že nám političtí zmrdi legislativou zakázali se bránit. My bychom se dokázali ubránit, když už nemůžeme počítat s ochranou policie a vojska. Stačilo by zřídit domobrany, vyzbrojit je... Protože po dobrém a bez zbraně to už nepůjde. Není možné říct, prosím pěkně, pane imigrante, vraťte se, my vás tady nechceme.

Zdravý rozum říká, že pokud někdo násilím vstoupí do mého domu a zabere mou půdu a mou ženu, mám právo se bránit všemi prostředky. I násilnými. Jsem si jistý, že by se našlo dostatek ochotných chlapů vzít do ruky pušku a jít na hranici. Ale to je to první, co bude (už je) trestáno.

Je to jakoby dozorci pustili do cely několik agresivních vězňů a ostatním zakázali se bránit. Je to jako kdyby fotbalový trenér přikázal svému týmu pouze pobíhat po hřišti, ale nesmět útočit a nesmět protivníkovi bránit střílet branky. Je to proti přírodě a proti zákonu života. Nesmím dokonce ani uveřejnit výzvu k obraně, dalo by se to vykládat jako podněcování k nenávisti vůči skupině osob, §356 t.ř. (Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.) Samozřejmě tentýž křivý paragraf zcela opomíjí naše vlastní práva a svobody.

Co nesmíme udělat

V první a poslední řadě: Nesmíme to vzdát. Protože to je přesně to, co ONI chtějí. Protokol číslo 5/11, pamatujete? (Výchovu gojímů musíme zařídit tak, aby vždy, když jsou postaveni před úkol, který vyžaduje osobní iniciativu, jim bezmocně klesly ruce.) Takže nesmí nám klesnout ruce, nesmíme mít pocit beznaděje. Hra ještě zdaleka není skončena a není poražen, kdo nepřestal bojovat, říkal kdosi moudrý.

Včera dávali v televizi Apollo 13. V jednom místě říká šéf letu, či co to byla za funkce, svému týmu: Failure Is Not an Option (na seznamu možností, které máme, není selhání). Já bych to parafrázoval na Resignation Is Not an Option (na seznamu možností, které máme, není rezignace).

Dále. Vykašleme se na různé petice a demonstrace. Demonstrace nejsou v podstatě špatné, ale schází se na nich málo lidí. Petice jsou úplně k ničemu. Podepište je (lepší něco než nic), ale nemělo by to být to poslední, co jste pro věc udělali. Pamatujme, že obojí, petice i demonstrace, slouží Systému jako pojistný ventil na tlakovém hrnci. Dovolují nám je, protože upouštějí páru, ale jinak jsou jen ubohou berličkou. Mají v nás vzbudit falešný pocit, že něco děláme, aniž by to mělo skutečný vliv na chod věcí. Buďme inovativní, hledejme jiné formy boje.

Co musíme udělat

Vždyť to říkám. Musíme bojovat. A budeme! Bez ohledu na to, zda to bude dovoleno nebo ne. Každý sám za sebe, protože jakékoliv organizování bude přísně trestáno. Ta situace, která přichází, nás prověří. Nepočítejme s něčí pomoci, bude to na nás. Naopak, počítejme s tím, že nás zradí všichni. Západní politikové, kteří nám sem nacpou vývěr toho nejhoršího a nejnebezpečnějšího využívaje možnosti před-třídění, tak jako to dělají v oblasti potravin a odpadků. Naší politikové, kteří mimo prezidenta jsou zcela bezpáteřní. Naše policie a vojsko, které bude chránit ne nás, ale migranty, podobně jako to dělá u cikánů. Naše justice, která bude vynášet tresty za obranu. Naše média, která budou špinit hrdiny, kteří se postavili zlu.

Tady jde o vyšší zákony vesmíru, ne o ty, co si na nás vymysleli političtí hochštapleři. Čeká nás dlouhý boj všemi prostředky. Budeme švejkovat, to máme v krvi. Budeme vytvářet pro příchozí hordy maximálně nepřátelské prostředí, musí pocítit, že nejsou vítáni. Náš národ se musí změnit ne v devíti milionovou armádu, ale v devět milionů armád o jednom vojákovi, který se bude každý rozhodovat sám za sebe.

Budeme dělat všechno proto, aby naše děti žily bezpečně v zemi, kterou jsme převzali od našich otců, a kterou jim máme odevzdat. Je to naše povinnost. Abychom jim jednou mohli říct: Dělali jsme, co jsme mohli. Rád bych připomenul verše Josefa Václava Sládka. Kdysi jsme se je učili nazpaměť, už tenkrát se mi líbily. Myslím, že neztratily nic ze své údernosti:

Silen buď a nepovol,
jsi-li v lese žití dub;
jsi-li pouze trávy stvol,
schyl se, ale neustup.
Dub anebo třeslice,
drž se půdy, kde jsi vzrost':
zlomí-li tě vichřice,
žil's jak muž - a to je dost.