MMF připravuje půdu pro globální konfiskaci majetku

Ano, čtete správně. Ale nemusíte mi věřit, zpráva to uvádí sama:

„Prudké zhoršení veřejných financí v mnoha zemích oživilo zájem o 'kapitálovou daň' – jednorázovou daň ze soukromého bohatství – coby vyjímečného opatření k obnovení udržitelnosti dluhu. Uvádí se, že takováto daň, pokud bude zavedena před možností se ji vyhnout, kdy se věří, že se nikdy nebude opakovat, nepokřiví chování (a někteří ji mohou považovat za spravedlivou). … Podmínky pro úspěch jsou dobré, ale je třeba také zvážit rizika alternativ, ke kterým patří i zneuznání veřejného dluhu nebo jeho inflační odstřelení. … Daňové sazby potřebné pro snížení veřejných dluhů na předkrizové úrovně jsou značné: snížení daňové zátěže na úroveň z konce r. 2007 by si vyžadovalo (podle vzorku 15 zemí eurozóny) daň ve výši asi 10% u domácností s kladným čistým bohatstvím (str. 49).“

Povšimněte si tří věcí. Zaprvé, ekonomové MMF vědí, že neexistuje dostatek bohatých lidí, aby financovali dnešní vlády, i kdyby bylo vyvlastněno 100% aktiv 1% nejbohatších. To znamená, že všechny domácnosti s kladným bohatstvím – všichni s penzijními úsporami nebo nemovitostmi – budou mít vyplundrováno bohatství podle receptu MMF.

Zadruhé, takovéto zneuznání soukromého majetku nesplatí dluhy západních zemí nebo nazafinancuje rozpočty. Pouze to „obnoví udržitelnost dluhu“, umožní to utrácivým vládám udržet napojení na dluhopisové trhy, dokud nepřijde další krize – pro kterou budou, samozřejmě, potřebná silnější opatření.

Zatřetí, pokud by politici nedokázali nashromáždit dostatek odvahy k účasti na této velké loupeži, je jediným alternativním scénářem, který MMF předkládá, zneuznání veřejných dluhů a hyperinflace. Návrhy strukturálních reforem pro programy typu pyramidové hry, které nás bankrotují, nejsou nikde v dohledu.

Pokud někdy existoval plán na vyvolání masivního útěku kapitálu a emigraci produktivních občanů do vznikajících kapitalistických zemí v Asii, tak je to tento.

MMF ospravedlňuje navýšení daní tím, že poukazuje na trendy u příjmové nerovnosti, spolu s údajným poklesem u progresivnosti většiny režimů daní z příjmu. Za použití „vnímané spravedlnosti“ (známé jinak také jako „závist“) jako klíčové motivace daňové politiky zpráva záměrně spojuje míru zdanění s daňovými příjmy a ztěžuje si na pokles u horních marginálních daňových sazeb, placených lidmi s nejvyššími příjmy. Co naplat, že tito lidé vysolili v posledních letech více peněz, vyšší podíl svých hrubých příjmů, a větší podíl agregátních státních daňových příjmů. Také ignoruje účinky Lafferovy křivky, které jsou v údajích jasně patrné. Co se týká stimulů, tak zpráva ignoruje názor, že bohatství a příjem lze danit pouze tehdy, když je někdo motivován ho vytvářet.

Nejmrazivějším aspektem zprávy je vědecký styl, kterým probírá, jak omezit mobilitu bohatých, spolu s problémem nezohledňování jejich „blahobytu“. Abych opět ocitoval zprávu:

Finanční bohatství je mobilní, a stejně tak i lidé. … Může existovat důvod pro danění různých forem bohatství různě, podle jeho mobility. … Výrazný pokrok si pravděpodobně vyžaduje komplexní mezinárodní spolupráci, aby se ztížilo velmi bohatým vyhnout se zdanění tím, že umístí zdroje jinam.

Přístup maximalizace daňových příjmů u zdaňování bohatých dává nulovou váhu jejich blahobytu – což je sporné, přinejmenším. Co když je nějaká váha skutečně blahobytu nejbohatších přiřazena? Obrázek 19 poskytuje způsob, jak uvažovat o kompromisu mezi rovností a účinností při nastavování vrcholové marginální míry v tomto případě. … Pokud se přiřadí menší váha těm s nejvyššími příjmy, navrhuje se zvýšit vrcholovou marginální míru.

Ano, tam nás bankrot moderního státu přivádí – kapitálová kontrola a omezení u odchodu, tak, aby přísloveční čtyři vlci a ovce mohli hlasovat, co bude k večeři. To je jediný způsob, jak udržet zájem občanů, kteří skončí na jídelníčku, tak, aby nehlasovali nohama. Opět, přímo ze zprávy:

Existuje překvapivě velké množství zkušeností, ze kterých lze čerpat, protože takovéto daně byly široce zaváděny v Evropě po první světové válce.

A všichni dobře víme, jak to dopadlo.