Izraelská zákonodárkyně vyzývá ke genocidě Palestinců…

Byl to promyšlený krvelačný krok, prohlašující, že „všichni Palestinci jsou nepřátelé“ a vyzývající k jejich likvidaci, „včetně starců a žen, jejich měst a vesnic, jejich majetku a infrastruktury“. Vyzývá ke zmasakrování palestinských matek, které rodí „malé hady“.

Pokud výzva Shaked nenaplňuje právní definici vyzývání ke genocidě, pak už nic. Dokonale by zapadla na stránky plátku nacistické propagandy Der Sturmer.

A co hůř – Shaked není jediným okrajovým elementem, odporným, avšak impotentním stínem. Je vysoce postaveným člověkem strany Habeyit Hayehudi (židovský domov), která je součástí izraelské vládnoucí koalice. Její výzva byla sdílena více než tisíckrát a dostala téměř pět tisíc „liků“.

Nešlo o ojedinělou prkotinu, ale o povzbuzování genocidních názorů.

Eri Elitzur, na kterého se odvolává, a který zemřel před několika měsíci, byl vůdcem osadnického hnutí a autorem projevů a blízkým poradcem premiéra Benjamina Netanyahu.

Zde je překlad plného znění výzvy Shaked:

Toto je článek Uri Elitzura, který byl napsán před 12 lety, ale zůstal nepublikován. Je stejně relevantní dnes, jako byl tehdy.

Palestinci nám vyhlásili válku a my musíme reagovat válkou. Ne operací, ne pomalou válkou, ne válkou o nízké intenzitě, ne řízenou eskalací, ne zničením teroristické infrastruktury, ne cíleným vražděním. Dost nepřímých narážek. Je to válka. Slova mají význam. Je to válka. Není to válka proti terorismu, a není to válka proti extremistům, a dokonce to není ani válka proti palestinské samosprávě. Toto jsou formy vyhýbání se realitě. Je to válka mezi dvojím lidem. Kdo je nepřítelem? Palestinci. Proč? Zeptejte se jich, začali si to.

Nevím, proč je pro nás tak těžké definovat realitu jednoduchými slovy, která nám jazyk poskytuje. Proč musíme vymýšlet pro válku každý týden nový název, jen abychom se vyhnuli jejímu označení správným slovem? Co je tak děsivého na pochopení, že naprosto všichni Palestinci jsou nepřítelem? Každá válka je mezi dvojím lidem a v každé válce jsou lidé, kteří ji začali, všichni lidé, nepřítelem. Vyhlášení války není válečný zločin. Reagovat válkou jím zcela jistě není. Stejně tak jím není používání slova „válka“, ani jasná definice, kdo je nepřítelem. Naopak: morálka války (ano, existuje) je založena na předpokladu, že ve světě existují války a že válka není normální stav věcí, a že ve válkách je nepřítelem obvykle celý lid, včetně starců a žen, jeho měst a vesnic, jeho majetku a infrastruktury.

A morálka války ví, že není možné zdržet se ubližování civilistům nepřítele. Neodsuzuje britské letectvo, že bombardovalo a zcela zničilo německé město Drážďany, nebo americká letadla, která zničila města v Polsku a zpustošila polovinu Budapešti, místa, jejichž ubozí obyvatelé Americe nikdy nic neudělali, ale která musela být zničena, aby se vyhrála válka proti zlu. Morálka války nepožaduje, aby bylo Rusko postaveno před soud, ačkoliv bombardovalo a ničilo města a čtvrti v Čečensku. Neodsuzuje mírotvorné síly OSN za zabití stovek civilistů v Angole, ani jednotky NATO, které bombardovaly Miloševičův Bělehrad, město s milionem civilistů, starců, kojenců, žen a dětí. Morálka války akceptuje jako správný princip, a to nejen politicky, to, co Amerika udělala v Afghánistánu, včetně masivního bombardování obydlených míst, včetně vytvoření proudu uprchlíků o stovkách tisíc lidí, kteří unikali před hrůzami války, kdy tisíce z nich se již nemají kam vrátit.

A v naší válce to platí sedmkrát tolik, protože nepřátelští vojáci se ukrývají mezi populací, a pouze díky její podpoře mohou bojovat. Za každým teroristou stojí tucet mužů a žen, bez nichž by nemohl provádět terorismus. Válečnými aktéry jsou ti, kteří podněcují v mešitách, kteří píší vražedné osnovy pro školy, kteří poskytují přístřeší, kteří poskytují vozidla, a všichni ti, kteří je ctí a poskytují jim morální podporu. To všechno jsou nepřátelští bojovníci (hezké přiznání k tomu kdo je autorem tohoto označení a celého PNAC – p.p.) a veškerá krev by měla jít na jejich hlavy. A patří sem i matky mučedníků, které je posílají do pekla s květinami a polibkem. Měly by následovat své syny, nic by nebylo spravedlivější. Měly by zmizet, stejně jako fyzické domy, ve kterých tyto hady vychovaly. Jinak tam budou vychováni další malí hadi.

Toto je nenávistná ideologie izraelských vůdců, která je převáděna do skutečného, neustálého a brutálního násilí proti Palestincům.

Izrael vystavuje celou palestinskou populaci tomu, co Human Rights Watch označuje za „kolektivní trestání“ – poselstvím izraelské veřejnosti je, že jakýkoliv Palestinec je správným terčem pro „odplatu“. Odplatu všem a všemu existujícímu.