USA ničí Evropu

Shamus Cooke 3. srpna 2015 v článku Obamova „bezpečná zóna“ v Sýrii ji má přeměnit na novou Libyi uvádí, že Obama schválil americkou leteckou podporu Turecku pro jeho dříve nevynutitelnou bezletovou zónu nad Sýrií. USA budou nyní sestřelovat všechna letadla syrského prezidenta Bashara al-Assada, která budou mít za cíl extremistické muslimské skupiny, včetně ISIS, které převzaly obrovské kusy syrského území.

Cooke uvádí:

Turecko požadovalo tuto bezletovou zónu po Obamovi od začátku syrské války. Byla probírána po dobu celého konfliktu a dokonce i v posledních měsících, ačkoliv zamýšleným cílem byla vždy syrská vláda. A náhle je bezletová zóna skutečností – přesně tam, kde ji Turecko vždy chtělo – ale je označována za bezpečnostní zónu „proti ISIS“, místo svého řádného názvu: „bezpečnostní zóna „proti Kurdům a syrské vládě“.

New York Times 27. července uvedly, že:

„Podle tohoto plánu mají převzít území relativně umírnění syrští vzbouřenci, za pomoci amerického a možná i tureckého letectva.“

Nicméně Times, (jako obvykle) uvádějící stenografický přepis od zdrojů v americké vládě a pro ně (čímž provádí propagandu pro americkou vládu) nedefinují pojem „relativně umírněný“, a navíc všechny „relativně umírněné vzbouřenecké“ skupiny v Sýrii spolupracují s ISIS a pomáhají mu nacházet jakékoliv nemuslimy a odřezávat jim hlavy, či je někdy držet pro výkupné. Za Assada byla Sýrie neklerikálním státem a těšila se svobodě vyznání, ale to je všem syrským opozičním uskupením proti Assadovi cizí. USA jsou nyní, dokonce ještě jasněji než dříve, proti Assadovi a pro islamistické.

Seymour Hersh 17. dubna 2014 v London Review of Books uvedl, že bombardovací kampaň Obamovy vlády v Libyi v r. 2011 byla součástí širšího programu, s cílem dopravit plyn sarin z Libye Frontě al-Nusra v Sýrii, aby ji pomohla provést plynový útok na civilisty, který pak americká vláda mohla svalit na Assada, což by bylo záminkou pro bombardování, jaké již Obama tak úspěšně prováděl v Libyi. Oba diktátoři, Kaddáfí a Assad, měli spojenecké vazby na Rusko, a obzvláště Assad byl pro Rusko důležitý, jako tranzitní území pro dodávky ruského plynu, což nevyhovuje Kataru, který je hlavní potenciální hrozbou pro status Ruska coby hlavního dodavatele plynu do Evropy.

Obamovým hlavním cílem v mezinárodních vztazích, a v celé jeho vojenské politice, je porážka Ruska, vynucení si tam změny režimu, který učiní Rusko součástí americké říše, kdy Rusko přestane být hlavní zemí, která kontrole z Washingtonu vzdoruje.

Před americkým bombardováním Libye v r. 2011 žila Libye v míru a prosperovala. GDP na hlavu v r. 2010 činil podle MMF 12,357.80 dolarů, ale v r. 2011 se propadl na 5,839.70 dolarů – v roce, kdy jsme zemi bombardovali a zničili. (Hillary Clinton se slavně chvástala „přišli jsme, viděli jsme, zemřel!“). (A na rozdíl od amerického spojence v Saúdské Arábie byl tento GDP výrazně rovnoměrněji distribuován, a jak vzdělání, tak zdravotní péče byly socializovány a dostupné všem, dokonce i chudým).

15. února 2015 reportérka Leila Fadel z NPR uvedla „v situaci, kdy jsou ropná pole napadána, vypadá ekonomická budoucnost Libye bledě“. Oznámila: „Pověřený ředitel se dívá na produkci a ví, že budoucnost je bledá. „Nemůžeme vyrábět. Přicházíme o 80% naší produkce,“ říká Mustapha Sanalla, předseda libyjské Národní ropné korporace.“

Podle pokynů z Washingtonu MMF po r. 2011 neinformoval o GDP Libye spolehlivě a pravdivě, ale místo toho uvádí, že věci se v r. 2012 okamžitě vrátily k normálu (dokonce ještě více než k normálu: GDP na hlavu 13,580.5 dolarů), ale všichni vědí, že je to podvod; dokonce i NPR uvádí, že to není pravda. Odhady CIA, že GDP Libye na hlavu činil v r. 2012 23,900 dolarů (pro rok předtím žádná čísla neuvádí) jsou absurdní, kdy dále uvádí, že o rok později GDP Libye na hlavu poklesl jen mírně. Žádný z oficiálních odhadů není vůbec důvěryhodný, ačkoliv Atlantická rada se aspoň snažila vysvětlit věci upřímně, kdy ve své poslední systémové zprávě o ekonomice Libye 23. ledna 2014 uvedla: „Libye: V r. 2014 čelí ekonomickému kolapsu“.

Libye se stala velkým problémem Evropy. Miliony Libyjců utíkají z tamního chaosu. Někteří z nich utíkají přes Středozemní moře a končí v uprchlických táborech v jižní Itálii, a někteří unikají jinam do Evropy.

A Sýrie je teď další zemí, která je ničena, aby se dobylo Rusko. Dokonce i spolehlivě propagandistické New York Times uznávají, ve svých „zprávách“, že „jak turečtí, tak syrští vzbouřenci považují porážky prezidenta Bashara al-Assada za svoji hlavní prioritu“. Takže: americké bombardéry budou vynucovat bezletovou zónu nad částmi Sýrie, aby sesadily ruského spojence Bashara al-Assada a jeho sekulární vláda byla nahrazena islamistickou vládou – a celá ta věc s „anti ISIS“ je jen šaškárna; je to PR, propaganda. Veřejnost mnohem více zajímá porážka ISIS, než porážka Ruska; ale tak na věci nepohlíží americká aristokracie- jejím cílem je rozšířit americkou říši – rozšířit vlastní říši.

A podobně Obama svrhl v únoru 2014 i neutrální vládu Viktora Janukoviče na Ukrajině, ale to bylo pod podvodným krytím demonstrací za „demokracii“, místo pod podvodným krytím „boje s islámským terorismem“, či pod jakoukoliv jinou frází, kterou americká vláda používá pro oblbnutí hlupců při rozmisťování amerických základen, či při podporování zuřivě protiruské, rasistické-fašistické, či nacistické vlády za dveřmi Ruska, na Ukrajině. Stejně jako Libye žila předtím, než ji USA napadly a zničily, v míru, i Ukrajina žila v míru, než tam USA provedly puč a dosadily nacisty a zahájily tam etnické čištění, a než zničily i Ukrajinu.

Stejně jako v případě Libye a svržení Kaddáfího, Sýrie a stávající snahy svrhnout Assada, či úspěšného svržení ukrajinského demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče, to má vše jeden cíl – porážku Ruska.

Fakt, že celá Evropa sdílí devastaci, kterou Obama a další američtí konzervativci – či imperialisti – šíří, mocenskou elitu ve Washingtonu DC naprosto nezajímá, a pokud, tak snad jen jako další zajímavý aspekt této širší operace: oslabením evropských zemí, a nejen zemí na Středním východě, přibližuje Obamova válka proti Rusku Ameriku ke chvíli, kdy „zůstane stát jako poslední“, na konci chaosu a destrukce, kterou Amerika způsobuje.

Takže například v rámci americké mezinárodní strategie je fakt, že ekonomické sankce vůči Rusku enormně poškozují ekonomiky evropských zemí, dobrá věc, ne špatná.

Existují dva způsoby, jak vyhrát jakoukoliv hru: buď zlepšením vlastní výkonnosti, nebo zhoršením výkonnosti všech ostatních konkurentů. Spojené státy se nyní zcela spoléhají na druhý uvedený typ strategie.