Trollování Ruska

Až doposud se Rusko, jako venkovský prosťáček v Etonu, pokoušelo hrát podle jejich parteru. Účastnilo se shromáždění velkomožných, kde se mu vyhýbali, platilo příspěvky do evropských institucí, kde ho ostouzely, trpělivě snášelo nekončící chvástání velkých mocností a iritující štěkání bezvýznamných východní Evropy. Ale něco se pokazilo. Chlapec už do party patřit nechce; sbalil si věci a odešel domů – právě když ho potřebovali na kolenou v Osvětimi.

Shromáždění v Osvětimi je každoroční svatá pouť západních vůdců, kde bědují nad svým historickým selháním ochránit židy a přísahají jim svoji věčnou poslušnost. Je to nejdůležitější náboženský obřad naší doby. Kruh vládnoucí jim všem, založený v r. 2001, když žido-americká říše dosáhla vrcholu své moci. Ruský vůdce se událostí řádně účastnil. Letos se budou muset obejít bez něj. Izraelští veleknězi již vyjádřili své hluboké znepokojení, neboť, nakonec, to byla Rudá armáda, kdo zachránil židy v Osvětimi. Nepřítomnost Ruska přemění holokaustový vzpomínkový den na lokální událost pouze pro Západ. A co hůř, místo Ruska zaujme Ukrajina, vedená nestoudnými nástupci Hitlerova Bandery.

Přichází to po francouzské demonstraci „Charlie", rovněž Ruskem „opominuté“. Západ naznačil, že hříchy Ruska budou do jisté míry odpuštěny, přidá-li se nejdříve k demonstraci a později k plánované protiteroristické koalici, ale Rusko návnadu nespolklo. Byla to viditelná změna, neboť dříve se ruští vůdci horlivě společných akcí účastnili a hlasovali pro Západem zaštiťované rezoluce. V r. 2001 Putin plně podpořil válku George Bushe proti terorismu v OSN a na zemi. Až do r. 2011 Rusko souhlasilo se sankcemi proti Severní Korei a Íránu. Co se týká účasti na demonstracích, bylo na Rusy vždy spolehnutí. Tentokrát Rusové nepřijeli, vyjma symbolické účasti ministra zahraničí pana Lavrova. Tento nezdolný nástupce pana Ne opustil akci téměř ihned a šel se – pomodlit do ruského kostela, jako jakousi kontra-demonstraci, proti Charlie. Návštěvou kostela sdělil, že není Charlie.

Protože časopis Charlie Hebdo byl (a pravděpodobně je) vyloženě proti-křesťanský, jakož i proti-muslimský. Na jeho stránkách lze najít některé velmi urážlivé obrázky urážející Pannu a Krista, jakož i papeže a církev. (Nikdy neuráží židy, jakkoliv).

Ruský blogger, který byl tomuto časopisu odhalen poprvé, napsal na své stránce: Stydím se, že ty bastardy vyřídili muslimové, a ne křesťané. To byl v těchto dnech v Moskvě dosti běžný pocit. Rusové nemohli věřit, že taková oplzlost mohla být uveřejněna a bráněna jako svoboda projevu. Lidé plánovali demonstraci proti Charlie, ale radnice jim to zakázala.

Vzpomeňte si, jak před pár lety Pussy Riot znesvětily velkého spasitele Moskvy a jak Femen znesvětily některé velké evropské katedrály, od Notre Dame v Paříži po Strasbourg. Ruská vláda nečekala, až se na tyto fúrie snese spravedlnost samozvaných soudců, ale poslala je na dva roky do vězení. Zároveň byl ruský trestní zákoník změněn a doplněn u zločinů o „svatokrádež“, za všeobecného souhlasu. Rusové vnímají svoji víru silněji, než jak předepisují vládci z Evropské komise.

V Charlieho Francii zavlekl Hollandův režim vzpurné lidi do celkem zbytečného zákona o sňatcích homosexuálů, bez ohledu na demonstrace katolíků s milionovou účastí. Femen vykrádající kostely nebyly nikdy potrestány; ale strážce kostela, který se tomu pokusil zabránit, dostal tvrdou pokutu. Francie má dlouhou proti-křesťanskou tradici, obvykle popisovanou jako „laickou“, a její velká proti-církevní koalice ateistů, Hugenotů a židů splynula ve dnech Dreyfusovy aféry. Tudíž Lavrovův únik do kostela byl kontra-demonstrací a říkal: Rusko je pro Krista a Rusko není proti muslimům.

Zatímco současný západní režim je proti-křesťanský a proti-muslimský, je pro-židovský do té míry, že to vzdoruje racionálnímu vysvětlení. Francie poslala tisíce vojáků a policistů bránit židovské instituce, ačkoliv tato obrana znepřáteluje její sousedy. Zatímco Charlie je oslavován za inzultováni křesťanů a muslimů, Dieudonné byl poslán do vězení (jen na den, ale za velkých fanfár) za rozzlobení židů. Vlastně Charlie Hebdo vyhodil novináře za jednu větu, údajně neuctivou vůči židům. Tato nespravedlnost je zdrojem hněvu: muslimům se u soudu vysmáli, když si stěžovali na obzvláště odporné obrázky Charlie, ale židé téměř vždy vyhrají, když se obrátí na soud proti svým hanobitelům. (Plné doznání: také jsem byl žalován LICRA, francouzskou židovskou institucí, zatímco můj francouzský vydavatel byl zničen jejich právními útoky).

Rusové nechápou poblouznění Západu židy, protože ruští židé byli do obecné společnosti dobře asimilováni a integrováni. Historka o holokaustu není v Rusku oblíbená z jednoho prostého důvodu: ve válce přišlo o život tolik Rusů ze všech etnik, že není důvod vypichovat židy jako nadřazené oběti. Miliony lidí zemřely při blokádě Leningradu; Bělorusko ztratilo čtvrtinu své populace. A co je důležitější, Rusové necítí vůči židům žádnou vinu: zacházeli s nimi slušně a zachránili je před nacisty. Pro ně je holokaust západní historka, stejně cizí, jako Je Suis Charlie. V situaci, kdy Rusko odstupuje ze západního konsensu, není důvod to dodržovat.

To neznamená, že židé jsou diskriminováni. Židům Ruska se daří dobře, i bez uctívání holokaustu: jsou na nejvyšších místech seznamu ruských boháčů časopisu Forbes, s celkovým kapitálem 122 miliard dolarů, zatímco všichni bohatí etničtí Rusové vlastní pouze 165 miliard, a to podle židy vlastněného zdroje. Židé řídí nejproslavenější mediální show v hlavním vysílacím čase ve státní televizi; vydávají noviny; mají naprostý a neomezený přístup k Putinovi a jeho ministrům; obvykle si prosadí svou, když chtějí získat parcelu pro své společenské účely. A antisemitská propaganda je trestná – stejně jako proti-křesťanská nebo proti-muslimská, ale ještě tvrději. Tudíž je nemožné si představit, že by ruský novinář dostal padáka jako matador CNN Jim Clancy nebo Tim Willcox z BBC za to, že naštval židy nebo že mluvil proti Izraeli.

Rusko si zachovává svoji pluralitu, diverzitu a svobodu názorů. Pro-západní ruská média – Novaja gazeta oligarchy Lebeděva, vlastníka britských novin Independent – uvádí heslo Je Suis a mluví o holokaustu, jakož i požadují navrácení Krymu Ukrajině. Ale převážná většina Rusů podporuje svého prezidenta a jeho civilizační volbu. Tu vyjádřil, když zašel na půlnoční vánoční mši do malého vesnického kostela v odlehlé provincii, spolu se sirotky a uprchlíky z Ukrajiny. A vyjádřil ji tím, že odmítl jet do Osvětimi.

Rusko se nedá zmást ani ochotně, ani snadno. Putin se na své rázné cestě pokoušel vyjít Západu vstříc: ať již na olympiádě, v konfrontaci se Sýrií, pohlavní politice, v záležitosti hranic Gruzie, dokonce i u sankcí souvisejících s Krymem. Otevřená ekonomická válka hru změnila. Rusko se cítilo napadeno padajícími cenami ropy, problémy kolem rublu, snížením ratingu. Tento vývoj je považován za akt nepřátelství, místo za výsledek „skryté ruky trhu“.

Rusové milují konspiraci, jak říkával James Bond. Nevěří v náhody, ani v přírodní úkazy, a pravděpodobně budou považovat padající meteorit nebo zemětřesení za výsledek nepřátelské americké akce, o pádu kurzu rublu k dolaru nemluvě. Mohou mít i pravdu, ačkoliv je těžké to dokázat.

Co se týká pádu ceny ropy je rozsudek venku. Někteří říkají, že tato akce Saúdů je namířena proti americkým frakovacím společnostem, nebo, alternativně, že jde o saúdsko-americký komplot proti Rusku. Nicméně cena ropy není utvářena nabídkou a poptávkou, ale finančními nástroji, futures a deriváty. Tato virtuální poptávka a nabídka je mnohem větší, než ta reálná. Když hedge fondy přestaly kupovat ropné futures, stal se propad cen nevyhnutelným, ale bylo to řízeno politiky, nebo tak učinily proto, že kvantitativní uvolňování skončilo?

Prudký pád rublu mohl souviset s propadem ceny ropy, ale ne nutně. Rubl není zapojen do utváření ceny ropy. Mohlo by jít o akci velmi velkých finančních institucí. Soros zlomil vaz britské libře v r. 1991; korejský won, thajský baht a malajský ringit potkal podobný osud v r. 1998. V každém případě napadená země přišla asi o 40% svého GDP. Je možné, že Rusko bylo napadeno finančními zbraněmi řízenými z New Yorku.

Kárné evropské sankce zamezily dlouhodobým levným úvěrům ruským společnostem. Ruský stát úvěry nepotřebuje, ale ruské společnosti ano. Kombinace těchto faktorů ztenčila kapsy Rusů. Ratingové společnosti snižovaly rating Ruska téměř na nulovou úroveň, z politických důvodů, jak mi bylo řečeno. Když byly připraveny o úvěry, začaly státní společnosti hromadit dolary, aby později zaplatily své dluhy, a nekonvertovaly své obrovské zisky na ruble, jak činily doposud. Rubl se drasticky propadl, pravděpodobně mnohem níže, než musel.

Nejde o cílené sankce mířené na Putinovy přátele. Je to jasná válka. Pokud iniciátoři očekávali, že se Rusové na Putina naštvou, spletli se. Ruská veřejnost je naštvaná na americké organizátory ekonomické války, ne na vlastní vládu. Pro-západní opozice se pokusila demonstrovat proti Putinovi, ale přidalo se k ní jen velmi málo lidí.

Běžní Rusové se nenechali rozhodit. Nepovšimli si sankcí, dokud rubl nezavrávoral, a dokonce i pak nakupovali jako šílení, místo aby protestovali. Tváří v tvář znehodnocujícím se penězům nekupovali sůl a cukr, jak by to učinili jejich rodiče. Jejich bojovým pokřikem proti keťasení bylo „neberte více jak dva Lexusy na rodinu, nechte něco ostatním“.

Možná, že neviditelní finančníci zašli příliš daleko. Místo, aby se ustrašeně schoulili, se Rusové připravují na skutečně dlouhou válku, kterou jejich předci historicky vedli – a vyhráli.

Rusové neví, jak se vypořádat s finančním útokem. Bez kapitálových omezení bude Rusko vysáto. Lidé z ruské centrální banky a ministerstva financí jsou přísní monetaristé, kapitálová omezení jsou pro ně sprostým slovem. Putin, sám liberál, jim evidentně věří. Útěk kapitálu nabyl obrovských rozměrů. Dokud Rusko nepoužije opatření úspěšně vyzkoušená malajským Mohammadem Mahatirem, bude pokračovat. Nicméně v tuto chvíli známky změny nevidíme.

Mohlo by to být pro Putina pobídkou, aby pokročil na Ukrajině. Pokud Rusové neví, jak přehazovat futures a deriváty, jsou experty v pohybu zbraní a v tankových bitvách. Kyjevský režim také dychtí po boji, evidentně tlačený americkými neokonzervativci. Je možné, že USA dostanou víc, než o co si na Ukrajině říkaly.

Můžeme si být jistí, že Rusové nepodpoří křížovou výpravu NATO na Středním východě, kde tato vojenská akce byla připravena na demonstraci Charlie v Paříži. Není zdaleka jasné, kdo zabil karikaturisty, ale Paříž a Washington to chtějí použít k opětovnému zažehnutí války na Středním východě. Tentokrát bude Rusko v opozici a pravděpodobně to použije jako příležitost ke změně nepříjemného stavu na Ukrajině. Tudíž stoupenci míru na Středním východě mají dobrý důvod podpořit Rusko.