Důvod, proč má euro na kahánku

Víme také, že Evropa se pokusila zprávu zamlčet. Ale nejzajímavějším je, že kolovala měsíce, jako třeba na Reuters. Tudíž MMF o předběžné analýze věděl měsíce, a mlčel, zatímco zároveň „vyjednával“ s Řeckem o úsporných opatřeních a nouzovém vyplácení.

A když se zavrtáte ještě trochu hlouběji, nelze se vyhnout faktu, že MMF to nejen věděl měsíce, věděl to roky. Řecký parlamentní Dluhový výbor před třemi týdny oznámil, že má dokument MMF z r. 2010 (!), který potvrzuje, že Fond to věděl dokonce již tehdy.

Tedy že již tehdy věděl, že nouzové vyplacení provedené v r. 2010 zatlačí Řecko do dluhu ještě více. Což je přesný opak toho, čeho mělo nouzové vyplacení dosáhnout.

Právě nouzové vyplacení z r. 2010 umožnilo francouzským, holandským a německým bankám převést své závazky na řecký veřejný sektor, a přímo na veřejný sektor celé eurozóny. V této dohodě nešlo o restrukturalizaci dluhu.

Reuters včera oznámila, že „uveřejnění Analýzy udržitelnosti dluhu odhalila spor mezi Bruselem a (MMF), který vřel za zavřenými dveřmi měsíce“.

Ale to není celé. Evidentně došlo k velkému sporu i uvnitř MMF. Rozhodnutí zveřejnit zprávu bylo evidentně přijato bez hlasování, protože bylo zjevné, že členové představenstva toto uveřejnění chtěli. USA hrály v tomto rozhodnutí podstatnou roli. Proč toto načasování? Těžko říct.

Velkou otázkou, která vyvstává, je: jaká byla role Christine Lagarde v této šarádě? Pokud napomáhala při udržování analýzy v tajnosti, způsobila MMF velké poškození pověsti a je těžké si představit, jak by mohla zůstat šéfkou MMF. Dohlížela na to, aby Fond přišel o obrovskou část důvěry ve světě. A bez důvěry je MMF zbytečný.

A když jsme u toho, šéf ECB Mario Draghi, který je také hlavním vyjednávačem Triumvirátu, udělal tento týden velkou chybu tím, že zcela uzavřel řecký bankovní systém, rozhodnutí, které zůstává dodnes těžko uvěřitelné. Funkcí centrální banky je zajistit, aby banky byly likvidní, a ne je vědomě a ochotně zaškrtit.

Jak po tomto může Draghi zůstat ve funkci šéfa ECB je stejnou otázkou, jakou je to u pozice Lagarde. A měli bychom se také ptát na činy a motivy lidí jako Jean-Claude Juncker a Jeroen Dijsselbloem.

I oni museli vědět o hodnocení MMF, a přesto trvali na tom, že u jednacího stolu se o žádném zmírnění dluhů mluvit nebude, ačkoliv analýza říká, že bez toho nemůže existovat schůdná dohoda.

Lze si jen představit frustraci Varoufakise, když před ním zabouchli dveře pokaždé, když tuto věc nadhodil. Protože opravdu nepotřebujete analýzu MMF, abyste viděli zjevné.

Což je přesně důvod, proč se bude konat referendum (článek psaný před ním – p.p.): Alexis Tsipras odmítl podepsat dohodu, jejíž součástí nebyla restrukturalizace dluhu. Byla by to komedie, pokud by to nebylo tak tragické, především pro řecký lid. Toto je z Reuters ze včera:

Evropané se pokusili zablokovat Zprávu MMF o řeckém dluhu

Země eurozóny se marně pokoušely zarazit MMF a přimět ho, aby nevydal pochmurnou analýzu řeckého dluhového zatížení, o které levicová vláda říká, že ospravedlňuje její výzvu k voličům odmítnout podmínky nouzového vyplacení, uvedly v pátek zdroje obeznámené se situací. Dokument zveřejněný v úterý ve Washingtonu uvedl, že veřejné finance Řecka nebudou udržitelné bez podstatného snížení dluhu, možná i včetně odpisů úvěrů zaručených daňovými poplatníky ze strany evropských partnerů. Uvedl také, že Řecko bude potřebovat v příštích třech letech nejméně 50 miliard euro dodatečné pomoci, aby se udrželo nad vodou. Uveřejnění Analýzy udržitelnosti dluhu obnažilo spor mezi Bruselem a MMF, který vřel za zavřenými dveřmi měsíce.

Řecký premiér Alexis Tsipras citoval zprávu v televizí odvysílaném provolání k voličům v pátek, aby řekli „ne“ navrhovaným podmínkám úsporných opatření, které stejně vypršely, neboť rozhovory zkrachovaly a Atény tento týden nesplatily dluh MMF. Nebylo jasné, jestli tento tajemný dokument MMF mohl ovlivnit dramatické hlasování, při kterém je v sázce budoucnost Řecka v eurozóně, v situaci, kdy jsou banky zavřené, výběr hotovosti omezen a obchod ustal. „Včera došlo k události velkého politického významu,“ řekl Tsipras. „MMF uveřejnil zprávu o řecké ekonomice, která je velkým ospravedlněním pro řeckou vládu, protože potvrzuje zjevné – řecký dluh je neudržitelný.“

Na středečním setkání představenstva MMF evropští členové zpochybnili načasování zprávy, kterou vedení MMF navrhlo urychleně uveřejnit tři dny před klíčovým nedělním referendem, které může rozhodnout o budoucnosti země v eurozóně, uvedly zdroje. K žádnému hlasování nedošlo, ale Evropané byli značně přečísleni a Spojené státy, nejsilnější hlas v MMF, byly pro uveřejnění, uvedly zdroje.

Důvodem, proč by členové Triumvirátu měli čelit vážnému prověření, je, že záměrně zadržovali informace, které jsou klíčové při každém vyjednávání s Řeckem. Důvod je zjevný: stálo by to evropské daňové poplatníky spoustu miliard euro.

Ale to by nikdy nemělo být důvodem pro podvádění a lhaní. Protože jakmile to uděláte, jste poskvrněni nadosmrti. Takže dokonce i v jen trochu ideálním světě by měli rezignovat. Všichni, kdo byly u stolu na straně Triumvirátu.

A nevím, jak by nemohla dojít újmy i Angela Merkel. I ona musela vědět to, co věděli analytici MMF. A rozhodla poslat k vodě řeckou populaci, místo aby vysvětlila doma, že její dřívější rozhodnutí (z r. 2010) bylo tak dramatickou chybou, že její voliči nyní musí za něj platit. Ne, Angele se líbí být u moci. Více, než to, aby Řekové měli patřičnou zdravotní péči.

Možná je to pochopitelné, ale i neodpustitelné. Někdo by měl celý ten cirkus lhářů a podvodníků a pletichářů postavit před soud. Svými machinacemi jsou jen kousek od zabití celé EU. Ne, že by mi to vadilo, čím dříve zemře, tím lépe, ale lidé do toho zapojení by přesto měli být hnáni k zodpovědnosti. Není to ani samotná EU, kdo je na vině, ale jsou to tito lidé.

Ale nebojím se, neexistuje tragédie, která by neměla i humornou stránku. A tím nemyslím, že by to něco měnilo na utrpení Řeků.

Brett Arends na Market Watch napsal skvělou vlastní analýzu, a rovněž založenou na číslech MMF. Ukazuje se, že největší chybou Řecka a Syrizy je chtít zůstat v eurozóně. Euro bylo takovou finanční a ekonomickou katastrofou, že je těžké pochopit, že na to nikdo nepoukázal již dříve. Zůstaňte v ní a neexistuje způsob, jak můžete zvítězit.

Považuji to za veselé čtení, tváří v tvář tomu, co se děje v Řecku. Činí to vše ještě tragičtějším.

Přestaňte Řekům lhát – život bez euro je skvělý

Mohli by euro fanatici přestat lhát lidu Řecka? A když už jsme u toho, mohli by laskavě přestat lhát i nám ostatním? Mohou přestat předstírat, že život mimo euro – pro Řecko či jakoukoliv jinou zemi – by byl osudem horším než smrt? Mohou přestat tvrdit, že pokud se Řekové vrátí k drachmě, budou odsouzeni k bídné existenci v kalných vodách evropského života, budou malou zapomenutou a izolovanou zemí bez továren, přílivu investic a naděje? Tyto neupřímné hrozby jsou tento týden namířeny proti Řekům, kteří se chystají na velké víkendové referendum o úsporných opatřeních.

Tyrani v Bruselu, Frankfurtu a jinde varují Řeky, že když nebudou dělat to, co se jim říká, a nepodvolí se ekonomickým pijavicím ještě více, mohou skončit mimo euro… v kterémžto okamžiku, samozřejmě, život ustane. Pche.

Podívejte se na graf. Porovnává ekonomický výkon Řecka v eurozóně s evropskými konkurenty, kteří euro nepoužívají. Tyto ostatní země pokrývají samozřejmě velký rozsah situací – od bohatého a stabilního Dánska, po bývalé sovětské země, po souseda Řecka Turecko, které není dokonce ani v EU. Ale všechny mají jednu věc společnou.

Lži, zatracené lži a euro

Během posledních 15 let, zatímco se Řecko těšilo „výhodám“ toho, že Brusel řídil jeho monetární politiku, tito nebozí zelenáči si své záležitosti a měnu řídili sami (pokud si to dovedete představit). A můžete vidět, jak zle kvůli tomu trpěli.

Byli lepší. Rumunsko, Turecko, Polsko, Švédsko, Chorvatsko – vyberte si, všichni vykazovali podstatně vyšší míru růstu, než Řecko. Údaje pochází od samotného MMF. Poměřují růst u domácího hrubého produktu, na osobu, ve stálých cenách (jinými slovy, s vyloučením cenové inflace). Řecko přijalo euro v r. 2001.

A po 14 letech ve stejném klubu, jako velcí hoši, je přesně tam, kde začalo. Skutečný růst GDP na hlavu za tuto dobu: nula. Mezitím Rumunsko, s lej, má pouze… eeh… dvojnásobný. I všichni ostatní jsou výše. Islanďané, kteří utrpěli nejhorší finanční katastrofu na planetě v r. 2008, i tak dokázali mít růst.

Ano, všechny údaje mají mouchy. Každá země má vlastní příběh a vlastní výhody a nevýhody. Ale celkový obrázek je jasný: euro buď způsobilo katastrofický ekonomický výkon Řecka, nebo mu aspoň nezabránilo.

Na euro fanaticích shledávám udivujícím to, že je naprosto nezajímají fakta. Neustále opakují stejná tvrzení o údajné zázračné léčebné schopnosti své měny, bez ohledu na to, co se děje. Můžete je mlátit po hlavě posledním Světovým ekonomickým výhledem MMF a oni budou nadále mlít své, nerozhozeně.

Byl jsem v 90. letech v Anglii, když tito lidé varovali, že pokud se Britové nevzdají libry a nepřipojí se k euro, jsou také odsouzeni k zániku. Abych se zasmál, prošel jsem si opět archivy zpráv na Factiva a osvěžil si paměť.

Británie bez eura by byla „zemí sirotkem“, hýčkanou, veselou, avšak ignorovanou, varoval jeden čelní představitel. Británie ztratí veškerý vliv a statut. Stane se okrajovou zemí mimo hlavní proud Evropy. Přijde o „miliony pracovních míst“. Továrny zavřou. Automobilový průmysl zkolabuje. Zahraniční investoři odejdou, kvůli izolaci Británie.

Vývozy se propadnou, kvůli výkyvům kurzu. Londýnská City, finanční obvod Británie, bude poražena Frankfurtem. Londýnská akciová burza bude zredukována na místní podnik. V ulicích se budou povalovat chomáče prachu. (Dobrá, ten poslední jsem si vymyslel).

A dnes? Od r. 1992, kdy projekt jednotné měny začal nabíhat a startovat, měly účastnické země celkově ekonomický růst 40%, uvádí MMF. A co chudák stará Velká Británie, která uvízla v odletové hale se svoji bídnou librou? Jen 67%. Pche.

Tato měna, u které Řecko tak tvrdě bojuje být její součástí, ho ve skutečnosti dusí. Důvod toho spočívá ve struktuře EMU. Což činí pro jednotlivé země nemožným adaptovat se na měnící se okolnosti. A okolnosti se mění vždy. Jako země potřebujete pružnost, potřebujete být schopni adaptovat se na světové události.

Potřebujete být schopni devalvovat, potřebujete centrální banku jako věřitele poslední instance. Mario Draghi odmítl Řecku být věřitelem poslední instance. Nelze, nemožné. Neexistuje žádný ekonomický důvod pro takový čin, je to zločinné chování. Ale struktura eurozóny takové chování umožňuje.

Ve „skutečném životě“, kdy má země vlastní centrální banku, by jediný důvod, kdy by odmítla být věřitelem poslední instance, byl politický. A zde je to totéž. Je to o moci. To je důvod, proč řecké babičky nemohou dostat své skromné penze. Neexistuje pro to žádný ekonomický důvod.

V eurozóně je jen jedna země, na které v konečném důsledku záleží: Německo. Eurozóna Angele Merkel umožnila zachránit své domácí banky před ztrátami tím, že je hodila na hrb Řekům. To by nebylo možné, kdyby Řecko členem eurozóny nebylo.

To, že si to vyžadovalo, a stále vyžaduje, pletichaření a podvádění je zjevné. Ale je to zároveň důvodem, proč buď všichni vyjednavači Triumvirátu musí být vyměněni, a za lidi, kteří se v takovéto míře nehrbí, nebo musí dojít k chytřejšímu kroku, kdy země musí opustit eurozónu.

Prostě to vypadá, že s eurem je konec. Nepřežije naprostý skandál, kterým se Řecko stalo. Řecko není obětí vlastní marnotratnosti, je obětí struktury, která umožňuje přehazovat ztráty neúspěšných finančních systémů velkých zemí na bedra menších. Neexistuje způsob, jak by Řecko mohlo vyhrát.

Odporné lži a lháři a statistiky, které s tím vším přichází, jsou pouhou třešničkou na euro dortu. Je hotov, zabořte do něj vidličku.

Menší, chudší země v eurozóně se musí dostat ven, dokud mohou, a co nejrychleji mohou, jinak jim budou naloženy další ztráty bohatých zemí, jak se bude euro rozpadat. Struktura to zaručuje.