Rusko a Turecko se ukotvují v Euroasii

V krátkosti, před pár lety Rusko přišlo s North Stream – který je již plně funkční – a South Stream – stále ještě projektem – aby obešlo Ukrajinu coby tranzitní zemi. Nyní Rusko přišlo s novým fajným kšeftíčkem s Tureckem, aby obešlo „nekonstruktivní“ přístup (Putinova slova) Evropské komise (EK) ohledně evropského „Třetího energetického balíčku“, který zakazuje jedné společnosti kontrolovat celý cyklus těžby, přepravy a prodeje energetických zdrojů.

Pozadí je pro porozumění současné hry klíčové. Již před pěti lety jsem podrobně popisoval skvělou trubkostánovou Operu – válku mezi konkurenčními plynovody South Stream a Nabucco. Nabucco se nakonec stal zdechlinou. South Stream může být nakonec vzkříšen, ale jen pokud EK (Evropská komise) dostane rozum (a na to nesázejte).

South Stream o délce 3,600 kilometrů měl být hotov v r. 2016, s větvemi do Rakouska a na Balkán/Itálie. Gazprom vlastní 50% podíl – spolu s italskou ENI (20%), francouzskou EDF (15%) a německou Wintershall, dceřinou společností BASF (15%). Jak se zdá, tito evropští giganti zrovna nesrší radostí – mírně řečeno. Měsíce se Gazprom a EK handrkovaly o řešení, ale nakonec Brusel předvídatelně podlehla vlastní podprůměrnosti – a neúnavnému americkému tlaku na slabý článek a člena Evropské unie Bulharsko.

Rusko stále bude budovat plynovod na dně Černého moře, ale nyní je přesměrován do Turecka a, což je velmi důležité, bude pumpovat tentýž objem plynu, jaký by přepravoval South Stream. Nemluvě o tom, že Rusko vybuduje nový ústřední LNG (zkapalněný zemní plyn) uzel ve Středomoří. Tudíž Gazprom neutratil 5 miliard dolarů zbytečně (finanční, technické náklady). Přesměrování dává dokonalý obchodní smysl. Turecko je druhým největším zákazníkem Gazpromu, po Německu; mnohem větším než Bulharsko, Maďarsko a Rakousko dohromady.

Rusko rovněž pokračuje v budování jednotné plynové distribuční sítě, schopné dodávat zemní plyn z jakéhokoliv místa v Rusku na jakýkoliv uzel na ruských hranicích.

A třebaže toho není potřeba, tak Rusko získalo další názorný důkaz, že jeho skutečným růstovým trhem v budoucnosti je Asie, obzvláště Čína – a ne bojácná, stagnující, úspornými opatřeními zničená a politicky paralyzovaná EU. Rozvíjející se rusko-čínské strategické partnerství znamená, že Rusko se s Čínou doplňují, kdy vynikají v budování velkých infrastrukturních projektů, od budování přehrad po pokládání produktovodů. Jde o trans-euroasijský byznys se silným geopolitickým dosahem a není určován ideologií prosáklou politikou.

„Porážka“ Ruska? Opravdu?

Turecko si také udělalo zářez. Není to jen smlouva s Gazpromem; Moskva nebude budovat nic menšího, než celý jaderný průmysl Turecka, a dojde ke zvýšení interakce u měkké moci (více obchodu a turistiky). A především je Turecko stále blíže k okamžiku, kdy se stane plnohodnotným členem Šanghajské organizace spolupráce (SCO); Moskva za to aktivně lobbuje.

To znamená, že Turecko se dostává do privilegované pozice hlavního uzlu, a to zároveň v euroasijském ekonomickém pásu a, samozřejmě, na čínské Nové hedvábné stezce. EU blokuje Turecko? Tak se Turecko obrací na východ. To je euroasijská integrace v pohybu.

Washington se velmi silně pokoušel vytvořit novou Berlínskou zeď, od Baltu k Černému moři, aby „izoloval“ Rusko. A přesto to tým „Nedělej kokotiny“ ve Washingtonu nikdy neviděl se blížit – další Putinův judistický/šachistický/go protiúder, vedený přesně přes Černé moře.

Asia Times Online roky informovaly o tom, jak Turecko jeho klíčový strategický imperativ utváří coby nepostradatelnou energetickou křižovatku z Východu na Západ – přes kterou jde vše, od irácké ropy po plyn z Kaspického moře. Ropa z Ázerbájdžánu již přes Turecko proudí, přes Billem Clintonem/Zbig Brzezinským protlačovaný plynovod BTC (Baku-Tbilisi-Ceyhan). Turecko by bylo také křižovatkou i v případě, že by někdy byl vybudován transkaspický plynovod (sotva pravděpodobné, zdá se), přepravující zemní plyn z Turkmenistanu do Ázerbájdžánu, pak přepravovaný do Turecka a nakonec do Evropy.

Takže Putin tímto svým judistickým/šachistickým/go protiúderem jedním tahem dosáhl toho, že stupidní sankce EU opět ublížily EU. Německá ekonomika již silně trpí ztrátou obchodů v Rusku.

Skvělá „strategie“ EK se točí kolem Třetího energetického balíčku EU, který požaduje, aby plynovody a zemní plyn v nich proudící byl vlastněn různými společnostmi. Cílem tohoto balíčku byl vždy Gazprom – který vlastní plynovody v mnoha středoevropských a východoevropských zemích. A podcílem v rámci tohoto cíle byl vždy South Stream.

Nyní je na Bulharsku a Maďarsku, které vždy brojilo proti „strategii“ EU, aby fiasko vysvětlily vlastní populaci a aby nadále tlačily na Brusel; nakonec přišly o pěkný balík, nemluvě o tom, že nedostanou žádný plyn, když je South Stream mimo hru. Jen Bulharsko údajně přišlo o více než 6,000 nových pracovních míst a přes 3 miliardy dolarů investic, v důsledku ztráty South Stream.

Takže zde je to podstatné; Rusko prodá dokonce ještě více plynu – Turecku; Turecko získá tolik potřebný plyn s hezkou slevou; a EU, tlačená Říší chaosu, nezbývá než tancovat, tancovat a tancovat, jako tlupa bezhlavých kuřat, v temných chodbách Bruselu a divit se, co je ťalo. A zatímco atlanticisté jedou opět v zajetých kolejích – a vaří další sankce – Rusko bude nakupovat stále více zlata, jako o závod.

Sledujte ukazatele

To není koncovka – ani zdaleka. V blízké budoucnosti do toho zasáhne mnoho proměnných.

Hra Ankary se může změnit – ale to není zdaleka jisté. Prezident Recep Erdogan – sultán Konstantinopole – zcela jistě identifikoval konkurenta, proslaveného kalifa Ibrahima z ISIS/ISIL/Daesh, který se pokouší ukrást mu jeho kouzlo. Takže sultán může nakonec flirtovat s utlumením svých neo-osmanských snů a zauvažovat o přehození výhybky zpět k proklamované doktríně turecké zahraniční politiky „žádné problémy s našimi sousedy“.

Ne tak rychle. Erdoganova hra je doposud tatáž, jako hra domu Saudů a domu Thani z Kataru; zbavit se syrského prezidenta Bashara al-Assada, aby se umožnilo vybudování ropovodu ze Saúdské Arábie a plynovodu z mega pole Jižní Pars/Severní dóm v Kataru. Tento plynovod by vedl trasou Katar-Irák-Sýrie-Turecko a konkuroval by již navrženému plynovodu za 10 miliard dolarů Írán-Irák-Sýrie. Konečným zákazníkem je, samozřejmě, EU, zoufale se snažící „uniknout útoku Gazpromu“.

Takže co teď? Upustí Erdogan od své posedlosti „Assad musí odejít“? Je příliš brzy na závěry. Turecké ministerstvo zahraničí hlásá do médií, že Washington a Ankara chystají dohodu o bezletové zóně na turecko-syrské hranici – dokonce i přesto, že Bílý dům na počátku týdne trval na tom, že tento nápad již byl opuštěn.

Dům Saudů je jako velbloud ztracený v Arktidě. Smrtící hra domu Saudů v Sýrii se vždy zcvrkávala na změnu režimu, aby mohl být vybudován Saudy financovaný ropovod ze Sýrie do Turecka. Nyní Saudové vidí, že Rusko se chystá uspokojit veškeré energetické potřeby Turecka – a přesto bude ve stavu, kdy bude moct prodat více plynu EU v blízké budoucnosti. A Assad stále neodchází.

Ale jsou to američtí neokonzervativci, kdo si ostří své jedovaté šípy s gustem. Již na počátku roku 2015 se může v americkém parlamentu objevit Zákon o svobodě Ukrajiny. Přeloženo: Ukrajina je označována za „hlavního amerického spojence mimo NATO“, což znamená, v praxi, faktickou anexi ze strany NATO. Další krok: více neokonzervativních provokací Ruska, rozjetých na plné kule.

Možným scénářem je, že nějaký vazal/loutka, jako Rumunsko nebo Bulharsko, tlačený Washingtonem, se rozhodne, že umožní do Černého moře úplný přístup lodím NATO. Koho zajímá, že by to porušilo současné dohody o Černém moři, které se týkají jak Ruska, tak Turecka.

A pak jsou zde Rumsfeldovy nebezpečné „známé neznámé“: jak se bude křehký Balkán cítit, když bude podřízen vrtochům Ankary. Dokud bude Brusel držet Řecko, Bulharsko a Srbsko ve svěrací kazajce, ve smyslu energetickém začnou být závislými na dobré vůli Turecka.

Pro tuto chvíli si uvědomme velikost geopolitických šokových vln po posledním Putinově judistickém/šachistickém/go kousku. A připravte se na další kapitolu ruského „ukotvování se v Euroasii“. Putin jede příští víkend do Dillí. Očekávejte další geopolitickou bombu.