Kruhy na vodě

Útok na občanské svobody

Začněme tím, čemu politici říkají „zvýšení bezpečností“, protože tohle bude mít dlouhodobý dopad na život nás všech. Do ulic francouzských měst vtrhla policie a to v počtu víc než malém. A nejen do francouzských měst, ale také do britských, německých a většiny dalších západních měst. Pravda, je to s křížkem po funuse, ale na tom přece nesejde. Volání po větší bezpečnosti se ozývá unisono z celé západní Evropy, připomíná kvičení poděšených prasátek, mezi které někdo vrhl dělobuch a oni zděšeně pobíhajíc hledají ochranu u matky prasnice – v našem případě u všemocného státu a jeho represivních složek. A tak nikdo nic nenamítá, když se v ulicích objevují po zuby ozbrojeni hrdlořezové v neprůstřelných vestách s výbavou vhodnou snad do zákopů první linie, ale určitě ne do měst, ve kterých 70 let nebyla válka.

Ve Francii měly bezpečnostní složky velkou moc ještě před pařížským útokem. Například stát může monitorovat, shromažďovat a vyhodnocovat aktivitu občanů na síti. Poskytovatelé internetu mají povinnost dodat státním složkám všechny informace o uživatelích a to bez soudního rozhodnutí.

V Británii, která nebyla cílem útoku, začali být úplně hysteričtí. Do ulic vyrazily jednotky SAS plus 1900 vojáků, aby, jak tvrdí, „zabránily opakování události z Paříže“. Část z nich se pohybuje v civilním oděvu. K rychlému nasazení byly povolány vrtulníky RAF, aby mohly bleskově přepravit vojáky, kam bude potřeba. Za scénou pracují členové jednotky human intelligence, jejich úkolem je včas identifikovat nebezpečí. Jednotka Special Reconnaissance Regiment se zaměřuje na odposlech veškeré komunikace a bylo povoláno také 120ti členné družstvo specializující se na vodní toky a pobřežní vody – pro případ, že by byla unesena loď nebo rovnou tanker.

Stojí za připomenutí, že Británie měla ještě před pařížským útokem, podobně jako Francie, jedny z nejdrakoničtějších zákonů proti občanským svobodám. V Británii je policejním složkám povoleno porušovat listovní tajemství, mohou volně odposlouchávat digitální toky na sítích včetně mobilní komunikace, mají přístup k osobním údajům jednotlivců, mohou instalovat odposlechy do aut a do domů. A Torriové navrhují další zpřísnění tzv. „proti-teroristických zákonů“. Například chtějí uzákonit tzv. gag order, to je povinnost mlčet, pokud se stanete předmětem zájmu restriktivních složek a víte to, nesmíte o tom nikomu říct. Zvažují zákaz veřejných shromáždění „extrémistů“, odmítnutí internetového připojení podezřelým apod. Předpokládám, že teď budou mít volnou ruku. A takhle to je v celé Evropě. Politikové a loutkaři využili všeobecně šířeného strachu k prosazení zákonů, se kterými by jinak měli problémy kvůli posledním zbytkům občanských svobod. A lidi k tomu samozřejmě mlčí, vyděšení neustále se v televizi opakujícími záběry teroristů v akci a různými komentáři různých pseudo-odborníků sehnaných bůhví odkud.

Sobotka v reakci na útok prohlásil, že BIS potřebuje více peněz. Tak tady to máme. Restriktivní složky západních států chrochtají blahem. O jejich bytí (a bobtnání) je rozhodnuto, nemusí se bát, že nebudou mít do čeho píchnout. Stejně, jako je rozhodnuto o neustálém posilování jejich pravomocí a dalším a nikdy nekončícím omezování našich svobod a našeho soukromí. Vše ve jménu bezpečnosti. Chtělo by se mi připomenout rčení, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly, ale to rčení v tom případě neplatí. Nejsou žádné „dobré úmysly“. Je jen zneužití situace, pravděpodobně uměle připravené předem právě za tím účelem.

Nejlegračnější na tom všem je, že (a) většina jen trošku rozumných lidí ví, že takovým útokům zabránit nelze. Ani v nej- nej- nej-restriktivnějším státě to nelze. Nelze to, ani kdyby za každým občanem stál policajt 24 hodin denně. Existuje prostě příliš mnoho tzv. soft targets – měkkých cílů a není možné vše ohlídat. A za (b) opatření po útoku jsou asi stejně účinná jako vyspravování rezavého kýlu v jednou potopené lodi. Zkrátka už se stalo, pozdě bycha honit.

Útok na islám

Média i politikové už zcela nepokrytě hovoří o muslimech jako o nepřátelích lidstva. A nejenom to. Oni je neustále zesměšňují, posmívají se jim, urážejí jejich víru. To by nevydržel nikdo. Navíc je to nesmírně ubohé. Představte si, že se budete posmívat mrzákovi za to, že má hrb nebo kulhá. Jak dlouho bude trvat, než se naštve a vezme vás berlí po hlavě? A to přesně děláme muslimům. Islám je zvláštní náboženství. Dokud věřící v Alláha necháváte na pokoji, nechávají oni vás také na pokoji. Jsou to normální lidi, žádní teroristé. S jedním muslimem jsme kdysi pracoval u jednoho stolu, muslimská rodina bydlela několik roků v domě vedle nás. Byli příjemní a pohostinní. Ale to, co se jim dnes děje, by nevydržely ani holubičí povahy.

Nejen, že jsme je obvinili z útoku na dvojičky 11. září, ačkoliv doslova stovky důkazů hovoří o něčem jiném, nejen, že jsme jim rozbombardovali řadu měst a států na Středním východě i jinde, nejen že je profilujeme a buzerujeme při každé cestě letadlem, nejen, že proti nim zavádíme hospodářské sankce, my se jim zcela otevřeně posmíváme za jejich víru.

Dovoluji si připomenout, že muslimů na světě běhá 1,6 miliardy. To je nějaká síla. A jsou vitálnější, životaschopnější, mají pevné morální a mravní zásady (jedna z věcí, která vadí loutkařům, muslimové nespolupracují na budování NWO, druhá věc, která vadí, je bezúročný a fungující bankovní systém, který přímo ohrožuje ty nejvyšší loutkaře), tedy něco, co Západ ztratil dávno, pokud je vůbec někdy měl. Jinými slovy, válka s nimi bude strašlivá a možná nebude mít vítěze.

V knize Šťastná hvězda Mika Waltariho se píše o dvou hrdinech, Mikaelovi a Antii, kteří se ocitají v islámském světě, přímo na dvoře osmanského sultána Sulejmana. Děj se odehrává ve středověku. Čtenáři je umožněno nahlédnout do kouzelného exotického světa, musí chtě-nechtě ocenit náboženskou toleranci muslimů, kteří dovolují ve svých městech život křesťanům i židům, dovoluje jim provozovat jejich chrámy a bohoslužby. Ale jak děj pokračuje, je stále zřejmější, že – ač jsou si všichni v Osmanské říši rovni a každý může dosáhnout i vysokého úřadu bez ohledu na vyznání a majetek –, přeci jen jsou všichni otroci. Každý si může svobodně vybrat, zda dříve nebo později přijme islám, nebo zda přijde o hlavu. Doporučuji si tu knihu přečíst, pochopíte leccos z mentality muslimů. Oni skutečně nejsou zlí lidé, ale dokážou se ve zlé proměnit, když je budeme dráždit a urážet. Waltari napsal svou knihu v sedmdesátých létech minulého století, když ještě hon na muslimy nebyl uzákoněn.

Pokrytectví křesťanů

Křesťané i muslimové se modlí ke stejnému Bohu. Musí to být zvláštní Bůh, pokud existuje, mstivý a záludný, když dovolí, aby se k němu modlily dvě na život a na smrt znepřátelené skupiny a v jeho jménu se navzájem vybíjely. Kdopak si toho Boha vymyslel? Víme, ale nebudeme rozebírat. :-) Víra (obecně) je pro člověka důležitá, je to jeden z jeho kořenů, jak jsem o tom psal už dříve, věřit se dá v různé věci (například v zákony vesmíru, v lásku, v rodinu, ve vyšší princip mravní nebo v sebe), ale náboženská víra konkrétně jak muslimů tak křesťanů nese v sobě prvky nenávisti a potřebu vnucovat sebe těm druhým ohněm a mečem. To je příklad škodlivé víry. O tom, že křesťané jsou stejně nenávistní jako muslimové, existuje tisíce důkazů, já připomenu jen příspěvek v diskuzi za mým posledním článkem: Ty vole kde bereš tu drzost, srovnávat islám s křesťanstvím, neznám žádného křesťana teroristu, který by bral rukojmí, dělal sebevražedné útoky a ještě u toho vyřvával "Ať žije Ježíš".

Dvojí metr

Viděl jsem (dokonce v českém tisku) karikaturu – namalovaný časopis Charlie Hebdo, zakrvácený, ale zvedá se z něj vztyčený prostředníček. Co tím chceme říci? Komu to ukazujeme ten prostředníček? Je svobodou projevu urážet něčí náboženské vědomí? Co kdybych ten prostředníček ukázal židům a judaismu? Nebo dokonce holocaustu. To by byl povyk! Myslím, že bych si ani nestačil vzít kabát, jak bych letěl. A hned by bylo obvinění z antisemitismu a žaloba z nejstrašnějších zločinů proti lidstvu. Tak kde je ta svoboda projevu? Respektive kde končí? Proč jedny urážet můžeme a na druhé nesmíme doslova ani pomyslet?

Demonstrativní demonstrace solidarity

Solidarita je dobrá věc. Ale s kým to vlastně vyjadřujeme solidaritu a za co? Za právo urážet něčí víru?

Dobře to vyjádřil čtenář s přezdívkou mňamhuh v příspěvku Za co vlastně dnes 1,5 milionu lidí v Paříží demonstrovalo? Napsal: Koukám na zprávy a i náš premiér Sobotka je v Paříží na nějaké demonstraci...Vůbec jsem nepochopil o čem ta demonstrace vlastně byla. Prý demonstrace jednoty. To jako za socialismu jsme všude měli jednotu, jako prodejnu potravin, nebo tělovýchovnou jednotu, mládežnickou jednotu a všechny ostatní jednoty? Mám silný pocit, že Evropa vůbec neprocitla a s těmi, co dnes vládnou se tady nedá nic kloudného vybudovat.

V celé Evropě dochází k podobným shromážděním. V čelech průvodů kráčejí neoblíbení (a neodvolatelní) politikové s nízkou volební preferenci. Roní krokodýlí slzy a předstírají, že oni za to nemohou, ačkoliv právě díky jejich rozhodnutí dochází k bombardování islámských států. Částečně doufají, že si těmito akcemi malinko vyspraví vlastní image a malinko, že lidi zapomenou na jiné (=ekonomické) problémy, nezaměstnanost, demontáž sociálních států apod. Takže odvádění pozornosti.

Ale nejde jen o politiky, jde o normální lidi, kteří se těch průvodů zúčastňují. Co vlastně tím chtějí říct?

Mrzí mě, že si svou polívčičku hloupě přihřáli i politikové, o kterých jsem měl dosud lepší mínění, například Okamura, Zeman nebo Marine Le Pen. I oni vyjádřili svůj nepřátelský postoj vůči muslimům, jako by druhá strana byla lepší.

Rozděl a panuj

Abych to tedy uzavřel, zahráváme si s ohněm. Jsme zcela zřetelně vhánění do konfliktu dvou náboženství nebo dvou civilizací, chcete-li. Je to další pokus Říše zla (pod pojmem „Říše zla“ nemyslím jen USA) nastolit další chaos, rozsít další nenávist, oslabit lidi dole vzájemnými boji, nechat je, aby se mezi sebou vraždili, odvést pozornost od sebe sama a svých temných plánů, vyvolat v nich strach a nejistotu a na základě strachu pak demontovat jejich těžce vydobytá práva a svobody. Staré heslo rozděl a panuj se ukazuje jako nejefektivnější nástroj jejich moci. A my jim to pořád, opakovaně žereme. Tak dlouho, až nakonec bude pozdě. Muslimové nejsou problém, muslimové jsou jen nástroj. Tedy islamizace Evropy problém je, ale to je o něčem jiném. Zase bychom se měli ptát, kdo za tím stojí a proč k ní vůbec dochází. Pamatujme, oni se řídí heslem rozděl a panuj. Nenechme se rozdělit.