Zápas o lepší svět a hnutí Zeitgeist

Není přece pochyb o tom, že globální vliv dosud dominující atlantské civilizace má své chronické neduhy a zničující dopady na celé lidstvo i jeho přežívající subkultury. Absence jasné a vědecky podložené kritiky západního režimu z úrovně jeho vládnoucích politických struktur je více než zarážející. Existují sice mnohé alarmující studie o ekologických dopadech způsobu existence lidské společnosti, o nutnosti omezení její spotřeby a bezmezného vytěžování konečné zásoby přírodních zdrojů, o potřebě restrikcí populačních i technologických procesů a zvrácení jejich dopadů na rovnováhu mezi životem člověka a jeho přírodním prostředím, zhola nic se však nedozvíme o příčinách takové cesty do záhuby, o příčinách zakotvených v samé podstatě sociálně ekonomického systému, jemuž v převážné většině bez výrazného protestu podléháme a dokonce si myslíme, že je vrcholem civilizační evoluce.

Schizma tržního kapitalismu

Je naprosto nutné pochopit, v jakém tragickém omylu se nachází myšlení většiny lidí Západu, jak krátkozraký a nevědomý je jejich světonázor, pokud straní kapitalistickému systému tržní směny a ekonomice řízené mírou zisku mocných tržních hybatelů. Hnutí Zeitgeist přináší hlubokou a vědecky podloženou analýzu příčin civilizačního úpadku zapříčiněného neopravitelnými a často bizardními zlořády tržního kapitalismu jako takového.

Vedle toho však přináší vizi a stejně vědecky podložené principy sociálně ekonomického fungování kvalitativně lepší společnosti. Přesvědčivě vykresluje nové společenské paradigma, které dokáže překlenout všechny zdánlivě bezvýchodné bolesti současné doby a má potenciál vyústit v budoucím čase do ekologicky udržitelné hojnosti všeho potřebného pro zdravý a spokojený život všech lidí bez rozdílu a bez ohledu na jejich počet.

Zní to jako utopie? Možná, avšak jen zdánlivě a pouze z důvodu naší myšlenkové a duchovní zaostalosti zakonzervované v nálevu staletého dogmatu o neviditelné ruce trhu, o nezbytnosti soukromého vlastnictví a vzácnosti statků jako základu veškeré hospodárnosti, o samoregulační funkci konkurence a cenové tvorby zboží podle nabídky a poptávky. Údělem člověka na této planetě není zkouška očistcem v žaláři fyzického těla a světského života, jak nás o tom staletí přesvědčuje křesťanská ideologie, ani otročení ve prospěch hrstky bohatých a mocných, jak nám ve své podstatě sugerují všechny idiolatrie evolučního pojetí dějin a rozvoje výrobních sil. Poslání člověka je zcela jiné, pozitivní, tvůrčí a vpravdě božské, pokud budeme vycházet ze všech našich nejhlubších dispozic a úžasných schopností, jaké nám byly od kolébky dány. Pouze síly zla parazitující na našich životech z nás dělají ony bezmocné, zchátralé a totalitní moci podrobené ovce.

Socioekonomický systém podložený přírodními zákony

V analytické eseji hnutí Zeitgeist zkoumající podstatu tržně kapitalistického systému se píše: Současný ekonomický model, zatímco obecně udržuje obrovskou míru korozivní ekonomické neefektivity, svou podstatou pomáhá jedné ekonomické skupině či „vrstvě“ lidí více než jiné a zachovává zbytečnou nerovnováhu a velké strádání. Toto by se dalo nazvat ve svém účinku „ekonomickou zaslepeností“, která není o nic méně zákeřná než diskriminace založená na pohlaví, etnickém původu, náboženství, přesvědčení a podobně. Tato zaslepenost neoddělitelná od systému je opravdu jen částí většího celku, který by se dal nazvat „strukturálním násilím“ osvětlujícím široké spektrum nevyhnutelného utrpení, nelidskosti a strádání, které je dnes přijímáno neinformovanou většinou jednoduše jako normální stav. Nevyhnutelný kontext násilí v tržním kapitalismu se rozpíná mnohem dále a hlouběji, než mají mnozí ochotu připustit.

V další části téže vědecké studie jsou uvedeny přesvědčivé důkazy pro taková tvrzení. Ovšem více než podnětná je druhá část studií, která přináší výklad a opět vědecky podložené argumenty pro kvalitativní společenský obrat k socioekonomickému modelu postavenému na přírodních zákonech a obnovitelných zdrojích. Takový model je schopen objektivně zajistit dostatek energie, vody, potravin i průmyslových výrobků pro všechny lidi na této planetě, včetně uvážení jejich populačního nárůstu převyšujícím devět miliard, aniž by kdokoliv z nás byl nucen pracovat v námezdních zaměstnaneckých poměrech či v jiných vynucených formách otrocké a často zcela zbytečné práce, jen aby se vytvořila kupní síla pro volný trh, jenž ve své podstatě generuje pro většinu lidí existenční nejistotu a stresující nedostatek základních životních potřeb, vedle toho pak neslýchaný blahobyt a přepych pro hrstku vyvolených.

Najdeme tu rovněž futurologickou procházku rozvinutým stádiem budoucí společnosti zbavené monetárního teroru a využívající do všech důsledků dnes již známé technologické možnosti vědecko-technického pokroku, dále pak racionální organizaci tvorby a užití předmětů běžné životní potřeby a v neposlední řadě dobrovolný tvůrčí a myšlenkový podíl každého normálního člověka na společenské reprodukci a jejím rozvoji.

A co budoucí duch doby?

Ačkoliv má hnutí Zeitgeist ve svém názvu slovní spojení „duch doby“, přesto se příliš nezabývá duchovní stránkou společnosti postavené na nových hodnotových základech. Jeho myslitelský vklad je do značné míry veden v duchu „vědecké metody“ a má tudíž na zřeteli především fyzikální a měřitelné znaky socioekonomického systému, nikoliv jeho rozměr metafyzický. Přesto nebo právě proto mu nelze upírat upřímnou snahu o objektivitu. Na druhou stranu tam, kde se dotýká otázek hlubší podstaty lidského bytí, má poněkud zjednodušující sklon ke generalizaci.

Narážím především na jeho postoj k lidské identitě a k začlenění jedince do přirozeného organismu blízkého společenství. Podle mého názoru nelze prostě tvrdit, že vztahování se jedince k rodu, rase či národu je přežitek minulosti, že nový společenský řád musí vnímat lidstvo z pozice universálního humanismu jako jeden lidský rod sdílející tytéž kulturní hodnoty a sociální vazby. Při navrhovaném celosvětovém řízení způsobů využití a nakládání s přírodními zdroji lze takový účelový názor asi pochopit. Nicméně nelze opomíjet organický aspekt jakékoliv pospolitosti, v níž významnou roli ve smyslu její soudržnosti a emocionálních potřeb jedince hraje pokrevní příbuznost. Takový aspekt jednoduše nelze odstranit.

Nemyslím si, že by metody a způsoby efektivního a udržitelného využití zdrojů této planety, byť mají a musejí mít globální dosah, nebyly slučitelné se zachováním přirozených organických společenství, která se sdružují v národních celcích a přitom participují na globálním systému správy přírodních zdrojů. Nevidím ani důvodu, proč by měl styl života celého lidstva nabývat přetechnizované formy existence, jak to vyplývá z futurologické vize hnutí Zeitgeist jenom proto, aby bylo učiněno zadost maximální efektivitě tvorby materiálních hodnot a jejich užití. Vždy existuje nějaký kompromis.

Je například možné dát prostor i těm, kdo si přejí prostý životní styl v rámci zemědělských usedlostí v přímé harmonii s přírodou a při dobývání prostředků obživy v duchu původní Tradice, z níž pradávná lidská populace vzešla. Využití pokročilé globální infrastruktury umožňuje takový způsob života bez toho, aby vytvářel skupinové či existenční konflikty. Řešením může být dvourychlostní hospodářství s uvážením všech lokálních podmínek a přírodních zákonů, které jsou planetě Zemi dány. Naštěstí si hnutí Zeitgeist neklade nárok na neomylnost a je otevřené jakémukoliv myšlenkovému vývoji.

Cesta přechodu k nové společnosti

Sami autoři vědeckých esejí hnutí Zeitgeist přiznávají, že úvahy o tom, jak zajistit přechod od stávajícího stavu k novému společenskému paradigmatu jsou problematické a skličující. Naprosto jisté je jedno: Při zachování současného postavení vládnoucích elit a na nich závislého politického systému je jakákoliv pozitivní změna prakticky vyloučena. Moc, bohatství, přepych a existenční možnosti buržoazních a finančních elit jsou dnes tak obrovské, že se o nich běžným lidem ani nesní, natož aby existoval jednoduchý a nenásilný způsob, jak je o jejich privilegia připravit. Nový společenský řád nemůže jednoduše fungovat, aniž by zrušil současné brutální nerovnosti a připravil vládnoucí elity o jejich bohatství i moc. Proto bude odhodlání elit bránit své mocenské postavení vyhroceno až k dilematu života a smrti, války a míru. Současní vládci v roli globálního prediktora chtějí ekologické dopady civilizace vyřešit cestou tzv. „depopulace“ (radikálního omezení počtu lidí na planetě Zemi), což je pojem příhodný k jejich nadutosti a plutokratické vládě.

Přesto, vždyť je jich pouhé jedno procento, cožpak je opravdu nutné, aby se zbytek světa před nimi klaněl k zemi? Z prostředků, které s tak nepředstavitelnou bohorovností ovládají, by bylo snadné vytvořit novou infrastrukturu bez podílu soukromého vlastnictví a touhy po zisku tak, aby například všichni lidé měli v jakékoliv oblasti Země k dispozici dostatek elektrické energie, a to zcela zadarmo. Nicméně největší šanci na uplatnění mají myšlenky hnutí Zeitgeist v nějaké zemi bohaté na přírodní zdroje a v čele s osvícenou a kompetentní vládou.

Mnoho naděje je dnes vkládáno do nového Ruska a společenství zemí BRICS. Právě Rusko je země oplývající dostatkem všech přírodních zdrojů potřebných pro nezávislost na zbytku světa. Rusko pod vedením osvícené vlády by tudíž mohlo být průkopníkem nové efektivní a udržitelné společnosti zajišťující hojnost pro všechny své občany. Společné národní odhodlání, hrdost a vlastenecké cítění lidu jeho země mu může pro dosažení takového cíle jen prospět.

Přitom není nutné, aby hned směřovalo k ekonomice, v níž distribuce a sdílení materiálních hodnot vytvořených automatizovanými výrobními prostředky budou probíhat bez prostřednictví peněz, pouze na základě potřeb lidí, jak si to v ideálním stavu představuje hnutí Zeitgeist. Stačí, když se v Rusku podaří, aby stát a vláda pracovala ve prospěch lidu a převzala pod vlastní kontrolu celý finanční systém v zemi a odtrhla tak Rusko od jeho západních manipulátorů. Bohužel, o něčem takovém můžeme tady u nás jen snít. Tak uvidíme, zda ruskými intelektuály promyšlená koncepce řízení společnosti a sociální bezpečnosti zahrne do svého vektoru cílů takové projekty, jaké navrhuje hnutí Zeitgeist. Pokud ano, jednou přijde doba, kdy Západ nebude mít nejmenší šanci Rusku konkurovat.

Co se západního globalizačního projektu týká, záměr jeho konstruktérů a globálního prediktora nepřipouští ani tak zjevné a potřebné reformní kroky, jež by bezesporu zmírnily zkázonosný efekt tržního kapitalismu, jakými jsou radikální zkrácení pracovní doby nebo zavedení nepodmíněného základního platu. Mohlo by totiž jít o předstupeň konvergence lidského jednání a myšlení k žádoucí změně paradigmatu, jaká je fakticky nutná, a to nejen podle názoru hnutí Zeitgeist. Je tudíž naprosto zjevné, že globální prediktor – parazit formující naši civilizaci nemá zájem na důstojném životě lidí, nýbrž usiluje jen o jejich genocidu a totální zotročení ve prospěch vlastní kasty vyvolených.

Poznámka editora

O hnutí Zeitgeist skoro nic nevím, ale instinktivně cítím, že s nimi není něco v pořádku. Nicméně zveřejňuji to v rámci prezentace různých názorů. Třeba autora doplníte nebo rovnou popřete.