Přeběhlictví na Ukrajině

Nyní jsme svědky – pokud se nespoléháme jen na zpravodajství zpravodajského mainstreamu domácí provenience, že se mění trend přeběhlictví, pokud jde o postavení osob, které se rozhodují změnit stranu. Uveďme několik posledních případů.

Před pár dny se konala tisková konference, které se zúčastnili bratři Mirošničenkové. Alexej byl doposud příslušníkem Služby vojenské rozvědky Ukrajiny SVRU, druhý z bratrů Jurij pracovníkem ukrajinského velvyslanectví ve Francii. Na konferenci mimo jiné bratři mluvili o skutečných ztrátách ukrajinské armády zejména v obou největších kotlích, v nichž byly obklíčeny části ukrajinské armády. U Ilovajsku se jednalo pokud jde o ztráty prý o 2600 mužů, u Debalceva o 6-7000. Připomeňme, že celkové počty zahynuvších během operace na Donbase jsou podle oficiálních tvrzení Kyjeva asi 5000 osob na obou stranách včetně civilistů. Trestné bataliony, zejména Azov a Ajdar, podle toho, co zaznělo dále během konference, během operace ATO střílely vojáky ukrajinské armády, pokud tito odmítali během bojových operací pokračovat v útocích proti milicím takzvaných lidových republik. Příslušníci trestných batalionů se zapojovali i do zabíjení místního obyvatelstva. Dále Alexej Mirošničenko uvedl k dotazu týkajícího se sestřelení malajsijského Boeingu letu MH17, že bavit se o tomto tématu přímo bylo ve zpravodajské službě přísně zakázáno. Bylo to tabu téma. Osobně se s žádnými důkazy při své činnosti neseznámil a proto se nechtěl vyjádřit, co si o tom myslí. Uvedl však, že zpravodajská služba podléhá vedení ze strany Američanů a podle slov jiných jeho bývalých kolegů, ti požadovali šetření jen ve směru, který by mohl svědčit o vině ze strany Ruska.

Je pravděpodobné, že zásadní zpravodajské informace uvedli bratři příslušným orgánům Luganské lidové republiky mimo veřejnou konferenci.

Dalším významným přeběhlíkem je bývalý vedoucí luganského celního úřadu Oleg Černousov, který v celní službě Ukrajiny působil od roku 1993. Jako důvod uvedl, že nesouhlasí se současnou kyjevskou vládou v jejím postupu na východě Ukrajině, který označil za genocidní vůči tamnímu obyvatelstvu. Veškeré celní výnosy na Ukrajině prý jsou využívány na financování ATO.

Nejvýznamnější osobou, která přešla v posledních dnech na stranu opolčenců, je však generálmajor Alexandr Kolomiec. Oficiálně to bylo odhaleno na briefingu, kterého se zúčastnilo několik dalších bývalých důstojníků ukrajinské armády, a který proběhl ráno 22.6. 2015 (zdroj). Generál Kolomiec působil jako náměstek ministra obrany Ukrajiny. Uvedl, že aktivně v oblasti ATO vystupují téměř výhradně oddíly nacionalistů. Podstatné je však to, že protistrana nyní získala vysoce postavenou osobu, která má zásadní znalosti o situaci silových složek současné kyjevské moci.

Při svém vystoupení na briefingu generál Kolomiec mimo jiné vyzval příslušníky ukrajinských ozbrojených sil: „Obracím se ke generálům, důstojníkům a všem příslušníkům Ozbrojených sil Ukrajiny. Nestaňte se katy a utiskovateli! Nebuďte jako ti, které v roce 1945 norimberský tribunál prohlásil za zločince. Vždyť víte, že válečné zločiny se nepromlčují. Vyzývám vás, aby jste svrhli proamerickou juntu, která se zmocnila vlády v zemi.“ (Zdroj)

Myslím, že taková výzva nepotřebuje přímý komentář. Celkově shrnuto však výše uvedené informace snad dávají na naději, že situace na Ukrajině může být do značné míry vyřešena vnitřními silami jako domácí záležitost, protože svědčí o tom, že nespokojenost v silových strukturách se současným formátem vlády je významná. V nedávné době probleskly i zprávy o blokování radikálních bataliónů ukrajinskou armádou v několika případech, kdy tyto polovojenské jednotky se snažily narušit příměří podle minských dohod. V poslední době se však opět stáváme svědky obnovování bojů na některých úsecích fronty a ostřelování měst uvnitř území Novoruska. Podle všeho ze strany radikálních praporů. Ukrajinská armáda však není hlavním iniciátorem obnovování vojenských střetů a některé její součásti takticky zakročily proti aktivizaci radikálních praporů. Výzva osoby s postavením generála Kolomiece může ovlivnit mnoho váhajících a přemýšlejících příslušníků silových složek na Ukrajině, kteří pochybují o správnosti vývoje na Ukrajině po Janukovičově svržení. A nejen příslušníků silových složek. Následná změna formátu vlády na Ukrajině, která se bohužel neobejde bez angažmá silových složek, neboť úroveň řízení společnosti zde poklesla na nejnižší, silovou úroveň řízení, pokud by šlo o změnu formátu příhodným způsobem, by odstranila příčinu konfrontace mezi centrální vládou a jihovýchodem. Současně s potrestáním viníků dnešní situace a potlačením vlivu třetí strany v konfliktu by v důsledku toho mohla pominout i příčina navzájem škodlivé a nesmyslné konfrontace mezi Evropou a Ruskem.

V každém případě výše uvedené trendy svědčí o skrytém pohybu v silových složkách na Ukrajině v tomto jakž takž dodržovaném období příměří. Na druhém konci osy, u prezidenta Porošenka, ale rovněž dochází ke změnám. Mám na mysli především odvolání Nalivajčenka z pozice šéfa SBU, Bezpečnostní služby Ukrajiny, který bývá označován za člověka prosazující zájmy USA v kontrarozvědce. Pokud je tomu tak, bez ohledu na prezidentovu vnější rétoriku, znamenalo by to, že Porošenko se snaží více orientovat na Evropu.

Proto, pokud by měl takový trend podporu i ze strany již dostatečně emancipovaných Evropanů, šlo by o významnou šanci vyřešit ukrajinskou krizi bez toho, aby přešla v novou velkou evropskou válku, kterou by si svoje problémy opět řešil někdo třetí.