Proč Rusko nespěchá s uznáním Novoruska

Podívejme se na stávající ukrajinské záležitosti názorně, z velké dálky. Představme si situaci: sedí v hospodě dvě party, popíjí a jí. Na obou stranách jsou normální inteligentní rozumní lidé. Člen jedné party přistoupí k členu druhé party a zeptá se:

- Mohu si zatančit s vaší dívkou?

- Můžete.

Tančí, během tance ji šeptá do ouška různé nechutnosti, zve ji ke svému stolu, pokouší se ji osahávat. Ale zatím je vše víceméně slušné (na hospodu).

Za pět minut přijde znovu:

- Mohu si opět zatančit s vaší dívkou?

- Ne.

- Proč?

- Nechce… Ani já nechci. Již sis zatančil, odejdi.

- Proč si tak nevrlý? Půjdeme ven a popovídáme si?

-Jdeme…

Odejdou na ulici.

- Tak co si mi chtěl říct?

- Proč tě mrzí, že si s ní zatančím?

- Je to moje dívka a nechci, abys s ní tančil.

- Ale možná se ji líbím víc. Půjdeme se jí zeptat (klade ruce na krk oponenta).

- Dej ty ruce pryč (sundává si ruce z krku).

- Proč tak reaguješ frajere? Vždyť s tebou mluvím normálně (opětovně mu dává ruce na krk).

- Řekl jsem dej ty ruce pryč (bouchá ho do prsou).

Začíná rvačka. Na ulici vyjdou obě party a snaží se je roztrhnout. Během rvačky někdo do někoho zaryje. Slovo dá slovo a rvačka se stane hromadnou… Blýskne se nůž… Někdo je zraněn… Střelba… Krev… Mrtvoly.

Zpravidla tyto případy začínají kvůli prkotině, ale končí tragicky. A pokud by někdo z rozumných lidí věděl od začátku, čím se to skončí, tak za dostatečné inteligence by situaci zarazil hned na začátku. Připusťme, že by onen frajer dal tanečníkovi přes stůl facku a pak by dostal také svůj díl a nařídil by partě soupeře, aby se do toho nepletla. A nikdo by se do toho nemíchal a hromadná rvačka, a mrtvoly, by se nekonala.

Ale inteligence v tu chvíli takto „neadekvátně“ zareagovat nedovolila. Ani následnému obvinění ze strany rozumných lidí by se nedalo vyhnout…

Takže pokud by se nyní Janukovič z Ruska přesunul strojem času do Kyjeva října 2013, co myslíte, rozehnal by Majdan vodními děly a gumovými projektily? Předpokládám, že i za jeho beztvarého charakteru by bez zaváhání takový rozkaz dal.

Takže se vrátíme k Ukrajině.

Od počátku, při analyzování situace v r. 2013, bylo jasné, že na Majdanu působí dvě hlavní síly – USA a Evropská unie zastoupená Německem. Přičemž Německo bylo poněkud skrytým, ale zainteresovanějším hráčem, neboť v případě podpisu dohody Ukrajiny s EU by získalo přímo veškeré ekonomické výhody. USA získaly sice vzdálenou, ale již viditelnou perspektivu vstupu Ukrajiny do NATO, což znamená posun amerického raketového systému k hranicím Ruska. A zde je třeba pochopit, že zkrácení doby letu jaderných raket na Moskvu na 12 minut je smyčkou na krku Ruska, která může být kdykoliv tvrdě zatažena. Amerika systematicky a bezpodmínečně jde za tímto cílem od okamžiku rozpuštění varšavského bloku. Ale o tom se nesmělo mluvit, ani v Rusku (inteligentní fáze konfliktu). Proto se všechny rozhovory točily kolem přičlenění či nepřičlenění Ukrajiny k EU (chce dívka tančit, nebo nechce).

V důsledku provedení ozbrojeného puče na Ukrajině v únoru 2014 bylo Rusko nuceno na situaci reagovat. Přičleněním Krymu Moskva nafackovala „tanečníkovi“ přímo u stolu. Ale dále již inteligence nedovolila nechat si dát ránu a pak zranit celou partu. Místo toho následovalo inteligentní vysvětlení: „Sám si o to řekl, vždyť vidíte, že je to ožrala.“

Jako odpověď z druhé strany stolu zaznělo: „Co to děláš, barbare! Vždyť se jen slušně zeptal a ty jsi neměl právo tak jednat. A vůbec to není ožrala.“

Typickou „chybou inteligenta“ byl předpoklad, že USA, když uvidí odpor, nebudou tlačit situaci do otevřeného a nekompromisního střetu (aby nedošlo k úrazu). Nicméně nafackovaný, když se vzpamatoval, začal místo omluvy popichovat celou „inteligentní“ partu za neustálého slibování pomsty…

Po otřepání se z březnového šoku donutily USA k tvrdému obratu celou Evropskou unii a začaly s útočením na Rusko, kdy je hlavním cílem vyprovokovat začátek velké rvačky. Pak už se Rusko bude jevit jako „barbar tropící výtržnosti v restauraci“.

* * *

Vyslání vojsk do Novoruska je pro Moskvu, na rozdíl od Krymu, nevýhodné, a zde je důvod. Krym je téma samo o sobě. Tam je ruská námořní základna, která má obrovský geostrategický význam. Vzniklá hrozba její ztráty a vzniku americké základny na jejím místě byla dostatečnou podmínkou pro započetí aktivních akcí. Navíc je Krym poloostrovem a jeho vojenské ovládnutí v počáteční etapě znamená zablokování perekopské šíje, což je snadno proveditelné. No a nakonec budou brzy předvedeny Ukrajině, která za 23 let nedokázala tento požehnaný region rozvinout, i ekonomické perspektivy ovládnutí Krymu. A proto je přičlenění Krymu samostatným strategickým úkolem, pro jehož dosažení byly nanejvýš dovedně využity aktuální taktické podmínky.

A nyní si něco řekneme o hlavním strategickém cíli Ruska na Ukrajině. Ten se stále více dostává do popředí a stále otevřeněji se stává předmětem mezinárodních prohlášení (inteligentnost ustupuje do pozadí a věci se začínají nazývat pravými jmény). Všimněte si, že rozhovory o Krymu (o první ráně do brady) již téměř nikdo nevede, a dostaly se do pozadí stejně, jako rozhovory o dohodě s EU (co chce dívka). Stává se zjevným, že skutečným cílem „tanečníka“ bylo urazit partu u sousedního stolu, a ne si zatančit s dívkou.

Rusko rozpad Ukrajiny nepotřebuje. Rusko potřebuje loajálního, jednotného, stabilního a ekonomicky rozvinutého souseda, bez členství v nějakém bloku, který zaručeně neumístí na svém území americký raketový systém! A dále stojí před Moskvou otázka: jak tento úkol řešit takticky?

Varianta č. 1 – vyslat vojska. Ale kam je vyslat? Na území Doněcké a Luganské republiky? A co dál? A dál se mírotvorná vojska NATO objeví na zbývajícím území Ukrajiny a dojde k jejímu rozdělení, jak kdysi došlo u Německa. V centrální a západní části zůstane pro-americká vláda. Je to pro Rusko výhodné? Řeší to problém NATO a raketového systému? Samozřejmě, že ne.

Varianta č. 2 – hromadný a bleskový vstup vojsk na celé území Ukrajiny, faktická okupace země. NATO se v tomto případě sotva pohne, protože pak by šlo už o válku s Ruskem, a ne pouze o vyslání mírotvorných vojsk. Navíc Ukrajina ani není členem aliance. Moskva bude kontrolovat situaci, ale získá pak v Ukrajině „loajálního, jednotného, stabilního atd.“ souseda? Jistě, že ne. Získá obrovské nestabilní rozvrácené území s nejistým statutem, na kterém začne partyzánsko-teroristická válka. A k tomu všemu přijde ještě železná opona ze strany západu.

Zůstává varianta č. 3 – juntu musí svrhnout samotná Ukrajina a vyhlásit věčné přátelství s Ruskem, a Rusko ji bude pomáhat, jak to činilo již dříve. Proto musí na samotné Ukrajině začít národně-osvobozenecká válka. Proto se musí samotní Ukrajinci chopit zbraní a říct hlasité „ne!“ juntě a jejím loutkovodičům. A přesně toto chápou samotní loutkovodiči a bojí se toho. Právě proto probíhají v zemi trestné operace. Právě proto byli upáleni lidé v Oděse. Právě proto dostal Porošenko příkaz rychle a tvrdě potlačit vzpouru východu.

Právě proto Rusko nepřijme Novorusko do svého svazku a neuzná jeho nezávislý statut. Ale právě proto bude tajně pomáhat jeho národně-osvobozeneckému boji – proces osvobození musí probíhat z Ukrajiny.

Po přijetí ekonomického balíčku dohody mezi EU a Ukrajinou již za několik měsíců pocítí všechny „rozkoše“ evropské integrace a pak se počet naštvaných v zemi prudce zvýší a vlnu národní vzpoury již nebude možné zastavit. Ale do tohoto okamžiku musí neuznané Novorusko vydržet. Musí se držet, jako známka nové, svobodné a nezávislé Ukrajiny, pod jejímž vedením následně povstanou noví naštvaní v Oděse, Kyjevě, Dněpropetrovsku a v dalších ukrajinských městech.

Tato vlna začne nabírat na síle na rozhraní léta a podzimu. Ale to konečně chápou i loutkovodiči junty, a proto mohou, po konečném zešílení, začít již otevřený teror a genocidu ruského národa na Ukrajině, za použití zbraní hromadného ničení proti poklidným občanům. A tehdy nebude mít Rusko na výběr, než otevřeně zasáhnout.