Ilegální separační zeď Izraele stále stojí

Před deseti lety, 9. července, Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) vyzval ke zrušení této zdi a označil ji za ilegální, kvůli výrazným ekonomickým a sociálním problémům, které způsobila Palestincům. Dnes tato zeď stále stojí.

Byla vybudována Izraelem pod výmluvou bezpečnosti před 12 lety a ICJ byla tato bariéra považována, co se týká bezpečnostních potřeb Izraele, za neproporcionální a za formu kolektivního trestu vůči celé palestinské populaci na okupovaném Západním břehu.

Klikatící se okupovaným Západním břehem tato zeď odděluje vesnice a lidi od vlastní půdy, a často rozděluje komunity vedví. Protože se zeď klikatí, je tato bariéra v současné době přes 700 km dlouhá, což je dvojnásobná délka Zelené linie, linie příměří z r. 1949, která je mnohými mezinárodními organizacemi považována za neoficiální hranici mezi Izraelem a okupovaným Západním břehem.

V Betlému ovlivnila zeď zásadně životy mnohých. Jedna betlémská rodina pocítila břímě kontroly z věžovité struktury obzvláště. Život rodiny Anastasových se drasticky změnil, když zeď vyrostla a oddělila Anastasovi od Racheliny hrobky, která je na druhé straně bariéry.

V r. 2003, dva týdny před vánocemi, vyrostla zeď kolem domova Claire Anastasové během několika hodin.

„Postavili kolem nás zeď během jednoho dne. Byla jsem tu sama s tchýní a brečely jsme a nemohly jsme nic dělat,“ řekla Anastasová. „Koho tady zajímají civilisti? Nikoho.“

Dům je nyní zdí uzavřen, je jí obklopen ze tří stran. Anastasovi vlastní turistický obchod se suvenýry v přízemí rodinného domu, který je nyní téměř bez zákazníků. Zeď byla postavena asi 10 metrů před budovou Anastasových a zatímco tato budova je na místě, kde bývala dříve rušná hlavní silnice, nyní je deset let již osamocena ve slepé ulici. Rodina je nyní silně zadlužena, kvůli nedostatku příjmů.

Zeď nejen ovlivnila příjem Anastasových, ale také jejich svobodu pohybu a každodenní život. Když tato struktura vyrostla, někteří z rodinných příslušníků skončili na západní straně zdi a byli tak odděleni od rodiny, se kterou dříve sousedili. Blízkost domu u zdi, a výška budovy, také způsobily komplikace. Střecha domu Anastasových je Izraelem považována za bezpečnostní hrozbu a rodina musí získat povolení, aby mohla na vlastní střechu jít. Vojáci často dům zabírají a používají střechu jako výhodný bod pro vojenské operace v blízkém uprchlickém táboře Aida.

„Stále se ptáme, kde jsou mezinárodní organizace, kde jsou vůdci pracující pro lidská práva – používající tento titul ve jménu svých organizací,“ řekla Anastasová. „Kde jsou?“

John Dugard, profesor mezinárodního práva a bývalý soudce ICJ, říká, že ačkoliv ICJ rozhodl proti bariéře, politika kolem OSN znamená, že jsou její rozhodnutí prakticky impotentní.

„Mezinárodní společenství má nedostatek vůle si názor vynutit. Rada bezpečnosti, kvůli USA, ho odmítla schválit. Ani Čtyřka to nikdy neschválila a Valné shromáždění na to zapomnělo,“ řekl Dugard. „Palestinská samospráva, za Abbase, nemá na dovolávání se mezinárodního práva na podporu palestinské věci žádný skutečný zájem a většině států a většině lidí je to ukradené.“

Trasa samotné zdi anektuje historickou zemědělskou půdu a bere ji malým palestinským komunitám v celém Západním břehu, a prakticky přiděluje tuto půdu ilegálním izraelským osadám, které, po vytvoření zdi, jsou nyní na západní straně zdi. Olivovníkové sady a další zemědělská pole vlastněná palestinskými rodinami po generace byly vykořeněny a zkonfiskována.

V r. 2012 dokázala vesnice Bil’in v centru Západního břehu přesvědčit Izrael zeď strhnout a posunout ji o několik set metrů západně. Tento částečný úspěch umožnil vesnici získat zpět třetinu své anektované zemědělské půdy, což je vítězství pro vesnici jedinečné.

Přesto většina půdy vesnice leží na druhé straně zdi a každopáteční protesty vesnice proti zdi jsou pravidelně potlačovány izraelskou armádou, používající slzný plyn, gumové střely a další prostředky na rozhánění davu.

„Buldozer zničil naši půdu a naše stromy a zabral je, když byla zeď postavena,“ řekl MEMO člen rodiny Burnat v Bil’in. „A Izrael chce, abych armádě házel květiny.“

Zatímco protesty vesnice přinesly počáteční vítězství, Burnat řekl, že konce struktury lemující jejich vesnici nevidí.

Navzdory rozhodnutí ICJ před 10 lety, že zeď je ilegální strukturou, zůstává na místě, bez jakýchkoliv známek ze strany Izraele, že by se v blízké budoucnosti hodlal podvolit rozhodnutí soudu. Profesor Dugard zůstává ohledně ilegálnosti zdi a formy kontroly, jejíž je nyní součástí, neoblomný.

„Zeď je ilegální, protože porušuje normy mezinárodního humanitárního práva a normy lidských práv. Izrael praktikuje na okupovaných palestinských územích formu apartheidu. A zeď to podtrhuje.“