Sázky jsou vysoké, USA hrají ropnou kartou proti Íránu a Rusku

Nicméně při této příležitosti se tak nedělo. Poté, co zůstala nad hranicí 110 dolarů za barel v létě, cena ropy zkolabovala. V posledních třech měsících je cena níže o čtvrtinu. Navíc byla ropa pumpována v době, kdy globální zotavení ochablo a obchodníci byli zaskočeni zpomalením v Číně a obnovenou stagnací v eurozóně.

To však není celý příběh. Čtyřnásobný nárůst ceny ropy spuštěný embargem na vývoz zorganizovaným Saúdskou Arábií v reakci na yomkippurskou válu v r. 1973 ukázal, jak lze ropu použít jako diplomatickou a ekonomickou zbraň. Historie se opakuje. 

Zamyslete se nad tím, jak Obamova vláda vidí situaci ve světě. Chce, aby se Teherán podrobil u svého jaderného programu. Chce, aby Vladimir Putin ustoupil u východní Ukrajiny. Ale po posledních zkušenostech v Iráku a Afghánistánu si Bílý dům nepřeje poslat vojáky na zem. Místo toho, za pomoci svého saúdského spojence, se Washington pokouší stlačit cenu ropy tím, že zaplavuje již tak slabý trh s ropou. Protože Rusové a Íránci jsou na vývozu ropy silně závislí, předpokladem je, že se s nimi bude snáze vyjednávat.

John Kerry, americký ministr zahraničí, údajně uzavřel v září dohodu s králem Abdullahem, podle které budou Saudové prodávat ropu pod převažující tržní cenou. To by vysvětlovalo, proč cena ropy padala v době, kdy, vzhledem k nepokojům v Iráku a Sýrii způsobenými Islámským státem, by normálně rostla.

Saudové udělali něco podobného v polovině 80. let. Tehdy bylo geopolitickou motivací pro krok, který poslal cenu ropy pod 10 dolarů za barel, destabilizovat režim Saddama Husseina. Tentokrát, podle specialistů na Střední východ, Saudové chtějí zatlačit na Írán a donutit Moskvu oslabit podporu Assadovu režimu v Sýrii.

Vrtět se na ropném obrtlíku něco stojí. Saudové, stejně jako ostatní producenti, si zvykli na cenu přes 100 dolarů za barel. Arabské jaro v Libyi a Egyptě vyvolalo obavy, že politické nepokoje by se mohly dále šířit. Příjmy z ropy financovaly vyšší veřejné výdaje, takže Saúdská Arábie potřebuje cenu přes 90 dolarů za barel, aby vyrovnala své účetnictví.

Ale trocha bolesti je přijatelná. Saudové sází, že mohou žít s nižší cenou ropy déle, než Rusové a Íránci, a že proto bude mít tato operace relativně krátkého trvání.

Není pochyb, že tento nový projev studenoválečného přetahování Rusko poškozuje. Ropa a plyn tvoří 70% ruských vývozů a rozpočet je vyrovnaný při ceně nad 100 dolarů za barel. Moskva má devizové rezervy, ale ty nejsou neomezené. Rubl spadl minulý týden o 10%. To se přidalo k nákladům na obsluhu dluhu ruských firem a centrální banka je pod tlakem, aby zvýšila úrokové sazby, což by pomohlo stabilizovat měnu, ale jen na úkor hlubší krize.

Ale doposud se nezdá, že by tím ruská zahraniční politika byla ovlivněna. Podpora prezidentu Basharu al-Assadovi v Sýrii zůstává silná a koncem minulého týdne se objevily zprávy, že ruské jednotky vstupují na východní Ukrajinu. Teprve se uvidí, jak bude reagovat Írán. Mezitím Střední východ vypadá nestabilně, jako nikdy předtím.

Za předpokladu, že to bude pokračovat, podpoří klesající cena ropy globální růst. Andrew Kenningham z Capital Economics odhaduje, že pokud se cena ropy Brent usadí na 85 dolarech za barel, výsledkem bude převod příjmů od producentů ropy ke spotřebitelům ropy, činící 0,9% globálního GDP. Protože spotřebitelé mají tendenci utrácet větší část svých příjmů, než producenti, poptávka poroste. Velkými vítězi budou velcí spotřebitelé ropy: Čína, Indie a Evropa.

Zároveň spadne inflace. Pokles ceny ropy je doposud postačující, aby zajistil, že oficiální inflace bude ve vyspělých ekonomikách příští rok asi o půl procenta nižší. To by postačovalo, aby byla inflace v Británii pod 1% a pod nulou v eurozóně.

Nižší inflace by pomohla podpořit utrácení spotřebitelů a firem, protože rozpočty budou nadále expandovat. Pro USA je obrázek více smíšený. Ochota Washingtonu hrát s ropnou kartou pramení z víry, že domácí dodávky energií z frakování umožní USA stát se největším světovým producentem ropy. Ve svém projevu vloni Tom Donilon, tehdejší poradce pro národní bezpečnost Baracka Obamy, řekl, že USA jsou nyní méně zranitelné vůči globálním ropným šokům. Polštář, poskytnutý břidlicovou ropou a plynem, „nám umožňuje silnější ruku při prosazování a realizaci našich národních bezpečnostních cílů“.

Současná americká produkce ropy byla jistě impozantní, se skokem téměř 50%, z 5,7 milionů barelů denně v r. 2011 na 8,4 milionů barelů denně v druhém čtvrtletí 2014. Toto zvýšení v nabídce znamenalo, že jakékoliv snížení dodávek z Íránu nebo Ruska, v důsledku sankcí, lze absorbovat bez narušení globální ekonomiky.

Ale prudký pokles ceny ropy učiní některá břidlicová pole nedostupnými. To platí obzvláště o plánovaných nových průzkumech, kde je potřeba vysoké ceny pro pokrytí startovních nákladů. Ale platí to také o některých rozvinutějších polích, kde rychlé vyčerpání zásob donutilo společnosti vrtat při hledání zásob hlouběji – za vyšších nákladů.

Počátkem listopadu George Osborne oznámil, že podporuje názor vložit příjmy z břidlicové produkce na severu Anglie do státního rozvojového fondu pro sever. To by mělo zabránit, aby tyto zisky byly rozfofrovány v běžných výdajích, což se – bohužel – stalo s příjmy ze Severního moře.

Přátelé Země řekli, že intervence kancléře byla cynickým humbukem, s cílem vyhrát nad silnou opozicí proti frakování. Zcela určitě byla špatně načasována. Jedním z vedlejších účinků americko-saúdského pokusu stlačit cenu ropy bude propíchnutí břidlicové bubliny.