Co Američané slaví v den Díkuvzdání

Díkuvzdání příchozích, pokud k němu došlo, by nemuselo být v Novém světě prvním. Historici říkají, že koloniální charta Virginie vyhlásila den Díkuvzdání v r. 1619, a další historici říkají, že první Díkuvzdání bylo slaveno Španěli na Floridě v r. 1565.

Je evidentní, že různé anglické kolonie a později americké státy měly vlastní den Díkuvzdání, pokud nějaký měly. Abraham Lincoln se pokusil učinit Díkuvzdání státním svátkem v r. 1863, ale země byla rozdělena agresivní válkou Severu.

Díkuvzdání se stalo státním svátkem po dokončení obnovy Jihu po agresivní válce Severu a po vyhlazení indiánů z Plání generály Unie v 70. letech 19. století. Toto poskvrněné Díkuvzdání coby oslava záchrany a expanze amerického impéria přesně odráží cíl politických sil stojících za Lincolnem.

Dnes je Díkuvzdání známo prostě jako „den krocanů“ a doba maloobchodních prodejů. Ale když jíte své jídlo na Díkuvzdání, zamyslete se nad tím, že ve skutečnosti oslavujete Říši zakořeněnou ve válečných zločinech. Pokud by Lincoln prohrál, a pokud by v té době existoval Norimberský tribunál pro válečné zločiny, byli by Lincoln, Grant, Sherman a Sheridan pověšeni jako váleční zločinci.

Sheridan byl pravděpodobně z této pakáže nejhorší. Jeho válečné zločiny spáchané na Jihu, obzvláště ty, kterých se dopustil v údolí Shenandoah ve Virginii, musely být Jižany, kteří volili Republikány, stranu Lincolna a Sheridana, zapomenuty. Ale Sheridanovy zločiny na indiánech byly horší. Napadal indiány v jejich zimovištích, ničil jejich zásoby potravin a posílal profesionální lovce vyhladit buvoly, kdy prohlašoval: „Zabíjejte je, dokud buvoli nevyhladíte,“ čímž připravil indiány z Plání o jejich zdroj potravy.

Vzhledem k odpornosti zločinů Republikánské strany spáchaných na Jihu je dokladem zapomnětlivosti lidí, když Jižané volili Republikány. Sheridan vyjádřil přístup Republikánů k Jihu dobře, když při několika příležitostech prohlásil, že „pokud by vlastnil Texas a peklo, pronajal by Texas a žil by v pekle“.

V 70. letech 19. století, když Demokraté vyhráli volby v Louisianě, Sheridan, který měl tento stát ve své moci, prohlásil Demokraty za zloděje, kteří by měli stanout před jeho vojenskými tribunály.

Sheridan absolvoval třídu na West Point téměř jako nejhorší, ale jeho nemorálnost a zlomyslnost ho vykopla na post velícího generála americké armády. Dnes by se radostí tetelil nad nekonečnými americkými bombardováními žen a dětí v sedmi zemích.

Poznámka: Agresivní válka Severu je jižanským popisem toho, co ti, kteří byli oddáni zachováni Unie, nazývali občanskou válkou. Jižanské označení se zdá být správnějším. Síly Unie napadly Jih. K občanské válce dochází, když znesvářené strany započnou s násilím kvůli ovládnutí vlády. Ale jižanské státy neusilovaly o ovládnutí vlády USA; realizovaly své právo na sebeurčení a vystoupily z Unie, do které vstoupily dobrovolně. Byl to akt odtržení založený na odlišných ekonomických zájmech, exportní zemědělské ekonomice na Jihu a vzestupující průmyslové ekonomice na Severu, potřebující ochranná cla. Odtržení Jihu nebylo aktem války o ovládnutí vlády ve Washingtonu.

Unionisté považovali vystoupení za ohrožení impéria. Další země by se mohla ucházet o území na západě. Ve svých knihách „Skutečný Lincoln“ a „Odmaskovaný Lincoln“ Thomas DiLorenzo uvádí, že agresivní válka Severu byla vedena v zájmu Říše. Cituje Lincolna, který řekl, že by zachoval otroctví, pokud by to zachránilo Unii, a, pokud mi slouží paměť, cituje DiLorenzo i Lincolnovy generály, kteří mu radili, aby neházel kost abolicionistům a neříkal, že jde o válku za ukončení otroctví, jinak by většina armády Unie dezertovala.

Dnes se Američané považují za občany Spojených států. Ale v r. 1860 se lidé považovali za občany států. Když bylo Robertu E. Lee nabídnuto vrchní velení armády Unie, odmítl na základě toho, že by nemohl tasit meč svého rodného státu Virginie. Lincoln použil válku k nastolení ústřední vlády ve Washingtonu nad jednotlivými státy, kterým ústava dávala většinu funkcí vlády.

Nadřazenost ústřední vlády, kterou Lincoln nastolil, podpořila síly Říše.

„Válka za skoncování s otroctvím“, stejně jako válka v Iráku, která měla ochránit Ameriku před „zbraněmi hromadného ničení Saddama Husseina“, vypadá více jako smyšlené krytí pro použití násilí při prosazování Říše, než jako morální křížová výprava.