Copak se stalo s ekonomy a americkou ekonomikou?

Tato pohádka přežívá navzdory faktu, že neexistují naprosto žádné ekonomické informace, které by to potvrzovaly.

Skutečný průměrný příjem domácností nerostl roky a je pod úrovní počátku 70. let.

Ve skutečných maloobchodních prodejích nebyl žádný růst po šest let.

Jak ekonomika závisí na spotřebitelské poptávce, když skutečné příjmy spotřebitelů a skutečné maloobchodní prodeje nerostly?

Nerostly ani podnikatelské investice. Proč investovat, když není žádný růst prodejů? Průmyslová produkce, řádně zredukovaná, zůstává pod předkrizovou úrovní.

Nerostlo ani stavebnictví. Skutečná hodnota výstavby od r. 2006 do r. r. 2011 prudce poklesla a potácí se u dna zr. 2011 poslední tři roky.

Jak může ekonomika růst, když zaměstnanost klesá? Míra zaměstnanosti klesá od r. 2007, stejně jako poměr civilní zaměstnanosti k populaci.

Jak může být nějaké zotavení, když se nic nezotavilo?

Věří snad ekonomové, že všichni makroekonomové vystudovaní od 40. let m. s. se prostě mýlí? Pokud ne, jak mohou ekonomové podporovat pohádku o zotavení?

Tutéž absenci ekonomie vidíme v politické reakci na krizi státních dluhů v Evropě. Především, jediným důvodem existence krize je, že místo odepsání části dluhů, které nemohou být splaceny, stejně jako v minulosti, aby mohl být splacen zbytek, věřitelé požadovali nemožné – splacení celého dluhu.

V pokusu dosáhnout nemožného silně zadlužené země, jako Řecko, byly nuceny snížit starobní penze, vyhodit státní zaměstnance, zredukovat sociální služby jako zdravotnictví a vzdělávání, snížit mzdy, a prodat veřejný majetek, jako přístavy, komunální vodárenské společnosti a státní loterii. Tyto úsporné balíčky připravují vládu o příjmy a populaci o kupní sílu. Následně se propadá spotřeba, investice a vládní výdaje, a ekonomika klesá ještě níže. Jak ekonomika klesá, existující dluh se stává větším podílem na GDP a stává se dokonce ještě méně obsluhovatelným.

Ekonomové to věděli od doby, co je to John Maynard Keynes ve 30. letech učil. Avšak v politickém přístupu ke krizi státních dluhů neexistuje žádná známka této základní ekonomie.

Zdá se, že ekonomové prostě zmizeli ze Země. Nebo, pokud zde ještě nějací jsou, přišli o hlas a nemluví.

Podívejte se na „globalismus“. Každá země byla přesvědčena, že globalismus je imperativem a že nebýt součástí „globální ekonomiky“ znamená ekonomickou smrt. Ve skutečnosti znamená smrt být součástí globální ekonomiky.

Pochopte ekonomickou destrukci, kterou globalismus přinesl Spojeným státům. Miliony výrobních pracovních míst střední třídy a kvalifikovaných míst, jako vývoj programů a informační technologie, byly americké střední třídě odebrány a dány lidem v Asii. V krátkodobém horizontu to snižuje náklady na práci a prospívá to ziskům amerických korporací, které svá pracovní místa stěhují do zahraničí, ale důsledkem je zničení domácího spotřebního trhu, protože pracovní místa, která umožní vytváření domácností, jsou nahrazena nízce placenými pracemi na částečný úvazek.

Pokud se domácnosti nemohou vytvářet, poptávka po domech, domácích spotřebičích a nábytku klesá. Vysokoškolští absolventi se vrací domů a žijí se svými rodiči.

Částečné úvazky snižují schopnost spořit. Lidé jsou schopni koupit si auto, jen pokud dostanou 100% financování, a další na splácení existujících autopůjček, které přesahují tržní hodnotu auta u šestiletého úvěru. Tyto úvěry jsou možné proto, že ti, kteří úvěry vytváří, je prodávají. Úvěry jsou pak sekuritizovány a prodávány jako investice těm zoufalcům, kteří ve světě nulových úrokových sazeb hledají výnos. Z těchto „investic“ jsou vytvářeny deriváty a je tu nová bublina.

Když jsou výrobní pracovní místa převedena do zahraničí, jsou americké továrny zavírány, a daňová základna státu a místních samospráv klesá. Když mají vlády problémy s obsluhou svých nahromaděných dluhů, je tendencí nedodržovat své penzijní závazky. To snižuje příjmy důchodců, příjmy již snížené nulovou nebo negativní úrokovou sazbou.

Toto oklešťování spotřebitelské poptávky, základny naší ekonomiky, bylo zcela zjevným od samého počátku. Avšak neodborní ekonomové, nebo najaté korporátní hlásné trouby, slibovali Američanům „novou ekonomiku“, která jim poskytne lepší, lépe placená a čistější pracovní místa, která nahradí místa převedená do zahraničí. Jak jsem poukazoval po více než deset let, v ekonomice není po těchto pracovních místech ani stopa.

Proč ekonomové neprotestovali, když byla americká ekonomika odesílána do zahraničí a doma pohřbívána?

Globalismus také devastuje „vynořující se ekonomiky“. Soběstačné zemědělské komunity jsou ničeny zaváděním průmyslového monokulturního zemědělství. Vykořenění lidé se stěhují do měst, kde se stávají břemenem sociálních služeb a zdrojem politické nestability.

Globalismus, stejně jako neoliberální ekonomie, je nástrojem ekonomického imperialismu. Práce je vykořisťována, zatímco lidé, kultury a prostředí jsou ničeny. Přesto je propaganda tak mocná, že se lidé své vlastní destrukce účastní.