Abeho Japonsko – fašistické a upadající

Naučil jsem se vše o jeho legendách a pohádkách, znal jsem potoky, hory, vesnice ztracené v čase.

Jezdil jsem sem přemýšlet a psát, na palubě krásných vysokorychlostních vlaků, Shinkansenů.

Ale v pouhých pár letech šly věci do háje: nejdříve pomalu, postupně, a pak stále rychleji.

Několik „bezstarostných“ generací, posedlých rozkoší, zábavou, individualismem – generací plně ovlivněných Západem – konečně zlomilo japonského ducha a přeměnilo jej na bizarní hybrid.

Povrch stále zůstává nedotčen, ale pod ním již skoro nic není. Průvodčí se uctivě klaní cestujícím, když vystupují z vagonu, ale stará dáma s těžkými nákupními taškami není puštěna si sednout agresivně vypadající středoškolačkou, vykřikující „kuso“ (do prdele!) jako každé druhé slovo.

Japonský pravičácký premiér Shinzo Abe je válkychtivý, rasistický a rád utiskuje, ale je také zmatený a plný komplexů.

Náhle to není tak skvělé místo, jakým bývalo, obzvláště když hledáte harmonii a sociální spravedlnost.

Ještě nedávno mělo Japonsko nejrovnoměrnější distribuci bohatství na světě, mnohem lepší, než Evropa nebo Austrálie. Bylo snadné spatřit na ulici poslance ve stejném obchůdku s nudlemi, jako uklízečku, pokud byly nudle dobré.

Nyní infiltrují Japonsko severoamerické zlozvyky: celoživotní zaměstnání mizí v nedohlednu, den po dni, a nechráněné miliony lidí jsou pracovní silou na částečný úvazek, nebo na kontrakt.

Ve všech velkých městech jsou desítky tisíc bezdomovců – něco v kontinentální Číně nebo ve Vietnamu nemyslitelného.

Není to tak dlouho, co Abe dokázal prosadit zákon umožňující Japonsku účastnit se bojů v zahraničí.

Samozřejmě, že Abeho tak zvaný „nacionalismus“ nemá nic společného s aristokratickým patriotismem lidí jako Yukio Mishima (jeden z největších moderních spisovatelů, který veřejně spáchal harakiri na protest proti ostudné kolaboraci Japonska se Spojenými státy).

Nacionalismus Abeho není ničím víc, než kolaborací: zradou jak vlastní země, tak vlastního kontinentu – Asie.

Japonsko je nyní pevně na straně utlačovatelů.

Je otevřeně nepřátelské jak vůči Rusku, tak Číně, a posiluje spolupráci se všemi pravičáckými utlačovatelskými režimy v Asii, od Indonésie po Filipíny a Thajsko.

Legendární australský historik Geoffrey Gunn mi nedávno v Nagasaki řekl: „No, faktem je, že Čína je kvůli svému obkličování rozhořčena. Čína je rozhořčena, že Washington podporuje Japonsko, že Washington je ochoten podporovat japonskou politiku nevyjednávání u ostrovů Senkaku/Diaoyu. Takže vidíme, v této situaci, jasně rozhořčenou Čínu a Japonsko, které zaujímá od základu agresivní postoje ve vztahu k tak zvané územní celistvosti. Takže oblast Asie a Pacifiku se stává stále více válkychtivá, konfliktnější vůči východní Asii.

Japonsko zešílelo. Obětovalo svoji hrdost; a postavilo svoji moc za západní agresory. V minulosti mu jeho západní loutkovodiči umožňovali zbohatnout prostřednictvím krve prolité Korejci, Vietnamci, Laosany a Kambodžany – během amerických odporných invazí a kobercových bombardování. Japonsko podporovalo všechny tyto genocidy a vydělávalo obrovské peníze.

Ale přesto je ztracené! Korea má nyní vyšší Index lidského rozvoje (HDI), než Japonsko, zatímco komunistická Čína má větší ekonomiku, rychleji jezdící vlaky a lepší kulturní centra.

Všechno to zaprodávání se Zápaďákům se nevyplatilo.

A tak přichází nenávist! Tak přišla zraněná pýcha.

„Většina Japonců nyní pociťuje nepřátelství vůči jak Číňanům, tak Korejcům,“ řekl mi v Ósace můj střihač.

Místo změny kurzu se Japonsko propadá stále hlouběji, v podstatě neustále, do páchnoucích kronik kolaborace.

Diskriminuje. Zachází s cizinci jako s hovnem. Dokonce již ani nepředstírá, že je slušné.

Přijeďte do Abeho Japonska! Přistaňte na letišti Kansai a jste-li cizinec, budete ponížen. Včera jsem stál 63 minut ve frontě a pozoroval jsem, jak někteří vyšinutí staříci ozbrojení špetkou moci řvali a buzerovali šokované cestující. Od přistání po vyzvednutí si mého zavazadla to trvalo 90 minut. Včetně času na otisky prstů a fotografování. Před krvavým Abem to trvalo 20 minut.

Dnes jsem zašel do Travelexu, abych si tam vyzvedl nějaké peníze zaslané mi časopisem v Moskvě. Opět, ponížení, tuny papíru, odmítání od nějakého nerudného malého agresivního jedince jménem Maki Sekiguchi… Napsal jsem do Ruska a dostal jsem promptní odpověď od šéfredaktora: „Mám dojem, že mají nějaké tajné pokyny činit všechny převody z Ruska co nejnepříjemnějšími, autoři si na to stěžují.“

Místo aby se obrátilo zády k Západu Japonsko nyní ničí mladé asijské intelektuály, prostřednictvím poskytovaných grantů, a prostřednictvím vymývání mozku zvaného „vzdělávání“.

Japonsko nemá žádná nezávislá média. Pracoval jsem pro jejich noviny a vím, přesně, že vše, co je otištěno, musí být schváleno. Kvalita japonských médií je nechutná.

Jak nedávno potvrdil jeden z předních oficiálních západních novinářů žijící v Tokiu: „NHK či jakýkoliv jiný japonský kanál by se nikdy neodvážil odvysílat žádný názor, který nebyl předtím odvysílán CNN, BBC či FOX TV.“

Ale Japonsko „vzdělává“ tisíce mladých Asijců a „komunikace“ je jedním z nejoblíbenějších předmětů.

„Japonsko nemá vlastní zahraniční politiku,“ řekl mi David McNeill, profesor na prestižní Sofijské univerzitě v Tokiu.

Ale cítí se oprávněné vzdělávat studenty z jihovýchodní Asie v takových oblastech, jako politologie. Člověk by zajímalo, co všechno se tito studenti vůbec mohou naučit? Jak kolaborovat, jako se sklánět a jak líbat Západu pozadí?

Je to skutečně ostudný patetický konec „slávy“ Japonska.

Vládnoucí elita a její nacionalismus… Ne japonský nacionalismus, ale západní!

Není divu, že americká okupace byla založena na očišťování a pulírování starých japonských imperialistických, fašistických, kádrů a jejich dosazování zpět na vrchol hierarchie. Nakonec americký a japonský imperialismus vždy měly mnoho společného.

Ale může nějaká země přežít, přestát desítky let na tak potupných a ostudných základech?