Je třeba poznat nové válečné štváče

Během svého schvalovacího řízení před senátním Výborem pro ozbrojené síly Dunford řekl, že považuje Rusko za největší hrozbu pro Ameriku. Ale ne za ledajakou „hrozbu“. Stylem jako vystřiženým z amerických novin ze 60. let Dunford prohlásil: „Když chcete mluvit o zemi, která by mohla představovat existenční hrozbu pro Spojené státy, musím poukázat na Rusko,“ a dodal – „a když se podíváte na jeho chování, je dosti znepokojivé“.

Zatímco Dunfordova studenoválečná rétorika rozehřála srdce válečných štváčů tohoto předního senátního výboru, jako Johna McCaina, jeho kámoše Lindsey Grahama – prezidentského kandidáta pro r. 2016 – a dvojníka Texasana Josepha McCarthyho Teda Cruze, nebyla kladně přijata v Bílém domě nebo na ministerstvu zahraničí. Tiskový tajemník Bílého domu John Earnest distancoval prezidenta Obamu od Dunfordových názorů a na tiskové konferenci uvedl, že Dunford vyjádřil „vlastní názor a ten nemusí odrážet… konsensuální analýzu prezidentova národně-bezpečnostního týmu“.

Mluvčí ministerstva zahraničí Mark Toner, když komentoval Dunfordovy poznámky, byl empatičtější, když uvedl, že ministr zahraničí John Kerry generálovy komentáře odmítl: „Ministr nesouhlasí s hodnocením, že Rusko je existenční hrozbou pro Spojené státy, ani Čína. Celkem upřímně.“ Toner tak narážel na Dunfordovu výpověď, že Čína hned po Rusku představuje druhou významnou hrozbu pro Spojené státy.

Nicméně to byl Kerry, kdo prosadil Nulandovou, která je vdána za arci neokonzervativce a architekta Projektu pro nové americké století (PNAC) Roberta Kagana, na post, který jí dal do rukou řízení americko-ruských vztahů. Předtím Nuland působila jako tisková mluvčí ministryně zahraničí Hillary Clinton. A je-li sklon paní Clinton „stát si při své ženě“ nějakým náznakem, tak za H. Clinton coby prezidentky by byla Nuland, která kdysi pracovala pro vice-prezidenta Dicka Cheneyho, povýšena do vyšší funkce, včetně funkce ministryně zahraničí nebo poradkyně pro národní bezpečnost. Obama a Kerry se mohou distancovat od Dunfordových alarmujících komentářů jak chtějí, nicméně jsou to oni, kdo dovolil individuím jako Nuland, Breedlove, Dunford a zbraněmi harašící ministr obrany Ashton Carter stát se významnými politickými představiteli v Obamově vládě.

Dunford a Breedlove byli zřejmě sebráni z výběrového řízení pro nové zpracování černé komedie Stanleyho Kubricka ze 60. let „Doktor Divnoláska“. Dunford, který má problematickou přezdívku „bojechtivý Joe“ a byl popsán jako „fanatický katolík“, zní jako generál Buck Turgidson, který, poté, co B-52 svéhlavě pokračuje na Rusko, v rozporu s rozkazy, aby tam svrhl svůj jaderný náklad na raketovou základnu, říká ohromenému prezidentovi: „Nyní je nutné učinit volbu, vybrat si mezi dvěma nepochybně politováníhodnými, avšak přesto „rozdílnými“ poválečnými situacemi: tou, kdy bylo zabito dvacet milionů lidí, a tou, kdy bude zabito sto padesát milionů lidí.“ Breedlove je na druhou stranu spíše jako ideolog, jako fiktivní generál Jack Ripper (Rozparovač), který v „Doktoru Divnoláskovi“ říká svému britskému styčnému důstojníkovi: „Dnes je válka příliš důležitá, aby byla ponechána v rukou politiků. Ti nemají ani čas, ani výcvik, ani sklon ke strategickému myšlení.“

Dunford, Breedlove, Nuland a Carter by celkem snadno mohli zatáhnout Spojené státy a Rusko na pokraj horké války. Breedlove prosazoval vytvoření Společného taktického uskupení NATO velmi vysoké připravenosti, či VHRJTF, jak je známo závislákům na zkratkách a akronymech v Pentagonu. VHRJTF přivádí pozemní síly devíti zemí NATO na ruské hranice. Nová jednotka rychlé reakce se zúčastnila prvního cvičení „s ostrou palbou“ po skončení studené války, v Polsku, pod kódovým označením Vznešený skok (Noble Jump). VHRJTF tvoří také USA dodané bezpilotní letouny. Možnost, že bezpilotní letoun může přispět ke zopakování incidentu s U-2 z r. 1960, kdy byl nad Ruskem sestřelen pilotovaný americký špionážní letoun, přičemž tentokrát by do ruského vzdušného prostoru pronikl bezpilotní letoun z jedné z pobaltských zemí, nelze vyloučit.

Obama a Kerry se od harašení zbraněmi „bojechtivého Joe“ Dunforda před senátním výborem rychle distancovali. Avšak pokud by chtěli skutečně urovnat vztahy s Ruskem, mohl by Kerry vykopnout Nuland, Obama by mohl zarazit Dunfordovo jmenování, a oba by mohli požádat NATO, aby si vyžádalo nového nejvyššího velitele. Nicméně, jak varoval prezident Dwight Eisenhower v r. 1961 ve svém projevu na rozloučenou – před „vojensko-průmyslovým komplexem“, jsou Obama a Kerry bezmocní a nemohou se zbavit těch, kteří jsou dosazeni k moci tím, co se nově stalo „vojensko-výzvědným a smluvně-podnikatelským“ komplexem.

Ještě znepokojivějším je, že Breedlove, Dunford, Nuland a Carter jsou zřejmě připraveni nejen na zatažení Ruska a Číny do nové studené války, ale jsou ochotni ke konfrontaci s novým „anti NATO“, Šanghajskou organizací spolupráce (SCO), která právě skončila své setkání v Ufě, hlavním městě autonomní republiky Ruské federace Baškortostán. Pokud si „příšerná dvojka“ Nuland a Breedlove, která se brzy stane „strašlivou trojkou“, až bude Dunford potvrzen senátem, prosadí svou, budou NATO a Spojené státy nejen ochotné střetnout se vojensky se členy SCO Čínou a Ruskem, ale také s novými členy Pákistánem a Indií, a to mimo zakládajících členů Kazachstánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu.

Rusko zmařilo pokusy Západu jej izolovat a Čína rozbila pokus Ameriky zřídit kolem ní nový „sanitární kordon“ pro její vojenské zadržení tím, že uvítala Bělorusko jako novou zemi s pozorovatelským statutem v SCO, a připojila Afghánistán, Mongolsko a Írán jako plnohodnotné členy aliance. Kambodža, Nepál, Arménie a Ázerbájdžán se připojily k organizaci jako partnerské země a doplnily tak stávající partnery Srí Lanku a Turecko. Egypt, Bangladéš a Sýrie jsou také potenciálními členy organizace, která se má postavit věčně expandujícímu NATO. Geopolitická bezpečnostní úloha SCO, spolu s vynořující se ekonomickou velmocí BRICS, aliancí Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, představují většinu světové populace, která odmítá americkou vojenskou a ekonomickou nadvládu a výhrůžné chvástání NATO a Pentagonu. Jako by Dunford, Breedlove a Nuland nikdy neslyšeli o SCO, BRICS či Eurasijské ekonomické unii.

Je ohromující, že Dunford a Breedlove mohou vyhrožovat svým domnělým nepřátelům, když Carter oznámil redukci o 40,000 mužů v americké armádě. Místo toho Carter plánuje doplnit jednotky NATO v Evropě dalšími bojovými vozidly Bradley a tanky, osazenými menším počtem amerických vojáků. Stejně jako Říše římská i Spojené státy se po světě nadměrně rozlezly a exponovaly.

Není to Rusko, ani Čína, kdo udržuje vojenské jednotky ve 150 zemích po celém světě. Tato pochybná proslulost patří Spojeným státům. Bojechtivý Joe Dunford a generál Breedlove mohou o ruské a čínské „hrozbě“ mluvit jak chtějí. Ale pro zbytek světa, který považuje SCO a BRICS za vítané klacky pod nohy u plánů na další expanzi NATO, je to Amerika a její politika organizování „barevných revolucí“ a předvádění ukázek vojenské síly, kdo představuje skutečnou hrozbu pro globální stabilitu.