Řecku vnucená humanitární tragedie

V době uveřejnění mých poznámek mohou věci být zcela jinak. Anebo ne.

Mluví se o setkání hlav států v pondělí, kdy se bude probírat tato záležitost „na politické úrovni“. Jako by doposud krize politickou nebyla.

Než budeme probírat dostupné možnosti pro vládu Syrizi vedenou Alexisem Tsiprasem, musíme určit, co „řecká krize“ skutečně znamená.

Bez ignorování finančních problémů, kterým země čelí, je potřeba uznat, že to, čemu Řecko čelí, je mnohem více, než jen další ekonomická krize.

Úsporný program uvalený na řeckou společnost je humanitární tragedie.

Řecko přišlo za posledních pět let o více než 25% svého GDP. To nemá historického precedentu.

Dokonce ani velká hospodářská krize před 85 lety nebyla tak zlá.

Zatímco sociální zabezpečení ani veřejná zdravotní péče ve 30. letech neexistovaly, je prekérní situace Řecka dnes stejně hrozná.

Míra nezaměstnanosti mezi mladými je vyšší než 60% a systém veřejné zdravotní péče se propadl na úroveň třetího světa.

Země, která kdysi měla jednu z nejnižších měr sebevražd na světě, je nyní v čele seznamu.

Přesto tato humanitární tragedie není důvodem, proč hrozí, že se věci vymknou z ruky.

Instituce EU (Evropská komise a Evropská centrální banka) a MMF posílají zástupce do Atén každé tři měsíce nejméně posledních pět let, aby tam vyhodnocovali a prosazovali svoji agendu.

Takže vědí.

Jsou si plně vědomi dopadu úsporných opatření na řeckou společnost.

Jiný příběh

Skutečným důvodem současné politické eskalace je, že lidé v Řecku v lednu 2015 volili a řekli dalším úsporným opatřením ne.

Vláda Syrizy, kterou tehdy zvolili, přišla se zcela jinými řešeními splátek státního dluhu: zdanění bohatých je jedním z nich.

Od chvíle, kdy krize v r. 2010 vypukla, EU nikdy netrvala na zdanění bohatých – vše muselo pocházet ze snížení mezd a penzí.

Dokonce i dnes korporace nepotřebují vyhýbat se daním, mají úplné daňové vyjímky, což je štědrý dar řecké ústavy zděděné po fašistické diktatuře (1967-1973).

EU nikdy nepožadovala reformu – a člověk se diví, proč.

Západní média vnucovala názor, že krize se zrodila z odmítání Řeků přijmout rozumné reformy.

Ve skutečnosti zde máme naprosté odmítání ze strany EU dokonce i zvážit řecké návrhy na reformu fiskálního systému.

Proč? Není to o penězích; je to o politice a ideologii.

Proti ortodoxii

Pro Brusel je nemyslitelné, aby jakákoliv země EU mohla přijít s řešeními krize, která by byla proti převažující ortodoxii.

EU chce vyslat jasnou zprávu nejen Řekům, ale také Španělsku.

Španělsko není v EU nepatrnou ekonomikou. Myšlenka, že Španělsko by si mohlo v listopadu také zvolit vládu stavící se proti úsporám, je nepřijatelná. Proto musí být Atény poníženy a pokořeny a poraženy.

Řecký parlament zřídil výbor odborníků, aby zjistil ústavnost řeckého dluhu. 17-18. června Eric Toussaint, šéf tohoto výboru, předložil zjištění parlamentu. Pokrytectví je ohromující.

Zde je to, co šetření zjistilo (v kostce). Řecká finanční situace v r. 2009 byla dost špatná, ale ne o moc horší, než v dalších zemích.

Situace u řeckého veřejného dluhu byla účelově dramatizována ze zcela jiných důvodů. Soukromé banky v Řecku byly na pokraji kolapsu a chystaly se sebou vzít i několik francouzských, německých a holandských bank.

Výbor zjistil, že zprávy a dokumenty potvrzují závěr, že EU rozhodla obětovat řecký státní rozpočet, aby tyto evropské banky zachránila.

MMF ve vnitřní zprávě z března 2010 uvedl, že již věděl, že podmínky memoranda 2010 pro úvěry Řecku povedou k sociálnímu krveprolití a že zkolabují ekonomiku.

Věděli, že úvěry jsou neudržitelné, jak potvrdila fakta o pět lež později.

Pak šéf MMF, Dominique Strauss-Kahn – doufaje, že se stane prezidentem Francie – oklamal vlastní dozorčí radu, aby přijala úvěry Řecku.

EU vydírala řecký parlament, aby odhlasoval 800 stránkové memorandum do 24 hodin po jeho obdržení, jinak ECB ukončí finanční pomoc.

Toussaintův závěr: řecký dluh je ilegální, nelegitimní a ohavný. Více podrobností bude následovat v příštích týdnech.

O tomto všem panuje v celé EU téměř naprosté mediální mlčení.

Putin? Nebo Obama?

To je realita situace.

Jaké možnosti Alexis Tsipras má? Nepříliš mnoho, ale stále dost na to, aby učinil instituce EU velmi nervózními.

Naprosté převzetí řeckého dluhu Ruskem, Čínou a bankou BRICS není realistickou možností. Rusko nemá peníze a ani Rusko, ani země BRICS si nechtějí znepřátelit EU ještě více.

Ale prezident Putin může poskytnout více nepřímé pomoci. To by mohlo poskytnout Aténám další čas, aby mohly trvat na svém druhu reforem. (A asi se na něčem dohodli – p.p.)

Pak je zde další slon v místnosti, takový, že všichni předstírají, že ho nevidí. Americký prezident Barack Obama při několika příležitostech trval na pragmatičtějším přístupu institucí EU.

Nedělá to z obdivu k současné řecké vládě, nemluvě o respektu k demokracii. To, co ho skutečně znepokojuje, je, že Řecko by mohlo vystoupit z NATO, jako důsledek opuštění eura a nalezení jiných dobrodinců v regionu – Ruska.

Nepovažuji nedodržení závazků Řeckem za možné. Rizika takovéhoto scénáře jsou pro EU a eurozónu příliš vysoká. Věci by se mohly vymknout z ruky, ale upřímně si nemyslím, že to dojde až sem.

Ale dokonce i když bude nalezeno přijatelné řešení, aby se udrželo Řecko v eurozóně, způsobem přijatelným pro řeckou vládu, co zabrání Řecku nadále rozvíjet ekonomické vztahy s Ruskem.

Nakonec proč bychom neměli očekávat, že Řecko bude chtít „diverzifikovat“ své ekonomické zájmy, po tom, čím si prošlo od r. 2010?

Všechny karty jsou na stole.