Exkluzivně! Hrozny hněvu

V průběhu příprav jsem si na internetu prohlédla videozáznamy z drážďanské demonstrace 22. prosince a z nápisů na transparentech jsem zjistila, že problém sílícího počtu imigrantů není jediným tématem, které lidi na shromáždění přitáhlo. Seznámila jsem se s názorovou pozicí Pegidy. Po přečtení všech devatenácti bodů mi však stále nebylo jasné, proč německá média mluví o nenávisti demonstrantů k neevropským kulturám, když Pegida hned v prvním „paragrafu“ předesílá, že přijímání válečných a pronásledovaných uprchlíků pokládá za lidskou povinnost. V návazných bodech pak žádá, aby práva a povinnosti uprchlíků byly definovány a zařazeny do Ústavy Spolkové republiky a aby azylové řízení bylo zkráceno a tím umožněna rychlejší integrace po vzoru Švýcarska, Austrálie nebo Kanady a Jihoafrické republiky. Obavy německých obyvatel ze stálého přílivu islamistů totiž souvisejí s mnohaměsíční lhůtou, kterou mají imigrační úřady na prozkoumání každé žádosti o poskytnutí azylu. I když ojediněle dochází k zamítnutí, žadatelé jsou mezitím etablováni u příbuzných a odmítají hostitelskou zemi opustit.

Toto česká mainstremová média nerozebírají. Nevěnují se ani skutečnosti, že v Německu je víc než tři tisíce mešit a že do některých čtvrtí ve velkých městech už se policie bojí vkročit, protože tu rozhoduje (právo) šaría. V Berlíně se takové čtvrti přezdívá „Malý Istanbul.“ V souvislosti s pokračujícími demonstracemi se i koaliční partner Angely Merkelové – Horst Seehofer (předseda CSU) vyjádřil, že azylové řízení by mělo být zkráceno na šest týdnů. Pegida se ale nespokojuje tímto slibem a usiluje o změnu kurzu německé zahraniční politiky. Právě formulování a odstraňování příčin současného stavu (a nikoliv vyrovnávání se s jeho důsledky) se zdá být hlavním cílem pravidelných demonstrací v Drážďanech.

Dresden ist bunt! (Drážany jsou barevné!)

Hlásal titulek 5. ledna na první straně listu Dresdner Neueste Nachrichten. Pod ním se skvěl nelogický obrázek černošského a čínského andělíčka doplněný krátkými vyjádřeními politiků a úředníků, v nichž dotyční kritizovali plánovanou večerní „protiislámskou“ demonstraci. Kromě slovních varování podniklo město Drážďany i praktická opatření, aby omezilo účast na ohlášené akci. Z centra bylo shromáždění na poslední chvíli přesunuto na předměstí Cockerwiese, které mnozí z těch, co přijeli z jiných měst a států, museli vypátrat. Na nádraží jsme žádné dobrovolníky rozdávající letáky s mapkami neviděli, místo nich tu postávaly hloučky policistů a na obrazovkách ve vestibulech se míhala informace o připravované antiPegidě, která kancléřce přislíbila demonstranty „vymést“. V informační kanceláři nám mladý úředník ztišeným hlasem poradil, abychom se na cestu raději ptali lidí na ulici. Ti byli ochotní a doprovodili nás k tramvaji, která nám ušetřila pěší tůru ve tmě a studeném dešti. Po vystoupení na Štrasburském náměstí už byla orientace snadná, stačilo přidat se k davu.

Jsme patrioti ale ne idioti!

Obrovský travnatý pozemek byl obklíčený policejními vozy a nasvícený reflektorem na jeřábu. V ostrém světle jsme pozorovali, jak se areál plní. Mezi demonstranty se prodíraly televizní štáby, ale lidé je vnímali s despektem a většinou odmítali s redaktory mluvit. Z minulých protestů totiž vědí, jak televize manipuluje s fakty o počtu a složení účastníků a jak účelově zkresluje jejich nahrané odpovědi. Nejčastější heslo skandované v pondělí na Cockerwiese proto znělo: Ulhaný tisk! (V němčině je slovo presse synonymem pro média.) Druhé nejčastější skandování: Wir sind das Volk! je v souvislosti s demonstrací míněno jako: Jsme lidi! Což je asociační připomínka památečního hesla z roku 1989.

Krátce po půl sedmé shromáždění oslovila Kathrin Oertel (36), mluvčí Pegidy. Ve své řeči spontánně zkritizovala novoroční projev kancléřky. Paní Oertel zdůraznila, že shromáždění není nepřátelské k cizincům, ale vyjadřuje obavu mnohých německých obyvatel z toho, aby se oni sami nestali cizinci ve vlastní zemi. Odsoudila německé firmy, které hrozí účastníkům demonstrace, že budou propuštěni ze zaměstnání. Ostře zkritizovala to, že při prosincové demonstraci byl jeden aktivista napaden a pobodán. I další dva řečníci, z nichž jeden přijel z Francie (Stefane Simon), odmítali nařčení z netolerance vůči jiné kultuře a vyslovovali se proti rozdmýchávání náboženských válek, proti tolerování náboženského fanatismu a za svobodu názoru.

Za sílící proud islámských azylantů je odpovědná válečná politika USA,

které se německá vláda podřizuje. My můžeme vyměnit politiky, ale politici nemůžou vyměnit nás, konstatoval druhý řečník, jehož jméno jsem nepostřehla. Tento německý občan shrnul situaci větou, že lidé, tak dlouho mlčenliví a poslušní se už začínají hněvat a vnímají pozici „svých“ zvolených zástupců jako zradu. Prohlásil, že Němci ve většině odmítali účast své armády v Afghánistánu, odkud se vojáci vracejí v rakvích.

Mezi četnými prapory s emblémy německých měst jsme viděli i vlajku Ruska a Velké Británie. I mnohé transparenty byly v několika jazykových verzích. Některé nápisy vyjadřovaly strach z rozpoutání světové války (Obamo, zastav přípravy na atomovou válku!). Jiné vyslovovaly naději v politiku Ruska (Ruský klidný vyjednávací přístup = záruka světového míru.)

Teď půjdeme na procházku!

Vyzvala po necelé hodině Kathrin Oertel shromáždění. A obrovský dav (odhadem dvacet tisíc lidí) se pomalu a na české poměry velmi ukázněně vydal z promoklé louky k vozovce. Tramvajový provoz byl přerušen a zátaras z policejních vozů „určil“ směr, tedy zamezil zástupu návrat do centra. Malé skupinky těch, co spěchali na vlak a na autobusy, však policisté projít nechali. Při cestě k nádraží jsme míjeli antiPegidu. Ti kráčeli pod ochranou policie centrem, odhadem jich bylo asi tisíc, vesměs velmi mladí lidé. Někteří si nesli smetáky, ale ke střetu nedošlo, od zástupu dospělých demonstrantů dělilo „zametače“ několik kilometrů.

A chrám v Kolíně zhas

Na stejnou dobu jako v Drážďanech byla svolána i demonstrace v Kolíně nad Rýnem. O počtu účastníků se zprávy různí, prý jich bylo jen pár set. Spočítat se to nezdařilo, protože denně osvětlený dóm se v pondělí večer ponořil do tmy. I na informační obrazovce v hale drážďanského nádraží rotovala zpráva o tom, že církev „zhasla“ iluminaci, aby vyjádřila odpor k demonstrantům. Metodu zavírání očí a zatemňovaní faktů zvolila i německá média.

Ve večerním zpravodajství RTD se moderátor demonstrantům v Drážďanech vysmíval, v natočených šotech se objevilo několik útržků rozhovorů, do kterých zněl ironický sborový smích „publika“.

V úterním vydání BILD Zeitung (list má asi milión čtenářů) se objevila výzva podepsaná desítkami veřejně známých osobností, která varuje před účastí na dalších demonstracích. Kromě mainstremu však existuje i internet. A je pouze otázkou času, kdy německým občanům dojde trpělivost, vymaní se z klauzury své „dědičné viny“ a přestanou věřit tomu, že, jak tvrdí Angela Merkelová, není jiná alternativa než současná zahraniční politika. Ostatně už existuje strana AfD (Alternativa pro Německo), jejíž poslanci získali sedm křesel v Evropském parlamentu a po příštích celostátních volbách zřejmě budou mít zastoupení i v Bundestagu. V Saském zemském sněmu mají po loňských volbách 14 zástupců, z nichž někteří jsou „odpadlíci“ CDU. Podle posledních informací je na nejbližší dny domluveno jednání AfD se zástupci Pegidy.

Novoroční projev Angely Merkelové působil nepřiměřeně až urážlivě. Odpověď teprve přijde a média ji neodvrátí. To, co vře pod povrchem navenek sjednoceného a k poslušnosti vychovávaného národa, může dostat různé podoby. Zahrávat si s hněvem občanů, zesměšňovat jejich názory a ignorovat jejich pocity může být pro Německo začátkem osudového zvratu, který zasáhne celou Evropu. Hlavním motivem je strach a ten je přítomný na obou stranách, u vládních politiků i u německých občanů. Hlasy některých analytiků v Německu už vyslovily obavu, že novoroční projev kancléřky by mohl být jejím projevem posledním…

Těsně po dopsání tohoto článku mnou otřásla informace o útoku islámských radikálů na redakci satirického časopisu „Charlie Hebdo“ v Paříži. Masakr si vyžádal dvanáct mrtvých a devět zraněných. Prezident Hollande útok odsoudil jako teroristický čin. Pobouřená Angela Merkelová se vyjádřila, že „je to útok na svobodu projevu a svobodu tisku, klíčové prvky naší liberální demokratické kultury.“ Tatáž politička však v novoročním projevu zpochybnila právo německých občanů demonstrovat a svobodně vyjadřovat své názory na vládní politiku.