Co 89% obliba Vladimira Putina skutečně znamená?

WaPo má pravdu: Rusové Putina plně podporují, obzvláště když vezmete v úvahu, že oněch 11% lidí, kteří jsou s ním nespokojeni, tvoří z velké části komunisté, kteří viní Putina z toho, že je příliš nakloněný ekonomickým praktikám kapitalistického trhu; nacionalisté, kteří si myslí, že Kreml je u podpory Novoruska proti ukronacistům příliš měkký nebo nerozhodný; a možná 1-3% (max!) těch, kteří obecně podporují USA a EU. Takže co se týká současné konfrontace s anglo-sionistickou Říší, činila by skutečná obliba Putina kolem 97-98%.

Co to znamená?

1) Nic takového, jako „Putinova“ politika/postoj, či dokonce politika Kremlu vůči Ukrajině neexistuje. Existuje ruský postoj k Ukrajině.

2) Sankce měly přesně opačný účinek, než v jaký se doufalo: místo spuštění vlny nespokojenosti namířené proti Putinovi se Rusové kolem něj semkli.

3) Anglo-sionistické „poselství“ má v Rusku naprosto nulovou přitažlivost. Západu nezůstala ani špetka důvěryhodnosti, žádný půvab, žádná morální či politická autorita. Většina Rusů pohlíží na USA jako na nebezpečného nepřítele pokoušejícího se podrobit si Rusko a na EU pohlíží jako na poslušnou pudlíkovskou kolonii USA bez hlasu.

4) Rusové nebudou „váhat“. Jak jsme na tomto blogu dokola opakovali – Rusové nechtějí válku, ale jsou na ni připraveni. Země je plně zmobilizována, jak psychologicky, tak materiálně. Žádná hromada hrozeb nebo sankcí na tom nic nezmění.

5) Putinova mocenská základna je silnější, než kdy předtím. Nejen, že Rusové Putina zcela podporují, ale proti-putinovští pro-američtí „liberálové“ a „demokrati“ (v ruském významu těchto slov) jsou v naprostém zmatku a rozkladu a na útěku (většinou politicky, ale někdy i doslovně).

6) Stává se stále jasnějším, že zatímco ruská ekonomika sankcemi utrpěla, a poklesem cen energií ještě více, vedla si mnohem nad očekávání (včetně očekávání Kremlu) a tato plánovaná „izolace“ Ruska je hrubým neúspěchem.

7) Zdá se, že většina indikátorů poukazuje na stejný závěr: ukronacistický režim se nachází v kritickém bodě: čistky začaly, počet přeběhlíků roste, režim činí skutečně šílená rozhodnutí (Saakašvili v Oděse), Goldman Sachs předpovídá oficiální krach na 24. července (neoficiálně již Ukrajina zkrachovala).

Jinými slovy, zatímco Rusko je nyní silnější, než kdykoliv předtím během tohoto konfliktu, Ukrajina je slabší, než kdykoliv předtím. USA nezbyl žádný funkční plán. Říše nedokázala zatáhnout Rusko do války s Ukrajinou, Ukrajinci nedokázali rozdrtit Donbas a politické trhliny jsou po celé EU. A zatímco chrastění zbraněmi podél ruských hranic Rusy naštvalo, neučinilo na ně naprosto žádný dojem, natož aby je vyděsilo. Zdá se, že Putin drží Obamu za koule.

Takže co bude dál?

No, to teď závisí na USA. Rusko může tuto pozici držet, jak dlouho bude potřeba. V kontrastu s tím EU trpí ekonomicky, a politicky dokonce ještě více. Pokud by Řekové proti anglo-sionistické plutokracii povstali a odmítli její ultimátum, následná politická krize by oslabila EU ještě více. Moldávie a Rumunsko neprojevily žádné známky toho, že by byly ochotny přímo se konfrontovat s Ruskem kvůli Podněsteří, a to je také velmi dobrá zpráva. Mám podezření, že Západu byla předána ohledně této záležitosti Ruskem jistá jasná varování (včetně připomenutí toho, co se stalo naposledy, když byli ruští mírotvorci napadeni). Čím déle budou USA lpět na zkrachovalé ukrajinské politice, tím horším se napětí uvnitř EU stane.

Minsk-2 je mrtvá a ukronacisté jasně obětovali Donbas: ostřelují ho denně, odřízli všechny zásobovací trasy (včetně u vody a léků), neobnovili výplaty penzí (což je jasným porušením podmínek M2A) a jejich politická rétorika je dokonce ještě nepřátelštější a válkychtivější, než dříve.

Přesto to však západní elita nemůže akceptovat. Investovala celý svůj politický kapitál a důvěryhodnost do naprosto zkrachovalé politiky a nyní to připustit by znamenalo konečnou ztrátu tváře. Takže stejně jako ukronacistická junta v Kyjevě očekávám, že i západní vůdci budou jen štěkat, ale nekousat, aby ruský medvěd nekousl na oplátku také.