Manipulace s finančním trhem je nový trend: Může pokračovat?

Lidé ukládají své peníze do dluhových závazků státu proto, že nevěří bankám a vědí, že vláda si může natisknout peníze na vyplacení dluhopisů. Dnes investoři do státních dluhopisů platí poplatek, aby si zajistili, že dostanou nominální hodnotu svých investic do státních dluhopisů.

Zamyslete se nad tím na chvilku. Údajně prožívají USA ekonomické zotavení. Normálně za rostoucí ekonomické aktivity úrokové sazby stoupají, jak spotřebitelé a investoři shání úvěry. Ale ne tak v tomto „zotavení“.

Normálně ekonomické zotavení vede k růstu spotřebitelských výdajů, růstu zisků a dalším investicím. Ale my zažíváme stagnující a klesající spotřebitelské výdaje, jak jsou pracovní místa přesouvána do zahraničí a maloobchody se uzavírají. Zisky vznikají úsporami u nákladů na práci při propouštění.

Akciový trh je vysoko proto, že korporace jsou největšími kupci akcií. Nákupem vlastních akcií podporují nebo zvyšují ceny akcií, což ředitelům a představenstvu umožňuje prodávat své akcie nebo zpeněžovat své opce za ziskové ceny. Hotovost, kterou kvantitativní uvolňování dalo mega bankám, vytváří obrovský prostor pro spekulace na akciích, čímž se ceny vytlačují, navzdory absenci základních ukazatelů, které by rostoucí akciový trh podpořily.

Jinými slovy, dnes v Americe neexistuje svobodný finanční trh. Trh je zmanipulován kvantitativním uvolňováním Federálních rezerv, manipulací s cenou zlata, Týmem ochrany před propadem ministerstva financí a Burzovním stabilizačním fondem, a velkými soukromými bankami.

Údajně kvantitativní uvolňování skončilo, avšak neskončilo. Fed má v úmyslu přelít úroky a jistiny ze svého odulého portfolia ve výši 4,5 bilionu dolarů do nákupů dalších dluhopisů, a banky mají v úmyslu to doplnit o 2,6 bilionů dolarů hotovosti na vkladech u Fedu a nakoupit dluhopisy. Kvantitativní uvolňování se přeměnilo, nikoliv skončilo. Peníze, které Fed zaplatil bankám za dluhopisy, budou nyní použity bankami k podpoře cen dluhopisů, tím, že dluhopisy nakoupí.

Normálně, když je vytvořeno obrovské množství dluhů a peněz, měna kolabuje, ale dolar posiloval. Dolar získává na síle díky manipulování s cenou zlata na trhu futures. Agenti Federálních rezerv, banky obchodující se zlatem, tisknou papírové kontrakty futures představující tuny zlata a vrhají je na trh během období malého či neexistujícího obchodování. To stlačuje cenu zlata dolů navzdory rostoucí poptávce po fyzickém kovu. Tato manipulace se provádí proto, aby se paralyzoval účinek expanze peněz a dluhů na směnný kurz dolaru. Klesající dolarová cena zlata způsobuje, že dolar vypadá silně.

Dolar také získává zdání síly díky monetizaci dluhu Bank of Japan a Evropskou centrální bankou. Program kvantitativního uvolňování Bank of Japan je dokonce ještě větší, než program Fedu. Dokonce i Švýcarsko manipuluje s cenou švýcarského franku. Protože všechny měny trpí inflací, kurz dolaru neklesá.

Protože Japonsko je vazalem Washingtonu, není myslitelné, že by nějaké peníze natištěné Bank of Japan byly použity na nákup amerických státních dluhopisů, čímž by se dostaly po bok nákupů velkými americkými bankami a kvantitativního uvolňování Fedu.

Velké soukromé americké a britské banky také manipulují s trhem jako zběsilé. Stačí si vzpomenout na skandál s fixingem sazby LIBOR (London Interbank Borrowing Rate) a na otevírací cenu zlata na londýnské burze. Nyní byly banky načapány, jak manipulují s trhem pomocí algoritmů vyvinutých pro manipulaci s devizovým trhem.

Když jsou banky načapány při zločinech, vyhnou se stíhání tak, že zaplatí pokutu. Zkuste to udělat vy.

Vláda dokonce manipuluje i s ekonomickou statistikou, aby vykreslila růžový ekonomický obrázek, který udrží ekonomickou důvěru. Růst GDP je přeháněn podhodnocováním inflace. Vysoká nezaměstnanost je zametána pod koberec tím, že se nezapočítávají znechucení pracující jako nezaměstnaní. Je nám říkáno, že se těšíme ekonomickému zotavení a máme zlepšující se trh nemovitostí. Avšak faktem je, že téměř polovina 25letých Američanů byla nucena se vrátit k životu se svými rodiči, a 30% 30letých se vrátilo k rodičům. Od r. 2006 míra vlastnictví domů 30letými Američany zkolabovala.

Zrušení zákona Glass-Steagall během Clintonova režimu umožnilo velkým bankám hrát si s penězi vkladatelů. Zákon Dodd-Frank se pokusil část toho zastavit tím, že požadoval po bankách, změnivších se v kasina, provádět své hazardní hrátky v dceřiných společnostech, bez přístupu k vkladům depozitních institucí. Pokud si banky hrají s penězi vkladatelů, jsou ztráty bank kryty FDIC (Fondem pojištění vkladů – p.p.), a v případě bankrotu bank mohou opatření nouzového poskytování kapitálu dát bankám přístup k penězům vkladatelů. Protože jsou všechny banky stále chráněny heslem „příliš velké na krach“, je to, jestli zákon Dodd-Frank u ochrany vkladatelů uspěje, když krach dceřiné společnosti sebou stáhne celou banku, nejasné.

Podvodné praktiky, které dnes banky aplikují, jsou riskantní. Proč si hrát s vlastními penězi, když si lze hrát s penězi vkladatelů. Banky vedené Citigroup tvrdě lobbovaly za zrušení opatření v Dodd-Frank, které vyčleňuje peníze vkladatelů mimo jejich dosah jako rezervu pro jisté typy problematických finančních instrumentů, kdy evidentně pouze senátorka Elizabeth Warren a pár dalších byli proti. Senátorka Warren je mimo hru, protože Citigroup ovládá americké ministerstvo financí a Federální rezervy.

Padající cena ropy sebou přinesla obavy, že ropné deriváty jsou ohroženy. Citigroup má v souhrnné přivlastňovací listině vyhrazující opatření přesouvající zodpovědnost za úvěrové swapy Citigroup na vkladatele a daňové poplatníky. Je to teprve šest let, co byla Citigroup nouzově vyplacena půl bilionem dolarů. A již je Citigroup zpět pro víc, zatímco naprosto nic není děláno pro to, aby se nouzově vyplatili Američané z jejich problémů způsobených Citigroup a dalšími finančními gangstery.

To, co zažíváme, není opakování minulosti. Schopnost, či spíše drzost americké vlády samotné manipulovat s hlavními finančními trhy, je nová. Může tento nový trend pokračovat? Vláda má být vynucovatelem zákona proti manipulaci s trhem, ale sama trhem manipuluje.

Vlády a ekonomové smekají před svobodnými trhy. Přesto jsou však trhy zmanipulované, nikoliv svobodné. Jak dlouho mohou akcie zůstat nahoře v chabé či klesající ekonomice? Jak dlouho mohou dluhopisy platit negativní reálný úrokový výnos, když dluh a objem peněz rostou? Jak dlouho může být cena zlata manipulována směrem dolů, když světová poptávka po zlatě přesahuje roční produkci?

Tak dlouho, dokud vlády a banky mohou manipulovat s trhy.

Manipulace jsou nebezpečné. Manipulace nafukují větší bublinovou ekonomiku a manipulace jsou nyní Washingtonem používány jako válečný akt, kdy sráží kurz ruského rublu.

Pokud pokaždé, když se trh pokusí napravit a přizpůsobit se skutečné ekonomické situaci, tuto nápravu zarazí tým na ochranu proti propadu nebo nějaký jiný vládní „stabilizační“ subjekt nákupem futures S &P, jsou nerealistické hodnoty zachovány.

Cena zlata není určována na fyzickém trhu, ale na trhu futures, kde jsou kontrakty vypořádávány v hotovosti. Pokud pokaždé, když poptávka po zlatě vytlačí cenu nahoru, vrhnou Federální rezervy nebo jejich agenti – banky obchodující se zlatem – na trh obrovské množství nekrytých kontraktů futures na trh futures a srazí cenu zlata, výsledkem je, že dotují nákupy zlata Ruskem, Čínou a Indií. Uměle nízká cena zlata také uměle nafukuje hodnotu amerického dolaru.

Manipulace dluhopisového trhu Federálními rezervami vyšroubovala ceny dluhopisů tak vysoko, že kupující dostávají za svoji investici nulový nebo záporný výnos. V současné době strach o bezpečnost bankovních vkladů způsobuje, že jsou lidé ochotni platit poplatek, aby měli ochranu schopnosti vlády tisknout peníze, aby své dluhopisy vyplatila. Řada událostí by mohla toleranci vůči nulovým nebo negativním reálným úrokovým sazbám ukončit. Politika Federálních rezerv nastavila dluhopisový trh na kolaps.

Americká vláda, možná překvapena snadností, s jakou lze všechny finanční trhy zmanipulovat, nyní manipuluje, nebo umožňuje velkým hedge fondům a zřejmě Georgi Sorosovi, srážet kurz ruského rublu pomocí masivních prodejů na krátko na devizovém trhu. 15. prosince byl rubl sražen o 15%.

Stejně jako neexistuje žádný ekonomický důvod pro pokles ceny zlata na trhu futures, když poptávka po fyzickém zlatě roste, tak neexistuje žádný ekonomický důvod, aby rubl náhle ztratil velkou část své kurzové hodnoty. Na rozdíl od USA, které mají obrovský obchodní deficit, má Rusko obchodní přebytek. Na rozdíl od americké ekonomiky nebyla ruská ekonomika přesunuta do zahraničí. Rusko právě uzavřelo velké energetické a obchodní dohody s Čínou, Tureckem a Indií.

Pokud by výsledky určovaly ekonomické síly, byl by to dolar, co by ztrácelo na kurzu, nikoliv rubl.

Ilegální ekonomické sankce, které Washington nařídil proti Rusku, zdá se, více škodí Evropě a americkým energetickým společnostem, než Rusku. Dopad amerického útoku na rubl na Rusko je nejasný, protože potlačení hodnoty rublu je umělé.

Je rozdíl mezi ekonomickými faktory, které způsobují, že zahraniční investoři stahují svůj kapitál ze země, a tím způsobují pokles hodnoty dané měny, a manipulací s kurzem měny pomocí silných prodejů na krátko na devizovém trhu. To může způsobit, že dojde i k prvně uvedenému. Ale výsledek pro Rusko může být pozitivní.

Žádná země, která je závislá na zahraničním kapitálu, není suverénní. Země závislá na zahraničním kapitálu, obzvláště od nepřátel snažících se rozvrátit její ekonomiku, je vystavena destabilizujícím měnovým a ekonomickým výkyvům. Rusko by se mělo financovat samo. Pokud Rusko potřebuje zahraniční kapitál, mělo by se obrátit na svého spojence Čínu. Čína má zájem na síle Ruska jako součásti ochrany Číny před americkou agresí, ať již ekonomickou, nebo vojenskou.

Americký útok na rubl také učí suverénní vlády, které nejsou americkými vazaly, jak extrémní jsou náklady toho, když umožní svým měnám být obchodovány na devizových trzích ovládaných USA. Čína by si měla dvakrát rozmyslet, než umožní úplnou směnitelnost své měny. Samozřejmě, že Číňané mají spoustu dolarových aktiv, kterými mohou svoji měnu bránit před útokem, a prodej těchto aktiv a použití dolarů na podporu juanu by mohl kurz dolaru srazit a srazit i ceny amerických dluhopisů, a způsobit nárůst amerických úrokových sazeb a inflace. Přesto, vzhledem ke gangsterské povaze finančních trhů, na kterých jsou USA hráčem těžké váhy, země, která umožní volné obchodování se svoji měnou, si říká o problémy.

Největší škody, které jsou způsobovány ruské ekonomice, nejsou způsobené sankcemi a americkým útokem na rubl. Největší škody jsou způsobovány ruskými neoliberálními ekonomy.

Neoliberální ekonomika není jen chybná. Je to ideologie, která podporuje americký ekonomický imperialismus. Tím, že se řídí neoliberálními recepty, pomáhají ruští ekonomové Washingtonu s útokem na ruskou ekonomiku.

Evidentně Putin podlehl, stejně jako jeho vnitřní nepřátelé – atlantičtí integracionisté, „globalismu volného obchodu“ (nevím, jak na to autor přišel – p.p.). Globalismus ničí každou zemi, vyjma země se světovou rezervní měnou, která systém ovládá.

Jak ukázal Michael Hudson, neoliberální ekonomie je „brakovou ekonomií“. Ale je to také nástroj amerického finančního imperialismu, a to činí z neoliberálních ruských ekonomů nástroj amerického imperialismu.

Zbývající suverénní země pomalu zjišťují, že západní ekonomické instituce jsou podvodné a že věřit jim je hrozbou pro národní suverenitu.

Washington hodlá rozvrátit Rusko a přeměnit ho na vazalský stát, jako Německo, Francii, Japonsko, Kanadu, Austrálii, Británii a Ukrajinu. Pokud má Rusko přežít, musí Putin ochránit Rusko před západními ekonomickými institucemi a západem vyškolenými ekonomy.

Pro USA je příliš riskantní napadnout Rusko vojensky. Místo toho používá Washington svůj jedinečný symbiotický vztah se západními finančními institucemi, aby útočil na neobezřetné Rusko, které se pošetile otevřelo západnímu finančnímu kořistnictví.