Americké velvyslanectví v Ankaře centrálou pro válku ISIS v Iráku – Haririho insider

„Důvěryhodný zdroj“ blízký saudsko-libanonskému multi-miliardáři a bývalému libanonskému premiérovi Saadu Haririmu pod podmínkou anonymity řekl, že konečná zelená pro válku v Iráku s brigádami ISIS či ISIL byla dána za zavřenými dveřmi, na pozadí energetického summitu Atlantické rady v Istanbulu, 22-23. listopadu 2013.

Atlantická rada je jeden z nejvlivnějších amerických mozkových trustů co se týká zahraniční politiky a geopolitiky USA a NATO. Prezident Atlantické rady Frederick Kempe zdůraznil význam energetického summitu a situace na Středním východě před listopadovým summitem, kdy řekl:

„Považujeme současné období za bod zvratu, stejně jako roky 1918 a 1945. Turecko je v každém ohledu klíčovou zemí, coby tvůrce regionální stability. Jak USA a Turecko dokážou pracovat ve shodě, tak účinné to bude.“

Summitu se, mimo dalších, zúčastnil i turecký prezident Abdullah Gül, americký ministr energetiky Ernst Monitz, prezident Atlantické rady Frederick Kempe, bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albright, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Brent Scowcroft.

Stojí za zmínku, že Scowcroft má dlouhodobé vazby na Henry Kissingera a ministra pro přírodní zdroje kurdského správního regionu v severním Iráku.

„Pokud by Bagdád ohledně syrských ropných polí v Deir-Ez-Zor na počátku roku 2013 a ohledně autonomie severu (severního iráckého, převážně kurdského, regionu) více spolupracoval, možná by se neobrátili proti al-Malikimu; nebo by měl více času,“ řekl Haririho insider během téměř dvouhodinového rozhovoru.

V březnu 2013 americký ministr zahraničí John Kerry požadoval, aby Irák „zastavil proud zbraní do Sýrie“, zatímco americké zbraně proudily ISIS přes Saudskou Arábii do Iráku a Jordánska.

V pondělí, 22. dubna 2013, 27 z 28 ministrů zahraničí EU souhlasilo se zrušením zákazu dovozu syrské ropy z území držených „opozicí“, aby umožnili „opozici“ financovat část své kampaně.

„ISIS měl ovládnout (region kolem) Deir Ez-Zor. (Turecký ministr energetiky Taner) Yildis a (kurdský) ministr energetiky Ashti Hawrami měli zajistit, aby ropa mohla proudit přes (ropovod) Kirkuk-Ceyhan; … Ankara vystavila al-Malikiho obrovskému tlaku ohledně kurdské autonomie a ropy, příliš velkému tlaku, příliš brzy, pokud se ptáte mne,“ řekl zdroj. Dodal, že tento tlak měl zpětný ráz.

Předešlé zprávy potvrdily, že Bagdád začal zachycovat zbraně a ozbrojence podél saudsko-irácké hranice, odstřihl důležité zásobovací linie pro brigády ISIS kolem Deir Ez-Zor, a že al-Maliki si začal stěžovat na Saudy a Katarem podporovaný pokus o rozvrácení iráckého státu od konce r. 2012. Na moji poznámku odpověděl:

„Je to tak, ale silný nárůst útoků přišel v květnu-červnu 2013, poté, co al-Maliki nařídil přesunout armádu do al-Anbar.“

Předešlý článek na nsnbc vysvětluje, jak blokáda Bagdádu způsobila problémy v Jordánsku, protože spousta transportů zbraní, bojovníků a munice musela být přesměrována přes Jordánsko.

Haririho insider dodal, že ropná pole měla být pod kontrolou ISIS do srpna 2013, ale že tento plán selhal, ze dvou důvodů. Británie zrušila podporu bombardování Sýrie. To pak umožnilo syrské armádě v srpnu vytlačit jak ISIS, tak Jabhat al-Nusrah z Deir Ez-Zor.

„Situace byla katastrofou, protože v červnu Hariri, Yidiz, Hawrami, Scowcroft a všichni ostatní byli připraveni mluvit o tom, jak podělit ropu mezi USA, Turecko a EU. Summit v listopadu se měl zabývat již hotovou věcí,“ zdůraznil Haririho zdroj a dodal, že Washington dal al-Malikimu k hlavě bouchačku, když byl pozván do Bílého domu.

Jak prezident kurdského regionu v Iráku, Masoud Barzani, tak irácký premiér Nouri al-Maliki byli pozváni do Washingtonu na počátku listopadu 2013.

„Jisté kruhy ve Washingtonu vyvíjely na Obamu pekelný nátlak, aby dal k hlavě al-Malikiho bouchačku,“ řekl Haririho zdroj a dodal, že „čas docházel a Obama se zdráhal.“ Na dotaz, co myslí tím „čas docházel“a na žádost, jestli by mohl upřesnit, kdo na Obamu tlačil, řekl:

„Barzani ztratil na severu (v kurdském Iráku) otěže moci; volby (v září) situaci zhoršily. Všechny plány na distribuci irácké ropy přes Turecko a na odsunutí Bagdádu do pozadí byly vytvořeny mezi Kirkukem a Ankarou na počátku listopadu…

Kdo přesně tlačil na Obamu? Nevím, kdo doručil Obamovi zprávu. Mám podezření, že to tlumočil Kerry. Důležitější je, odkud zpráva přišla, od Kissingera, Scowcrofta, Nuland a klanu Keaganů, Stavridise, Petreause, Riccardione a tlupy neokonzervativců v (Atlantické) Radě. … Pokud vím, „někdo“ Obamovi řekl, že by měl raději zatlačit na al-Malikiho, aby souhlasil s kurdskou autonomií do listopadu, jinak… Kdo přesně Obamovi „poradil“není tak důležité, jako fakt, že tito lidé mu dali najevo, že do toho půjdou, s ním nebo bez něj.“

Na dotaz, jestli zná podrobnosti toho, jak byla dána konečná zelená kampani ISIS, řekl:

„Za zavřenými dveřmi, za přítomnosti jak Scowcrofta, tak Haririho, a pár dalších lidí.“ Na moji otázku „zda by mohl být konkrétnější“, odpověděl: „Mohl; ale chci zůstat naživu, víte; toho dne byl pověřen operací Riccardione.“

Na poznámku, že prominentní člen saudské královské rodiny, princ Abdul Rachman al-Faisal, byl jmenován jako „velící“ brigád ISIS, a na dotaz, jestli by to mohl potvrdit nebo popřít, přikývl a dodal, že „princ“ je zodpovědný za financování operace a za část velící struktury, ale že operační centrála je na americkém velvyslanectví v Ankaře v Turecku. „Pokud vím, nic se nepohne bez velvyslance Riccardioneho,“ dodal.