USA zahájily nový útok na Rusko

Zvláštní pozornost je nyní věnována Sýrii a oslabenému režimu Bashara al-Assada, po nových ozbrojených útocích na Damašek. Pokusy vyměnit podporu Sýrie za řadu ústupků na Ukrajině a Krymu, se kterými údajně přišel John Kerry, selhaly. Pak se Američané pokusili vydírat, což je strategie, kterou Washington rád používá v zemích, které vzdorují jeho diktátu. 19. května bylo ruské velvyslanectví v Sýrii ostřelováno ozbrojenci, údajně Jaysh al-Islam, kdy jedna střela vybuchla v hlavní budově diplomatické mise. Naštěstí v místnosti zničené výbuchem nikdo nebyl. Okamžitě po útoku ministerstvo zahraničí kvapně tento teroristický čin odsoudilo. Ale všichni jsme si dobře vědomi faktu, že „jižní fronta“ na předměstích syrského hlavního města je řízena Jordánskem, za jisté pomoci USA, na rozdíl od „severní fronty“ řízené Tureckem a Saúdskou Arábií. Ostřelování ruského velvyslanectví je jasným signálem Rusku, aby upustilo od své podpory syrského režimu.

Bílý dům nadále využívá íránské téma, aby odradil Moskvu od toho dodat Islámské republice protivzdušné systémy S-300. Ale Amerika se dokonce ani nepokusila navrhnout férový obchod. Přesto jsou si washingtonské mozkové trusty vědomy faktu, že Moskva již žádné podvodné triky Ameriky nezbaští, jak se to dělo před několika lety při zavádění sankcí vůči Íránu a zmrazení kontraktu na dodávku S-300. Americký cíl je jasný a prostý – zasít v Teheránu pochyby ohledně zásadového postoje Ruska ve vztahu k Íránu, a tím dotlačit Íránce do zbytečných ústupků v diskusích o íránském jaderném programu.

Dalším starým trikem bylo údajné přání zemí GCC, včetně Saúdské Arábie, zahájit plnohodnotnou spolupráci s Ruskem, obzvláště koordinovat globální cenu ropy. Vyslanci arabských monarchií navštěvovali jeden za druhým ruské hlavní město, s hromadami slibů. Přirozeně, že žádný z nich nebylo v plánu splnit, neboť mají vlákat ruské vedení do pasti. Ale i toto ponaučení si Rusové vzali k srdci, obzvláště v dobách, kdy bývalý katarský emír, šejk Hamad bin Khalifa Al Thani, a saúdský princ Bandar vášnivě slibovali miliardy dolarů v investicích do ruské ekonomiky, na nákup ruských zbraní a lukrativní kontrakty, avšak žádné konkrétní kroky nenásledovaly.

Nyní je používán nový hráč – Turecko, které se zdá být vážně uraženo ruským postojem k arménské genocidě. Turecko, pro které je otázka uznání či neuznání genocidy ze všech nejbolestivější, okamžitě zareagovalo na fakt, že 24. dubna Vladimir Putin navštívil památník Tsitsernakaberd, postavený na počest obětí genocidy v r. 1915. Turečtí představitelé řekli, že pro návštěvu neexistuje ospravedlnění, a o tři dny později turecký prezident Recep Tayyip Erdogan „vzpomněl“ události na Krymu. Turecký vůdce řekl, že Rusko by se mělo zodpovídat ze svých akcí na Krymu a Ukrajině před odsouzením masakru Arménů Osmany v r. 1915.

Washington horlivě požadoval po Turecku ještě více protiruská prohlášení, včetně vztahujících se ke Krymu, která následovala jedno za druhým. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu řekl, že neoficiální turecká delegace, která nedávno navštívila Krym, našla známky porušování lidských práv. Takovéto hodnocení situace od Cavusoglu vypadá dosti podivně, protože odporuje výrokům samotných členů delegace. 29. dubna šéf neoficiální delegace Mehmet Uskyul řekl, že je spokojen se zacházením s krymskými Tatary na poloostrově. S ještě dramatičtějšími výroky přišel turecký premiér Ahmet Davutoglu 14. května, na setkání ministrů zahraničí zemí NATO. Podle tohoto tureckého představitele „nemůže být ilegální anexe Krymu tolerována“. Turecký premiér také vyzval státy NATO, aby podpořily Ukrajinu, aby mohla lépe zajistit bezpečnost svých lidí. Ahmet Davutoglu zašel až tak daleko, že zdůraznil, že státy NATO by neměly zapomínat na utrpení lidí na Krymu…

Ankara zrušila pravidelné setkání Rady rusko-turecké spolupráce a příjezd Sergeje Lavrova do Antalije, kam měl dorazit 16. května. Formálně pod záminkou obtíží způsobených nadcházejícími parlamentními volbami, po kterých bude vytvořena nová vláda. Ale všechen tento cvrkot může negativně ovlivnit projekt zásadního významu pro Rusko – „Turecký proud“, z čehož by nemohly mít Spojené státy větší radost.

Další fronta tohoto protiruského tažení byla otevřena v Makedonii. Spojené státy aktivně prosazují možnou změnu režimu ve Skopje, aby zamezily ruskému vlivu. Je také důležité poznamenat, že „Turecký proud“ by vedl přes makedonské území. Toto řekl minulý týden o událostech ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: „Objektivně řečeno, události v Makedonii se odvíjí na pozadí odmítnutí vlády připojit se k politice sankcí vůči Rusku a silné podpory, kterou Skopje dalo projektu plynovodu Turecký proud, proti kterému se mnoho lidí staví, jak v Bruselu, tak za oceánem. Takže si nemůžeme pomoct, ale cítíme, že je zde určité propojení.“

Ve skutečnosti se Washington pokoušel zinscenovat „barevnou revoluci“ tím, že zorganizoval masové demonstrace, vedené místní opozicí. Dokonce i albánská menšina země, která nemá nic společného s makedonskou opozicí, vyšla do ulic na podporu akcí v hlavním městě Skopje. Pro Moskvu to vypadá až příliš známě. Události se odvíjí stejným směrem, jak tomu bylo na Ukrajině v r. 2013 a 2014, kdy byl zkorumpovaný režim Viktora Janukoviče svržen během masových demonstrací organizovaných Spojenými státy a Polskem.

Takže poslední manévry americké diplomacie nejsou ničím jiným, než kouřovou clonou mající za cíl zakrýt skutečné záměry Obamovy vlády. Strategický cíl Washingtonu zůstává stejný – oslabit Rusko všemi nezbytnými prostředky a odtrhnout ho od těch zemí, které s Moskvou spolupracují. Proto není na amerických slibech, či dokonce na dosažených dohodách s nimi, nic důvěry hodného. Všechny tyto hezké řečičky jsou jen pouhou pastí, v naději, že ruští pro-západní liberálové mohou přesvědčit prezidenta Putina, že Bílý dům je upřímný. Ale americké mozkové trusty opomněly jednu věc – „ukrajinská ponaučení“ nebyla v Moskvě opomenuta.