Rok 2015 bude o Íránu, Číně a Rusku

I přes obrovské výzvy, kterým Číňané čelí, je po celém Pekingu snadné najít nezaměnitelné známky sebevědomé, sebejisté a zcela vyvinuté komerční super velmoci. Prezident Xi Jinping a současné vedení bude nadále silně investovat do urbanizace a boje proti korupci, včetně na nejvyšší úrovni čínské Komunistické strany. V mezinárodní oblasti budou Číňané urychlovat svůj drtivý tlak na novou Hedvábnou stezku – jak suchozemskou, tak námořní – která podpoří dlouhodobou čínskou hlavní strategii sjednotit Euroasii pomocí obchodu a obchodních styků.

Globální ceny ropy zůstanou nízké. Uvidí se, jestli se podaří dosáhnout jaderné dohody mezi Íránem a P5+1 do léta. Pokud sankce (ve skutečnosti ekonomická válka) proti Íránu zůstanou a budou nadále silně poškozovat ekonomiku, bude reakce Teheránu tvrdá a její součástí bude další integrace s Asií, nikoliv se Západem.

Washington si je dobře vědom, že komplexní dohody s Íránem nelze dosáhnout bez pomoci Ruska. To by byl jediný – opakuji jediný – úspěch zahraniční politiky Obamovy vlády. Návrat k hysterii „bombardujte Írán“ by vyhovoval jen příslovečným obvyklým podezřelým (neokonzervativcům). Nicméně nikoliv náhodou jak Írán, tak Rusko jsou nyní vystaveny západním sankcím. Bez ohledu na to, jak to bylo zorganizováno, je faktem, že současný finanční/strategický kolaps ceny ropy je přímým útokem na (koho jiného?) Írán a Rusko.

Derivátová válka

Nyní se podívejme na základní ukazatele Ruska. Dluh ruské vlády činí celkem pouhých 13,4% GDP. Rozpočtový schodek vůči GDP činí pouhých 0,5%. Předpokládáme-li, že americký GDP 16,8 bilionů dolarů (údaj za rok 2013) je fakt, tvoří americký rozpočtový schodek 4%, v porovnání s 0,5% u Ruska. Fed je v podstatě soukromou korporací vlastněnou regionálními americkými soukromými bankami, ačkoliv se vydává za státní instituci. Americký veřejně držený dluh se rovná neskutečným 74% GDP fiskálního roku 2014. Ruský pouhým 13,4%.

Vyhlášení ekonomické války USA a EU Rusku – prostřednictvím runu na rubl a útok u ropných derivátů – bylo v podstatě derivátové výpalnictví. Deriváty – teoreticky – mohou být množeny do nekonečna. Derivátoví specialisté zaútočili jak na Rubl, tak na cenu ropy, aby zničili ruskou ekonomiku. Problémem je, že ruská ekonomika je mnohem zdravěji financována, než americká.

Vzhledem k tomu, že tento náhlý krok byl koncipovaný jako mat, nebyla defenzivní strategie Moskvy tak špatná. Na klíčové energetické frontě zůstává problém na straně Západu – nikoliv Ruska. Pokud EU nebude kupovat to, co nabízí Gazprom, zkolabuje.

Hlavní chybou Moskvy bylo, že umožnila domácímu ruskému průmyslu financovat se externě, v dluhu denominovaném v dolarech. Jde o obří dluhovou past, kterou může Západ snadno manipulovat. Prvním krokem Moskvy by mělo být pečlivě dohlížet na své banky. Ruské společnosti by si měly půjčovat doma a prodat svá aktiva v zahraničí. Moskva by měla také zvážit zavedení systému měnové kontroly, aby bylo možné základní úrokovou sazbu snížit rychle.

A nezapomínejme na to, že Rusko může vždy uvalit moratorium na dluh a úroky, a tím ovlivnit 600 miliard dolarů. To by otřáslo celým světovým bankovním systémem do základů. Šlo by o otevřenou „zprávu“, která by donutila USA/EU svoji ekonomickou válku zrušit.

Rusko nepotřebuje dovážet suroviny. Rusko může snadno okopírovat prakticky jakoukoliv dovezenou technologii, pokud to potřebuje. A především může Rusko vytvořit – na základě prodejů surovin – dostatek úvěrů v amerických dolarech nebo euro. Prodej energetického bohatství – či vyspělých vojenských hraček – může pak klesnout. Nicméně vynese to stejné množství rublů – protože rubl také klesl.

Nahrazení dovozů domácí ruskou výrobou dává naprostý smysl. Dojde k nevyhnutelné „přizpůsobovací“ fázi – ale ta nebude trvat dlouho. Němečtí výrobci aut, například, již nemohou nadále prodávat svá auta v Rusku, kvůli poklesu rublu. To znamená, že budou muset přemístit své továrny do Ruska. Pokud tak neučiní, vykopne je z trhu Asie – od Jižní Koreje po Čínu.

Medvěd a drak na číhané

Vyhlášení ekonomické války Rusku Evropskou unií nedává naprosto žádný smysl. Rusko kontroluje, přímo nebo nepřímo, většinu ropy a zemního plynu mezi Ruskem a Čínou: zhruba 25% světových dodávek. Střední východ je odsouzen zůstat bordelem. Afrika je nestabilní. EU dělá vše co může, aby se odstřihla od nejstabilnějších dodávek uhlovodíků, což přimělo Moskvu k tomu, aby přesměrovala své energie do Číny a zbytku Asie. Jakýžto dar pro Peking – protože to minimalizuje neklid z toho, že si americké námořnictvo hraje na „zadržování“ na otevřeném moři.

Přesto nevyřčeným axiomem v Pekingu je, že Číňané zůstávají extrémně znepokojeni tím, že Říše chaosu ztrácí stále více kontrolu a diktuje rozbouřené vztahy mezi EU a Ruskem. Podstatné je, že Peking by nikdy nedopustil, aby se dostal do pozice, kde by USA mohly zasahovat do energetických importů Číny – jak tomu bylo v případě Japonska v červenci 1941, kdy USA vyhlásily válku tím, že uvalily na Japonsko ropné embargo a tím odstřihly 92% japonských dovozů ropy.

Všichni vědí, že klíčovou oporou velkolepého nárůstu průmyslové moci Číny byl požadavek, aby producenti vyráběli v Číně. Pokud by Rusko udělalo totéž, jeho ekonomika by rostla okamžitě o více než 5% ročně. Mohla by růst dokonce víc, pokud by byly bankovní úvěry vázány jen na produktivní investice.

Nyní si představme, že Rusko a Čína společně investují do nové zlatem, ropou a přírodními zdroji kryté měny, jako klíčové alternativy zkrachovalému modelu dluhové „demokracie“ protlačovanému Pány vesmíru z Wall Street, kartelu západních centrálních bank a neoliberálními politiky. Ukázaly by globálnímu Jihu, že financovat prosperitu a lepší životní úroveň tak, že se hodí budoucím generacím na hřbet dluh, nikdy nemělo fungovat, to v první řadě.

Do té doby bude bouře ohrožovat samotný náš život – dnes a zítra. Duo Páni vesmíru/Washington se své strategie udělat z Ruska stát vyvrhel odstřižený od obchodu, s převedenými zdroji, bankovnictvím a západními úvěry, a tím náchylný ke změně režimu, nevzdá.

Dále v budoucnu, pokud půjde vše podle plánu, bude jejich cílem (kdo jiný než) Čína. A Peking to ví. Mezitím očekávejte pár pumelic, které otřesou EU do základů. Čas může docházet – ale EU, nikoliv Rusku. Celkový trend však nebude změněn; Říše chaosu je pomalu, ale jistě, vytlačována z Euroasie.